Proč stát prohrál boj o mostecké uhlí. Bývalý šéf FNM Roman Češka promluvil.

Rozplétáme třináct let starý příběh ovládnutí Mostecké uhelné společnosti, jehož někteří aktéři míří ke švýcarskému soudu. Jednou z hlavních postav dramatické bitvy je Roman Češka, někdejší politik vládní Občanské demokratické aliance (ODA), v kritických letech, kdy stát přišel o v MUS majoritu, předseda Fondu národního majetku (FNM). Rozhodl se mluvit. Proč stát prohrál? Češkových sedm "protože" je svědectvím o celé epoše vývoje kapitalismu v Česku.

Již před více než třinácti roky mezi prvními odhalil, jakým způsobem chtějí manažeři Mostecké uhelné společnosti (MUS) ovládnout tento strategický energetický podnik. Češka se v období 1997 až 1998 až do své rezignace snažil, aby stát o majoritu v hnědouhelných dolech nepřišel. Svůj neúspěšný boj s větrnými mlýny převyprávěl v rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

reklama

„Kdyby nebylo Švýcarů, celá věc zůstane u ledu na věky věků. Přitom česká policie a příslušné úřady měly stejné možnosti dostat se k informacím, jenom neměly stejnou motivaci. Na české straně totiž od nástupu sociální demokracie k moci v roce 1998 neexistuje prakticky nikdo, kdo by měl upřímný zájem se v tom hrabat. U stran opoziční smlouvy, tedy ODS a ČSSD, to chápu. Ty ostatní, které by možná motivaci mít mohly, pro ty je to politický pravěk a nevidí v tom vlastní prospěch. Takže to také nemají zájem hrát. A české úřady vesměs nekonaly nic, takže nemají čím se chlubit. Rozviřování kauzy jim nic přinést nemůže, jenom ostudu při porovnávání s prací Švýcarů.“

Náš rozhovor s Romanem Češkou se odvinul od stanoviska fondu, které FNM předložil klíčové valné hromadě MUS 25. dubna 1998. Fond v něm popsal, co se ve firmě a kolem ní odehrává, a mínil prosadit vlastnická práva státu proti managementu, který se pokoušel důlní společnost ovládnout. Nepodařilo se. (Stanovisko jsme v plném znění uveřejnili v článku: Jak Tošovského vláda selhala. Svědectví o kritickém dni v historii Mostecké uhelné společnosti.)

Proti přímému příkazu vedení FNM

ČESKÁ POZICE: Památné stanovisko Fondu národního majetku k mimořádné valné hromadě Mostecké uhelné společnosti, která se konala 25. dubna 1998, zveřejnila ČESKÁ POZICE po více než třinácti letech. Stanovisko jste jako šéf FNM spolu s členem výkonného výboru fondu Jaroslavem Borákem sepsali pouhý den předtím. Nebylo už pozdě na to, aby příslušná místa mohla zareagovat?

ČEŠKA: Stanovisko bylo určené pro valnou hromadu, tudíž ani nemělo smysl je sepisovat dříve. Kromě přípravy a předání tohoto stanoviska samozřejmě probíhala před valnou hromadou řada jednání. Rozhodně jsme se neflákali. Naopak to bylo jedno z nejhektičtějších období.

Kromě jednání se zdrojem, který vedení FNM na celou věc kolem skupování akcií MUS upozornil, a prověřování jeho informací, jsme jednali s managementem dolů i s našimi zástupci v orgánech podniku. Dobře si pamatuji Jiřího Valtra, který byl – jak se později ukázalo – na straně managementu MUS, a i když byl zaměstnancem FNM (právník fondu a vedoucí oddělení nakládání s cennými papíry, který FNM zastupoval v MUS – poznámka redakce). Jednal i proti přímému příkazu vedení FNM. Poměrně brzy jsme získali přesvědčení, že informace od našeho zdroje jsou pravdivé. Navíc bylo zjevné, že management MUS spolupracovat nebude. Proto jsem předal všechny dostupné informace věcně příslušným ministrům a inicioval svolání valné hromady. Zrovna vládl úřednický kabinet Josefa Tošovského a v této vládě byli klíčovými osobami Ivan Pilip, ministr financí, a Karel Kühnl, ministr průmyslu a obchodu. Oba si vše nechali vysvětlit a po krátkém váhání podpořili stanovisko FNM a souhlasili se svoláním valné hromady s návrhem na odvolání managementu MUS.

Management hrál zřejmě o čas, protože v této době zřejmě ještě probíhal odkup akcií a teprve získávali kritické množství

ČESKÁ POZICE: FNM valnou hromadu svolal už v lednu 1998. Proč se uskutečnila až koncem dubna?

ČEŠKA: Představenstvo MUS tehdy porušilo zákon, protože na svolání mimořádné valné hromady mělo 40 dnů od doručení žádosti akcionáře, ale svolání trvalo déle. Hráli o čas, protože v této době zřejmě ještě probíhal odkup akcií a teprve získávali kritické množství. Ministři a prezídium FNM, které jsem také informoval, nám vyšli vstříc a schválili nestandardní řešení: pokud najdeme akcionáře, od kterých bychom mohli koupit akcie tak, abychom získali majoritu, mohli jsme to udělat. To se nám ale nepovedlo. (Stát původně držel zhruba 46 procent akcií MUS, dalších pět procent obce, čímž měla být zajištěna majorita státu. Další akcie byly zařazeny do kuponové privatizace - poznámka redakce.)

ČESKÁ POZICE: Proč se to nepovedlo?

ČEŠKA: Oslovili jsme všechny akcionáře, kteří měli 1 procento a víc akcií MUS podle výpisu ze Střediska cenných papírů. Řadě z nich jsem dokonce volal osobně. Nabízeli jsme odkoupení akcií a žádali jsme je o podporu na valné hromadě. Oslovil jsem jich minimálně deset. Všichni mi postupně potvrdili, že sice jsou formálními vlastníky akcií MUS, ale nakupovali je za peníze jiného investora, musí je prodat jemu a na valné hromadě se musí řídit pokyny tohoto investora. Ti sdílnější mi ústně potvrdili, že tím, kdo celou akci financoval, byla společnost Newton Financial Management Group. (Spoluzakladatelem a předsedou představenstva této firmy byl tehdejší ředitel strategického rozvoje MUS Antonín Koláček – poznámka redakce.)