ODS a TOP 09 si jdou po krku. Ale vládu si nezboří.

Dva křesťanské svátky a dva víkendové dny, a toliko tři dny pracovní – toť právě končící týden. Ač času pro dílo bylo málo, česká vládní pravice si navzdory tomu stihla zase o kousek zhoršit pověst. Možná jí však na něčem natolik staromódním, jako je poctivé dobré jméno, už nezáleží.

Před týdnem se v Právu Walter Bartoš (ODS), předseda školského výboru Poslanecké sněmovny, jehož roky míjí ministerská sesle, vytasil s pozoruhodným zjištěním: „Styl politiky se za léta podstatně posunul. Třeba tenis se hrával kdysi na krásu, dnes na razanci. Také politika je dnes již méně o idejích a více o razantní mediální prezentaci.“

reklama

Ztráta soudnosti?

Zatímco ideově je ODS značně vyšumělá, na razanci svého projevu stále přidává. A nejen projevu mediálního, poněvadž její předseda Petr Nečas nahrazuje razancí i demokratické vnitrostranické postupy. Jedná-li takto introvert, člověk svou podstatou ohleduplný a mírný, nebývá to demonstrace jeho síly, nýbrž přiznání slabosti, pocitů obav a nedůvěry. Razancí tohoto druhu jsou Nečasovy pověstné bleskové změny v jeho vládě, z nichž ta nejnovější se týkala ministra spravedlnosti, Plzeňana Jiřího Pospíšila, jehož nahradil brněnský advokát Pavel Blažek.

Pokud Petr Nečas ani nejužší vedení ODS o záležitostech, které se jí týkají, náležitě neinformuje, pak těmto lidem prostě nevěří

Oba jsou místopředsedy ODS a bylo by normální, kdyby její politické grémium předseda Nečas o rošádě seriózně informoval. Grémium samozřejmě nemůže zasahovat do ústavních kompetencí předsedy vlády, leč Nečas je zároveň předsedou ODS, lépe řečeno z tohoto titulu je premiérem. Pokud ani nejužší vedení ODS o záležitostech, které se jí týkají, náležitě neinformuje, pak těmto lidem prostě nevěří. V takovém případě však nemá ODS jednotné vedení a v blížících se trojích volbách se jí to může krutě nevyplatit.

„Encykliky“, jako je prohlášení 19 vrcholných představitelů ODS ze soboty 30. června, jež v souvislosti s Pospíšilovým odvoláním vyjadřuje podporu Nečasovu postupu, jsou jen trapné. Přísahat veřejně loajalitu stranickému vůdci je normální v totalitních či despotických režimech, ale v poměrech demokratických k smíchu. Ztratili snad ODS a osobně Petr Nečas soudnost, že si tyto souvislosti neuvědomují? Mimochodem, ještě den před zveřejněním holdu Nečasovi, v pátek 29. června po zasedání grémia ODS, někteří ze signatářů provolání veřejně zapochybovali, že Pospíšil byl opravdu odvolán z důvodu, jejž uvedl Nečas – že v resortu spravedlnosti manažersky selhal (rozuměj málo škrtal).

Manažersky chybné rozhodnutí

Otázkou je, jak schopný manažer je sám Nečas. Rošáda Pospíšil–Blažek byla už desátou výměnou ve vládě. Je známá věc, že než se nový ministr v resortu „zapracuje“, trvá to zhruba půl roku. I když mnohé výměny byly nezbytné a některé přišly pět minut po dvanácté, vystřídat během prvního poločasu dvě třetiny mužstva je od roku 1992 rekord. Ještěže stabilita této vlády není, jak si ještě ukážeme, tím hlavním, co rozhoduje o délce jejího dožití.

Petr Nečas je však také manažerem stranickým a tady už žádné jistící madlo jako ve vládě koaliční smlouvu k dispozici nemá. Přitom hned po říjnových volbách do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu se bude konat volební kongres ODS. A pokud ve volbách ODS prohraje, jakože s tím modroptáčníci počítají, mohl by to kongres Nečasovi, a potažmo jeho místopředsedům spočítat.

Pokud ve volbách ODS prohraje, jakože s tím modroptáčníci počítají, mohl by to kongres Nečasovi, a potažmo jeho místopředsedům spočítat

Mimochodem, kromě statutární (první) místopředsedkyně Miroslavy Němcové si Nečas na minulém kongresu výslovně řekl delegátům, aby za místopředsedy „nové ODS“ zvolili Pavla Drobila, Pavla Blažka, Jiřího Pospíšila a Alexandra Vondru, z nichž se ale jeden každý politicky „odvařil“ buď aférou (Drobil, Vondra, Blažek brněnskou koalicí ODS s ČSSD), anebo stranickou neviditelností (Blažek, po rezignaci na prezidentskou kandidaturu Němcová). Řeči, že se doba změnila a s ní i nároky, jsou jen řeči. Nečasův výběr místopředsedů na mimořádném kongresu v červnu 2010 bylo prostě manažersky chybné rozhodnutí.

Bloudění v kruhu

Pokud ODS v čele s Nečasem prohraje podzimní volby, „čítankově“ vzato by měla následovat volba nového vedení, které by stranu do „velkých“ voleb do sněmovny zkonsolidovalo, rozhýbalo a oživilo. Pak by možná ODS dostala šanci odložit s Nečasem i autoritativní řízení strany, jež bude-li trvat, urychlí její degeneraci. Ostatně, je-li pravda, že mnohem víc než volené orgány ODS ovlivňuje Nečase skupinka jeho nejvěrnějších v čele s paní Nagyovou, pak ODS opsala za uplynulého 2,5 roku pozoruhodný kruh a nalézá se v podobné situaci jako za Mirka Topolánka a jeho rádce-přítele Marka Dalíka. Bloudění v kruhu však znamená sestup, což ostatně ilustrují trendy volebních preferencí ODS. Navzdory tomu Petr Nečas povede stranu nejspíš dál i po jejím podzimním kongresu.

Všechny veličiny ODS to popírají, ale na všech sjezdech a na kongresech ODS obzvlášť rozhodují, kdo bude předseda a kdo místopředsedové, předběžné zákulisní dohody mezi regionálními (krajskými) delegacemi. Na kongresu bude zhruba 500 delegátů a jmenování brněnského Pavla Blažka ministrem spravedlnosti zpečetilo dohodu Jihomoravského a Moravskoslezského regionu, což je přibližně 200 hlasů pro Nečase. Další mu z Olomouckého regionu zajistí stále v ODS vlivný, byť voliči v květnu 2010 vykroužkovaný Ivan Langer, ze středních Čech nejspíš Petr Bendl či z jihočeského regionu Martin Kuba. Jinak řečeno, k moravským hlasům stačí ještě jeden větší český kraj a Nečas jako předseda, ale také Blažek a Drobil jako místopředsedové budou pokračovat.