Sněmovna vydala Vlastu Parkanovou. Teď přijdou další. Tedy doufejme...

Bývalý vyšetřovatel Zdeněk Ondráček vysvětluje, proč by vydání poslankyně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání mohlo v konečném důsledku vést ke zvýšení míry odpovědnosti politiků za správu země.

Celý měsíc se zájmem sleduji tanec kolem policejní žádosti o vydání místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Někdejší ministryni obrany policie viní z předražení nákupu armádních letounů Casa, čímž měla České republice vzniknout škoda více než 600 milionů korun.

Hned na počátku mi bylo zřejmé, že v této kauze nejde jen o vydání, či nevydání Parkanové, ale že se rozhoduje i o možném budoucím postihu hned několika dalších významných politiků, ať již současných či nedávno minulých. Teď si jen policie potřebuje na „slabém článku“ otestovat svoji pozici a současné klima.

Sledujeme urputnou snahu o zpolitizování případu. Někteří politici si jsou vědomi, že by mohlo dojít i na ně.Po zadržení opozičního poslance Davida Ratha a jeho vzetí do vazby je tento policejní krok třeba hodnotit jako dobře takticky naplánovaný – souhlasili jste s trestním stíháním Ratha, tak nám vydejte i Parkanovou… A po Parkanové přijdou další. Tedy doufejme.

Každý z nás si vzpomene na řadu kauz, které by stály za to, aby se jimi orgány činné v trestním řízení znovu zabývaly a aby se veřejnost dozvěděla, zda i u nich nelze dovodit trestní odpovědnost konkrétních osob. Jenže toho si jsou zřejmě vědomi i sami politici, a proto nyní sledujeme urputnou snahu o zpolitizování tohoto případu.

Politická nadutost

Nejviditelnějším obhájcem Parkanové je její stranický kolega Miroslav Kalousek. Je až s podivem, co vše na její obranu stačil podniknout a udělat. Nejdříve si na jím řízeném ministerstvu financí a poté i v Ústavu státu a práva Akademie věd nechal zpracovat odborná vyjádření či stanoviska, kterými se snaží doložit, že Parkanová neměla za povinnost posuzovat ceny nakupovaných letounů. Jako kdyby nebylo jedno, zda si posudek zpracovat nechat měla, či neměla. Rozhodně však měla ve své pozici ministryně jednat s péčí řádného hospodáře, což prokazatelně nečinila.

Později dokonce Kalousek zašel ještě dále a zřejmě jako první politik telefonoval přímo vyšetřovateli případu. Ten tvrdí, že se jej ministr snažil zastrašovat. Ihned proto o telefonátu sepsal služební záznam a věc nahlásil nadřízeným i dozorovému státnímu zástupci. Kalousek naopak tvrdí, že mu jen sdělil některé doplňující informace.

Osobně bych se přikláněl k verzi vyšetřovatele. Ne proto, že jsem rovněž bývalý vyšetřovatel, ale proto, že vím, jak reagují někteří lidé, jimž „teče do bot“ a kteří se domnívají, že mají tu moc to změnit.

Položil si ministr Kalousek otázku, k čemu by byla soudní nařízení k odposlechům a záznamům telefonických hovorů, kdyby se každý nahrával automaticky?Politickou nadutost pak jen podtrhuje Kalouskův podnět Generální inspekci bezpečnostních sborů, na kterou se obrátil, aby prošetřila, jak jeho telefonát pronikl na veřejnost. Podle ministra financí to musel vyzradit buď vyšetřovatel, nebo státní zástupce. Z jeho strany tak jde o další zastrašování – je třeba potrestat „drzost“ policisty, který hned nezačal „panáčkovat“.

Kalouskův výrok „pevně doufám, že existuje i autentická a nesestříhaná nahrávka předmětného rozhovoru“ snad ani nelze okomentovat. To si opravdu pan ministr myslí, že veškeré telefonáty v této zemi jsou nahrávány, nebo mu jen někdo tak hloupě poradil? Položil si vůbec otázku, k čemu by byla soudní nařízení k odposlechům a záznamům telefonických hovorů, kdyby se každý nahrával automaticky? Kalousek musí dobře vědět, že obsah dotyčného telefonátu zná jen on a vyšetřovatel. Bez ohledu na to jen čeří vodu a zastrašuje.

Za zmíněný telefonát vyšetřovateli pokáral ministra financí premiér Petr Nečas, který jeho jednání označil za nepřijatelné. Vyčiní mu také za výroky, které pronesl v rozhovoru pro časopis Týden? „Já jako křesťan nemohu doporučit vyšetřovateli ani dozorovému státnímu zástupci, aby se zastřelili. Ale upřímně řečeno, když ne zastřelení, tak rezignace je ta jediná možná varianta.“ Také v tomto případě jde o nevybíravý slovní výpad proti práci orgánů činných v trestním řízení, čímž svou podstatou zpochybňuje základní demokratické principy fungování státu, včetně nezávislosti soudů. Bude mu to premiér v zájmu zachování koalice a vládnutí tolerovat?

Skok k demokracii západního typu

Pokud si dobře vzpomínám, a je to napsáno i v programovém prohlášení vlády, heslem této koalice bylo, že nebude tolerovat korupci v žádné podobě. Proč tedy nyní mají někteří vládní politici tak obrovský problém ponechat Parkanové možnost obhájit se před nezávislým soudem, tak jako by se musel v podobném případě hájit kterýkoli jiný občan České republiky? Nebo zde panuje nedůvěra v nezávislost soudního systému? Ještě horší by bylo, kdyby si páni politici mysleli, že jsou díky své imunitě jinou kategorií občanů.

Poslanecká sněmovna vydala ve středu Vlastu Parkanovou k trestnímu stíhání. I ve vládní koalici se tedy najdou poslanci, kteří dostáli heslu „padni, komu padni“ a vyslovili se pro vydání. Byla tím nastolena cesta ke spravedlivému soudu, který jako jediný může v demokratické zemi rozhodovat o vině, či nevině.

Možná je to první krůček, který však v naší zemi můžeme považovat za velký skok k opravdové demokracii západního typu. Věřím, že pomůže k posílení sebevědomí policie, státních zástupců, ale i soudů.

Následkem by mohla a měla být větší míra odpovědnosti všech politiků za správu země, neboť by si – jako tomu nebylo doposud – nikdo z nich nemohl být jistý, kdy je spravedlnost dostihne. Naplnila by se tím logická idea, že každý má nést odpovědnost za své jednání a všem se měří stejným metrem.