Má-li někdo 20 milionů korun na odposlech, umí i jiné věci

Při nedávné razii proti organizovanému gangu policistů a zločinců ze severních Čech a Prahy bylo zajištěno i speciální odposlouchávací zařízení Agáta. Vypadá jako notebook, je ale vybaveno programem, jenž umožňuje odposlechnout telefonní hovory či lokalizovat telefon. Zařízení Agáta používají v Česku legálně jen vybrané elitní útvary policie a Bezpečnostní informační služba. Jeho cena dosahuje až 20 milionů korun.

Důstojníci tajné služby však nikdy držení Agáty oficiálně nepotvrdili. Ani nechtějí říct, kdo všechno by v Česku mohl přístroj mít k dispozici. Experti odhadují, že v Česku se zařízení tohoto typu nachází až deset a dle nich by je měly využívat především bezpečnostní agentury a finanční skupiny. „Jsou především ve vlastnictví velkých finančních skupin či detektivních agentur,“ sdělil deníku Lidové noviny ředitel jedné z bezpečnostních agentur. V minulosti se o odposleších hovořilo především v souvislosti s agenturou ABL superguru Věcí veřejných Víta Bárty.

reklama

Až do zmíněné razie chyběly důkazy, že by sofistikovanou techniku prolamující soukromí měl v Česku k dispozici i někdo jiný než státní bezpečnostní složky. Dle 83,2 procenta vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE by stát měl mít pod kontrolou všechny subjekty, které disponují odposlouchávacím zařízením Agáta.

Jsou o tom přesvědčeni i tito tři respondenti:

„Stejně jako (stát-pozn.red.) kontroluje jiné extrémně významné technologie. Otázkou však je, jak toho dosáhnout. Má-li někdo 20 milionů korun na Agátu, asi ,umí‘ i jiné věci.“

„Měl. Prostřednictvím kontrolovaného a evidovaného prodeje povoleným subjektům.“

„Je třeba rovněž ukončit ,špiclování‘ justiční mafií, nedůvěryhodné vedení státního zastupitelství i zkorumpovaná nejvyšší patra soudnictví, jež zneužívají tento nástroj k vnitřním bojům mezi sebou.“

Tyto tři záporné odpovědi jsou ke státní kontrole zařízení Agáta značně skeptické:

„Bylo by to hezké, kdyby měl, ale v současném světě, v němž je přístup téměř k jakékoli technologii jen otázkou peněz, to není reálné. Stát by pouze měl kriminalizovat vlastnictví technologie pro odposlechy, což dnes nelze. Postižitelné je, a to jen za určitých okolností, jen její použití.“

„Pokud je u moci současná vláda Petra Nečase, pak raději nikoli. Nemam rád situace, kdy zloděj křičí, chyťte zloděje!“

„Pokud Agátu vyrábí soukromá firma, lze jen obtížně zajistit, aby ji neprodávala zájemcům. Navíc Agáta asi není jediným zařízením tohoto druhu na světě. Od toho je tajná služba, aby tyto aktivity monitorovala a odhalovala.“

Následující dva vrcholní manažeři se nedokážou jednoznačně rozhodnout:

„Pokud je nebo bude zařízení zneužito, musí ten, kdo se takového činu dopustí, dostat sto let vězení.“

„Nevím, co je to za zařízení, ani jestli by je měl stát kontrolovat, ani zda vůbec máme stát. Jakápak tedy kontrola čeho, kým a čím? Bratři mají kontrolovat bratrance?“

V dalších třech kladných odpovědích se podobné dilema neobjevuje:

„Stát si může myslet, že by měl kontrolovat, ale to je tak zhruba vše, co s tím může dělat.“

„Uvádíte-li, že zařízení Agáta používají pouze vybrané elitní útvary policie a tajné služby, a zároveň se ptáte, zda by tyto subjekty měl mít stát pod kontrolou, pak je otázka nesmyslná. Stát snad policii a tajné služby pod kontrolou má. Pokud se mýlím, a stát tyto útvary pod kontrolou nemá, samozřejmě by je pod kontrolou mít měl.

Jde však možná o něco mnohem horšího. V souvislosti s nedávnými skandály ABL a Věcí veřejných jsem slyšel, že zařízení Agáta se na území ČR vyskytuje v mnohem větším počtu, než si vůbec dovedeme představit a že nelegální sledování obchodní či politické konkurence takto vyzbrojenými čmuchaly je běžné. To by stát pod kontrolou mít měl. Přesněji řečeno, měl by takové praktiky zatrhnout. Bohužel, nemám žádnou skvělou radu, jak to zařídit.“

„Zařadil bych zařízení Agáta do kategorie zbraňových systémů. K ničemu jinému než k nelegálnímu odposlouchávání totiž sloužit nemůže. V opačném případě bychom mohli příště vést diskusi, zda mohou mít firmy například radiolokátor Věra či špionážní letadla.“

Pochybnosti o schopnostech státu účinně zasáhnout zaznívají i v následujících dvou záporných odpovědích:

„Na základě toho, čeho jsme byli v nedávných letech svědky, by ,stát‘ neměl mít pod kontrolou pokud možno vůbec nic. Státními financemi počínaje a konče technologiemi, které mají využívat instituce, jež by měly sloužit veřejnosti, ale slouží někomu úplně jinému.“

„Nejdříve si musíme říci, že stát je v podstatě imaginární označení pro vládnoucí představitele. ,Stát‘ neuhlídá nic. A zvolení zastupitelé? Ty z valné většiny tvoří parta hochštaplerů. Čest výjimkám. A tito lidé, byť mají de facto vše pod kontrolou, nekontrolují v praxi vůbec nic. Proč? Protože nemusejí.