Dočkají se bývalí příslušníci StB spravedlnosti?

Případ Petra Placáka, jehož zbili tehdejší příslušníci pražské Státní bezpečnosti, není zdaleka jediným, který měl skončit před soudem.

Právo a bezpečnost
Stanislav Penc | 06.03.2012

V červnu 1989 zbili tehdejší příslušníci pražské Státní bezpečnosti (StB) Petra Placáka, jednoho z nejaktivnějších oponentů v posledních letech komunistického režimu. Letos na začátku ledna začal Obvodní soud pro Prahu 7 projednávat případ skupiny Antonína Prchala, takzvaného bicího komanda. Vyšetřování sice bylo zahájeno už na konci roku 1989, ale před soud se tito příslušníci StB dostali až díky Placákovu opakovanému trestnímu oznámení.

Na základě Placákova podání se v roce 2007 začal případem zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Za tři roky vyslechl řadu svědků a shromáždil informace a svědectví k mnoha násilným činům této skupiny. Podivné je, že ÚDV obvinil jen tři příslušníky StB a pouze v jednom případě. Nebylo to totiž jediné fyzické násilí Prchalovy skupiny před listopadem 1989.

Během lednového soudního líčení vyšlo najevo, že příslušníci StB nejsou schopní žádné sebereflexe, natož doznání viny či omluvy. Naopak tvrdili, že Placáka neznají. Prchal dokonce sdělil soudu, že v době, kdy měl být Placák zbit, byl na návštěvě u svých ruských přátel. Soud odročil jednání na 1. března, kdy byla vyslechnuta další svědkyně obhajoby, dle níž Prchal v době spáchání násilného činu nebyl v Československu. Soud odročil líčení na 19. března, kdy by měl vynést rozsudek.

Co se stalo Placákovi

Příslušníci StB Antonín Prchal, Ladislav Irovský, Petr Vrbický a již zesnulý René Špringer naložili v červnu 1989 Placáka, jednoho z organizátorů protestních demonstrací za zachování Stromovky, do auta a odvezli za Prahu do křivoklátských lesů. Tam ho fyzicky napadli, uráželi a nechali na lesní cestě desítky kilometrů od domova.

Příslušníci StB tvrdí, že ve Stromovce vůbec nebyli. Několik svědků však uvádí, že je viděli, jak Placáka nakládají do auta. Existují i další důkazy, například situační zpráva, v níž se píše o Placákově zatčení. A také zpráva inspekce ministerstva vnitra před listopadem 1989, kdy Placák podal na tyto příslušníky StB trestní oznámení, a v níž je celá událost popsaná a přiloženo i lékařské svědectví. Není to tedy tvrzení proti tvrzení.

Odpovědnost vyšetřovatelů

Nemělo by být na vyšetřovatele Prchalova komanda podáno trestní oznámení, protože svou liknavosti bránili řádnému vyšetření násilných činů?

Vyšetřování nejen této skupiny násilníků, ale i dalších příslušníků StB za mnoho násilných činů začalo už v listopadu 1989. Vojenská prokuratura například ve zprávě pro parlamentní vyšetřovací komisi federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 necelý rok od něj informovala poslance, že vyšetřuje tři případy celkem jedenácti příslušníků StB včetně jejího náčelníka Aloise Lorence. Z materiálů komise vyplývá, že na Prchalovo komando byla obžaloba podaná 12. září 1990.

Prchal je dnes obžalován za fyzické napadení demonstrantů na Národní třídě během policejního zásahu 17. listopadu 1989. Opakovaně měl bít občany obuškem do různých částí těla. Vojenská prokuratura do podzimu 1990 v mnoha případech fyzického násilí Prchalovy skupiny vyslechla 53 svědků, provedla 18 rekognicí a čtyři konfrontace. Spis měl 432 stran.

Do rozpadu Československé republiky v roce 1993 se však soud s Prchalovou skupinou nekonal. V roce 1991 vyšetřování po zrušené vojenské prokuratuře převzal nově zřízený Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB v rámci federálního ministerstva vnitra, z nějž se 1. ledna 1995 stal dnešní ÚDV. Ten je od 1. ledna 2002 součástí služby kriminální policie a vyšetřování dle zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky.

Proto mají jeho pracovníci i právní zodpovědnost za maření vyšetřování. Nemělo by být proto na vyšetřovatele Prchalova komanda podáno trestní oznámení, protože svou liknavosti bránili řádnému vyšetření násilných činů?

Co udělal ÚDV s výpověďmi svědků?

Po několika pokusech Petra Placáka do roku 1995 zahájil ÚDV nové vyšetřování Prchalova komanda až v roce 2007 – téměř 20 let po spáchání násilných činů. ÚDV však nepoužil již shromážděné důkazy a výpovědi, ale začal si znovu zvát postižené a svědky k výslechům.

Upozornil jsem sice vrchní komisařku Šárku Prouzovou na již provedené výslechy, rekognice a posudky a podal přímo do protokolu při svém výslechu v únoru 2010 podnět k prošetření 21 případů násilného jednání příslušníků StB nebo jiných policistů zahájenému v devadesátých letech, ale dostal jsem odpověď až na základě mnoha urgencí čtrnáct měsíců od podání.

V odpovědi ve dvou větách mi vrchní komisařka Hana Tomanová sdělovala, že „uvedená čísla jednací byla prostudována se zjištěním, že se jedná z části o případy již meritorně rozhodnuté po roce 1989 orgány činnými v trestním řízení, další jsou v držení Obvodního soudu pro Prahu 3“. Když na začátku tohoto roku bylo nařízeno hlavní líčení ve věci příslušníků StB bicího komanda Antonína Prchala, vyšlo najevo, že statní zástupce zjevně na základě špatné práce ÚDV – instituce, která by se měla činnosti represivních složek před rokem 1989 zabývat –, zažaloval jen tři příslušníky StB.

Zobrazit diskusi
Reakcí:9

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Díky..

...každopádně moc děkuji ČP za článek od pana PENCE :)

reakce ke komentáři pana Schneidera

Šetinovým úkolem nebylo zajistit obžalobu Otakara Svobody (jinak Staršího referenta specialisty v oddělení tzv. ochrany mládeže jež vedl na pražské správě StB právě Antonín Prchal ), ani nějakého jiného estébáka, ale hlavně provést koncepční a personální změny. Kdyby jste napsal, že tento úkol nezvládl, pak bych souhlasil. I když bych se musel zeptat na to, zda vůbec tehdy zvládnout šel. Generální prokuratuta byla pro Šetinu naprosto nepřátelské prostředí plné bolševických kádrů. Od okamžiku nástupu s nimi válčil. Pokud si pamatuji tak náměstka mu tehdy dělal Pavel Bret, později jej ve funkci vystřídal a nyní Bret již dlouhou dobu šéfuje vyšetřování zločinů komunismu, tedy UDV. Neschopnost bych viděl hlavně u Breta. Ten před mnoha lety oznámil jak je na stopě vrahům Jana Masaryka. Je to prostě stopař :-)

Dále pochybuji o Vašem tvrzení, že Šetina dostal Svobodův případ na stříbrném podnose. Ehm, od koho? V roce 1993 nebo 1994? Na stříbrném podnose?

Jinak Svoboda je skutečně na mnoha záběrech z demonstrací vidět, nicméně na žádném záběru nemlátí demonstrantovi hlavou o anton. Dělal různá zvěrstva, často se vmísil značně opilý do davu mezi demonstranty, vydával se za jednoho z nich, aby pak při útoku zelených soukmenovců na některého demonstranta skočil zezadu a udeřil jej do hlavy. Byl jedním z bijců party Prchala a Šípka, ale byl také jedním z mála estébáků jehož pravé jméno bylo známé již před listopadem 1989.

Zacházíte s fakty prostě příliš volně.

 

Vaše suverénní soudy nejsou na místě.

Nevím, proč je tak asertivně prosazujete - ? To, co jste napsal, je obhajoba Jiřího Šetiny, vedená ideologicky, nikoliv věcně.

Předně - je zcela nesmyslné, až protismyslné tvrzení, že by prokuratura neměla zajistit obžalobu. Můžete mi prosím říci, kdo by to měl udělat? Šetinu to místo nikdo nenutil přijmout. Byl generálním prokurátorem, bral za to prachy, a byl snad svéprávný. Nevím, jakou hru hrajete. Toto jsou však fakta - a zacházím s nimi tvrdě a korektně, nikoliv svévolně a nesmyslně, jako vy. (Nepopírám, že to měl těžké. To je však opravdu banální tvrzení, a nemá žádného významu.)

Šetina dostal podklady od vyšetřovací komise pro 17.listopad (resp. z její operativní části /vím to přímo od jednoho z jejích členů/): dovyslechnutá svědectví. "Stříbrný podnos" je literární nadsázka: doslovně bráno, toto je opravdu má volná, poetická vsuvka. Nejsem schopen doložit, že to bylo na podnosu, a už vůbec ne, že byl stříbrný. Jestli jsem Vás tím zmátl, veřejně se kaju. Správně by se mělo říci, jestli vám to pomůže, že případ byl došetřen a okamžitě žalovatelný. (Šetina tu kauzu možná dostal ještě předtím, než se stal generálním prokurátorem, nicméně na faktech to nic nemění: jako generální prokurátor měl ten případ již v okamžiku jmenování a mohl okamžitě konat.)

Komické je vaše tvrzení, že Svoboda na "žádném záběru nemlátí demonstrantovi hlavou o anton". Snad tu nebudete tvrdit, že jste viděl opravdu, ale opravdu všechny záběry ze všech demonstrací-? Já mluvím o vlastních dokumentačních záběrech StB, které jsme s Johnem Bokem viděli snad již někdy v prosinci 1989 v Auroře. John Svobodu identifikoval okamžitě.

Takže se prosím mírněte ve svých příkrých soudech.

Čeká mne složitá odpověď.

Čeká mne složitá odpověď. Složitá v tom, že mým cílem není Vás nějak zostudit a poškodit.

Začnu odzadu: 1. příkrý soud na adresu pana Šetiny jste tu vyřkl Vy a jak se pokusím dále vysvětlit, tak skutečně bez opory v konkrétních faktech.

2. Vy jste zde tvrdil, že někdejší GP prokurátor Šetina dostal případ estébáka Svobody zpracován na stříbrném podnose a to v č e t n ě záběrů na nichž Svoboda mlátí demonstrantovi hlavou o anton. Tato zdánlivá maličkost dokazuje jak s fakty někdy zacházíte. V dalším komentáři totiž uvádíte, že jste tyto záběry viděl Vy sám, patrně již v prosinci 1989. Jak tedy můžete vědět a tvrdit, že tyto záběry byly předány Šetinovi? Nemohly mu být předány, alespoň ne Komisí FS pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Komise je neměla. A k Vaší přímé otázce na mou osobu: Ano, budu tu tvrdit, že jsem všechny záběry z demonstrací, tedy všechny záběry jež byly získány parlamentní komisí pro vyšetřování událostí 17. listopadu, viděl. Dokonce jsem je viděl mnohokrát. Z jednoduchého důvodu, byl jsem jejím členem, tedy členem její operativní části. Vznik této operativní části jsem inicioval a také jsem ji personálně sestavoval. Dokonce jsem měl, společně s Martinem Řezníčkem, coby zakladatel Nezávislé vyšetřovací komise, prsty ve vzniku celé parlamentní komise, v tom, že jsme tehdy přes spřízněnou duši, tehdejšího poslance FS Jiřího Rumla, iniciovali návrh na její vytvoření .

3. Vaše informace "od člena této komise, tedy její operativní části" jsou skutečně nepřesné. Ale abychom si rozuměli, nepodezřívám Vás, že by jste si toto tvrzení vymyslel, jen Vás někdo patrně dezinformoval.  Třeba i neúmyslně, je to již dvacet let stará záležitost. Vámi uváděné záběry komise k dispozici neměla, čili je ani nemohla poskytnout JUDr. Šetinovi. A už vůbec mu Svobodův případ nepředala na stříbrném podnosu. Komise soustředila řadu informací, vyslechla řadu lidí, zajistila mnoho dokumentů. Ale opravdu Svobodův případ nijak podrobně nezpracovala, nejen, že ji to nepříslušelo, ale ani na to neměla čas.  Ano, Svobodu vyslechla, respektive abych byl přesný, Svobodu vyslechl a to z mého podnětu, jeden z jejích vyšetřovatelů, JUDr. Jiří Pyšný, ostatně toho znáte dobře. Sám jsem byl u toho výslechu. Svoboda, podobně jako jiní estébáci, se tvářil jako beránek. Ale to není důležité. Co je důležité je to, že trestnou činnost páchanou estébáky tehdy měla vyšetřovat vojenská prokuratura. Té také komise poznatky o podobných případech, jako byl ten Svobodův, předávala. Nikoli JUDr. Šetinovi. Ten se stal Generálním prokuráterem až v roce 1993.  Komise svoji činnost ukončila již před jeho jmenováním. Veškeré poznatky, dokumenty a důkazy nasvědčující trestné činnosti předávala těm, kterým to tehdy příslušelo, vojenským prokurátorům. Ale nebyly to věci, jak tvrdíte, "došetřené a okamžitě žalovatelné". To už si někdo trochu pohonil triko.

Čili se omlouvám za jistou suverenitu se kterou předkládám svá tvrzení. Je opřená o to, že jsem u událostí, jež Vy máte z doslechu, tedy jak píšete "přímo od jednoho z členů" byl. Proto jsem také reagoval na Váš příkrý odsudek pana Šetiny. Nebyl prostě spravedlivý a vycházel z nepřesných informací, jež Vám někdo řekl.  Za to, že nebyl Otakar Svoboda obžalován rozhodně nemůže j e n  někdejší generální prokurátor Šetina. Ano, dávám Vám v něčem za pravdu. V tom, že i Jiří Šetina za neodsouzení Svobody a dalších nese coby bývalý vrcholný přestavitel justice spoluodpovědnost.

Ale abych to ukončil, mám Vás, nebo teď snad již můžu napsat Tebe, protože si tykáme dlouhé roky, rád a vážím si Tě. Nic na tom nemění to, že se člověk v něčem sekne, nebo se nechá poněkud dezinformovat. Mnohokrát se mně to stalo také.   Rád Tě pozvu po letech na pivo. Jem nevím jestli ještě vůbec existuje hospoda U Bohouše a jestli má Korčák navařené šunkofleky a taky zda nám je dodá na stříbrném podnosu :-)))

Sorry Honzo :-)

Tvůj Luk4

 

 

Lubore,

mohl jsem si to myslet, že jsi to Ty, ale píšeš někdy dost tajuplně. Já netvrdím, že Šetina to dostal z komise - podle mého dohadu, ano, teď se jen dohaduji - to šlo opravdu asi přes vojenské prokurátory, kteří s komisí přece úzce spolupracovali - ale v tom není sporu.

Co si budeme povídat, komise měla leccos, o čem není ještě ani dnes obecná povědomost - a že by neměla videozáznamy pořízené přímo dokumentačními pracovníky StB, mne udivuje. No, stát se to teoreticky mohlo (ale pak si rýpnu: trošku nedokonalá dokumentační činnost, ne? Když to bylo na OF k dispozici už tehdá ...). Nezlob se, já si spíš myslím, že to prokuratura k dispozici měla, i když to třeba nešlo přes komisi, a že zakopaný pes byl jinde.

Z okruhu lidí, kteří se stýkali s Šetinou, vím, že byl ovládán myšlenkou dostat "Lórence", a to na úkor "normálních" kauz. To je to, co mi vadí - a proto jsem to napsal také jako appendix k případu Petra Placáka, který byl v té době jistě velmi dobře zdokumentovatelný. Už jenom proto, že Petr dal - na rozdíl od mnoha "později statečných" - trestní oznámení na příslušníky StB ještě ze bývalého režimu. A zde je nutno smeknout, dovolil si opravdu dost - a kdyby si vymýšlel, smázli by ho jako malinu. Tím se dá nepřímo dokázat pravdivost jeho tvrzení (podobné případy - jako vždy, když byl postižený sám a trýznitelů více - jsou před normálním soudem v dost těžké důkazní situaci).

No, a zbytek necháme na to pivo. Jsem rád, že čteš Českou pozici!

Ahoj Honzo, nechme pana

Ahoj Honzo,

nechme pana Šetinu být, podle mne to byl prima chlap, který asi něco profesně nezvládl, ale víc na tom pivu :-) Českou pozicí jsem dost nadšený, nečekaně úspěšný projekt.

