© repro facebooková skupina Vladimír Franz prezidentem
Od Václava Klause již Vladimír Franz přebíral profesuru. Převezme od něj i prezidentskou funkci?
Na internetu se objevil profil navrhující hudebního skladatele a právníka na českého prezidenta.

Sobotní Lidové noviny udělaly jakousi inventuru, aby zjistily, koho si elity přejí za prezidenta. Spolehly se na čtyřicet osobností, ale ty si hned v patnácti případech ze stávajících kandidátů nedokáží vybrat! Marně volají po prezidentce – ženě. Hned pětkrát zaznělo jméno ex-místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové. Dalšími adeptkami, jež se v odpovědích objevily, jsou Zuzana Roithová (4) i hypoteticky Miroslava Němcová, Livie Klausová nebo Madeleine Albrightová.
V posledních dnech se však vedle snových kandidatur typu Tomáše Halíka, Zdeňka Svěráka či sociologa Miloslava Petruska objevilo nové, dosud vůbec nezmiňované jméno. A tak výrazná osobnost, jakých má Česko málo... Facebookový profil „Vladimír Franz prezidentem“ posbíral již 1500 příznivců. „Je jasné, že se proti této neortodoxní úvaze postaví řada odpůrců. Bude zajímavé sledovat, jak toto téma vymezí jednotlivé názorové proudy české společnosti,“ píše administrátor profilu, který diskutéry ujišťuje, že profesor Franz o iniciativě ví. A skutečně o ní ví.
„Odedávna zastávám názor, že by každý měl co nejintenzivněji využít ten krátký čas, který nám byl dán, soustavně pracovat sám na sobě, zdokonalovat se a růst. Ta cesta není rovná, jsou na ní překážky, důležité však je, že člověk, byť mnohdy pomalu a oklikou, pořád jde a nezcepení na místě. Jsem pomalý chodec. Naložil jsem si dost, něco uzrálo, něco teprve dozraje a jsou dozajista věci, které nedozrají nikdy - to je riziko. V každém případě jsem se snažil nevolit rychlá zjednodušená řešení, zkratky, či jednostrunné byť okamžitě výrazné pointy anekdot. Vždy mi šlo o co nejširší a co nejintenzivněji prožitou spojitost vědomí souvislosti, propojenost člověka s historií i přírodou, s přesahy v čase, neboť i já jsem a chci být něčeho součástí a někam patřit,“ řekl ČESKÉ POZICI Vladimír Franz, profesor DAMU a doktor práv, jenž je respektovaným hudebním skladatelem i výtvarníkem.
„Jen podezřelý člověk by mohl tvrdit, že je na něco beze zbytku připraven.“
„Z vlastní praxe vím, že za mnohými, velmi promyšlenými koncepcemi, se skrývají řešení, která netušíme či si je ani nedokážeme představit - většinou jsou ale daleko zajímavější než ta, za nimiž se skrývají. Důležité je pro něco se rozhodnout, nebát se a třeba se postavit na hlavu, je-li třeba a tak se stále snažit udržet si svěží pohled na jevy světa, jako by to bylo poprvé. Celý život se snažím pojmenovat svět prostřednictvím hudby a výtvarného umění. Když jsem se dozvěděl, jsa v ateliéru odtržen od civilizace, o akci Vladimír Franz prezidentem, chápal jsem to zprvu jako žert, neboť jsem nikdy neusiloval o funkce. Jak se ukazuje, celá záležitost začala akcelerovat... A tak - možná je to výzva a nazrál čas k jiným cestám, kdoví. Jen podezřelý člověk by mohl tvrdit, že je na něco beze zbytku připraven. Nelze se zavděčit všem stejně, ale nelze všechny zklamat,“ říká Franz.
Prezidentem v Čechách? „To je především cesta za lidským rozměrem odtrženého mechanismu zvaného stát, za lidským a duchovním rozměrem občana, neboť jinak se utopí v obecném marasmu,“ doplnil pro ČESKOU POZICI Franz.
Kdo by se snad chtěl seznámit s Franzovými názory i osobnostní integritou, měl by sáhnout po knižním rozhovoru, který s Franzem vedl filozof Petr Kurka (2004). Padla i otázka, zda může stát vyžadovat po svém občanu standardní, po celý život neměnnou fyzickou podobu, což je téma, jímž by mohl proměněný Franz někoho dráždit.
„Co se týče státu, myslím, že to je ve své současné podobě nedostatečné sebekritiky a sebekontroly instituce natolik problematická a diskutabilní, že nemá právo od člověka jakožto jednotlivce ve sféře jeho soukromí cokoliv podobného vyžadovat. V této souvislosti si myslím, že svobodu může člověk získat prostřednictvím vzdělání a osobnostního růstu,“ odpověděl před osmi lety Franz, jenž má na kontě sbírku ocenění.
Veškerá práva vyhrazena.
Jakékoli užití části nebo celku,
zejména šíření jakýmkoli způsobem
bez výslovného svolení
Léko Media Group je zapovězeno.
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Kdyby se můj zaměstnanec,
třeba vrátný, nechal viditelně tetovat, dostal by padáka kosmickou rychlostí.
Nechť si pan Franc předvádí své tetované komplexy mezi sobě rovnými dementy.
Hradní páni (někteří) nechali prestiž této funkce klesnout hodně hluboko. Toto stvoření je už ale úlet totální.
Naštestí Franz patří k těm
Kteří se s takovýma nafoukanýma šaškama jako jsi ty nemusí bavit.
Možná
by bylo lepší, aby své komplexy nepředváděli někteří anonymní diskutéři :)
"Je zřejmé, že se proti této
"Je zřejmé, že se proti této iniciativě postaví řada odpůrců, rekrutujících se zejména - ne však výhradně - z řad starších spoluobčanů, méně vzdělaných vrstev (a případný vysokoškolský titul či poslanecký mandát v tom, jak ukazují příklady z posledních let, nehraje žádnou roli) a obecně latentní či zjevní xenofobové. Na straně Vladimíra Franze však stojí hluboké znechucení celé české společnosti současnou politickou garniturou a nedostatečné osobnostní portfolio ostatních kandidátů. Franz je totiž skutečným zosobněním změny, stojícím v ostrém kontrastu ke všemu, co dnes lidé na české politice a mafiánsko-korupčnickém prostředí nenávidí; současně je však člověkem s dlouhodobě konzistentními a překvapivě konzervativními názory, včetně politických, a ty se navíc nebojí zveřejňovat."
(...) "To, co bude zřejmě vadit nejvíce, je jeho tetuáž a absence blíže nespecifikovaných "politických zkušeností"; v souvisejících virtuálních diskusích se již vyskytly názory, že jeho vzhled "není reprezentativní" (objevily se, samozřejmě, i mnohem méně jemné výrazy), že prezident by měl "vypadat lépe" a že jsou jistě "kandidáti, kteří umějí lépe jednat". Domnívám se, že to jen dokazuje setrvačnost v myšlení lidí, kteří jinak volají po změně. Jako by to nebyli právě ti "reprezentativní", "lépe vypadající" a "lépe jednající" běloučcí, vyžehlení a usměvaví Grossové se strýci Viky, Topolánkové s Dalíky, Bémové s Janoušky, Bártové s ABL (jak je to dlouho, co byl Vít Bárta halasně aplaudován jako TA PRAVÁ změna?), Kalouskové s Hávy a desítky a stovky dalších, které nyní z duše nenávidíme, jimiž pohrdáme, a kterých se chceme zbavit, a jejichž reprezentanta bezpochyby významná část populace hodlá i přesto zvolit do prezidentského křesla."
Prezidentem v Čechách?
Možná trochu od tématu, ale dost mě irituje stále častější zmatečné užívání názvu naší země. Možná, že Česko je nezvyklým názvem (zejména pro obyvatele Čech a Prahy), ale zahrnuje v sobě všechny součásti českých zemí. Já když jedu z Olomouce směrem na západ, všichni vědí, že jedu z Moravy do Čech. Takže: prezident Čech neexistuje, pouze prezident Česka (nebo-li České republiky, tj. ČR, z toho ovšem vychází českorepublikový popř. črácký prezident :-)) ). Prosím, aby to alespoň v seriózněji se tvářících médiích brali autoři i diskutéři vážně. Ať žije Črácko!
Vladimír Franz
Pěkný, pěkný. Škoda, že si ho pořád pamatuju z 80. let, kdy denně předsedal partě nácků v Orlíku a na punkových koncertech šlapali svýma kanadama po malých holkách... Vesele u toho hajlovali. No jo, to byla asi nějaká mladická nerozvážnost, ne? To bych mu asi měla vodpustit, ne? Haha, tady je taková krize elit, vzorů, hrdinů, že se lidi chytaj kdejakýho psychopata. Tak ať si tím prezidentem třeba je, vono je to nakonec jedno. :))
Milý anonyme,
upřímně pochybuji, že by mu to v 80. letech letech u Státní bezpečnosti prošlo. Faktem ale je, že se počátkem 90. let krátce pokusil - s dalšími lidmi - na základě svých osobních negativních zkušeností se skinheadaským hnutím v zahraničí - podchytit část radikální, zejména dělnické, mládeže, ale to je věc všeobecně známá, opakovaně médii probíraná a sám VF se k tomu nejednou vyjádřil. A když jste tak dobře informován (předpokládám, že jste byl třeba u toho, když VF psal výzvy tehdejšímu česko-slovenskému politickému vedení, v nichž - marně - navrhoval zřízení expertního týmu pro pravicový extrémismus mládeže), jistě víte, jak to s jeho snahou dopadlo - ti, které se snažil zrazovat od násilí, jej z Orlíku (spolu s J.X.Doležalem) velmi násilně vyprovodili, a došlo tam tehdy i na frakturu předloktí. Takže zůstává otázkou, kdo po kom ve skutečnosti "šlapal kanadami".
Jak to bylo
Takže jak to tehdy vlastně bylo... Ve druhé polovině 80. let působil VF v nejrůznějších dělnických profesích a také na středním učilišti spojů, kde všude přicházel do styku s dělnickou mládeží; silnou frustraci části z nich, projevující se příklonem k různým subkulturám, vnímal jako značné společenské riziko. Domníval se - z dnešního pohledu, pravda, poněkud naivně - že je možné tuto část mládeže podchytit a vytvořit pro ni pravidla spolu s jistým jednoduchým filosofickým a moralistickým programem, který by přijala, a díky kterému by neskončila "v alkoholu, nudě a rvačkách" (Franzova vlastní slova z r. 1990). Dlužno zdůraznit, že tento program byl postaven na sportu, odporu k drogám, odmítnutí nacismu a podobně; jedním z bodů byla i -rovněž naivní - snaha zapojit mládež do protikriminálních aktivit. Vladimír Franz v té době rovněž opakovaně vyzýval k vytvoření pozice poradce prezidenta pro undergroundovou mládež. Tehdejší politický establishment však uvedené riziko zcela ignoroval a možná částečně i díky tomu došlo ke zcela živelnému a překotnému vývoji a štěpení skinheadské a punkové subkultury. A právě v tom okamžiku - hovoříme o roku 1990 - se zrodila legenda o Vladimíru Franzovi - vůdci českých neonacistů. Na počátku byl banální konflikt - v pražském chrámu sv. Mikuláše se měla konat oficiální premiéra Franzova oratoria Ludus Danielis, pro níž dva najatí grafici opomněli včas dodat plakáty, což jim ovšem nezabránilo v následném požadování honoráře, i přesto, že práci místo nich odvedl jiný výtvarník. Když se vyplacení honoráře nedočkali, pomstili se prostřednictvím svého přítele novináře, který v časopise Mladý svět publikoval denunciační text úrovní - a bohužel i důsledky - srovnatelný s výplody protektorátního Arijského boje, nazvaný "Kdo je Vladimír Franz?", v němž byl jmenovaný vylíčen jako neonacistická zrůda drtící těžkými botami příslušníky jiných ras. Přestože se Vladimír Franz okamžitě ohradil, a přestože někteří čeští novináři přispěchali s texty vyvracejícími lži a pomluvy v článku uvedené, nikdy se nedočkal žádné satisfakce a Mladý svět se za svůj čin nikdy neomluvil. Právě díky tomuto článku, a několika málo dalším (případným zájemcům doporučuji zejména uboze demagogický text Marie Homolkové z časopisu Vlasta z konce roku 1990) se však zrodil obraz "zlého skina Franze", údajného zakladatele první české skinheadské organizace "Nová skinheadská jednota", a zakladatele prvního skinheadského zinu "Čech"; o tom, nakolik tento obraz odrážel skutečnost, svědčí i zážitky několika pamětníků, u nichž Vladimír Franz s poněkud hořkým úsměvem zjišťoval, jak se vlastně jmenuje organizace, kterou měl prý založit, a zda někdy někdo viděl onen časopis, jehož vydání údajně inicioval. Dnes lze celou causu odbýt mávnutím ruky, ale tehdy několik novinářských šmoků připravilo Vladimíra Franze na dlouhou dobu o práci a zprostředkovaně - cestou denunciací některých jeho kolegů výtvarníků - zřejmě i o prestižní cenu Jacksona Pollocka. Uvedená legenda je neobyčejně úporná - přestože dokola recykluje lži z počátku 90. let uvedené na pravou míru vzápětí po jejich publikaci - o čemž svědčí i v současnosti se objevující útoky v rámci nejrůznějších diskusních fór a sociálních sítí. Jako je, například, i výše uvedený.
Dobrý den, to jsem nevěděla.
Dobrý den, to jsem nevěděla. Nezpochybňuju Franzovu inteligenci, talent, vzdělání, úspěchy. A můj příspěvek, na který reagujete, nebyl žádným útokem, ani legendou, spíš pobaveným konstatováním - vzpomínkou na konkrétní událost, jíž jsem byla svědkem. Období, kdy se VF projevoval nejen jako teoretik, ale občas též jako praktický násilník, spadá do druhé poloviny 80. let (1986-1989), nikoliv do let devadesátých.
Neznám nikoho, kdo by svůj život žil jako nějaký PR projekt, jestli mi rozumíte. Denně děláme rozhodnutí na všech možných úrovních a nejsme schopni podřizovat je permanentní myšlence na to, jestli se nám jednou taková minulost bude hodit do našeho mediálního obrazu. A to se toho, co psaly nějaké tety do Vlasty nebo Mladého světa, vůbec netýká. Odbýt křivdu mávnutím ruky (jak píšete) je daleko jednodušší pro oběť než pro pachatele. VF si dobře vzpomíná, že mu bylo ukřivděno, ale nad křivdami, kterých se sám dopustil, mávnout rukou nedokáže. To je asi jediné, co mi na tom nehraje. Pravděpodobně to zpracoval vytěsněním a pro mě nemá smysl dál se tím zabývat. Díky za zajímavé informace a nashle.
moudrost není zadarmo
Silné osobnosti, aby byly silné, musí nutně projít osobní zkušeností a prožít si i vlastní krize. Jako kluk jsem vrazil nespravedlivě facku Mirkovi Hynečkovi a dosnes si to v sobě nesu jako kvalitní zpětnovazební pojistku. :o]
Dobrý den, mluvím o letech
Dobrý den, mluvím o letech 1986-1989. Pro STB nebyly bitky mezi pankáčema a skinama zajímavý a VB nás řezala všechny bez rozdílu, jak jim to přišlo pod ruku. Jinak to vypadá, že VF teda v Orlíku dostal nabančíno minimálně dvakrát. Tak to se nedivim, že nerad vzpomíná... :))