Ani Harvard už nechce přeplácet „zamčené“ vědecké magazíny
Harvardova univerzita vyzvala výzkumníky, aby usilovali o zveřejňování svých výsledků v časopisech s politikou „open access“.
Publikování v prestižních vědeckých časopisech je ohromný byznys; takřka již samostatné „průmyslové odvětví“. Specializované žurnály, mezi nimiž měl loni nejvyšší impakt čili citační faktor 87,9 magazín CA: A Cancer Journal for Clinicians, vyžadují za přístup k tomu nejnovějšímu vědění pochopitelně i předplatné. A někdy naprosto astronomické. Ti, kteří volají po otevřeném přístupu k vědeckým poznatkům, získali nyní silného zastánce.
Harvardova univerzita vyzvala své pracovníky a výzkumníky, jichž je asi 2100, aby usilovali o zveřejňování svých výsledků v časopisech s politikou „open access“ a upouštěli od publikování v uzamčených a drahých periodicích. Nejstarší univerzitu v USA k tomu vedly zvyšující se ceny předplatného za přístup, které i jedna z nejbohatších škol světa považuje za dlouhodobě neudržitelné, informuje britský deník The Guardian.
V rozeslaném memorandu harvardské knihovny stojí, že vydavatelé vědeckých žurnálů požadují stále vyšší ceny, takže účtují knihovně 3,5 milionu dolarů za rok. Situace je prý „rozpočtově neudržitelná“ a „akademicky restriktivní“. Poplatky za on-line přístup se u dvou vydavatelů zvedly během šesti let o 145 procent, tudíž některé magazíny vyjdou až na 40 tisíc dolarů ročně, píše Harvardova univerzita ve zveřejněném memorandu.
Návod pro další univerzity?
Už nyní je prakticky jisté, že mimořádný tah Harvardu budou sledovat i další prestižní univerzity. Debata je to zásadní, neboť velká část světového – zejména základního – výzkumu je financována z veřejných rozpočtů. Více než deset tisíc akademiků se už přidalo k bojkotu velkého nizozemského vydavatele Elsevier, právě kvůli jeho cenové politice. K dalším gigantům publikačního byznysu patří ještě domy Springer nebo Wiley.
Roční předplatné časopisu The Journal of Comparative Neurology stojí stejně jako 300 monografií„Doufám, že ostatní univerzity zaujmou podobný postoj. Všichni čelíme témuž paradoxu. Na fakultách děláme výzkum, píšeme články, hodnotíme články dalším vědcům, jsme v redakčních radách, a to vše zdarma... A pak nakupujeme zpátky výsledky naší práce za neslýchané ceny,“ řekl Guardianu Robert Darnton, ředitel harvardské knihovny.
Podle něj jde o absurdní systém: třeba roční předplatné časopisu The Journal of Comparative Neurology stojí stejně jako 300 monografií. Darnton dodává: „V dlouhodobém výhledu bude odpovědí publikování v časopisech s otevřeným přístupem.“
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
open access
Ono to neni zase tak jednoznacne a v clanku mi chybi podstatna informace, totiz ze za publikaci v "open access" casopisu se plati. Takze zhruba receno, v klasickem casopise plati jeho odberatele, zatimco v open access plati autori. A to znacne, jeden clanek stoji radove tisic dolaru, nekde i vyrazne vic. Stalo by za to tedy provest konkretni vypocet a srovnat naklady na tyto dva zpusoby publikovani. Napr. Harvard, jak se v clanku pise, ma 2100 pracovniku, jestlize by kazdy open access clanek stal v prumeru 1000 dolaru, utrati za rok celkem 2,1 milionu dolaru nasobeno prumernym poctem publikaci rocne na jednoho vedce. Je to jen hruby odhad, ale ukazuje, ze vec zdaleka neni tak cernobila a ty naklady budou srovnatelne. Krome toho na strane zavedenych casopisu stoji fakt, ze maji uz vybudovanou prestiz. A to, ze clanek otisteny v uznavanem casopise je znamkou kvality, se tak rychle nezmeni. Muj osobni odhad je, ze klasicke casopisy pod tlakem konkurence (mezi niz radim i dalsi zpusoby publikace jako napr. ruzne online archivy, ktere jsou zcela zdarma) casem zlevni, ale rozhodne behem jedne generace nezmizi z povrchu zemskeho.
