Nejlepší ve střední Evropě! O české megalománii.

Politika
Vladimír Meier | 13.06.2012

První pohyblivé schodiště uvnitř objektu

Řeč je o eskalátoru instalovaném v obchodním domě Bílá labuť v roce 1939. Poněkud kuriózní omezení na vnitřek objektu je mimochodem kvůli schodišti s dřevěnými stupni, které vedle od řetězového mostu nahoru na Letnou a bylo v provozu v letech 1926 až 1935.

Vyloučíme-li Mnichov a Berlín, kde eskalátory fungovaly dříve než v Bílé labuti, máme ještě menší střední Evropu.

Pohyblivá schodiště bývala nejdřív instalována uvnitř obchodních domů, kde urychlovala pohyb zákazníků, zamezovala frontám před výtahy i před schodišti, a zvyšovala tak tržby. Průkopníkem při jejich zavádění v Německu byl Hermann Tietz, který je v roce 1925 nechal instalovat ve svých obchodních domech v Kolíně, Berlíně a Mnichově. Firma Otis Elevator Company, která tyto eskalátory vyráběla, dostala ostatně jen v roce 1928 přes 70 zakázek na jejich instalaci. V roce 1929 byly pohyblivé schody uvedeny do provozu také v Brémách v obchodním domě Bamberger. Trochu nám to střední Evropu zmenšilo.

Nejhlubší černouhelný důl

V roce 1969 byl ve Zbýšově u Brna zahájen provoz moderního dolu s třídírnou uhlí – Jindřich II. Rázem se stal nejhlubším (1550 metrů) černouhelným dolem ve střední Evropě.

Černouhelný unikát je u Brna. I v Česku je ale ještě hlubší důl, ovšem uranový.

Skutečně nejhlubším dolem ve střední Evropě byla s 1838 metry šachta 16 v Hájích u Příbrami. Tam se ale netěžilo uhlí, nýbrž uran, což nepotřebujeme. Podobně vyřadíme šachtu 371 v Hartensteinu, která byla nejhlubším uranovým dolem v Německu (1800 metrů). Pak máme severní šachtu černouhelného dolu v Ensdorfu, který je s 1751 metrem nejhlubším dosud provozovaným dolem ve střední Evropě. Za zmínku stojí i šachta Grimberg 3 černouhelného dolu v Bergkamenu s 1635 metry. To nám stále ještě dá poměrně velkou střední Evropu na zbýšovský primát.

Jediná ve střední Evropě

Státní odborná koželužská škola v Hradci Králové byla opravdu středoevropským unikátem. Další takové školy byly jen v Reutlingen v Německu a v Gdyni v Polsku – tedy v podstatě mimo střední Evropu.

Koželužských škol jako v Hradci Králové po Evropě příliš mnoho nebylo.

Poslední dva jmenované příklady nám trochu osvětlují způsob, jak se střední Evropa předefinuje tak, abychom v ní vynikali. Číslo 1 v dané kategorii leží často někde velmi daleko, na okraji skutečné střední Evropy. Takže oblast, v níž vyniká náš kandidát, je s ní téměř totožná. Jak tedy jinak vyjádřit český primát? Třetí ve střední Evropě není pro malého českého megalomana většinou dost dobré, tak použijeme vlastní definici a je to v suchu.

Geografie versus jedinečnost

A nyní k otázce, jestli jde jen o český fenomén, nebo je to běžný lokální patriotismus, normální národní hrdost? Podívejme se, jak často tento superlativ používají ostatní národy střední Evropy: Slováci, Poláci, Němci, Rakušané, Maďaři a Slovinci. Když si „vygooglujeme“ 300 náhodných stránek Wikipedie, ve kterých se vyskytuje slovní spojení „ve střední Evropě“ v příslušném jazyce, můžeme spočítat, kolik z nich chce popsat něco jedinečného.

Jazyk Počet superlativů ve Wikipedii Relativní výskyt
slovenština 84 28,0 %
čeština 58 19,3 %
slovinština 20 ze 133 15,0 %
polština 14 4,7 %
maďarština 10 3,3 %
němčina 2 0,70 %

Poznámka: Ve slovinské Wikipedii je jen 133 článků, které píšou o něčem ve střední Evropě.

Vypadá to, že v Německu, Rakousku, Polsku a kupodivu i v Maďarsku slouží pojem střední Evropa hlavně ke geografickému upřesnění. Zato v Česku, Slovinsku a nejvíc na Slovensku často vymezuje i nějakou jedinečnost.

Netroufám si hádat, co vede obyvatele těchto zemí k tomu, že chtějí za každou cenu v něčem vynikat, nejspíš to bude mít něco společného s (chybějícím) pocitem vlastní důležitosti. Není to ale vlastnost, která se projevuje ve všech malých státech, protože Maďaři ji zjevně nemají a Maďarsko je velikostí srovnatelné s Českem. Pochopitelně vždycky tak malé nebylo...

Nejlepší pekařství v ulici

Proč ale musíme být nutně nejlepší i mimo hranice vlastního státu, i kdyby to mělo být jen o 20 kilometrů? Proč nám nestačí říci, že máme největší strom nebo nejstarší most v České republice? Nebo nestačí, aby něco bylo jen „dobré“, místo „nejlepší ve střední Evropě“? Vzpomínám si na starý vtip o ulici, ve které byla tři pekařství: první mělo na štítě vyvedeno „Nejlepší pekařství ve městě“. Druhý pekař ho chtěl trumfnout a napsal si „Nejlepší pekař v celé zemi“. Další den ale viděl velkou frontu u třetího pekařství; šel se tam podívat a uviděl nápis „Nejlepší pekařství v ulici“.

Zobrazit diskusi
Reakcí:14

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Dohnat a předehnat

ne vždy jsme zcela první ale statečně dotahujeme, jak ukazuje "Raport", týdeník pro rakovnicko a novostrašnicko, cituji:

Nové veřejné toalety otevřeny

RAKOVNÍK. V pondělí učinil Rakovník krok směrem ke středoevropskému městu. Ve vchodu do někdejší školní jídelny na Husově náměstí byly otevřeny nové veřejné záchody. „Kromě běžných toalet nabízejí nové veřejné záchodky i toalety pro handicapované. V nich jsou umístěny i dva přebalovací pulty, které umožní maminkám i tatínkům přebalit v teple své malé děti,“ upozornil při včerejším neformálním otevření místostarosta Jan Švácha. 

Nejšikmější, nejstarší

Šikmá věž v Fankenštejnu (pol. Ząbkowice Śląskie) v Dolním Slezsku, asi 20 až 30 km od českých hranic, je vysoka na 34 m, a odchýlena na 2,14 m (http://pl.wikipedia.org/wiki/Krzywa_wie%C5%BCa_w_Z%C4%85bkowicach_%C5%9A...).

Stavba kamenného mostu v Kladsku (Kłodzko), asi 30 až 40 km od českých hranic, je odhadována na druhou půlku XIII staletí (http://pl.wikipedia.org/wiki/Most_gotycki_w_K%C5%82odzku).

 

 

Střední Evropa..

Článek chápu tak,že se snaží vyzdvihnout nějaké hodnoty, které kdysi poskytovala střední Evropa, neglobalizuje na celý svět. Je to článek k zamyšlení a názor autora. který si nedává za cíl být neomylným arbitrem.

Tak to chápu já..Navozuje diskusi a to je účel, který článek plní..Ano střední Evropou prošly dějiny, je to dáno už v názvu její polohou. To, že mnohdy nositeli kultury byli Židé, je taky fakt. Neoddiskutovatelným je, že střední Evropou  přešly různé druhy etnik od Avarů přes Kelty, Římany, Tatary a další. V novodobější historii Francouzi s Napoleonem. Každý z těchto etnik tu zanechal  svůj otisk historie a měl svůj význam..

Název článku o české megalomanii je provokující.. Megalomanství není v národu, ale v jednotlivcích, megalomany má téměř každý národ..

Osobně si myslím, že my, Češi se nemáme za co stydět a spíše než se ohlížet dozadu bychom se měli dívat dopředu..

Pro mne není podstatné, jak bylo, ale jak je a bude..

Až naše generace odejde, tak nás budou hodnotit ti, co přijdou po nás..

Chovejme se všichni, včetně politiků tak, aby hodnocení bylo co nejlepoší..

Tradiční český masochismus a přesné součty nepřesných čísel

Tak by se mohl článek daleko výstižněji i když poněkud krkolomně pojmenovat. Megalomanie, resp. její česká obdoba, je spíše úsměvný projev lokálního patriotismu nebo reklamní informace za každou cenu a způsob, jakým se prezentují ať již skutečná nebo domnělá prvenství není žádnou českou specialitou. Naopak, českým unikátem je neustálá flagelantsky masochistická kvazi-sebereflexe ve věcech, které nelze považovat za podstatné, stejně jako nevšímavost k problémům, které podstatné jsou.  Nedávno jsem byl v polské Lodži, kde se v hotelu se nedalo nevšimnout si "bublin", kterými byly posety zdi společenskýcvh místností i pokojů a na nichž jste se dočetli "víte, že.....", přičemž vždy následovalo nějaké prvenství města v evropském či světovém rozměru. Z informací a jejich množství jste museli nezbytně nabýt dojmu, že Lodž je nepochybně nejvýznamnějším místem na světě.  V českých poměrech se našinec ve svém komplexu méněcennosti spíše domnívá, že bychom na "evropskost" či "světovost" neměli, tak se vymezuje v rámci imaginárního regionu střední Evropy, ale není si vědom prvenství, která bijí do očí a jimiž by se mohl pyšnit bez uzardění a nejen v tomto rámci. Je však nevzdělán a tak užívá to, co je obsahem jeho chatrných znalostí. Není tak úplně vinen, protože ony významné skutečnosti nejsou totiž z neznámých příčin ani samozřejmým obsahem osnov dějepisu, ani nepatří k základním informacím společenského povědomí. Naopak, pěstování zcela zbytečného "mindráku", tak jak je předvedl autor je již místním folklórem a výsledek "výzkumu", který provedl byl předem dán pro účel, který měl být splněn.  

 

Nad článkem, coby tradiční masáží, která má českého "blbečka" ujistit o jeho pitomosti, bych se pouze pousmál, nebýt oné "tabulky" laureátů Nobelových cen, coby jakéhosi nezpochybnitelného barometru úrovně a vyspělosti příslušných národností. Uvedená statistika, typický příklad onoho "přesného součtu nepřesných čísel" mne "nadzvedla" ze dvou podstatných důvodů: 

 

1) Toto ocenění, stále ještě v očích široké veřejnosti považované za jakýsi "svatý grál", bylo v historii jejího propůjčování uděleno kromě mnoha nezpochybnitelně významným také dlouhé řadě osobností velmi pochybných, přimčemž historie posledních dvaceti až třiceti let se jimi přímo hemží. Je nezbytné si uvědomit, že stejně jako jakékoli jiné ocenění, které má být pro spoře uvažujícího průměrného jedince žebřičkem kvality, má svá nepsaná a veřejnosti nesdělovaná pravidla. Přidělení Nobelovy ceny je v první řadě předmětem dlouhodobé práce lobistů, mezi nimiž dlouhodobě vyniká anglosaská provenience. Předpokládáme-li, že za dobu jednoho roku dojde v rámci jednoho oboru k několika objevům, nikoli pouze k jednomu, což je vysoce pravděpodobné, je třeba rozhodnout o síle jejich významnosti. V takovém případě buďme ujištěni, že onen význam bude vždy, pokud rozdíl není očividně markantní, přisouzen na tu stranu, kde příslušná lobby disponuje větším potenciálem k jeho prosazení. A i kdybychom byli velmi tolerantní a  Nobelově ceně přisoudili jakous takous objektivitu v oblasti exaktních věd, naprosto tak nelze učinit v oblasti literární či dokonce politické. Mohl bych uvádět příklady jak na běžícím pásu, ale domnívám se, že by to bylo nošením sov do Atén, neboť každý svobodně uvažující jedinec má šanci najít příslušné informace a dojít k podobnému závěru sám. 

