Německý armádní expert: Cenu vojenské techniky lze na trhu bez problémů zjistit

Dle Hanse Michaela Rüdigera je u každé armádní techniky možné stanovit cenové rozpětí, v jehož rámci lze nákup ospravedlnit.

Právo a bezpečnost
Martin Shabu | 11.07.2012
Je-li cena vyšší o 50 či 100 procent, pak byste měli zpozornět, protože něco není v pořádku, tvrdí německý expert na armádní nákupy.

O manipulacích s armádními zakázkami ČESKÁ POZICE hovořila s Hansem Michaelem Rüdigerem, expertem na armádní nákupy z Universität der Bundeswehr v Mnichově, jež se stará o vzdělávání důstojníků německé armády. Rüdiger v rozhovoru mimo jiné uvedl, že u každé armádní techniky je možné stanovit cenové rozpětí, v jehož rámci lze nákup ospravedlnit. Pokud však cena tuto toleranci zásadně překročí, je to problém.

Ani Německu se přitom podle Rüdigera aféry se zbrojními zakázkami nevyhýbají. Jedna z nich například ukončila politickou kariéru bývalého spolkového kancléře Helmuta Kohla, jenž opustil veřejné funkce v roce 2002 v souvislosti s nelegálním financováním Křesťanskodemokratické unie (CDU) mimo jiné právě od zbrojařů.

Výběr zajímavých myšlenek z rozhovoru s Rüdigerem:

  • Náklady na celoživotní údržbu vojenské techniky několikanásobně převyšují cenu za její pořízení. Proto je dobré spojovat nákup se servisem.
  • Armáda nemusí techniku vlastnit, stačí, když si ji pronajme. Trendem v armádních zakázkách je nyní cena kontraktu za letovou či provozní hodinu.
  • Díky PPP projektu si německá armáda pronajímá civilní vozidla k přepravě vojáků od soukromníků.
  • V mnoha ohledech jsou zbrojní zakázky specifické, ale stanovit pásmo pro tržní cenu je možné vždy.
  • Odhaduje se, že pět až 30 procent z ceny veřejných zakázek jde na úplatky. Když si tedy koupíte letadla za miliardu eur, může jít minimálně 50 milionů eur na úplatky.
Rozhovor s Hansem Michaelem Rüdigerem:

ČESKÁ POZICE: Jak funguje v Německu akviziční systém pro nákup armádní techniky?

RÜDIGER: Za minulých 15 let se proces armádních nákupů zásadně změnil. Za nákupy je odpovědný Federální úřad pro vyzbrojování (Bundesamt für Wehrtechnik und Beschaffung; BWB), jenž je součástí ministerstva obrany. Na začátku nákupu je poptávka armády. Pak tento požadavek jde na BWB a ten začne hledat prostředky. Vypracuje analýzu trhu, v níž jsou uvedeni možní dodavatelé, a zjistí, jaký je rozpočet na nákup. Ve většině případů se následně vypíše výběrové řízení, jež musí obsahovat transparentní a férová kritéria.

ČESKÁ POZICE: Postupujete stejně i v případě nákupu nadzvukových stíhaček?

RÜDIGER: To záleží na okolnostech (smích). A to je právě ta potíž. Stále existuje technika, u níž se při nákupu postupuje odlišně. Například se řekne, že informace o technice jsou v utajovaném režimu, a proto se o nákupu nerozhoduje ve veřejném výběrovém řízení. Někdy také ministerstvo obrany osloví pouze evropské výrobce, což zdůvodní tím, že chce podpořit evropský zbrojní průmysl. To není z hlediska zadávání tendrů příliš férový způsob nákupu, existují však i strategické zájmy, které se musejí zohlednit.

ČESKÁ POZICE: Jakými pravidly se řídí nákupy zbraní v Německu?

RÜDIGER: Většinou se řídí evropským právem v oblasti veřejných zakázek. Existují však zvláštní ustanovení, která udělují výjimku zbrojním zakázkám. Většina armádních nákupů se navzdory tomu odehrává prostřednictvím tendrů, v nichž musejí být zveřejněna jasná kritéria pro výběr vítěze.

ČESKÁ POZICE: Jak to funguje v praxi?

RÜDIGER: Tam existuje stále značný prostor pro různé výklady. Podíváme-li se na nákupy za uplynulé tři roky, v mnoha případech k nim měli opoziční politici výhrady.

Existují nezávislé poradenské společnosti, které dělají analýzy trhu, jež dovedou srovnat ceny za vojenskou techniku nakupovanou v posledních letech, tvrdí Hans Michael Rüdiger.

ČESKÁ POZICE: Uvedl byste nějaký příklad?

RÜDIGER: Problematický byl například způsob pořízení přepravy armádní techniky do Afghánistánu. Objevily se dokonce náznaky korupce. Týkalo se to generála, který přijal peníze od firmy, která zajišťovala přepravu. Výměnou za to jí měl zajistit výhodnější zacházení.

ČESKÁ POZICE: V Česku hýbe politikou kauza Casa. V ní jde mimo jiné i o to, zda je normální oddělovat nákup techniky od servisu. Je to běžné?

RÜDIGER: Ano, to se děje běžně, ale snažíme se to změnit. Důvodem změny je, že náklady na celoživotní údržbu techniky několikanásobně převyšují cenu za její pořízení. Zvláště výmluvné jsou statistiky u letadel. Cena za jejich nákup se dle analýz pohybuje mezi 20 až 40 procenty nákladů na logistickou podporu v horizontu deseti až patnácti let. Když si tedy pořídíte letadla za miliardu eur, reálně jste se zavázali k dalším nákladům na servis v rozmezí dvou až pěti miliard. Proto se snažíme nakupovat celý balíček včetně servisu.Když si pořídíte letadla za miliardu eur, zavázali jste se k dalším nákladům na servis v rozmezí dvou až pěti miliard

ČESKÁ POZICE: Co byste doporučil při pořizování letecké armádní techniky?

RÜDIGER: Trendem jsou smlouvy založené na výkonu. To znamená, že armáda dnes ani nemusí letadlo vlastnit. Klíčová je odpověď na otázku: Potřebujeme letadlo, nebo mít schopnost létat a provádět například průzkum? Zjistíte, že letadla nemusíte vlastnit, stačí si je pronajmout. Cílem je specifikovat cenu za letové hodiny a za ty pak platit. Řekněme, že armáda potřebuje uskutečnit tisíc letových hodin za rok. Je pak na dodavateli, aby vám tyto letové hodiny zajistil. S dodavatelem pak vyjednáváte o letových hodinách, což je stoprocentně transparentní jednotka.

ČESKÁ POZICE: Uchytil se tento druh kontraktů?

RÜDIGER: Německá armáda si tímto způsobem pořídila izraelské bezpilotní letouny. Stejně jsme postupovali v případě armádního vozového parku, který nezahrnuje bojová vozidla. Na každé základně jsou desítky až stovky civilních vozů a autobusů. Opět vyvstává otázka: Potřebujeme tyto auta vlastnit, nebo stačí mít kapacitu k přepravě vojáků? V tomto případě byl vytvořen PPP projekt, jehož obsahem byl pronájem vozidel. Armáda díky tomu přesně ví, kolik ji bude stát jeden den pronájmu auta. Existuje také kalkulace, kolik ji bude stát pronájem parku za rok. Údržba a tankování jdou na vrub poskytovatele služby. Zásadním způsobem se tím zpřesní ceny. Tyto dobré příklady jsou však bohužel stále spíše výjimkou.

Zobrazit diskusi
Reakcí:10

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Dělení dodávek spolu souvisejících je nehospodárné

K výběru zajímavých myšlenek bych přidal.

Jestli někdo samostatně jedná o smlouvě na nákup a samostatně o ceně údržby a oprav, tak  je to v rozporu se zákonem 218/2000 Sb.,  - porušení povinnosti dosahovat co nejnižších výdajů a nejvyšších příjmů.

Tent,o kdo tato jednání vedl si musel být vědom, že udržbu a opravy nemůže z důvodů ochrany práv dělat nikdo jiný než ten kdo vyrábí. O druhé ceně tj. za opravy a údržbu již nebylo možno jednat, neboť byl pouze jediný dodavatel a kolik si nadiktuje tolik dostane. Tím se ČR připravila o možnost jednání o ceně. Pokud by součástí nákupu byla i dodávka služeb na opravy a údržbu mohla ČR jednat o ceně.

Dělení dodávek

Základní problém je, že naši politici jsou nejen chamtiví, ale v převážné většině prostě hloupí. Vžudypřítomná chamtivost politiků vede k jejich tvrdé soutěži, a proč by nemohl zvítězit ten hloupý, je-li dostatečně chamtivý a má-li patřičně vyvinuté ego a umí se "napojit". Upřímně, cožpak paní Parkanová mohla vést ministerstvo obrany? (přesněji jakékoli ministrstvo). Ta dáma, zříkající se jakékoli odpovědnosti za cokoli? Přesto ji stranická struktura, respektive stranická knížka vynesla na tento "palpost" Umíte si ji představit jak v případě válečného nebezpečí řídí obranu státu ve spolupráci s vrchním velitelem branné moci Václavem Klausem? A jak ti dva asi dávali dohromady obrannou doktrínu českého státu?

Ale problém je, že pan Promopro Předražený Vondra není o nic moc lepší. Také alibi, já za nic nemohu, jen se rád podívám do Afghanistanu a USA. A pan Tvrdík?????????????????????

Vždyť ti lidé NIC NEUMĚJÍ. Nejsou to ani odborníci z branže, ani manažeři (to manage = zařídit, řídit, zvládnout, či dokonce uspět-podařit se ). Jak řídili, co zařídili, co zvládli, v čem uspěli, co se jim podařilo? Myslím oni sami, jako odpovědné osoby? I když slovo odpovědný je v jejich případě až nemístný eufemismus. Proboha, jak dlouho ještě budou politické strany stavět na takové pozice politická i lidská nedochůdčata? Myslím, že do té doby , dokud nebude změněn volební zákon. Proč se mají volit stranické kandidátky - jako za bolševíka? Ať  každý, i když je členem politické strany a obhajuje její program, ve volbách bojuje sám za sebe, jednotlivě. Spousta pitomců by vypadla takovým sítem.Parlamentem počínaje.

Skvělá práce.

A likviduje tu nablblou hlášku "to by se jinde stát nemohlo". Stává, a furt. Proto je potřeba se přiučit, co s tím. Ovšem kalousovi ušatému se tento rozhovor líbit rozhodně nebude. Díky!

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah