Za to, že jsme v pr..., si můžeme sami

Před blížícími se krajskými, senátními a prezidentskými volbami se zase začínají objevovat různé iniciativy a projekty, které svým rázem tak trochu připomínají období před sněmovními volbami v roce 2010. Jde o tvrdou kritiku politického stavu. Hitem začínají být takzvané protestsongy (nebo alespoň pokusy o ně) – začal s tím Tomáš Klus s písní Iniciativní, šanci na zviditelnění si nenechal ujít interpret Xindl X s Písní Davidovou a naposledy politiky „zpráskal“ David Koller s herečkou a zpěvačkou Barborou Polákovou v písničce Jsme v prdeli.

Ponechávám zcela na čtenářích, zda se jim tento způsob protestu proti českému politickému nepořádku líbí, či nikoliv. Spíš se zastavím u něčeho jiného: v poslední době totiž v různých formách nesouhlasu – ať už v písničkách, nebo na divadelních prknech – sílí jeden zřetelný motiv: že za politiky, kteří se nám hnusí, si tak trochu můžeme sami; že je jen na nás, zda je například vypoklonkujeme prostřednictvím voleb ze zastupitelských orgánů nebo je veřejným tlakem donutíme k rezignaci.

„Jsme v prdeli, můžem si za to sami, / jsme v prdeli, zvolili jsme je sami. / Jsme sami a cesta tudy není, / dokud vládnou, morálně pokroucení,“ zpívají Koller s Polákovou. V písničce připomínají kauzy jako Mostecká úhelná, Opencard či tunel Blanka. Nabádají však k aktivitě a vlastní zodpovědnosti: „A nebudem rejt zase držkou v zemi. / Nejsme sami a nejsme idioti, / co jen čuměj, nadávaj a platí. / Klíče měly smysl, a furt jsme na to hrdí. / Ty klíče byly od basy a tam vás dáme.“

Seber si to hovno

Myšlenka, že si za „blbou náladu“ ve společnosti způsobenou znechucením z politiky můžeme sami, se objevila i v několika rozhovorech ČESKÉ POZICE s různými osobnostmi či podnikateli. Například bojovník proti bankovním poplatkům Patrik Nacher nedávno řekl: „Nechci nikomu sahat do svědomí, ale pro spoustu lidí to vlastně může být pohodlné. V lepším případě jdou k volbám, pořádně se nepodívají, komu dávají hlas, a pak akorát v hospodě nadávají. V horším nejdou k volbám vůbec, a o to více pak mudrují, že ten špatný vývoj předpokládali.“

Podobný motiv je čitelný v novém divadelním kousku Politický kabaret aneb Seber si to hovno. Kolegyně Marie Reslová ve svém komentáři k tomuto počinu poznamenala: „Tvůrci inscenace dospěli po několikaměsíčním sběru materiálu k lapidárnímu výsledku: že lidi jsou tak trochu hovada. A pokud se nezmění, nic nepomůže. Dál si budeme kálet na vlastní hlavu, brodit se v lejnech a nakonec si je taky sami sníme, jako to, které celou dobu leželo na stříbrném podnosu.“

Jestli se nám nelíbí protestní akce typu Holešovská výzva, na kterých například zaznívají výzvy ke zrušení politických stran, a rádi bychom přispěli k občerstvení společensko-politického klimatu, nezbývá než se aktivně podílet na občanském životě. Nebo alespoň před volbami pořádně „prolustrovat“ kandidátní listiny a věřit, že díky našemu „kroužkování“ zmizí z politiky další „Langer“.