 

2) Sama magická závěrečná tabulka je uměleckým vrcholem celého článku a to zcela v rámci rčení "finis coronat opus".  Proč ? V první řadě jí chybí srovnání s ostatním světem, které, pokud by bylo učiněno, by naši imaginární střední Evropu naplnilo mindrákem velkým jak Empire State Building, ve druhé a pro smysl samotného výtvoru zcela zásadní řadě, tabulka neobsahuje třetí sloupek, který by nám poskytl informaci o národnosti laureátů. Pokud by tak bylo učiněno, tabulka by doznala naprosto drastických změn. Dozvěděli bychom se totiž, že významný podíl držitelů ocenění je židovské národnosti, především pak v případě předválečného Maďarska, kde židovská komunita byla největší ve střední a východní Evropě (tvořila pětinu z celkové počtu obyvatel země), by to s tabulkou výrazně "zamávalo".  Příznačně, za takových okolností se samozřejmě  příslušná osobnost okamžitě stává ve statistice za účelem sebepropagace příslušníkem národa, jehož občanství sdílí či sdílela [:-)], ačkoli v jistém dějinném období ostatní, nevýznamní příslušníci etnika takovou šanci nedostali a byli jako cizorodý materiál odesláni k vyhlazení. Sice mimo téma, ale abychom i nadále ctili ony seznamy významnosti, právě v případě Maďarska se jednalo vzhledem k populačnímu indexu o jednu z nejmasovějších "dodávek" tohoto typu ve střední Evropě (440 000 lidí).  O významném podílu Židů na německých a rakouských statistikách není třeba se zmiňovat.

 

Co říci závěrem ? Nelze srovnávat nesrovnatelné a už vůbec ne vyvozovat generalizované závěry podle jednostranných kritérií partikulárního významu. Vytváříc falešný dojem sofistikovaného úsudku a snahy po objektivitě, je polopravda vždy horší, než otevřená lež. Přesvědčit se o tom můžeme např. ve Wikipedii, která vytváří dojem konsensuálního, objektivizujícího souhrnu informací, ve skutečnosti je však v mnoha případech snůškou polopravd užitých tak, aby se v konvolutu banálních pravd skryla záměrná dezinformace, sloužící intoxikaci cílové skupiny respondentů ze strany zájmových skupin, stojících v pozadí a vytvářejících tak latentně jim vyhovující "znalostní" bázi. Čtenář nemůže a nesmí být pasivním konzumentem, což však vyžaduje úsilí, které bohužel většina lidí není ochotna vydat........ 

 

 

 

 

 

S těmi lobysty máte svým

S těmi lobysty máte svým způsobem pravdu. Kdyby shodou mezinárodních a  vnitřních podmínek nevznikla Charta která na nás upřela pozornost a ve Švédsku nežil vitální prof. Janouch, měli bychom dodnes asi jen Heyrovského :) Kulturní "síla" té které země je i v síle jejich lobbystů. Nic špatného. 

S těmi Židy to je složitější. Fyzik v Izraeli, na N či US  universitě a před válkou i v té Budapesti měl a má  jiné podmínky světově vyniknout (a posunout lidský pokrok), než v Chustu či Dolní Zadní.  Takže ono to bude přece jen i podmínkami dotyčné země.  

Není problém sehnat přehledy o Židech či lidech "žid.původu", světových  hud.skladatelích, interpretech, malířích, spisovatelích, lékařích,vědcích všech oborů...a je svůdné udělat poměr počtu vynikajících   (včetně nositelů NC) na relativně nepatrný počet židů i  Židů. Ten poměr až podráží nohy, je ale  otázka, do jaké míry takové statistiky "předhazovat" ostatním, pak se zákonitě najdou  jiní, ti výšezmíněné tiše přejdou, přidají  venkovské kořalečníky otravující lid, bankéře, velkokapítál a máme zde opět spiknutí a  Sionské protokoly. Závist a zakomplexovanost existuje  všude. Obávám se, že "vyvyšování" židů byť na zcela suchých a reálných datech, by antisemitismus jen posílilo takže (bohužel) zůstaňme raději v těch státních hranicích, vypovídají spíš o společenských podmínkách té které země v níž lze/nelze  vyniknout - viz má níže uvedená epizoda s ČVUT.   

 

Popis účelové gumovosti střední Evropy není masochoismus ale reálná sonda širšího problému pro reálné lidi. Potřebovali jsme jej jak prase drbání. Zdravím. 

Každý otisk prstu je na světě jediný..

 

 ale to neznamená, že je světově jedinečný tak, aby  ostatní padli na zadek. Když odborník na jihočeskou renesanci  napíše, že hřebínková  klenba je světový fenomén, tak  sděluje, že je asi odborník jen na ty renesanční klenby a nedostala se mu do ruky ani populární knížka o klenbách orientálních, mezi kterými se ten náš "fenomén" schová jako marginální podvarieta jednoho z mnoha klenebních systémů  jejichž různorodost a velkorysost bere dech.

Od kunsthistoriků, zahradních architektů...běžně slyšíme, že to a to je „jediné na sever od Alp“. Dvojnásob mne na tuto zaprděnost upozorňoval spolužák který sjezdil svět, žije v Sao Paolo a jak má svou původní vlast rád, tak zas a znovu zírá na tu její  světovou "jedinečnost".

Prim hraje Praha. Nejkrásnější město světa, (skromě: jedno z nejkrásnějších..). Průvodce PIS na Karlově mostě, nad náhonem okolo Kampy  poučí skupinu  Japonců, že „Praha má i své Benátky“. V nedávno vyšlé knize o  Svatovítské katedrále je, že má nejlepší  výšku, protože támhleta  je moc vysoká, jiná zas nízká a ta naše je „akorát“ . Současně nám autor sdělí, že je vlastně vyšší než Eiffelova věž, neb ta naše stojí na kopečku a její vrchol má vyšší nadmořskou výšku než u té v Paříži (Jára da Cimrman to zjistil dávno, jak vidět, marně).

Když sem poprvé přijede popová star co donedávna jen matně tušila, že existuje jakési Česko, ještě než si stačí vybalit, se musí na mikrofon zpovídat jak se jí líbí naše krásná (magická, stověžatá, gotická, barokní.…) Praha. Přitom historická vltavská kotlina (pam.rezervace) je cca 1,8% Prahy jako takové, jedinečnost zbytku (98,2%) je sporná. Sedmnáctiletý Hui, Číňan který zde studuje, mi nedávno na otázku odkud pochází odpověděl „…ále, to ti ani nebudu řikat, to je taková prdel, to vlastně ani pořádně nemá jméno, to má asi milion lidí, jako Praha, akorát je tam víc čisto...“.  Jeho "prdel" je stará 3 tisíce let.     

 

Všechny oba naše nositele Nobelové ceny nám budou sdělovací prostředky (především Čs.rozhlas) tak dlouho vtloukat do hlavy, že i dítě pochopí, že svět na nás hledí s respektem (o nositelích co zde mají jen kořeny se nemluví, ti jsou „tam“).

Komunistickou propagandou to jistě částečně je (Severokorejci jsou na svůj vyjedený krám pyšnější, než Jihokorejci na prosperující zemi). Ale kořeny jsou v 18.a 19. stol. v identifikačních  snahách české společnosti vůči německy hovořícím spolubydlícím. Co na tom, že je (nota bene u Němců) nějaký Braunschweig, českého  lva obstaral statečný Bruncvík, do detailu vysochaný  nad Čertovkou.

Větší (a směšnější) byla pohrdlivá nadřazenost Slováků vůči Maďarům, správný rodoľub,každý, predsa vie, že nemajů ani hokej ani velehory.  V době před dělením státu mindrák vrcholil i vůči Čechům, bylo dobré si na slovenském nedostatku přirozené suverenity uvědomit, kolik jí dodnes chybí i zde. Na Slovensku se dnes turista dozví víc světových "jedinečností", než ve  větších státech s bohatší historií. V ještě menších zemích, v Pobaltí či ve Finsku jsem takovou  světapupkatost nezaznamenal.  

 

Jan Kaplický, "organický" dekoratér, mystifikátor, autor "blobu" který blobem nebyl (pro Čechy navěky ano), několika (částečně průšvihových) realizací a většího počtu vlastních monografií národu sdělil,  že m.j. spolupracoval s x světovými architekty. Je otázka, zda takový Piano či Foster u kterých pracují až stovky lidí uvádějí, že spolupracovali s Kaplickým. Budiž to Kaplickému přáno, architekt může být sám sobě píárem. Jeho sebereklama však především v "kulturnější" části české společnosti  metastázovala v obecně sdílenou jistotu o novátorovi před nímž svět žasl, kterého neuznávají jen Čecháčkové nechápající skutečnou velikost.

Kenneth Frampton ve své "Kritical History of Modern  Architecture" (London 2002) má mezi víc než jedenácti stovkami architektů 20. stol. asi 12 jmen z Čech a Moravy. Kaplického neuvádí.     

 

Pan Meier si jako  exaktní  člověk dal práci a v datech ukázal, jak ten středoevropský  prostor může být gumový. Za ťafku s těmi nobelovkami srdečně děkuji, pobavil jsem se. Díky. 

 

 

Článek dobrý, ale tabulka bez komentáře dost mate!

Co to znamená, u Německa, že má několikanásobně větší počet občanů oceněných Nobelovou cenou, než rodáků oceněných Nobelovou cenou? Znamená to, že se chlubí chytrými "naplaveninami" odjinud? "Nobelovských" rodáků mají vzhledem k počtu obyvatel přiměřeně k nám, nic zásadně odlišného! 

U Švýcarů bych se tomu nedivil, mnoho lidí se tam uchýlilo (i když mnoho lidí Švýcaři za IIww odmítli, za což jim budiž věčná hanba).

Naopak u Maďarů to je divné - že by se nobelovští laureáti stěhovali do Maďarska, které je naopak známo svými velmi významnými diasporami, podobně jako Poláci?

Proto bych přivítal vysvětlující komentář k tabulce!

Ještě k definici Střední Evropy - vzpomínka na kavárenské debaty: jednou z možných definicí Střední Evropy je prý "prostor, kde se jí knédl", nebo zase "oblast, kde se požívá štrůdl", respektive "místo, kde muži nosí klobouky", ale též "lokalita, kde obyvatelé - na rozdíl od svých sousedů - rozumí současně britskému i židovskému humoru" (a je to pravda, Jan Werich měl kdysi krásné pásmo vtipů, střídavě anglických a židovských: brilantní zážitek!).

Ještě jsem chtěl dodat, že je to široko daleko nejlepší článek na dané téma. Dokonce bych si lajsnul tvrdit, že je to nejlepší článek ve střední Evropě.

Střední Evropa není melting pot,

tady je spíš kovadlina. Střední Evropa není místo, kam by se lidé stěhovali, odsud se spíš utíká pryč. A kdo už se sem přistěhuje, tak si mnohem pravděpodobněji otevře stánek s občerstvením než laboratoř na nanovlákna. Proto jsou v tabulce jen ti, kdo se tu narodili a ti, kdo odsud odešli. Přistěhovalých do Německa a Švýcarska pár je, ale to jsou většinou rodilí Němci, jinak žádné náplavy Nobelovky nedostaly.

22 nositelů

V r.67 a 68 jsem se v Londýně a v Paříži, na WC obvyklých turistických míst ale i na zdech museí a v metru dočítal, že "Servít je vůl", chudák Servít byl skoro světový. Pro Čechy. Francouz se vymočil a "Servíta" neregistroval.   

