Registr vozidel jako indikátor nefunkčnosti státu

Stát připravil pro své občany v posledních týdnech skutečnou lahůdku – nový centrální registr vozidel. Původně mělo jít o pouhý střípek z velkolepého plánu elektronizace agend v oblasti dopravy, který měla z většiny zaplatit Evropská unie. Stát ovšem namísto korektní soutěže a zodpovědné administrativní práce vyrukoval s třaskavou směsí prodlení, neprůhlednosti a neschopnosti, jež nakonec explodovala – systém zkolaboval, stal se na čas veřejným problémem číslo jedna, a dokonce si na ČESKÉ POZICI „vysloužil“ samostatnou rubriku HOT TOP.

Čtenářům jsme již přiblížili úvahu právníka Jana Kudrny, který přišel s rozdělením rozpadu státu na čtyři fáze. Stručně zopakujme: nejprve se jen předražuje, pak přichází nekvalita. Ta ve třetí fázi již obtěžuje tisíce běžných lidí, fáze čtvrtá znamená takové selhání, že jsou ohroženy životy občanů. Musí ale – nyní čistě teoreticky – trpět statisíce lidí žízní například kvůli zfušovanému vodovodu v hlavním městě? Možná není od věci vzít si kolaps centrálního registru vozidel za případovou studii mnohem hlubšího problému. Stát totiž již není schopen zajistit ani elementární administrativní záležitosti.

Dlouhodobě nefungují služby státu, které by měly být absolutním standardem!Nutno poznamenat, že registr vozidel není první administrativní agendou státu, která nefungovala tak, jak měla. Čtenář s přezdívkou „Pcháč Oset“ připojil pod výše citovaný článek poznámku, že i dvě další novinky – biometrické doklady a nový systém pro výplatu sociálních dávek – byly špatně zvládnuté. Vidíme tedy, že dlouhodobě nefungují služby státu, které by měly být absolutním standardem! Když stát nezareaguje rychle a efektivně při živelné katastrofě, lidé mu odpustí spíše, než když dlouhodobě není schopen zajišťovat běžné služby a obyčejnou administrativu.

Při sledování patálií s registrem vozidel se chce povzdechnout, že přece nejde o žádnou velkou vědu, ale o „prachsprostou“ administraci. Zde navíc ani není na místě hovořit o „službách“, které stát občanům poskytuje (jako u vyplácení sociálních dávek) – mnohem spíše jde o jednu z mnoha státních regulací a administrací, které řada lidí vnímá jako nadbytečnou, neúčelnou, obtěžující. Ve chvíli, kdy stát už ani není schopen tuto administraci provést řádně, jsou občané obtěžování dvojnásobně – jak samotnou regulací (povinnost registrovat vozidlo), tak nefunkčností systému.

Kolaps systému pro výplatu sociálních dávek byl svým způsobem mnohem závažnější než aktuální patálie kolem registru vozidel – řadu lidí mohl dostat do svízelné životní situace. Na druhou stranu, není horší, když se „kořistí“ kartelu neprůhlednosti a nefunkčnosti stává i obyčejná administrativa? Není právě toto znakem systémového selhání?