Re: Open Access
Videl bych to (i jako editor) trochu jinak. Knihovnu vetsinou plati instituce, zatimco poplatky za clanky plati autori z grantu, teprve pokud je nemaji, jedna se o tom, zda to za ne zaplati instituce nebo si to zaplati ze sveho (tyka se i poplatku v casopisech, ktere nejsou volne). Takze si kazdy lepe rozmysli, co opravdu stoji za publikovani, protoze mu tim ubyvaji penize na praci. Pokud by tento system prispel k omezeni publikacniho prujmu, ktery sebou prinesl hlavne grantovy system (aby bylo dost citaci pro pristi grantovou prihlasku) a ktery vede k publikaci kazdeho s prominutim shitu, bylo by to velmi zasluzne. Krome toho to platime vickrat - platime totiz i za database, ktere umoznuji se v tom publikacnim chaosu aspon trochu vyznat a ktere jsou rovnez velice drahe, castecne i proto, ze Thomson (Reuters) skoupil co mohl a ma temer monopol. Snad ho pomuze umravnit Google Scholar. Velci vydavatele se opravdu chovaji az odpudive, souhlas s lidmi z Harvardu a odjinud, a v dobe elektronicke publikace by se jim mohlo (a melo) stat to, co se nejspis stane velkym hudebnim vydavatelum - budou postradatelni, takze se prinejmensim budou muset zacit chovat rozumne. Nicmene je treba videt, ze masinerie spojena se slusnym casopisem prece jen neco stoji.
Re: Open Access
To je velice zajimavy postreh, obzvlast se mi libi vyraz publikacni prujem :) Ale nejsem si uplne jisty, jestli by zmena publikaci na open access dosahla prave toho, po cem volate. Na jednu stranu ty institucionalni a grantove zdroje nejsou tak zretelne oddelene. Dnes ma kazdy grant vyhrazenou cast prostredku na "erar". Tyto penize tvori nezanedbatelnou cast prijmu instituci a predpokladam, ze cast z nich je pouzita prave na financovani knihoven. Na druhou stranu jsou lide, kteri maji grantu dostatek, a jini, kteri maji mene. Ten poplatek za jeden open access clanek je srovnatelny - nebo i vyssi - nez naklady na ucast na zahranicni konferenci. Znam lidi, kteri maji tolik penez z grantu, ze si mohou dovolit temer neomezenou konferencni turistiku. Tech by se zpoplatneni publikaci asi prilis nedotklo. Naopak lide s malym grantem nebo uplne bez by byli nuceni setrit a dostali by se tak do zacarovaneho kruhu: nejsou penize, tudiz neni na clanky a v dusledku toho je pak i mala sance ziskat novy grant. Thomson Reuters by samozrejme byl na uplne jinou debatu.
Re: Open Access
Ano, vzdycky na to nekdo doplati. Velci vydavatele uz se naucili vydelavat i na open access casopisech - misto pres predplatitele z nas ty penize, vetsinou statni (governmental), vytahnou pres autory. Nicmene autoru s neomezenymi vydaji zase neni tak mnoho a overheady se stavaji majetkem instituce, na ktery autori primo nemohou. Ano, i ja s prekvapenim slysim od kolegu (sam konference prakticky nenavstevuji), ze Cesi jsou v posledni dobe premnozenym konferencnim druhem, a mam v nekterych pripadech potvrzeno, ze za to muze onen nestastny zpusob hodnoceni a.k.a. kafemlejnek. Udelaji si prijemny vylet do exoticke zeme a jeste dostanou body za registrovanou konferenci. Dokonce to nekde lidem plati instituce, aby se dopracovaly vubec k nejakym bodum. Z podobneho duvodu vznikaji napr. dila zvana, pokud se nepletu, uzitne vzory. Jejich database je myslim volne pristupna a kdyby se do ni novinari nekdy podivali, prinejmensim z nekterych by umreli smichy. Co na to mam rict - my (myslim tim akademickou obec) jsme proti tomu prece protestovali az neobvykle vehementne (uvazime-li, ze se normalne do verejnych veci nepleteme), ale zatim to pomohlo jen velmi omezene. A dokud ten system bude platit (je take k disposici online, takze se vsichni mohou podivat, jak funguje), lide se podle toho samozrejme zaridi. Vedci nejsou ostruvek idealistu.