Solární příběh: Dotuji svoji elektrárnu

Aktualizováno. Ve středu 16. května padl verdikt. Skupina senátorů neuspěla se stížností k Ústavnímu soudu proti speciálnímu odvodu ve výši 26 procent na elektřinu vyrobenou v solárních elektrárnách. Odvod (označovaný také jako solární daň) byl uzákoněn na podzim 2010, týká se však zpětně elektráren, které byly připojeny do sítě v letech 2009 a 2010. Tím se de facto pro jeden z obnovitelných zdrojů snížila státní podpora, jež vedla mimo jiné k takzvanému solárnímu boomu. Odvod se má platit do konce roku 2013.

Stížnost senátorů se opírala o narušení základní důvěry v jednání státu a v jeho rozhodovací a legislativní činnost. Soudci dospěli k závěru, že zákonodárci jednali ve veřejném zájmu. Zpravodajka Ivana Janů uvedla: „Úprava vedla k naplnění významného veřejného zájmu, a to k zachování stability cen energií a nezvyšování veřejného dluhu.“ Zákonodárci na to měli podle soudců právo.

reklama

Tuto zprávu jsme přinesli krátce po rozhodnutí Ústavního soudu, nyní se pokusíme o bližší pohled alespoň z jedné dotčené strany.

Česká anomálie

Úvodem komentář: Snižování podpory je nezbytné, protože jen málokteré odvětví prochází tak bouřlivým rozvojem, náklady na solární technologie klesají před očima. Jenže Česká republika je jediným státem, který změnil parametry podpory pro jeden z obnovitelných zdrojů zpětně.

V ostatních státech poskytujících podpory probíhají úpravy garantovaných cen průběžně a systémově. Výše podpory se mění předem u chystaných projektů, a to po pečlivých analýzách trhu i konzultaci se zástupci daného sektoru.

„Přehřátí fotovoltaiky“ bylo vinou státu, který nedbal tohoto vzoru vyspělých zemí, neměnil podmínky průběžně a včas, aby odpovídaly investičním nákladům v dané době. Strnulostí výchozích podmínek Energetický regulační úřad a ministerstvo průmyslu a obchodu vytvořily z fotovoltaiky investiční dálnici, která vedle podnikatelů investujících do pokroku přilákala i nejrůznější spekulanty, protože uložit peníze do české fotovoltaiky bylo několikrát výhodnější a jistější než jiné druhy investic.

Posléze se stát, aniž kdokoli z jeho činitelů přiznal vlastní chybu, začal tvářit jako přísný arbitr a trestá všechny investory z let 2009 a 2010 rovným dílem.

ČESKÁ POZICE sledovala spor o „solární odvod“ v sérii článků. 

Výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák shrnul základní problematické rysy zpětné změny podmínek pro podnikání:

• Řešení situace v Česku se dramaticky liší v porovnání s ostatními členskými státy EU. Uvalení daně narušilo stabilitu celého průmyslového sektoru i dalších zahraničních investic do obnovitelných zdrojů.
• Státy EU naopak mění podporu pro čisté zdroje především u budoucích projektů, a to s dostatečným předstihem. Udržují tím růst moderního odvětví.
• Důvody pro uvalení speciálního odvodu pro solární elektrárny spuštěné v letech 2009 a 2010 vycházely ze strachu ze zdražení ceny elektřiny. Přitom jiné regulované složky, které mají vyšší podíl na ceně elektřiny pro koncové zákazníky, vláda daní nezatížila.
• Zpětná změna podmínek pro podnikání nemá podporu u veřejnosti – 60 procent občanů je proti.
• Zavedení „solární daně“ může významným způsobem narušit další investice (nejen) do obnovitelných zdrojů.

Drobní solární investoři jsou v úzkých

Nyní však pohled z jedné dotčené strany. Šestadvacetiprocentní odvod z elektřiny vyrobené v solárních elektrárnách za státem garantované ceny je zhusta prezentován jako satisfakce za snadné zisky takzvaných solárních baronů. Jenže scéna je poněkud pestřejší. Velkoinvestoři, z nichž největší je polostátní ČEZ, si s tříletou ztrátou výnosů nepochybně umějí poradit. V dalších letech si to ostatně investoři vynahradí. Jenže v krátkodobém horizontu opatření zasáhlo i menší solární elektrárny, které si mnozí malí podnikatelé, důvěřující serióznosti státní legislativy, pořídili za veškeré životní úspory. A ti se většinou ocitli v bezvýchodné situaci. Odvod se naštěstí netýká malých elektráren do 30 kilowattů, instalovaných povětšinou na rodinných domcích.

Někteří drobní podnikatelé musejí svoji solární elektrárnu každým rokem dotovat 

Výkonná ředitelka České fotovolataické průmyslové asociace Zuzana Musilová uvádí, že solární odvod musí platit 2200 elektráren. Plných 35 procent z nich je menších než 100 kilowattů. Většinu z těch menších si drobní podnikatelé umístili tam, kam solární panely patří – na střechy stodol, menších výrobních hal či obchodů. „Fotovoltaika, která jim měla snížit výdaje, se však pro mnohé stala nyní noční můrou,“ upozorňuje Musilová. „Elektrárnu totiž musí každý rok dotovat až miliony korun.“