V kyberprostoru zneužíváme pojem svoboda

Internet není žádnou odtrženou složkou od lidského života, nějakým prostorem neomezené svobody, říká expert na copyright Tomáš Dobřichovský.

Právo a bezpečnost
Petr Matějček | 13.06.2012

Existují různé definice svobody. Jedna z nich říká, že je to možnost vypít libovolné množství vodky. Jenže některým expertům se zdá, že to s tím chlastem poslední dobou trochu přeháníme – zejména na internetu, kde zdravou hranici promile v krvi překročil už snad každý druhý.

Jedním z kritiků neomezené svobody v kyberprostoru je i advokát Tomáš Dobřichovský, dlouhodobě se specializující na oblast práv duševního vlastnictví, především pak autorské právo včetně problematiky informačních technologií. Podle něj v současnosti hrozí nadužívání, až zneužívání pojmu svoboda. „Nebojím se dokonce říct, že se často jedná o trochu demagogickou zástěrku řady nelegálních anebo pochybných aktivit,“ řekl nedávno Dobřichovský během konference Svoboda a odpovědnost 2012.

Dle Dobřichovského se ve společnosti ukotvila myšlenka jakéhosi boje svobodného internetu se zlým světem komerčních a státních zájmů. A zastánci internetových svobod mají za to, že tyto komerční a státní zájmy nemají jiný cíl, než svobodný prostor zregulovat, podmanit si ho a možná i zničit. Tento velmi rozšířený obraz je dle společníka a partnera advokátní kanceláře Kříž a partneři naprosto chybný.

Svobodný internet? Nikdy nebyl a nebude.

„Internet není žádnou odtrženou složkou od lidského života, nějakým prostorem neomezené svobody. Problém bych viděl především v jedné neuvědomělé představě: že jestliže je něco možné, například prostřednictvím technických prostředků internetu, znamená to, že je to automaticky i správné,“ míní expert. Tohoto ztotožnění možnosti na jedné straně a správnosti na straně druhé, k němuž ve společnosti dochází, se Dobřichovský obává, jelikož od něj je jen krůček k pohrdání duševním vlastnictvím. Což, buďme k sobě upřímní, se právě děje.

Advokát Tomáš Dobřichovský působí od roku 2006 jako odborný asistent Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Ve skutečnosti však internet svobodný – ve smyslu neomezenosti – nikdy nebyl a také nebude, jelikož podléhá obecným předpisům. A to i přesto, že to v právních předpisech nemusí být výslovně řečeno, domnívá se Dobřichovský.

Právník přiznává, že duševní vlastnictví může být velmi nebezpečnou zbraní, a připomíná, že se jedná o legální monopol se všemi minusy a zápory, které z toho plynou. I proto je prý duševní vlastnictví podle některých velmi moderních teorií považováno za jakýsi přežitek v digitálním věku – něco, co překáží. Jenže toto chápání je podle Dobřichovského postaveno na mylné argumentaci. Jeho zastánci prý často argumentují tím, že jde pouze o jakýsi mrzký zájem nadnárodního kapitálu, nejlépe nahrávacích společností, které hodně vydělávají a potom trápí nevinné uživatele a stíhají nevinné studenty.

O hledání rovnováhy

„Ze své desetileté praxe advokáta se zaměřením na duševní vlastnictví či akademického pracovníka na ústavu autorských práv si troufnu říci, že většina kauz není iniciována ze strany velkého kapitálu, natož nahrávacího průmyslu. Převážně to jsou kauzy drobného a malého podnikání, kde si někdo vystaví svůj krám na myšlenkách někoho jiného. Kde někdo parazituje na úkor třetího,“ vyvrací rozšířený mýtus Dobřichovský.

„Chceme, aby platila svoboda k vytváření padělků, k neinformovanosti veřejnosti?“ ptá se expert Tomáš DobřichovskýJako příklad uvádí centrum Prahy, kde lze téměř na každém rohu zakoupit „Czech Garnit“, neboli český granát. Přitom si můžeme být na sto procent jisti, že český granát to není. „Chceme, aby v tomto směru platila svoboda k vytváření padělků, k neinformovanosti veřejnosti?“ ptá se právník a upozorňuje, že ochrana duševního vlastnictví má v moderním světě naprosto zásadní roli. Bez něj by například v řadě oborů nedocházelo k vývoji a investicím.

Úkolem současnosti tedy není negace duševního vlastnictví, ale hledání rovnováhy. Je třeba si uvědomit, že duševní vlastnictví neslouží jen nositelům práv, ale také uživatelům a jakékoliv vychýlení z rovnováhy je společensky nežádoucí. Potřebujeme tedy spíš drobné korekce než současnou hysterii, která – jak si ostatně nedávno postěžoval i kyberprostorový filozof Jaron Lanier – konstruktivní diskusi zrovna neprospívá.    

Řešením řady problémů digitálního světa by podle Laniera byl námět, o kterém se uvažovalo již v raných dobách internetu: „Původní nápad byl vybudovat univerzální tržiště spojené s číselným systémem pro malé i velké částky. Všichni by se mohli podílet a vydělávat. Jedno, zda by se v daném případě jednalo o muziku, texty, informace, videa. Každý by mohl věci darovat či prodávat a sám rozhodovat, co se s jeho daty má stát. Rázem by všichni měli zájem na tom, aby nikdo jejich informace nezneužil. To je jediný způsob, jak může demokracie fungovat. Soutěže v tom, kdo nad našim životem získá největší kontrolu, v civilizované společnosti nedávají smysl.“  

Řešení v hromadných licencích

Jak tedy adaptovat koncept duševního vlastnictví na digitální věk? Dle Dobřichovského existuje řada možností. Například pirátství na internetu by mohlo vyřešitv zavedení již několik let diskutované plošné zákonné licence. „Zejména kolektivní správci by pak mohli udělovat plošnou licenci jednotlivým provozovatelům internetových služeb, kterým bychom platili jakýsi drobný poplatek, jenž by v sobě zahrnoval už jakýsi předpoklad problémů s autorským právem,“ vysvětluje Dobřichovský. Přiznává, že je to nedokonalé řešení, které lze různě zneužívat, nicméně podotýká, že je stále lepší takové řešení, než zde mít generaci, možná dvě, uživatelů, kteří naprosto neuznávají autorský zákon, protože k tomu mají možnost. „V tomto sociologickém smyslu je pak autorský zákon zcela nelegitimní,“ soudí Dobřichovský.

Ostatně k propagátorům takzvaných „blanket licences“, které dnes uzavírají úplně běžně rádia, televize, restaurace, bary a podobně, patří i dvě těžké váhy v zápase o budoucnost kyberprostoru. Zastáncem tohoto řešení je jak bojovník za liberalizaci zákonů týkajících se autorských práv Cory Doctorow, tak americký profesor právní vědy na Harvard Law School a renomovaný ústavní právník a specialista na autorské právo Lawrence Lessig. (Více o jejich úvahách se dočtete v článku ČESKÉ POZICE Bylo by škoda, kdyby dědeček Copyright zemřel.)

V závěru svého příspěvku na konferenci Svoboda a odpovědnost 2012 Dobřichovský upozornil na skutečnost, že v tomto případě mohou obrovský tlak vyvíjet především sami spotřebitelé. Jedině oni mohou dát podnět k odpovídajícím možným modelům. Pokud tedy nebudou příliš opití, anebo jak říká právní expert, se jim podaří odpoutat od současné dětské morálky, kdy musejí mít všechno ihned a nejlépe zadarmo. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:12

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Ano, ano, ano...

...jen další otrok peněz. Kdy už jim dojde, pane Dobřichovský, že podstatou duševního vlastnictví je právě jeho masově nekontrolovatelné šíření. Jinak, jak tu někdo napsal trefně je to kravinimum. Vzduch nemůže za to, že ho dýchají i zloději. Zkuste se postarat o to, aby se v naší zemi porno a komedianti neprodávali lépe, než jídlo a poctivá práce.

Typická fosilie

Nemohu si pomoci, ale ten člověk si opravdu nezaslouží, abych snůšku polopravd s klapkami na očích vůbec dočítal. Prostě jen kope za práva peněz svých klientů; kterým už odvonilo.

Haló, pane Dobřichovský, vzbuďte se, je 21.století !

demagogie

To je ale demagog :) Zaměňuje ochranu duševního vlastnictví za ochranu spotřebitele a hospodářské soutěže, jako by to nebyly různé a oddělené věci. Pravdu má jen v jedné věci: „V sociologickém smyslu je autorský zákon zcela nelegitimní“

A vaše teorie světa je taková, že s produktem tvořivé duševní

práce se v něm nesmí obchodovat? Jestli je opravdu taková, tak asi naše diskuse končí, protože žijeme každý v jiném vesmíru, ale jestli ne (tj. obchodování s produktem tvořivé duševní práce, resp. odměnu za jeho užití připouštíte), čím byste chtěl nahradit "ochranu hospodářské soutěže", kterou v současnosti kodifikuje autorský zákon jako majetková autorská práva?

Práce se smí obchodovat

Někdo snad tvrdí, že se práce nesmí obchodovat? Kdo? Nebo ve vašem vesmíru se nesmí práce obchodovat? To máte blbý :-)

Jo. Vy. Mj. i tady. O tvořivé duševní práci. Pořád kolem dokola.

Jen ne rovnou, že se "nesmí". Jen to, že má každý právo její produkt, pokud ho lze digitalizovat a přenést po internetu či na datovém médiu, konzumovat zadarmo. Vemte laskavě konečně na vědomí, že existuje spousta tvořivé duševní práce, která se nedá zpeněžit tak, že sám autor, často spíš tým autorů,  ji veřejně předvádí a vybírá při tom peníze. Takové, kterou nezpeněžíte jinak, než odměnou za užití jejího výsledku. Možná by pomohlo, kdybyste si jednou nějakou takovou trochu rozsáhlejší a déletrvající zkusil a pak se mohl ze "svobodného sdílení" jejího výsledku (jen) radovat. To byste pak sice měl blbý, ale třeba by to bylo i k něčemu dobrý.

Internet není žádnou odtrženou složkou od lidského života,

a proto na něm musí platit listovní tajemství, presumpce neviny a zodpovědnost konkrétních osob pouze za SVOJE konkrétní činy.

A pochopitelně ústavou zaručený zákaz censury.

A dál...?

To, co se vám hodí do krámu, jste vyjmenoval. Jenže ono to jaksi není všechno. Článek je právě o tom dalším, zrovna tak podstatném.

Přece nebudu vyjmenovávat

Přece nebudu vyjmenovávat věci, které se mi nehodí do krámu?! Třeba bití černochů, to mi vadí teda jako hodně, ale k tématu to není relevantní.

 

BTW vydedukovat, že Český granát („Czech Garnit“) zachráníme, když omezíme svobodu internetu, to je výkon hodný filosofa :-)) Chce to omezit hulení :-)

Zkuste tedy raději věci, které se vám nehodí do krámu,

ale zato souvisejí s tématem. Dobře víte, o jaké jde, nedělejte se...

A to poslední jste "vydedukoval" jen vy, autor nikoli. Otázka tedy je, na koho se lépe vztahuje poslední věta vašeho příspěvku...

Duševní vlastnictví...

Už samotný termín "duševní vlastnictví" je kravinimum - a zcela záměrně používám tento "autorský" termín pánů Voskovce a Wericha.

Mírová směna statků vyžaduje pravidla

Jinak máte pravdu, že silnější vyhrává a bere, nač má právě chuť.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah