Podívá se budoucí český prezident poprvé do Afghánistánu?

Prezidentští kandidáti se utkali v další moderované debatě, tentokrát na téma zahraniční politiky a bezpečnosti. Diskusi uspořádalo Informační centrum o NATO spolu s vysokou školou CEVRO Institut. Před publikem stála ryze mužská sestava – Jiří Dienstbier, Vladimír Dlouhý (o jeho kandidatuře bude ještě rozhodovat Nejvyšší správní soud), Jan Fischer, Přemysl Sobotka a Miloš Zeman. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg poslal přes videozáznam „zdravici“.

Jaké mají uchazeči o nejvyšší státní funkci názory na zahraniční a bezpečnostní politiku České republiky? Například kolik peněz má ČR vydávat na obranu? Bylo hlasování proti Palestině v OSN správným rozhodnutím české diplomacie? Měl by prezident navštívit české vojáky v Aghánistánu?

Nevyhraněný Fischer

Jan Fischer, jeden z favoritů volby podle průzkumů veřejného mínění, přirovnává zahraniční politiku k „budování značky“. Stěžejním úkolem prezidenta je dle něho přinášet do mezinárodního prostoru nová témata. Fischer se domnívá, že koncepce zahraniční politiky by měla vzniknout na základě „otevřené debaty nejen mezi vládními paláci, ale také se zástupci občanské společnosti, akademiky a médii“. Za své hlavní priority v této oblasti považuje rozvojovou a humanitární pomoc a ochranu lidských práv.

Fischer se nerad staví do vyhraněné pozice u čehokoliv, co zavání ideologií. Stejně jako se odmítá identifikovat s pravicí, či levicí, nechce se nechat zaškatulkovat mezi euroskeptiky, nebo eurooptimisty. Jak říká, je zkrátka evropským kritikem, který považuje za důležité, aby ČR hrála v Evropské unii výraznější partie.

Společná evropská obrana

Pět debatérů se shodlo, že základ zahraniční politiky musí tvořit aktivní účast Česka v Severoatlantické alianci a EU. Dva levicoví kandidáti – Dienstbier a Zeman – se však již neshodli, co by mělo být prioritním úkolem české armády.

Kandidát sociální demokracie Jiří Dienstbier vidí klíčovou roli českých vojáků v obraně vlastního území. Několikrát také zdůraznil, že EU by měla pokračovat ve větší integraci z hlediska společné bezpečnosti a převzít v této oblasti víc odpovědnosti.

Zeman: „Náboženský fundamentalismus by měl být základním nepřítelem a terčem naší bezpečnostní politiky.“Oproti tomu bývalý premiér Miloš Zeman považuje za největší hrozbu současnosti teroristické skupiny, proto by na prvním místě vyslal tuzemské vojsko na spojenecké mise do zahraničí. „(Americký politolog Samuel) Huntington měl pravdu. Probíhá zde i nadále střet civilizací. Náboženský fundamentalismus by měl být základním nepřítelem a terčem naší bezpečnostní politiky. Teroristé se mstí všem, kdo vyznávají jiné hodnoty než oni. Armáda ČR by se měla profilovat v oblastech, které nejlépe ovládá, jako jsou polní nemocnice a chemické jednotky,“ vysvětlil Zeman. V budoucnu by i on přivítal větší snahu EU o sjednocení obranné politiky, konkrétně o společné nadzvukové letectvo. V současnosti však prý stíhací letouny, které si republika pronajímá od Švédů, naše bojové jednotky potřebují.

Odlišný názor má kandidát vyslaný občanskými demokraty. Přemysl Sobotka se držel linie rezervovaného postoje ODS vůči těsnější spolupráci EU. Domnívá se, že „bychom v bezpečnostních otázkách neměli vytvářet paralelní struktury k NATO“. Stanovisko zdůvodňuje především nejednotností EU jak v zahraničních, tak v bezpečnostních otázkách.

Magická dvě procenta

Debata se následně stočila k výši výdajů na obranu, které v minulých šesti letech klesaly. Jak uvedl před časem pro ČTK generál Jiří Šedivý, finance na obranu se u nás snižují dokonce nejrychleji v celé Severoatlantické alianci. Ta doporučuje svým členům vydávat na tyto účely alespoň dvě procenta hrubého domácího produktu. Česká republika má pro letošní rok schváleny výdaje ve výši 1,11 procenta (zhruba 43,5 miliardy korun). Premiér Petr Nečas se však zavázal, že se v příštích dvou letech nebudou dál snižovat.

Dientsbier: „Dosažení dvouprocentních výdajů na obranu je naprostá iluze.“Z hlediska objemu prostředků na českou obranu si Zeman a Dientsbier notovali. Oba se otřeli o známé korupční kauzy ministerstva obrany, jako byl nákup vozů Iveco a Pandur nebo letadel Casa. „Pokud se zefektivní výdaje, bez zřetelné korupce, potom můžeme uvažovat o mírném zvýšení výdajů,“ uvedl Miloš Zeman. Jiří Dientsbier k tématu dodal: „Dosažení dvouprocentních výdajů na obranu je naprostá iluze. I jiné země jako Německo nebo Británie plánují škrty v obranných rozpočtech. Vidím však prostor pro úspory kvůli předraženým zakázkám nebo s ohledem na společnou evropskou obranu.“

Ekonom Dlouhý při této příležitosti vládě vytkl, že se zarputile snaží dosáhnout výhledově vyrovnaného rozpočtu. Pokud by kabinet slevil z drastických úsporných opatření, pak by si uměl představit přibližování k magické hranici dvou procent výdajů na obranu. Rozhodně se však podle něho nesmí rozpočet na obranu dále snižovat. S tímto stanoviskem souhlasil i Jan Fischer: „Každý nesmírně oceňuje naší působnost v misích, ale na druhé straně bychom měli dát najevo vůli a trend přibližování ke dvěma procentům na armádu.“