Akademie věd a věda v České republice zdaleka není totéž

Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl polemizuje s výroky předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše z rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

Věda a vzdělávání
Václav Hampl | 25.06.2012
Šéf Akademie věd Jiří Drahoš (vlevo) i rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl považují letošní proces přípravy rozpočtu na výkum za nešťastný. Zásadně se ale liší v názoru, proč tomu tak je.

Předseda Akademie věd ČR (AV ČR) profesor Jiří Drahoš poskytl 20. června ČESKÉ POZICI rozhovor, v němž současné dění kolem přípravy státního rozpočtu pro oblast výzkumu, vývoje a inovací interpretuje jako cílenou snahu o poškození či přímo likvidaci AV ČR. Mnohé formulace z tohoto rozhovoru mě nutí k reakci.

Už nějakou dobu se plně shoduji s panem předsedou na tom, že letošní proces přípravy tohoto rozpočtu je nejen nešťastný, ale i vysoce problematický. Už méně se shodujeme v tom, proč tomu tak je. Zatímco profesoru Drahošovi nejvíce vadí – jak se silně odráží i ve zmíněném rozhovoru – pokles prostředků pro kapitolu AV ČR, ke kterému proces nakonec vedl, a to lze samozřejmě chápat, mně se hrubě nelíbí něco jiného a nepoměrně vážnějšího. Nemohu se smířit s úplným ústupem od předem stanovených pravidel směrem ke zcela netransparentnímu dohadování se za zavřenými dveřmi.

Rozpočet na výzkum by měl podle platného zákona reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledkyV současnosti platný zákon (číslo 130/2002 Sb.) ukládá vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) připravit návrh rozpočtu takzvaných institucionálních prostředků na vědu na základě tří konkrétně specifikovaných podkladů. Jedním je mezinárodní hodnocení jednotlivých vědeckých institucí, druhým vyhlášené státní priority výzkumu. Ani jeden z těchto podkladů není v současnosti k dispozici. Občas používaný argument, že výsledky takzvaného Auditu vědy v ČR realizovaného firmou Technopolis jsou takovým mezinárodním hodnocením, lze snadno vyvrátit tím, že v tomto případě jde o hodnocení systému jako celku a nikoliv jednotlivých institucí. Nemůže tedy sloužit jako východisko pro návrh rozdělování prostředků mezi instituce.

Zbývá tedy třetí ze zákonem vyjmenovaných podkladů, kterým je zhodnocení výsledků vědeckých institucí v uplynulém víceletém období pomocí metodiky schválené vládou. Jak metodika, tak pomocí ní zpracované výsledky institucí k dispozici jsou. Rozpočet by podle platného zákona měl reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledky.

Jako basketbalová soutěž

Ve skutečnosti však letos koncem jara RVVI schválila návrh rozpočtu, v němž žádnou vazbu na doložitelné výsledky nalézt nelze. Osobně mám značný problém uvěřit krkolomnému ujišťování, že i tak je vše v souladu s platným zněním zákona. Jisté je, že výsledný návrh přiděluje kapitole AV ČR výrazně více (!!) prostředků, než pokud by návrh – dle zákona – odpovídal zhodnocení vědeckých výsledků. S vysokými školami je tomu právě naopak, byť v řádu stovek tisíc korun. 

Celý proces lze zjednodušeně přirovnat k basketbalové soutěži, v níž se některým týmům znelíbí, že výsledky se počítají podle získaných bodů a že za koš z větší dálky jsou body tři. Místo, aby se na základě argumentace případně pravidla pro příští ročník upravila, direktoriát uprostřed soutěže určí, že se výsledky stanoví v debatě s předsedy některých klubů za zavřenými dveřmi.

Vzhledem k proceduře vzniku je zdůvodnění návrhu RVVI opravdu logicky celkem chatrné a není divu, že pan předseda v rozhovoru doufá, že se mu „podaří neodůvodněný návrh RVVI odvrátit“. Jsem však velmi zvědav, na úkor kterých výzkumných institucí se tak případně stane.

Souhrn všech vědeckých ústavů začleněných do AV ČR má dohromady podobně velký rozpočet jako Univerzita KarlovaSkutečnost, že až do letošního roku už několik let platil (respektive nabíhal) systém financování vědeckých institucí na základě doložitelných výsledků a částečně jejich kvality, je prostým vysvětlením toho, co pan předseda ve svém rozhovoru interpretuje jako cílevědomou snahu poškodit AV ČR, respektive podivení se nad tím, že financování výzkumu na vysokých školách rostlo. V podstatě jde o to, že při celkovém nárůstu vědeckého výkonu hlavních hráčů (tedy zejména ústavů AV ČR a vysokých škol) byl tento nárůst někde rychlejší, někde méně dynamický a poměry dané v minulosti uměle nastavenou startovní pozicí se mění. Při v zásadě obdobných celkových prostředcích na vědu tato skutečnost logicky a správně vede k přesunům peněz v závislosti na změnách relativní výkonnosti.

Trochu to souvisí i s některými poněkud nedoloženými tvrzeními ve zmíněném rozhovoru, například s líčením Akademie věd jako nejprestižnější či nejefektivnější vědecké instituce v Česku. Nevím, co se v tomto kontextu přesně rozumí efektivností, ale je mi nápadné, že souhrn všech vědeckých ústavů začleněných do AV ČR má dohromady podobně velký rozpočet jako vysoká škola, kterou znám nejlépe – Univerzita Karlova (UK). Ta má i srovnatelný počet vědeckých, respektive akademických pracovníků a podobný počet vědeckých výstupů v relevantních mezinárodních databázích. Jenomže UK navíc k tomu má na starosti 50 tisíc studentů.

Tak jak je to vlastně s tou efektivitou? Co se mezinárodní vědecké prestiže týče, jediný mezinárodní žebříček, který srovnává výsledky výzkumu jak vysokých škol, tak výzkumných ústavů, zařadil v roce 2010 AV ČR i Univerzitu Karlovu okolo stého místa z přibližně tisícovky hodnocených institucí.

Zobrazit diskusi
Reakcí:6

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

VŠ vs. AVČR?

No vidíte, já měl vždycky pocit, že Akademie věd a vysoké školy jsou takříkajíc spojité nádoby. Že velká část studentů VŠ pracuje v AV ČR, a velká část vědců AVČR učí na VŠ. Jakmile jde ale o peníze, tak se začnou prát. V tom případě je snížit jim všem rozpočet nejjednodušší způsob jak je umlčet - pak už se zabaví sami. A zbylé peníze se můžou dát třeba na technologické agentury, 'aby z toho i ty firmy něco měly', když budu parafrázovat pana senátora Drymla. (Omlouvám se za asi až moc zjednodušující komentář, ale to, že se hádají vysoké školy a akademie věd mi připadá vzhledem k jejich velmi podobnému(?) cíli dost zvláštní).

Dobrý postřeh

Po 23 letech

Vážený pane rektore,

 nádherně jste textem, jehož smyslem bylo evidentně především manifestovat postoj oponenta, doložil, že vám na univerzitě chybí čas a síly na vědu:

 

"...pan předseda opravdu nejspíš nemá ani tušení, jak velkou administrativní zátěž představuje zodpovědnost právě za činnosti, kterými se AV ČR a vysoké školy liší, totiž výuku ..."

 

Jako rektor UK  byste asi neměl veřejně pronášet soudy o tom, zda někdo má, či nemá o něčem tušení. Tentokrát jste se navíc doložitelně "seknul".

 

http://www.vscht.cz/homepage/tisk/ceny/ceny_nase/votockovy_medaile/drahos

 

http://www.vscht.cz/homepage/absolventi/success/Drahos 

 

 

Zaujatost

V článku se ale píše, že přes tuto administrativní zátěž univerzity UK má srovnatelné výsledky. Ona totiž administrace vědeckých peněz na univerzitách bývá naopak jednodušší (mnohá přímá svědectví jsou k dispozici). Dokonce na jednom příkladu (který dobře znám ) můžu demonstrovat, že jakmile některá univerzitní součást začne být placena převážně z vědy, okamžitě začne nastavovat "nezbytně potřebná" vnitřní pravidla nad rámec požadavků poskytovatele, začne se "akademizovat".

On totiž platí Parkinsonův zákon, že práci se věnuje takový čas, jaký je na ní k dispozici. Typicky to bývá tak, že univerzitní úředníci se vysytí základní obsluhou studentů a studijních programů a v administraci vědy dělají mnohdy i méně, než je nezbytně nutné.

Kdepak, pan rektor se neseknul....

 

Historie

Proslulý kafemlejnek se připravoval přímo z iniciativy přirodovědně orientovaných ústavů AVČR. Jenže jakmile se všechno spočítalo, ukázalo se, že že AV by tratila desítky procent. Najednou všichni původní tvůrci kafemlejnku puvodem z AVČR z příslušné komise utekli a místo nich se na ulicí  objevili s oslíma ušima představitelé sdružení Věda žije.

Rozpočet AVČR v posledních letech vždy její podíl na kafemlejnku vysoce překračoval. Současná RVVI se, především tedy právě pod tlakem AVČR, kafemlejnku vzdala. To je opět významně ve prospěch AVČR. Přesto je AVČR nespokojena.

Slovy jednoho předního představitele přirodovědných fakult: "Chtěl bych mít naše ústavy AVČR na své fakultě. Podle kafemlejnku by dostaly 120 mil., od AVČR dostali 140 mil. Právě těch 20 mil. jsou ti, kdo tam nemají co dělat. " Já bych řekl spíše nemají na univerzitě co dělat. Požadavky na vědu na  AV by měly být mnohem vyšší. Pak by nebyl ani problém s požadavkem vymykat se všeobecnému hodnocení, mít nějakým způsobem otevřený kredit. Všeobecné hodnocení ve své vědecké části bude tak jako tak vždycky založené na scientometrii (viz Technopolis).

Proto je argumentace AVČR po celou dobu tak neskutečně unfair. Ano, jsou třeba v průměru lepší než univerzity, ale oni hrají, sportovně řečeno, jinou ligu.

AVČR nejvíce neprospívá právě ta absence vlastních magisterských, spíše i bakalářských (v rozsahu kalifornských univerzit), studentů, péče o ně - včetně administrativy a povinnosti výuky. Především proto, že výuka a vedení udergraduate studentů je to, co vás vrátí do reality. A za druhé proto, že financování z více zdrojů snižuje váhu chybného rozhodnutí v jedné části. Nejlepší nápad za poslední roky je hodnocení podle koeficientů VK na univerzitách. Přál bych ho AV taky, když ona nemá ty studenty..... Možnost zavést plošně něco jako VK a vedle toho zvláštní linku financování opravdových elit, pro začátek uvnitř univerzit, například formou spolufinancování profesorských míst z výzkumných peněz (Švédsko) nebo Boltzmannových laboratoří (Rakousko)  ... to  je sen, který mám.

časem se ozvu

Pro zatím zůstanu čtenářem.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah