Proč Janoušek volal „jen“ řediteli odboru pražského magistrátu?

Proč pražský boss Roman Janoušek probíral po telefonu obchody zrovna s Peterem Ďuricou, který byl „jen“ ředitelem odboru obchodních aktivit na pražském magistrátu? Zkrátka proto, že magistrátní pravidla pro zadávání veřejných zakázek dávají takovým ředitelům obrovské pravomoci, jež na ně přenesla rada hlavního města. Až do stanoveného finančního limitu jsou tendry plně v jejich kompetenci: od vyhlášení soutěže, stanovení podmínek až po podepsání smlouvy s vítězným uchazečem. Jenže to, co se léta považovalo za samozřejmost, právní experti, jejichž stanoviska má ČESKÁ POZICE k dispozici, jednomyslně zpochybňují.

Přitom, jak vyplývá ze statistických dat, ředitelé uměli svých oprávnění náležitě „využít“. Ďurica sice již na magistrátu nepracuje, ředitelé odborů ovšem stále samostatně rozhodují o řadě výběrových řízení. Začněme však jednoznačným závěrem právníků.

reklama

Tvrdá právní stanoviska 

Tři právní kanceláře v nedávné době nezávisle na sobě zpracovaly stanoviska, v nichž posuzovaly, zda je možné přenášet kompetence v oblasti veřejných soutěží z rady města na ředitele odborů. Názory všech tří se shodují: osoby jako ředitelé odborů, ředitel magistrátu či primátor nemohou být zadavateli veřejných zakázek. Tímto subjektem je pouze rada, která by měla rozhodovat nejen o nejvýhodnější nabídce, ale i o vyhlášení zadávacího řízení, včetně jeho základních podmínek.  

„Svěřuje-li zákon rozhodování v otázkách plnění majetkoprávních úkonů do kompetence rady, nelze to považovat jen za její právo o takových otázkách rozhodnout, nýbrž i za její povinnost,“ konstatuje jedno ze stanovisek. Další jsou téměř identická. Právníci doporučují, aby v kompetenci odborů byly jen zakázky, jejichž předpokládaná hodnota nedosáhne jednoho milionu korun.

Právní stanovisko: Tím, že rada delegovala na úřad své kompetence, může se dopouštět trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.

A jak je to v současné praxi s odpovědností politiků a úředníků? Uveďme okolnost související s postoupením kompetencí ve známé kauze Opencard. Podle zákona o hlavním městě Praze je radě vyhrazeno zabezpečovat hospodaření města podle schváleného rozpočtu a kontrolovat jeho plnění. Dle stanoviska právních kanceláří se takovéto odpovědnosti rada nemůže zbavit. Jenže například v kauze Opencard byli obviněni jen řadoví zaměstnanci magistrátu, kteří byli členy hodnotící komise. Členství v komisi přitom nemohli odmítnout, protože jinak by porušili svoji pracovní smlouvu.

Obviněni na druhou stranu nebyli členové rady, kteří mají ze zákona o veřejných zakázkách rozhodovat a této odpovědnosti se dle zákona nemohou zbavit. Z právních posudků vyplývá, že rada může delegovat pouze úkoly, nikoli kompetence. A dokonce se objevuje názor: Tím, že rada delegovala na úřad své kompetence, může se dopouštět trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.

Hlavní město názor právníků nesdílí. Je přesvědčeno, že pokud místo rady rozhodují v oblasti veřejných soutěží ředitelé odborů, nejde o delegaci pravomocí, ale právě o uložení úkolů. „Přičemž je jasně stanoveno, v jaké oblasti jsou jednotlivé úkoly uloženy a jakým způsobem mají být plněny. To je zároveň určeno podrobnými pravidly v jednotlivých oblastech činností hlavního města Prahy,“ vysvětluje názor magistrátu tisková mluvčí Tereza Králová. 

Magické číslo 20 milionů

Pravidla pro zadávání veřejných zakázek byla na pražském magistrátu sestavena poprvé v roce 2000 a od té doby jsou postupně novelizována. Vliv odborů na veřejné zakázky však významně posílil v roce 2003, kdy již magistrát vedl Pavel Bém. Zakázky malého rozsahu byly plně v kompetenci ředitele odboru městského investora (OMI), stejně tak pod něj spadaly zakázky zadávané formou výzvy. Pouze u obchodních veřejných soutěží rozhodovala o výběru nejvhodnější nabídky rada. Šéfem OMI byl tehdy vlivný úředník Jiří Toman. Také on bývá vedle Petera Ďurici podezírán ze styků s Romanem Janouškem.

Podle not z roku 2003 se řídily veřejné zakázky do května 2004. V nově upravených předpisech z roku 2004 se už praví, že zadavatelem zakázky je vždy město Praha, zastoupené radou, ředitelem příslušného odboru nebo ředitelem magistrátu. Bylo stanoveno, že o výběru dodavatele a uzavření smlouvy, případě zrušení zakázky, rozhoduje vždy rada, pokud předpokládaná hodnota zakázky přesáhne 20 milionů korun, u stavebních prací byla tato hranice o deset milionů vyšší. Tendry pod tímto limitem byly v kompetenci ředitelů odborů.

Jak se se zakázkami a cifrou 20 milionů také zacházelo? ČESKÁ POZICE má k dispozici data o zakázkách, které od konce roku 2006 do loňského září vypsal odbor informatiky. Z nich je možné vyčíst, jak mocná byla funkce ředitele odboru.

• Databáze obsahuje více než tisíc položek. Předpokládaná celková hodnota těchto zakázek přesahuje 4,2 miliardy korun.
• Pouze ve 28 případech byla vyhlášena soutěž na zakázku, jejíž předpokládaná hodnota byla vyšší než 20 milionů korun a musela projít radou. Celkem šlo o tendry v předpokládané hodnotě za přibližně 2,8 miliardy korun.
• Zbylá část, tedy asi 1,4 miliardy korun, byla rozdělena právě v tendrech v kompetenci ředitele odboru.

V únoru, v březnu a pak v srpnu

S magickou cifrou 20 milionů souvisela i praxe porcování zakázek. Pod zmíněný odbor informatiky spadal mimo jiné projekt Opencard. Jen od února do srpna roku 2009 vypsal odbor tři zakázky související s Opencard, které byly přímo zadány firmě Hagues. Posuďme alespoň dle názvů: