Je třeba se bát nového zákona o obchodních korporacích?

V souvislosti s publicitou věnovanou rekodifikaci soukromého práva v České republice – novému občanskému a obchodnímu zákoníku –, se objevila i kritika těchto zákonů. Nedávno například advokátka Vladimíra Glatzová napsala, že začíná další vlna zápasu o budoucnost českého obchodního práva.

Kritické názory obvykle vycházejí z paušalizované premisy, že dnešní právní stav je zažitý a umíme s ním pracovat a že nová úprava naruší právní jistotu a přinese enormní náklady. Opak je pravdou.

reklama

Nevhodné úpravy

Možná každý žijeme v jiné společnosti a platí pro něho jiná zkušenost, ale kritika dnešního právního stavu je intenzivní a stěží mluvit o zažitém stavu. Navíc zažitý ještě neznamená správný nebo vhodný. Mnoho erudovaných právníků podalo konkrétní náměty rekodifikační komisi při ministerstvu spravedlnosti a další je sdělili médiím. Očekával bych však, že ti, kteří to učiní v médiích, si návrh pročtou, zváží výhody a nevýhody a nebudou se skrývat za mantru nákladů, jež je navíc zavádějící.

Po náhledu do návrhu zákona lze zjistit, že obavy vyjadřují spíše odpor proti jakékoli změně než korektní popis jeho obsahu. Každá rekodifikace s sebou přináší změny – ideové i pojmové a formulační. Je to důsledkem nejen podstatného vývoje světového korporačního práva od roku 1991, ale i formulovaní nového občanského zákoníku. Uplynulých deset let, během nichž se odehrály podstatné a zásadní reformy v Polsku, Rumunsku nebo Maďarsku i ve Francii, Velké Británii, Německu či ve Švýcarsku, ukazuje, že národní úpravy jsou nevhodné nejen v postkomunistických zemích. Český proces rekodifikace obchodního práva proto není nahodilý, ale součástí širších změn evropského a komunitárního korporačního práva.

Dnes víme, že doktrinální evropské jurisdikce mění povahu společnosti s ručením omezeným nebo se snaží stále víc otvírat druhovost akcií. To vše nabízí návrh nového zákona o obchodních korporacích, který má nahradit současný obchodní zákoník. Poskytuje to však podnikatelům, a nikoli právníkům. Všimli si toho kritici z řad právníků? Jak zdůvodní, že nepromyšlenou výtkou nákladů oponují variabilitě podnikání ve společnosti?

Transakční náklady

Každý ozdravný proces s sebou nese transakční náklady. To je neúprosná logika každé změny. Otázkou však je, zda přináší pouze náklady, nebo i výhody a zlevnění.

Dnes nikdo nedokáže říct, zda náklady na zažití nového práva budou vyšší než výhody, které přinese

Návrh zákona o obchodních korporacích například obsahuje liberalizaci v obchodních společnostech, levnější fungování společnosti s ručením omezeným a variabilnější fungování akciové společnosti, snižuje počet povinných znaleckých posudků, odstraňuje transakčně náročná ustanovení, upřesňuje povinnosti statutárních orgánů nebo zvyšuje jejich odpovědnost pro případ úpadku. A současně dokončuje propojení korporačního práva s insolvenčním a nabízí ochranné mechanismy pro věřitele. To vše společně s celkovou liberalizací smluvního práva, jež je součástí návrhu občanského zákoníku.

Z praxe víme, že mnoho rozhodných transakcí se uskutečňuje dle zahraničních regulací. Strany raději volí zahraniční právo než české. Tato rozhodnutí jsou však jednak drahá a předpokládají využití zahraničních právních kanceláří a jednak vyvádějí mnoho podnikatelských aktivit do zahraničí s veškerými daňovými dopady.

Návrh se to snaží změnit a nabízí taková právní aranžmá, aby čeští nebo zahraniční investoři neměli strach se českému právu podřídit. A jeho součástí jsou i pravidla, jejichž nastudování sice vyžaduje čas a peníze, ale současně poskytují širokou škálu možností a řešení podnikatelských aktivit.

Dnešní stav je drahý

Dnes nikdo nedokáže říct, zda náklady na zažití nového práva budou vyšší než výhody, které přinese. Kvůli evropskému vývoji však nelze změny neprovést a nárůst útěkovosti českých podnikatelů do zahraničí dokazuje, že liberálnost a širší nabídka hrají větší roli než možné vyšší transakční náklady.

V neposlední řadě platí, že návrh nového zákona vychází ze zásadní dispozitivnosti. Z toho, že si strany mohou sjednat, co chtějí, ledaže to zákon zakazuje. Tím jim v úpravě vztahů ponechává volnost. I proto obsahuje přechodné ustanovení, v němž se stanoví, že život společností se řídí dosavadním právem a je na podnikatelích, zda jejich vnitřní poměry změní, či nezmění.

Tvrdit, že zákon vrací českou společnost do roku 1991 a že nás přijde draho, je buď projevem neznalosti, nebo zlomyslností. Je-li reforma obchodního a celého civilního práva kvůli zažitosti současných pravidel chybou, jak tvrdí její kritici, pak jí je každá snaha reformních vlád o změnu zažitého, protože vždy přináší náklady. Cílem změn nejsou ony samy, ale zlepšení konkurenceschopnosti českého práva, a tudíž podpora podnikání.

Dnešní stav je v mnoha ohledech mimořádně drahý. Například neustálé „tanečky“ okolo § 196a obchodního zákoníku – neboli nejasnosti při výkladu smluv, kterými se převádí majetek mezi spřízněnými osobami nad určitou hodnotu, přičemž judikatura, praxe i účel zákona kolísají a smlouvy jsou transakčně nákladné. Druhým příkladem by nově mohl být pojem „koncern“. Jen stěží to lze považovat za dobrý stav, ve kterém chceme žít. Jinou věcí je, že leckdy musíme. I s onou zažitostí to asi bude trochu jinak.

Související články:
Kolik nepřátel má nový občanský zákoník?
Nový občanský zákoník není pro občany
Nový občanský zákoník se pro 3. tisíciletí nehodí