Ohledně Petra Placáka souhlasím. Jednoznačně. Citlivý introvert, který je odvážný, poctivý a ještě důsledný.  Sám jsem, coby nedůsledný idiot, nad atakem Svobody, Prchala a Šípka vůči mně mávnul rukou a spokojil jsem se s tím, že jsem se jim coby tehdy docela fyzicky disponovaný a i malinko trenovaný kluk dokázal ubránit. Dodnes mne mrzí, že jsem se je tehdy bál praštit a omezil jsem se na krytí ran a ústup podél zdi od Michalské 12 (vinárna U Melouna) do Michalské 10 (tehdy vinárna U Zlatého hroznu), kde jsem pak s tamním personálem situaci řádně zapil :-) A nemůžu s čistým svědomím tvrdit, že jsem se tehdy s podáním trestního oznámení na ty estébáky jen vykašlal. Pravda je taková, že jsem se ho i bál podat. Petr Placák se asi bál taky, ale strach překonal.

A k té komisi. Máš pravdu v tom, že jsou věci o kterých se nemluví. Nemluví se o nich hlavně  proto, že se na ně nikdo neptá. A na řadu věcí navíc není jednoznačná odpověď.  Osobně si myslím, že největší zásluhou komise 17. listopadu je to, že se zveřejnil, přes Cibulku, seznam spolupracovníků StB. Nezůstala zavřená tajemná komnata. A jsem přesvědčen, že to vlastně bylo i k prospěchu těch, co v tom seznamu jsou. Zavřelo jim to kapitolu, zbavilo je to, nebo alespoň výrazně omezilo, vydírání. Po těch letech asi můžu prásknout, že zveřejnění bylo s tichým souhlasem většiny členů komise. Zvláštní že? Z pohledu dnešní doby tedy, zbavit se dobrovolně nástroje moci, který takový tajemný seznam představuje. Snad to něco vypovídá o těch co se toho seznamu zbavili...

Těším se na to pivo a platím :-)

 

Čeká mne složitá odpověď.

 

 

 

Je to hanba všech vlád po listopadu 1989.

Pane Penci, díky za článek.  je potřeba si připomenout minulost, ikdyž  to teď vypadá, že "se to už nenosí"..a někdo by rád, aby se zapomělo.

Je to hanba všech vlád po r. 1989, potrestání estébáků mělo být už dávno uskutečněno. Jak ale tvrdili a tvrdí téměř všichni páni politici, nebyla a není  k tomu "politická vúle". Myslím si, že neměl být takový"samet", jak nastal.

Teď už to vlastně druhá polistopadová vládní garnitura Pat-Matů ani řešit nechce a nebude, vzhledem k tomu,jaké průšvihy si sama na sebe naložila. 

Uteklo už 22 let, většina estébáků už je v důchodovém věku, s důchody, které jim obyčejný důchodce jen může závidět. Přitom jejich oběti se buď  důchodu nedožily, někdy ani rehabilitace, a jejich důchody jsou k smíchu. Stav tristní..

A vím, o čem mluvím, protože se to týká přímo mých rodičů, obětí..

A to nikdo neřeší, není ta "politická vůle"..

To je můj názor, jiný názor neodmítám.

Klasika.

Když byl Jiří Šetina jmenován generálním prokurátorem (cca 1993), dostal na stůl - na stříbrném podnosu - spis na Otakara Svobodu, deviantního příslušníka StB, obsahující kromě svědeckých výpovědí i videozáznamy (vlastní dokumentace StB), kde byl "Oťas" zřetelně k rozeznání, jak demonstrující kope do rozkroku a mlátí jim hlavou o anton ... a nic se nestalo. Šetina chtěl zavřít Aloise Lorence, na což však z mnoha důvodů prostě neměl. Ale on tím byl umanutý a nějaký estébák Svoboda, který "jenom" mlátil lidi, to pro něj nebyla žádná kauza. Lorence neudělal a na Svobodu se vykašlal. Tristní výsledek.

(Tedy předpokládám, že to byl výsledek Šetinovy neschopnosti a nezřízené ambicióznosti - nikoliv, což by byl horší případ, nějaké domluvy, či dokonce důsledek toho, že někdo znal detailně Šetinovu prokurátorskou minulost, o čemž se tehdy spekulovalo.)

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah