Petr Nečas zatím sochu nedostane...

KOMENTÁŘ Istvána Léka / Každý premiér či prezident se na vrcholu své kariéry občas zasní, že mu budoucí pokolení za jeho služby státu postaví sochu. Takový Mirek Topolánek, Standa Gross či Jiří Paroubek sochu snad nikdy nedostanou, ale Nečas do této kategorie politiků nepatří, takže šanci ještě má. Využije ji?

Když Nečas před několika lety přebíral od Topolánka rozvrácenou ODS, příznivci strany na něj pohlíželi jako na poslední naději české pravice. Očekávání ze strany střední třídy, která tuto stranu tradičně podporuje, bylo obrovské. A to nejen v otázce boje s takzvanými kmotry na všech úrovních, jejichž sofistikovaný korupční systém vysává z veřejných rozpočtů desítky miliard korun ročně. Voliči, kteří tvrdě pracují a vytvářejí hodnoty, dali své hlasy Nečasovi především proto, aby se Česká republika vydala na cestu úspěchu. Přeloženo: aby v tradici odpovědných pravicových politiků začal vymýšlet a uskutečňovat chytré nápady jak točit peníze a jak pro podnikání, což je motorem všeho, vytvářet co nejlepší předpoklady.

reklama

Nyní týmž voličům tentýž Petr Nečas připomněl otázku: Může jen šetření a zvyšování daní přinést úspěch a hospodářský růst?

Úspěch a nezdar

Lidé už jsou prostě takoví, že si přejí vývoj směrem nahoru. Přejí si úspěch.

„Šetřit! Naším hlavním cílem je snižování výdajů.“ Takovým titulkem opatřil ministerský předseda svůj článek v MF Dnes na obranu balíku úsporných a daňových opatření, která tento týden jeho vláda schválila. Držet náklady na rozumné úrovni nikdo nezpochybňuje, takto postupuje každý poctivý podnikatel, každá odpovědná rodina. Jenže lidé už jsou prostě takoví, že si přejí vývoj směrem nahoru. Přejí si úspěch. Chtějí daňový systém, který práci odměňuje, ne trestá. Kdo z nás sní o reformách, které každého dopálí?

Když se nesmyslně šetří, zvyšují se daně, snižují se mzdy, brzdí důchody a přitom rostou ceny, je to zkrátka nezdar. Když vznikají nová pracovní místa, rostou mzdy a důchody, je to úspěch. Hesla jako omezovat, zrušit či zlikvidovat nikdy nepřinesou politický úspěch, jen nezdar. Politikovi, který jen šetřil a zvyšoval daně, ještě sochu nikde nepostavili. A nikoli jen proto, že se tolik šetřilo, až na sochu už nezbylo.

Politické diskuse posledních měsíců o reformách jsou deprimující proto, že se stále hovoří o tom, na co nejsou a nebudou peníze. A jak vidíme, skončilo to tím, že vládní politici se rozhodli pro balíček, jehož výsledkem je stále tenčí kus koláče pro každého. Jenže takové myšlení je slepé. Jsme přesvědčeni, že ve skutečnosti peníze jsou, jenže neproudí tam, kam by měly. Vláda Petra Nečase by se neměla soustředit na krájení kousků stále tenčího koláče, ale měla by se pokusit upéct větší koláč. Vytvořit skvělý investiční plán pro republiku. To je výzva!

Zlaté pravidlo každého poctivého a úspěšného podnikatele zní: Je snazší si tisíc korun vydělat než tisíc korun ušetřit. To znamená více práce a vyšší mzdy. Vláda by proto měla více naslouchat názorům a nápadům slušných podnikatelů, jejichž firmy jsou zaregistrované v České republice, kteří zde žijí, zaměstnávají statisíce lidí a platí daně. K čemu je vládě například NERV, kde většinou sedí ekonomičtí teoretici a manažeři placení zahraničními finančními skupinami?

Brzda a plyn

Kdy naše vláda začne střílet na branku? Kdy uslyšíme o hotovém balíčku prorůstových opatření?

Vláda říká, že rozpočtové úspory jsou podmínkou fiskální konsolidace, že potřebujeme ústavní dluhovou brzdu. Souhlasíme. Ale jelikož nám pomalu končí trpělivost, zároveň se ptáme, kdy Petr Nečas šlápne na plyn? Aby tým neprohrál, k tomu je sice nutné mít – řečeno fotbalovou hantýrkou – kvalitu v obraně, ale k výhře je zapotřebí hlavně kvalita v útoku. Legendární hokejista Wayne Gretzky řekl: Jisté je to, že když nevystřelíš na branku, nedáš gól. (You miss 100 percent of the shots you never take.)

Kdy naše vláda začne střílet na branku? Kdy uslyšíme o hotovém balíčku prorůstových opatření? Proslýchá se, že někteří ministři již dostali od premiéra Nečase za úkol takový plán vypracovat. Už je tomu ale zhruba tři měsíce, a kde je ten plán? Když už ve vládě nesedí jediný ekonom, doufejme, že má k dispozici skupinu zkušených národohospodářů, kteří poradí.

Nečas si jistě uvědomuje, že čas běží, a pokud chce ve volbách v roce 2014 uspět, musí něco vymyslet. Pokud úmyslně postupuje tak, že v první polovině své vlády se rozhodl nejdříve stabilizovat veřejné rozpočty a ve druhé polovině pomocí prorůstových kroků nastartovat druhou část reforem, pak si jako politik zaslouží pochvalu. Neměl by ale dlouho váhat, a proto mu radíme vzít k srdci další citát od hokejisty Gretzkého: Procrastination is one of the most common and deadliest of diseases and its toll on success and happiness is heavy. Pro ty, kdo neumějí anglicky, a takových ministrů je v Nečasově vládě přece jen dost, pomůžeme překladem: Otálení je nejčastější a nejsmrtelnější nemoc s těžkým dopadem na úspěch a štěstí.

Doufáme, že ve vymýšlení prorůstových nápadů předseda ODS nepřenechá iniciativu svému politickému sokovi Miroslavu Kalouskovi z TOP 09. Nečase by měla varovat první sloka písničky o Miroslavovi, která v dnešních dnech koluje po internetu: Já miluju Miroslava, on je chytrej, on je hlava, vždy je napřed o kousek, můj milovaný Kalousek! Nyní je řada na Nečasovi, aby byl o kousek napřed on. Aby si sochu zasloužil.

Diktatura a svoboda

Češi se začínají obracet k levicovým politickým subjektům, z nichž některé jsou nalevo i od Mao Ce-tunga

A nakonec vážné varování. Škrty a zvyšování daní zvedají ve společnosti ohromnou vlnu odporu. Již od tohoto víkendu plánují ve všech větších městech republiky protivládní demonstrace nejen odbory, ale i desítky různých občanských iniciativ. Zesiluje zhnusení normálních lidí a to padá zejména na ODS. V této straně však stále převládá přesvědčení, že pokaždé, když odboráři vyšli do ulic a dostali mikrofony, následoval růst preferencí ODS. Jenže sázet v dnešní situaci na toto pravidlo by se vůbec nemuselo vyplatit. Ani nesporný fakt, že česká ekonomika má daleko k řeckému průšvihu, není rozhodující.

Češi se začínají obracet k levicovým politickým subjektům, z nichž některé jsou nalevo i od Mao Ce-tunga. V České republice může brzy převládnout názor, že komunistická diktatura před rokem 1989 dokázala lidem nabídnout více, než jim nabídla svoboda, která přinesla kapitalismus. Neměli bychom se zřeknout ideálu, že svoboda vždy dokáže více než diktatura. Ale co když se opačný názor přetaví ve výrazný volební výsledek v roce 2014? Čí to bude chyba?