Jinak - kolik "národních" slov jsme dostali do obecného mezinárodního tezauru? "robot" a nový význam pro "tunel". To není mnoho.  

Geniální kostku, vymyslel Maďar Rubik. Propisovačku do praktické podoby vymyslel někdy před 70 ti lety Maďar který odešel do Argentiny. Fabuluji, ale obávám se, že kdyby propisku vymyslel našinec, připomínali by to naši turisté (v plandavých trenýrkách a v adidaskách z tržnice) domorodcům na poštách, v hotelových recepcích, všude kde se podepisuje, od Chorvatska po Thajsko.

V březnu 1990 jsem s  Honzou (vystudoval ČVUT)  jedním z těch emigrantů, kteří přijeli  aby pomohli, navštívil kvestora ČVUT. Honza, mimochodem žid, v r.90 profesor UCLA nabídl, že zprostředkuje dar pár set repasovaných PC z amerických  bank (zde PC tehdy přes 100 000.-), měl kontakty na 22 nositelů nobelových cen většinou z Kalifornie o kterých soudil, že by zde mohli hostovat (jiná doba), nabídl prostředky na přestavbu nedaleké poloopuštěné fízlárny vedle "Leninky" na campus, kde by se studenty spolužila i část profesorů....

Kvestor nám mírně povýšeně sdělil, že ČVUT je výborná, že se orientuje (pokud vůbec,tak) na Německo, americké školy jsou dvojka, nositelé jej nezajímají, kampus je hloupost, studenti mají koleje na Strahově....

To byla jen taková stařecká vzpomínka.    

 

A vite kde je nej...disco ve stredni Evrope?

...ano, spravne v Praze. Karlovy Lazne....tvrdi to google na dotaz "grösste in mitteleuropa", asi jako paty vygenerovany odkaz. Jen me tak napadlo v rychlosti prubnout sousedy....:D

Skvělý článek!

Neotřelé téma postupně vygradovalo k realitě, jak si my Češi doopravdy v té imaginární střední Evropě vlastně stojíme - k počtu českých občanů s Nobelovou cenou.

Unikátní nápad, ta tabulka laureátů NC! Netušil jsem ani ve snu, že jsou Poláci, Maďaři, Rakušané a Švýcaři takové chytré hlavičky, je to skvělé zrcadlo naší domnělé české velkoleposti.

O genialitě bratrů Němců jsem ovšem vždy věděl - každý by chtěl vlastnit německé auto, pračku, zkrátka kvalitu.

My Cesi?

Nerikal jste nekdy, ze jste odnarodneny Slovak? Jiz si to presne nepamatuji.

Každý národ, který je zrovna v hazlu...

...se podvědomě snaží být v něčem nejlepší. Hledá to své nej, které by mu propůjčilo, alespoň trochu hrdosti,  sebúcty a důstojnosti, která je pro smysluplný život každého člověka tolik důležitá. Ironií je, že národy, které jsou opravu v prdeli, nabydou z nějakého důvodu pocit, že jsou předurčeni spasit svět. A to často proti jeho vůli.

   V minulém století jsme měli tu pochybnou čest, že jsme se stali podvakráte předmětem takového spasení. To ovšem, neznamená že bychom měli dát na demoralizující a donekonečna se opakující tupé breky komunistických novinářů zpřed 1989, jako je Pavel Páral, Martin Komárek, Karel Steigerwald kterým se podezřele dobře vede i pod novými pány. Že nejsme takoví, abychom se bránili, že nejsme takoví abychom demostrovali, že si nedokážeme vládnout, že nejde to a ono.

   Co kdybychom se podívali dále do naší historie a nechali se inspirovat tím, co je možná tím opravdu středoevropským češtvím a šli vykopnout zločince, ať už zneužívajícím moc ve státní správě, politice, justici či v mediálních mafiích?

Tohle mi vrtá hlavou asi od

Tohle mi vrtá hlavou asi od desíti let a jsem rád, že nejsem sám a že toto pochybné téma panu Meierovi stálo za článek, byť je to ve výsledku "jen" takové kousavé popíchnutí.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah