Fešácký kriminál? To už můžeme movité vězně rovnou posílat na Seychely.

Korupční případ bývalého středočeského hejtmana a stále poslance Davida Ratha zmedializoval kromě jiného i životní podmínky vazebně stíhaných, potažmo odsouzených ve výkonu trestu ve věznicích. Otázek je mnoho. Připomínají ony podmínky novodobou torturu, jak tvrdí Rath, jsou opravdu nevyhovující a měly by se zlepšit? Nebo je vše v pořádku a trestanci si zaslouží to, co mají a ať si nestěžují? Ale proč musejí trpět nepohodlím i osoby ve vazbě, ještě neodsouzené? Neměl by ve věznicích fungovat oficiálně jakýsi nadstandard pro movitější „klienty“?

VIP zacházení s některými trestanci přitom není žádné tabu, jak ukazuje nedávný případ bývalého náměstka kuřimské věznice Rostislava Coloně, jenž vězňům za peníze nabízel prominentní služby. Nebo kauza dvojice vychovatelů z nápravného zařízení v Rýnovicích, která by měla za přijímání úplatků stanout před soudem.

reklama

Ministerstvo spravedlnosti chce novelizovat zákony o výkonu vazby a o výkonu trestu odnětí svobody a upřesnit a pozměnit podmínky pro vězně. Novela například zaručuje vazebně stíhaným, že pokud nebudou mít peníze na telefonát svému advokátovi, první volání půjde na účet věznice. Nebo obviněným věznice zaplatí i případné dopisy právníkům. Na druhou stranu by místo čtyř balíčků za rok mohli lidé do vazby dostávat už jen poloviční počet. Tyto a další změny by při úspěšném ukončení legislativního kolečka mohly začít platit od 1. ledna 2013.

Žádná zmínka o oficiálním nadstandardu pro vězně v novele není. Přesto jsme se právníků a advokátů zeptali, co si myslí o nápadu legálně si pobyt ve vězení vylepšit, což například v USA nebo třeba v Bolívii i jinde možné je. Odpověď byla tentokrát jednoznačná. Více než tři čtvrtiny (16 respondentů) s něčím takovým kategoricky nesouhlasí, pouze necelá pětina (4) naopak ano. Jeden účastník průzkumu problém nedokázal posoudit.  

                                              Odpovídalo 21 právníků a advokátů.

Výběr odpovědí respondentů, kteří nesouhlasí s oficiálním vězeňským nadstandardem:

• Naprosto špatná myšlenka. Kdyby vězeňství fungovalo tak, jak má, a zajistilo odpovídající standard výkonu trestu (přísně, ale důstojně a korektně), asi by o takové myšlence nikdo neuvažoval. Špatná myšlenka je to hned z několika důvodů. Nejde o dovolenou, ale o výkon trestu. V případě různých podmínek by mohlo docházet ke korupci, případně k vydírání některých vězňů jinými a k dalším nešvarům. Domnívám se, že rovné podmínky by měly být standardem. Maximálně možné a přestavitelné je řešit pracovní nebo jinou pozitivní iniciativu ad hoc odměnami a nastavit tak nějaká motivační kritéria, která by měla být spravedlivá a rovná.
• Z otázky je patrno, že neoficiálně různé standardy existují. To svědčí jen o tom, že něco nefunguje,  jak má, že vězeňství není profesionálně řízeno, že selhává kontrola, že jsou mnohdy vybíráni nekvalitní a neprofesionální dozorci, že je vězeňská stráž možná špatně placena, a dalších důvodů může být celá řada. Problém však nelze řešit tím, že tento nežádoucí stav bude petrifikován uzákoněním.
• Z hlediska principu rovnosti před zákonem si myslím, že ne. Nezapomeňme, že hlavně u majetkové a hospodářské trestné činnosti by to v konečném důsledku mohlo znamenat, že někteří vězni by si přilepšovali z výnosů z trestné činnosti, které se policii nepodařilo zajistit! To už můžeme zrušit vězení úplně a namísto toho posílat majetnější vězně třeba na Seychely. Já osobně bych nebyl proti, myslím, že trest nemožnosti návratu do vlasti také není zanedbatelný. Bohužel by to bylo neústavní, pokud by šlo o české občany.
• Že by pro členy vlády, lobbisty, poslance a senátory a jiné politiky? Říkám ne. Než o nadstandard měla by se strana/strany starat o to, aby vězni byli maximálně zaměstnáni, i kdyby měli jen roztloukat kámen na štěrk!
• Proboha proč? Vždycky jsem se domníval, že občané jsou do vězení posíláni za trest. Chce snad někdo vybudovat systém, který by oficiálně posvětil pravidlo „Čím víc si nakradeš, tím líp se budeš mít, i když tě chytnou“? Vězení přece není nemocnice. Rozumím tomu, že existuje možnost zaplatit za to, že pacienta bude operovat pan primář, ale představa, že si odsouzený zaplatí za to, že mu obědy z restaurace s „michelinskou“ hvězdou bude nosit ředitel věznice osobně, mi připadá scestná.
  Pokusil se někdo porovnat to, co tento systém dobrovolně poskytuje odsouzeným, s tím, co poskytuje svým bezúhonným občanům v domovech důchodců? Nebylo by na čase začít šetřit i tam? Na druhé straně však chápu, že se tím některé poslanecké kluby mohou vážně zabývat, neboť žádný politik neví, kdy bude svými kolegy v parlamentu k trestnímu stíhání vydán on.
• Pokud bych věřil v Boha, odůvodnil bych vám to tak, že lidi jsou si před Bohem rovni. V Boha nevěřím, a tak říkám, že lidé by si měli být rovni alespoň před zákonem. Uvádím – měli být, protože ale nejsou. O tom by se dal napsat celý článek, kolik lidí je u nás nepotrestáno nebo trestáno jinak, respektive mírněji jen proto, že jsou bohatí nebo mediálně známí. Nestačí snad, že tito lidí žijí materiálně „kvalitnější“ život? To mají mít výhody i v případě, že někdo zjistí, proč si tak žijí? Na kriminálce viselo motto: Někteří lidé žijí v přepychu jen pro nedostatek důkazů.   
• Takováto možnost zcela popírá logiku trestu. Jinou věcí je rozšíření možnosti alternativních trestů a rovněž možnosti dohody na formě trestu mezi obžalovaným a státním zástupcem.
• Předesílám, že osobní svobodu jednotlivce považuji za naprosto stěžejní hodnotu demokratického právního státu, které je v našem právním řádu poskytnuta adekvátní ochrana především čl. 8 Listiny základních práv a svobod, jenž jednak osobní svobodu obecně zaručuje, dále též stanoví, že „nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. Zasahuje-li tak stát (výlučně) prostřednictvím trestního rozsudku do osobní svobody jednotlivce, jde o jeden z nejcitelnějších zásahů státní moci do osobní sféry jednotlivce; obecně jde nicméně zároveň o zásah, který má – i v demokratické společnosti – své místo a opodstatnění, neboť právě cestou trestně-právní represe je společnost chráněna před kriminalitou – protiprávním jednáním dosahujícím nejvyšší společenské škodlivosti.
  Ponecháme-li stranou obecná pravidla pro ukládání trestních sankcí obsažená v trestním zákoníku, samotný výkon trestu odnětí svobody je upraven ve stejnojmenném zákoně č. 169/1999 Sb., který detailně vymezuje jednak vězeňskou soustavu, dále však též jednotlivá práva a povinnosti odsouzených (sociální podmínky odsouzených, poskytování zdravotních služeb, korespondence, užívání telefonu, návštěvy, duchovní a sociální služby atd.). Vycházím-li pak z toho, že trest odnětí svobody je druhem trestně-právní sankce se složkou preventivní i represivní, přičemž základní podmínky výkonu tohoto trestu (včetně jednotlivých práv odsouzených) jsou v zákonné rovině dle mého názoru dostatečným – a především pro všechny stejným – způsobem upraveny, nevidím důvodu pro zavádění možnosti „vězeňského nadstandardu“.
  Úvahy jdoucí tímto směrem naopak vnímám jako potenciálně nebezpečné, neboť onen „vězeňský nadstandard“ se může jednak ocitnout v rozporu s primárním účelem trestu jako takovým, dále však by ve svém důsledku mohl vést též k nepřípustnému porušení rovnosti občanů před zákonem (srov. čl. 1 Listiny základních práv a svobod), a to vzhledem k rozdílným majetkovým poměrům jednotlivých odsouzených. V rovině trestního práva (potažmo ve vězeňství) – na rozdíl od jiných společenských oblastí, kde si obecně „zákaznicky orientovaný“ přístup státu představit dokážu – dle mého názoru rozhodně není vytváření rozdílných podmínek pro jednotlivé „subjekty poptávající vězeňské služby“ namístě, a to právě vzhledem k výše popsaným specifikům zajištění výkonu trestu odnětí svobody.
  Svou odpověď bych ještě částečně doplnil, jde-li o vazebně stíhané osoby, u nichž je situace v mých očích poněkud odlišná, a to především proto, že vazba sama o sobě není z hlediska práva trestní sankcí, ale slouží toliko jako institut zajišťovací – v době trvání vazby tak ještě nevíme, zda je trestní stíhání důvodné a dotyčný skutečně bude odsouzen. Podmínky vazebně stíhaných osob by se oproti stávajícím rozhodně zlepšit mohly a měly, avšak plošně (tj. pro všechny vazebně stíhané); ani v tomto případě tedy ze shora uváděných důvodů nesouhlasím se zavedením „vazebního nadstandardu“, byť obecně zlepšení podmínek výkonu vazby podporuji.

Odpovědi respondentů, kteří souhlasí se zavedením oficiálního vězeňského nadstandardu:

• Pokud si vězeň zaplatí, ať se zvýší příjmy do rozpočtu!
• Ano, musí však být otázkou další diskuse, v čem bude onen nadstandard spočívat. V tuto chvíli považuji za nadstandard, který by mělo jít koupit, vše, co se týká hygieny vězňů. Základy hygieny nejsou bohužel v našich věznicích zajišťovány ve standardu, proto bych umožnil možnost jeho „koupě“.

Odpověď respondenta, jenž si oficiální nadstandard někde představit dokáže, a někde ne:

• Já skutečně nevím, neumím toto posoudit. Těžko si to představit u běžného výkonu trestu, to mi nějak nesedí. Myslím u násilných trestných činů a podobně. Pokud jde o vazbu, ano, tam si to dokážu představit. Tam to dává smysl. Vazba není výkon trestu odnětí svobody. Pokud jde o některé trestné činy hospodářského charakteru (nenásilné trestné činy), tam si to umím také představit. U násilných a zvlášť závažných úmyslných trestných činů v souvislosti se životem a zdravím mi to nejde na mysl, a pokud ano, tak až po uplynutí nějaké doby, kdy lze mít za to, že je šance na to, aby se pachatel napravil.