Zbrojní expert o nákupu letadel Casa: Omnipol dostal politický befel

(Aktualizováno o tiskové prohlášení společnosti Omnipol.) Mimořádně otevřený názor na okolnosti nákupu letadel Casa poskytl ČESKÉ POZICI expert v oboru armádní techniky Jaroslav Štefec, jenž pořízení letounů kontroloval. Mimo jiné zpochybňuje některá tvrzení společnosti Omnipol, jež nákup zprostředkovala, ale upozorňuje též na další vysoce postavené úředníky, kteří by případně mohli nést odpovědnost. (Policie se prozatím rozhodla za údajně předražený nákup stíhat bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou z TOP 09 a bývalého ředitele sekce vyzbrojování ministerstva obrany Jiřího Staňka.)

Jaroslav Štefec je bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování (v letech 1999 až 2000). V letech 2003 až 2010 působil v soukromé sféře. Až v roce 2010 pak ve funkci zástupce ředitele Úřadu pro dohled nad akvizicemi ministerstva obrany kontroloval všechny podezřelé armádní nákupy včetně pořízení letadel Casa. Kontrakt za 3,5 miliardy korun kritizoval od samého počátku. Například v květnu 2008: „Není to běžně zvykem, takovéto barterové obchody. Ono navíc v České republice tyto bartery nemají příliš dobrou pověst ani tradici,“ glosoval v České televizi nápad na výměnu jednoho letadla Casa za stroje L-159, což se nakonec uskutečnilo.

reklama

V rozhovoru Štefce s ČESKOU POZICÍ zazněly tyto odpovědi:

• Česko mohlo čtveřici letadel Casa pořídit nikoli za 3,5 miliardy korun bez servisu, ale za 2,5 miliardy včetně servisu.
• Srovnávat obvyklé ceny základních modelů letadel Casa, jež si pořizovaly různé armády včetně české, je možné.
• Nakupovat letadla bez tendru nebylo nutné. (Zakázka proběhla v režimu jednacího řízení bez uveřejnění.)
• Omnipol se možná při nesmyslném rozdělení zakázky na nákup a servis letadel řídil pokyny politiků.
• Za pochybnou zakázku nese morální odpovědnost expremiér Mirek Topolánek.
• Odpovědnost před zákonem podle Štefce padá na bývalou ministryni Parkanovou a ředitele sekce vyzbrojování Staňka. Bez viny nejsou ani tehdejší náměstci Martin Barták, Jaroslav Kopřiva a Jan Fulík.
• A zaznělo i dosud nezmíněné jméno, a sice bývalého ekonomického náměstka ministerstva obrany a nynějšího šéfa Správy státních hmotných rezerv Tomáše Perutky, který mohl kontrakt na nákup letadel zastavit, ale neučinil tak.

Rozhovor s Jaroslavem Štefcem

ČESKÁ POZICE: Je možné stanovit obvyklou cenu letadel Casa C-295M na trhu a ještě navíc pouze z veřejných zdrojů?

ŠTEFEC: Pokud máte na mysli informace v odborných časopisech a publikacích, případně placené stránky společnosti EADS (španělský výrobce letadel — pozn. red.), tak ano. Obvyklou cenu letounu v některé ze základních verzí lze stanovit poměrně snadno. Stejně tak lze stanovit obvyklou cenu příslušenství, které se do letounu namontuje dle požadavků zákazníka.

ČESKÁ POZICE: Michal Hon, generální ředitel společnosti Omnipol, jež nákup letadel Casa zprostředkovala, tvrdí, že srovnávat ceny letadel Casa pro českou armádu a pro jiné zahraniční zákazníky není možné. Skutečně nelze srovnat ceny například s Portugalci, Poláky či Finy, kteří si Casy také pořídili?

ŠTEFEC: Určitě to možné je. Pan ředitel Hon na tiskové konferenci zmínil nákup letounů Casa pro finské letectvo, neuvedl však, že první dva stroje byly „klasické“ C-295M zakoupené i pro českou armádu. Cena za tyto dva letouny, jež mají i Češi, a to včetně logistiky a servisu činila 45 milionů dolarů (900 milionů korun). Další dvě letadla Finové koupili podstatně dráže, protože obsahovala navíc výbavu od firmy Lockheed Martin pro radioelektronický boj, námořní průzkum a protilodní boj s vestavěnou elektronikou a zbraňovými systémy. Cena za tyto speciálně vybavené letouny, jež Češi nemají, činila 110 milionů dolarů (2,2 miliardy korun) za dva stroje. (Česko koupilo tři letouny Casa C-295M za 3,5 miliardy korun a to bez servisu. Čtvrtý stroj byl vyměněn za pět letadel L-159. – pozn. red.)

ČESKÁ POZICE: Během svého působení na ministerstvo obrany (MO) jste se seznámil s detaily nákupu letadel Casa. Jak byla stanovena hodnota české kupní smlouvy na Casy?

Podle všeho nemohl resort obrany výši smluvní ceny podstatně ovlivnit. Vypadá to jako by cena byla stanovena „zvenčí“

ŠTEFEC: Míníte-li termínem „hodnota smlouvy“ smluvní cenu, tak tu ani způsob jejího stanovení nebylo možno z podkladů, které jsme měli na ministerstvu k dispozici, vypátrat. Na smlouvách mezi Omnipolem a EADS, jež ministerstvo obrany získalo, byly s odkazem na obchodní tajemství ceny začerněny. Podle všeho nemohl resort obrany výši smluvní ceny podstatně ovlivnit. Vypadá to, jako by cena byla stanovena „zvenčí“.

ČESKÁ POZICE loni informovala o marketingové studii ministerstva obrany z roku 2006, dle níž stál jeden stroj Casa 647 milionů korun. Řídili se touto studií ministerští úředníci při stanovení ceny finálního kontraktu?

ŠTEFEC: Při přípravě a realizaci tohoto obchodu se úředníci marketingovou studií, a v podstatě ani skutečnými potřebami armády, neřídili. Kdyby tomu tak bylo, tak by nákup transportního letounu proběhl až letos, nebyla by to Casa a cena by byla úplně jinde.