Dočkáme se další vězeňské vzpoury?

Vláda ve středu 30. května vzala na vědomí posílení rozpočtu Vězeňské služby o 700 milionů korun. Většinu má ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nalézt ve vlastní kapitole. Navíc dostane jen 150 milionů z rozpočtové rezervy. Původně žádal o navýšení o 940 milionů. Neutěšený stav vězeňství rozebírá bezpečnostní expert ČESKÉ POZICE Zdeněk Ondráček.

Situace v českých věznicích je dlouhodobě napjatá a hrozí přerůst v konflikt, který by mohl vyústit až ve vězeňskou vzpouru. Hlavními problémy jsou přeplněnost, nedostatek financí a očekávaná amnestie v souvislosti s blížící se volbou nové hlavy státu.

reklama

V současné době je za mřížemi takřka 24 000 lidí, což o 13 procent převyšuje kapacitu věznic. Výhledově, a to již za dva až tři roky, lze očekávat, že počet vězněných bude někde kolem 25 500 lidí. Již dnes se dalších zhruba šest tisíc lidí výkonu trestu vyhýbá. V případě, že by tito lidé byli policií zadrženi a do věznice dodáni, znamenalo by to okamžitý kolaps.

Poučení z Leopoldova

Zatím největší vězeňská vzpoura v novodobé historii země se odehrála v roce 1990, tedy ještě za bývalého Československa. Nepřímo ji vyvolala neuvážená a odborníky kritizovaná amnestie prezidenta Václava Havla. Tehdy v březnu vyhlásilo 217 vězňů hladovku, a když se jim podařilo na svou stranu získat většinu (vzpoury se zúčastnila tisícovka vězňů), obsadili celou věznici Leopoldov. Ostatní odsouzení, kteří se na stranu vzbouřenců odmítli přidat, byli vzati jako rukojmí.

Začalo rabování a ničení zařízení věznice. Po marných pokusech o vyjednávání byla k potlačení vzpoury nasazena policie a armáda. Celkově bylo v akci více než 2400 příslušníků ozbrojených sil, 80 služebních psů a šest obrněných transportérů. Po dvouapůlhodinovém boji muže proti muži byla věznice dobyta zpět. Výsledkem byl jeden mrtvý vězeň a dalších 29 zraněných. Zraněno bylo také 11 zasahujících příslušníků. Z 11 budov věznice jich bylo pět zničeno a vypáleno, škody činily 30 milionů Kčs.

Tato situace se může brzy opakovat. Důvodů je několik. Mnoho vězňů na poměry ve věznicích hlasitě upozorňuje, a někteří se dokonce již soudí a spory vyhrávají. Je jen otázkou času, kdy se lavina žalob na Českou republiku v souvislosti s výkonem trestu strhne. Je si toho zřejmě vědom i ombudsman Pavel Varvařovský, který poměry v českých věznicích kritizoval ve své výroční zprávě za loňský rok.

Ukvapený rozprodej

Dalším hlavním problémem českého vězeňství jsou chybějící finance. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) byla Vězeňská služba České republiky schopna se schváleným rozpočtem na letošní rok zabezpečit řádný chod věznic pouze do konce května. Proto požádal ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), aby z rezerv uvolnil pro resort spravedlnosti téměř miliardu korun. Ten rozhodnutí přehodil na vládu jako celek. Výsledkem bylo přidělení 150 milionů korun z vládní rozpočtové rezervy, dalších 550 milionů korun pro Vězeňskou službu má Pospíšil nalézt v rozpočtu celého resortu.

Případné vězeňské nepokoje nepoškodí pouze vládu a ODS, ale celou společnost, která ponese náklady na jejich potlačeníVe snaze zajistit peníze na dalších pár týdnů chce ministr rozprodat nepotřebný nemovitý majetek za více než 250 milionů korun. Jde však jen o dočasné a nesystémové řešení. Vzhledem k tomu, že chystaný prodej se odehrává v časové tísni, což vědí i případní zájemci, může být pro stát a resort spravedlnosti v budoucnu vyhodnocen jako nevýhodný. Kdo potom ponese případnou odpovědnost?

Ministr Pospíšil nemá zastání ani u předsedy vlády Petra Načase (ODS), který žádá, aby byly ve vězeňství nejprve přijaty některé systémové změny. Nevím, zda si to pan premiér neuvědomuje nebo nechce uvědomovat, ale problém je v tom, že reformy jsou dlouhodobějšího charakteru, zatímco vězeňství potřebuje peníze na zajištění chodu věznic hned. Nevím ani, zda za tím nelze hledat nějaký skrytý boj mezi Nečasem a Pospíšilem, který je dlouhodobě kritizován. Destabilizace vězeňství by se někomu z ODS jistě hodila k jeho odvolání.

Ministr Pospíšil však chytře a otevřeně říká, co se ve vězeňství může v brzké době odehrát, a odpovědnost za to přesouvá ze svého úřadu na vládu, a tím na premiéra Nečase. Jsem si ale jist, že případné vězeňské nepokoje nepoškodí pouze tuto vládu a ODS, ale celou společnost, neboť ta v důsledku zaplatí zvýšené náklady na obnovení klidu a pořádku.

Jak rozsáhlá bude amnestie?

Třetím problémem, který může zažehnout pomyslnou jiskru nepokojů, je případná amnestie. Za poslední měsíce se již několikrát hovořilo o možnosti udělit amnestii například pro nedbalostní přečiny. Tím by se sice odlehčilo přeplněným věznicím, ale toto řešení nelze považovat za systémové a jistě by to vyvolalo určitou míru nevole mezi spoluobčany, což by s termínem blížících se voleb nebylo pro vládní strany dobrým předvolebním tahem. Nelze přeci udělovat plošnou amnestii jen proto, že stát nemá kapacity a prostředky pro zajištění výkonu trestu.

Ministerstvo spravedlnosti a Vězeňská služba ČR se na možné nepokoje již připravujíAmnestii lze očekávat i v příštím roce, kdy bude zvolen nový prezident republiky. Dnes, kdy ještě ani nejsou známa jména všech kandidátů, se nedá jakkoli spekulovat o případném rozsahu takové amnestie. Jediné, co lze s určitostí konstatovat, je, že potenciální propouštění nebude takového rozsahu jako v roce 1990. Což může na druhou stranu mezi odsouzenými vyvolat nevoli, která bude umocněna složitými poměry výkonu jejich trestu. Od toho už je jen krůček k přeskočení jiskry a zažehnutí nového ohniska vězeňských nepokojů. Nejbližší týdny a měsíce ukážou.

Ministerstvo spravedlnosti a Vězeňská služba ČR se na možné nepokoje již připravují, což dokládá i skutečnost, že ministr Pospíšil ve středu 30. května předložil do vlády nový zákon o vězeňské službě, který dozorcům ve věznicích posiluje pravomoci. Dozorci by tak nově mohli používat slzotvorné prostředky či paralyzéry. Některé jejich pravomoci by tak byly obdobné, jako je tomu u Policie ČR.