Nejlepší ve střední Evropě! O české megalománii.

Může Karel IV. a jeho univerzita za specifickou vášeň Čechů vynikat v imaginárním regionu zvaném střední Evropa?

Politika
Vladimír Meier | 13.06.2012
Je sklon k lokální megalománii opravdu specificky český? A jsou všechny ty primáty pravdivé?

Už nám to ani nepřijde, protože se s tím setkáváme na každém kroku. Ve skutečnosti jde ale o velmi zvláštní vášeň – vynikat v imaginárním regionu zvaném „střední Evropa“.

Když chce Čech například vyjádřit, že je něco docela velké, použije bez zaváhání výrazu „největší ve střední Evropě“. Dá-li si trochu práce a zjistí, co je ještě v okruhu asi 200 kilometrů větší, upřesní to variantou „největší svého druhu ve střední Evropě“. Ti nejzodpovědnější pak vytvoří přesnou definici ve stylu „největší modrý trpaslík stojící na kamenném podkladě ve střední Evropě“. A s výrokem „jeden z největších ve střední Evropě“ se prakticky nelze splést.

Podíváme-li se na české články za poslední dva týdny, najdeme tam řadu takových rekordů:

  • „tobogán Kramolíno nad Lipnem bude nejdelší ve střední Evropě“;
  • „rybník Jordán, nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě“;
  • „vždycky jsem měl touhu se do nejšikmější věže ve střední Evropě – na 65 metrech své výšky se vychyluje o 202 centimetrů (kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem) – dostat“;
  • „nejmodernější betonový skatepark v tuzemsku a druhé největší sportoviště podobného typu ve střední Evropě“ (v Kladně);
  • „největší festival bluegrassu a country ve střední Evropě“ (ve Strakonicích);
  • „nové byty v Praze jsou nejdražší ve střední Evropě“;
  • „novou pražskou prodejnu Rolex, která je největší ve střední Evropě“;
  • „obrovský renesanční desátkový sud z roku 1643 je nejstarší ve střední Evropě a má objem 1014 hl“ (Mikulov);
  • „výsledky vlády jsou děsivé, jsme nejslabší ekonomikou ve střední Evropě“;
  • ... – celkem 29.

Jen zřídkakdy čteme superlativy vztažené na celou Evropu nebo ještě větší regiony. Stejně zřídka se spokojíme s jiným než prvním místem v žebříčku. Někdy ovšem přiznáváme středoevropský primát i cizím zemím.

Připadá nám to úplně normální a sami občas podobné srovnání používáme, viz i povídku Oty Pavla „Nejdražší ve střední Evropě“ o rybníku s jedním kaprem. Odkud ale pochází tenhle český sklon k lokální megalománii? Je opravdu specificky český? A jsou všechny tyto primáty pravdivé?

Zmenšíme podle potřeby

Moje teorie k první otázce je, že za to může Karel IV. a jeho univerzita, tedy pardon, „nejstarší univerzita ve střední Evropě“. V tomto případě je tomu skutečně tak, jak jsme se učili ve škole – když byla Karlova univerzita založena, široko daleko nic podobného neexistovalo. Ale pozor! Úplně první v Evropě nebyla, jen první za Alpami, ve střední Evropě...

Karlova univerzita byla ve své době opravdu jediná široko daleko.

Má tedy evidentní primát, i když jen ve střední Evropě. Ale zato v opravdové celé střední Evropě, nejenom pár kilometrů kolem našich hranic. Tedy v regionu, jak jej zná zeměpis a standardní geografické zdroje. Karlova univerzita zřejmě premiérově vešla do našich dějin jako „první ve střední Evropě“. Na ní jsme se my – Češi a Slováci – naučili, že když něco není největší na světě, může to být alespoň největší ve střední Evropě. A postupně, jak uvidíme, jsme si tu střední Evropu začali podle potřeby zmenšovat.

Když mi začalo být nápadné, jak často zaznívá označení střední Evropa v českých médiích, chtěl jsem vědět, jak asi vypadá tento region, v němž je něco českého největší nebo nejstarší. Podívejme se, jak vypadá střední Evropa některých nalezených unikátů.

Nejšikmější věž ve střední Evropě

Věž chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem se odklání od svislé osy o 200,9 centimetru, což je asi 1,77 stupně. Má to být čtvrtá nejšikmější věž na světě. Nejdříve vyřadíme věž kostela v Midlumu na německém pobřeží, protože ta se sice vychyluje o 6,7 stupně, ale je jen 14 metrů vysoká, takže její absolutní výchylka je pouhých 1,65 metru. A to ani není vidět. Věž v Pise a dvě v Boloni jsou samozřejmě pro střední Evropu předem diskvalifikované.

Pro vyjádření unikátu šikmé věře chrámu Nanebevzetí Panny Marie už je třeba mapu zúžit.

Pak tu máme věž v Dausenau. Vychyluje se o 2,46 metru, ale jednak je jen 17 metrů vysoká, ale hlavně je to až u Koblence, což už určitě není střední Evropa. Podobně vyloučíme Suurhusen (2,47 metru), protože je také až v Německu u Severního moře. Ulm (2,05 metru) je také docela daleko. Svatý Mořic ve Švýcarsku (3,18 metru) ani nemusíme zmiňovat.

Posledním oříškem v Německu je Bad Frankenhausen (4,45 metru). Ten je sice kus za Lipskem, asi 150 km od českých hranic, ale budeme-li se trochu snažit, dostaneme ho mimo i tak slušně velkou střední Evropu. Jinak by ovšem ústecká věž byla až sedmá nejšikmější v celé střední Evropě, o celém světě raději nemluvě.

Jeden z nejstarších kamenných mostů

Most v Písku byl vybudován někdy ve třetí čtvrtině 13. století. Evropa je samozřejmě plná kamenných mostů postavených Římany, takže nejstarší mosty ve střední Evropě musíme hledat tam, kam se Římská říše nedostala – hlavně v Německu. Jinak bychom museli použít kvalifikaci „nejstarší středověký most“, ale to vůbec nebude nutné.

O primát nejstaršího mostu ve střední Evropě zápasí ten písecký s kamenným mostem v Řezně.

Most ve Wetzlaru pochází z let kolem 1250 do 1280, takže je zřejmě vrstevníkem píseckého jeleního mostu. Werrabrücke v Creuzburgu byl dokončen v roce 1223 a je nejstarším zachovaným mostem ve východním Německu. Patrně nejstarším mostem v Hesensku je most sv. Vendelína v Hadamaru, postavený ve druhé polovině 12. století. Hradní most v Míšni je z let 1221 až 1228 a most v Plavnu byl poprvé zmíněn jako pons lapidus v roce 1224. Přidáme-li most v Řezně s výhradou, že byl částečně obnoven, dostaneme geografický rébus: Jak by musela vypadat střední Evropa, aby tam byl Písek a Řezno, ale nespadala tam ostatní města?

Zobrazit diskusi
Reakcí:14

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Dohnat a předehnat

ne vždy jsme zcela první ale statečně dotahujeme, jak ukazuje "Raport", týdeník pro rakovnicko a novostrašnicko, cituji:

Nové veřejné toalety otevřeny

RAKOVNÍK. V pondělí učinil Rakovník krok směrem ke středoevropskému městu. Ve vchodu do někdejší školní jídelny na Husově náměstí byly otevřeny nové veřejné záchody. „Kromě běžných toalet nabízejí nové veřejné záchodky i toalety pro handicapované. V nich jsou umístěny i dva přebalovací pulty, které umožní maminkám i tatínkům přebalit v teple své malé děti,“ upozornil při včerejším neformálním otevření místostarosta Jan Švácha. 

Nejšikmější, nejstarší

Šikmá věž v Fankenštejnu (pol. Ząbkowice Śląskie) v Dolním Slezsku, asi 20 až 30 km od českých hranic, je vysoka na 34 m, a odchýlena na 2,14 m (http://pl.wikipedia.org/wiki/Krzywa_wie%C5%BCa_w_Z%C4%85bkowicach_%C5%9A...).

Stavba kamenného mostu v Kladsku (Kłodzko), asi 30 až 40 km od českých hranic, je odhadována na druhou půlku XIII staletí (http://pl.wikipedia.org/wiki/Most_gotycki_w_K%C5%82odzku).

 

 

Střední Evropa..

Článek chápu tak,že se snaží vyzdvihnout nějaké hodnoty, které kdysi poskytovala střední Evropa, neglobalizuje na celý svět. Je to článek k zamyšlení a názor autora. který si nedává za cíl být neomylným arbitrem.

Tak to chápu já..Navozuje diskusi a to je účel, který článek plní..Ano střední Evropou prošly dějiny, je to dáno už v názvu její polohou. To, že mnohdy nositeli kultury byli Židé, je taky fakt. Neoddiskutovatelným je, že střední Evropou  přešly různé druhy etnik od Avarů přes Kelty, Římany, Tatary a další. V novodobější historii Francouzi s Napoleonem. Každý z těchto etnik tu zanechal  svůj otisk historie a měl svůj význam..

Název článku o české megalomanii je provokující.. Megalomanství není v národu, ale v jednotlivcích, megalomany má téměř každý národ..

Osobně si myslím, že my, Češi se nemáme za co stydět a spíše než se ohlížet dozadu bychom se měli dívat dopředu..

Pro mne není podstatné, jak bylo, ale jak je a bude..

Až naše generace odejde, tak nás budou hodnotit ti, co přijdou po nás..

Chovejme se všichni, včetně politiků tak, aby hodnocení bylo co nejlepoší..

Tradiční český masochismus a přesné součty nepřesných čísel

Tak by se mohl článek daleko výstižněji i když poněkud krkolomně pojmenovat. Megalomanie, resp. její česká obdoba, je spíše úsměvný projev lokálního patriotismu nebo reklamní informace za každou cenu a způsob, jakým se prezentují ať již skutečná nebo domnělá prvenství není žádnou českou specialitou. Naopak, českým unikátem je neustálá flagelantsky masochistická kvazi-sebereflexe ve věcech, které nelze považovat za podstatné, stejně jako nevšímavost k problémům, které podstatné jsou.  Nedávno jsem byl v polské Lodži, kde se v hotelu se nedalo nevšimnout si "bublin", kterými byly posety zdi společenskýcvh místností i pokojů a na nichž jste se dočetli "víte, že.....", přičemž vždy následovalo nějaké prvenství města v evropském či světovém rozměru. Z informací a jejich množství jste museli nezbytně nabýt dojmu, že Lodž je nepochybně nejvýznamnějším místem na světě.  V českých poměrech se našinec ve svém komplexu méněcennosti spíše domnívá, že bychom na "evropskost" či "světovost" neměli, tak se vymezuje v rámci imaginárního regionu střední Evropy, ale není si vědom prvenství, která bijí do očí a jimiž by se mohl pyšnit bez uzardění a nejen v tomto rámci. Je však nevzdělán a tak užívá to, co je obsahem jeho chatrných znalostí. Není tak úplně vinen, protože ony významné skutečnosti nejsou totiž z neznámých příčin ani samozřejmým obsahem osnov dějepisu, ani nepatří k základním informacím společenského povědomí. Naopak, pěstování zcela zbytečného "mindráku", tak jak je předvedl autor je již místním folklórem a výsledek "výzkumu", který provedl byl předem dán pro účel, který měl být splněn.  

 

Nad článkem, coby tradiční masáží, která má českého "blbečka" ujistit o jeho pitomosti, bych se pouze pousmál, nebýt oné "tabulky" laureátů Nobelových cen, coby jakéhosi nezpochybnitelného barometru úrovně a vyspělosti příslušných národností. Uvedená statistika, typický příklad onoho "přesného součtu nepřesných čísel" mne "nadzvedla" ze dvou podstatných důvodů: 

 

1) Toto ocenění, stále ještě v očích široké veřejnosti považované za jakýsi "svatý grál", bylo v historii jejího propůjčování uděleno kromě mnoha nezpochybnitelně významným také dlouhé řadě osobností velmi pochybných, přimčemž historie posledních dvaceti až třiceti let se jimi přímo hemží. Je nezbytné si uvědomit, že stejně jako jakékoli jiné ocenění, které má být pro spoře uvažujícího průměrného jedince žebřičkem kvality, má svá nepsaná a veřejnosti nesdělovaná pravidla. Přidělení Nobelovy ceny je v první řadě předmětem dlouhodobé práce lobistů, mezi nimiž dlouhodobě vyniká anglosaská provenience. Předpokládáme-li, že za dobu jednoho roku dojde v rámci jednoho oboru k několika objevům, nikoli pouze k jednomu, což je vysoce pravděpodobné, je třeba rozhodnout o síle jejich významnosti. V takovém případě buďme ujištěni, že onen význam bude vždy, pokud rozdíl není očividně markantní, přisouzen na tu stranu, kde příslušná lobby disponuje větším potenciálem k jeho prosazení. A i kdybychom byli velmi tolerantní a  Nobelově ceně přisoudili jakous takous objektivitu v oblasti exaktních věd, naprosto tak nelze učinit v oblasti literární či dokonce politické. Mohl bych uvádět příklady jak na běžícím pásu, ale domnívám se, že by to bylo nošením sov do Atén, neboť každý svobodně uvažující jedinec má šanci najít příslušné informace a dojít k podobnému závěru sám. 

 

2) Sama magická závěrečná tabulka je uměleckým vrcholem celého článku a to zcela v rámci rčení "finis coronat opus".  Proč ? V první řadě jí chybí srovnání s ostatním světem, které, pokud by bylo učiněno, by naši imaginární střední Evropu naplnilo mindrákem velkým jak Empire State Building, ve druhé a pro smysl samotného výtvoru zcela zásadní řadě, tabulka neobsahuje třetí sloupek, který by nám poskytl informaci o národnosti laureátů. Pokud by tak bylo učiněno, tabulka by doznala naprosto drastických změn. Dozvěděli bychom se totiž, že významný podíl držitelů ocenění je židovské národnosti, především pak v případě předválečného Maďarska, kde židovská komunita byla největší ve střední a východní Evropě (tvořila pětinu z celkové počtu obyvatel země), by to s tabulkou výrazně "zamávalo".  Příznačně, za takových okolností se samozřejmě  příslušná osobnost okamžitě stává ve statistice za účelem sebepropagace příslušníkem národa, jehož občanství sdílí či sdílela [:-)], ačkoli v jistém dějinném období ostatní, nevýznamní příslušníci etnika takovou šanci nedostali a byli jako cizorodý materiál odesláni k vyhlazení. Sice mimo téma, ale abychom i nadále ctili ony seznamy významnosti, právě v případě Maďarska se jednalo vzhledem k populačnímu indexu o jednu z nejmasovějších "dodávek" tohoto typu ve střední Evropě (440 000 lidí).  O významném podílu Židů na německých a rakouských statistikách není třeba se zmiňovat.

 

Co říci závěrem ? Nelze srovnávat nesrovnatelné a už vůbec ne vyvozovat generalizované závěry podle jednostranných kritérií partikulárního významu. Vytváříc falešný dojem sofistikovaného úsudku a snahy po objektivitě, je polopravda vždy horší, než otevřená lež. Přesvědčit se o tom můžeme např. ve Wikipedii, která vytváří dojem konsensuálního, objektivizujícího souhrnu informací, ve skutečnosti je však v mnoha případech snůškou polopravd užitých tak, aby se v konvolutu banálních pravd skryla záměrná dezinformace, sloužící intoxikaci cílové skupiny respondentů ze strany zájmových skupin, stojících v pozadí a vytvářejících tak latentně jim vyhovující "znalostní" bázi. Čtenář nemůže a nesmí být pasivním konzumentem, což však vyžaduje úsilí, které bohužel většina lidí není ochotna vydat........ 

 

 

 

 

 

S těmi lobysty máte svým

S těmi lobysty máte svým způsobem pravdu. Kdyby shodou mezinárodních a  vnitřních podmínek nevznikla Charta která na nás upřela pozornost a ve Švédsku nežil vitální prof. Janouch, měli bychom dodnes asi jen Heyrovského :) Kulturní "síla" té které země je i v síle jejich lobbystů. Nic špatného. 

S těmi Židy to je složitější. Fyzik v Izraeli, na N či US  universitě a před válkou i v té Budapesti měl a má  jiné podmínky světově vyniknout (a posunout lidský pokrok), než v Chustu či Dolní Zadní.  Takže ono to bude přece jen i podmínkami dotyčné země.  

Není problém sehnat přehledy o Židech či lidech "žid.původu", světových  hud.skladatelích, interpretech, malířích, spisovatelích, lékařích,vědcích všech oborů...a je svůdné udělat poměr počtu vynikajících   (včetně nositelů NC) na relativně nepatrný počet židů i  Židů. Ten poměr až podráží nohy, je ale  otázka, do jaké míry takové statistiky "předhazovat" ostatním, pak se zákonitě najdou  jiní, ti výšezmíněné tiše přejdou, přidají  venkovské kořalečníky otravující lid, bankéře, velkokapítál a máme zde opět spiknutí a  Sionské protokoly. Závist a zakomplexovanost existuje  všude. Obávám se, že "vyvyšování" židů byť na zcela suchých a reálných datech, by antisemitismus jen posílilo takže (bohužel) zůstaňme raději v těch státních hranicích, vypovídají spíš o společenských podmínkách té které země v níž lze/nelze  vyniknout - viz má níže uvedená epizoda s ČVUT.   

 

Popis účelové gumovosti střední Evropy není masochoismus ale reálná sonda širšího problému pro reálné lidi. Potřebovali jsme jej jak prase drbání. Zdravím. 

Každý otisk prstu je na světě jediný..

 

 ale to neznamená, že je světově jedinečný tak, aby  ostatní padli na zadek. Když odborník na jihočeskou renesanci  napíše, že hřebínková  klenba je světový fenomén, tak  sděluje, že je asi odborník jen na ty renesanční klenby a nedostala se mu do ruky ani populární knížka o klenbách orientálních, mezi kterými se ten náš "fenomén" schová jako marginální podvarieta jednoho z mnoha klenebních systémů  jejichž různorodost a velkorysost bere dech.

Od kunsthistoriků, zahradních architektů...běžně slyšíme, že to a to je „jediné na sever od Alp“. Dvojnásob mne na tuto zaprděnost upozorňoval spolužák který sjezdil svět, žije v Sao Paolo a jak má svou původní vlast rád, tak zas a znovu zírá na tu její  světovou "jedinečnost".

Prim hraje Praha. Nejkrásnější město světa, (skromě: jedno z nejkrásnějších..). Průvodce PIS na Karlově mostě, nad náhonem okolo Kampy  poučí skupinu  Japonců, že „Praha má i své Benátky“. V nedávno vyšlé knize o  Svatovítské katedrále je, že má nejlepší  výšku, protože támhleta  je moc vysoká, jiná zas nízká a ta naše je „akorát“ . Současně nám autor sdělí, že je vlastně vyšší než Eiffelova věž, neb ta naše stojí na kopečku a její vrchol má vyšší nadmořskou výšku než u té v Paříži (Jára da Cimrman to zjistil dávno, jak vidět, marně).

Když sem poprvé přijede popová star co donedávna jen matně tušila, že existuje jakési Česko, ještě než si stačí vybalit, se musí na mikrofon zpovídat jak se jí líbí naše krásná (magická, stověžatá, gotická, barokní.…) Praha. Přitom historická vltavská kotlina (pam.rezervace) je cca 1,8% Prahy jako takové, jedinečnost zbytku (98,2%) je sporná. Sedmnáctiletý Hui, Číňan který zde studuje, mi nedávno na otázku odkud pochází odpověděl „…ále, to ti ani nebudu řikat, to je taková prdel, to vlastně ani pořádně nemá jméno, to má asi milion lidí, jako Praha, akorát je tam víc čisto...“.  Jeho "prdel" je stará 3 tisíce let.     

 

Všechny oba naše nositele Nobelové ceny nám budou sdělovací prostředky (především Čs.rozhlas) tak dlouho vtloukat do hlavy, že i dítě pochopí, že svět na nás hledí s respektem (o nositelích co zde mají jen kořeny se nemluví, ti jsou „tam“).

Komunistickou propagandou to jistě částečně je (Severokorejci jsou na svůj vyjedený krám pyšnější, než Jihokorejci na prosperující zemi). Ale kořeny jsou v 18.a 19. stol. v identifikačních  snahách české společnosti vůči německy hovořícím spolubydlícím. Co na tom, že je (nota bene u Němců) nějaký Braunschweig, českého  lva obstaral statečný Bruncvík, do detailu vysochaný  nad Čertovkou.

Větší (a směšnější) byla pohrdlivá nadřazenost Slováků vůči Maďarům, správný rodoľub,každý, predsa vie, že nemajů ani hokej ani velehory.  V době před dělením státu mindrák vrcholil i vůči Čechům, bylo dobré si na slovenském nedostatku přirozené suverenity uvědomit, kolik jí dodnes chybí i zde. Na Slovensku se dnes turista dozví víc světových "jedinečností", než ve  větších státech s bohatší historií. V ještě menších zemích, v Pobaltí či ve Finsku jsem takovou  světapupkatost nezaznamenal.  

 

Jan Kaplický, "organický" dekoratér, mystifikátor, autor "blobu" který blobem nebyl (pro Čechy navěky ano), několika (částečně průšvihových) realizací a většího počtu vlastních monografií národu sdělil,  že m.j. spolupracoval s x světovými architekty. Je otázka, zda takový Piano či Foster u kterých pracují až stovky lidí uvádějí, že spolupracovali s Kaplickým. Budiž to Kaplickému přáno, architekt může být sám sobě píárem. Jeho sebereklama však především v "kulturnější" části české společnosti  metastázovala v obecně sdílenou jistotu o novátorovi před nímž svět žasl, kterého neuznávají jen Čecháčkové nechápající skutečnou velikost.

Kenneth Frampton ve své "Kritical History of Modern  Architecture" (London 2002) má mezi víc než jedenácti stovkami architektů 20. stol. asi 12 jmen z Čech a Moravy. Kaplického neuvádí.     

 

Pan Meier si jako  exaktní  člověk dal práci a v datech ukázal, jak ten středoevropský  prostor může být gumový. Za ťafku s těmi nobelovkami srdečně děkuji, pobavil jsem se. Díky. 

 

 

Článek dobrý, ale tabulka bez komentáře dost mate!

Co to znamená, u Německa, že má několikanásobně větší počet občanů oceněných Nobelovou cenou, než rodáků oceněných Nobelovou cenou? Znamená to, že se chlubí chytrými "naplaveninami" odjinud? "Nobelovských" rodáků mají vzhledem k počtu obyvatel přiměřeně k nám, nic zásadně odlišného! 

U Švýcarů bych se tomu nedivil, mnoho lidí se tam uchýlilo (i když mnoho lidí Švýcaři za IIww odmítli, za což jim budiž věčná hanba).

Naopak u Maďarů to je divné - že by se nobelovští laureáti stěhovali do Maďarska, které je naopak známo svými velmi významnými diasporami, podobně jako Poláci?

Proto bych přivítal vysvětlující komentář k tabulce!

Ještě k definici Střední Evropy - vzpomínka na kavárenské debaty: jednou z možných definicí Střední Evropy je prý "prostor, kde se jí knédl", nebo zase "oblast, kde se požívá štrůdl", respektive "místo, kde muži nosí klobouky", ale též "lokalita, kde obyvatelé - na rozdíl od svých sousedů - rozumí současně britskému i židovskému humoru" (a je to pravda, Jan Werich měl kdysi krásné pásmo vtipů, střídavě anglických a židovských: brilantní zážitek!).

Ještě jsem chtěl dodat, že je to široko daleko nejlepší článek na dané téma. Dokonce bych si lajsnul tvrdit, že je to nejlepší článek ve střední Evropě.

Střední Evropa není melting pot,

tady je spíš kovadlina. Střední Evropa není místo, kam by se lidé stěhovali, odsud se spíš utíká pryč. A kdo už se sem přistěhuje, tak si mnohem pravděpodobněji otevře stánek s občerstvením než laboratoř na nanovlákna. Proto jsou v tabulce jen ti, kdo se tu narodili a ti, kdo odsud odešli. Přistěhovalých do Německa a Švýcarska pár je, ale to jsou většinou rodilí Němci, jinak žádné náplavy Nobelovky nedostaly.

22 nositelů

V r.67 a 68 jsem se v Londýně a v Paříži, na WC obvyklých turistických míst ale i na zdech museí a v metru dočítal, že "Servít je vůl", chudák Servít byl skoro světový. Pro Čechy. Francouz se vymočil a "Servíta" neregistroval.   

Jinak - kolik "národních" slov jsme dostali do obecného mezinárodního tezauru? "robot" a nový význam pro "tunel". To není mnoho.  

Geniální kostku, vymyslel Maďar Rubik. Propisovačku do praktické podoby vymyslel někdy před 70 ti lety Maďar který odešel do Argentiny. Fabuluji, ale obávám se, že kdyby propisku vymyslel našinec, připomínali by to naši turisté (v plandavých trenýrkách a v adidaskách z tržnice) domorodcům na poštách, v hotelových recepcích, všude kde se podepisuje, od Chorvatska po Thajsko.

V březnu 1990 jsem s  Honzou (vystudoval ČVUT)  jedním z těch emigrantů, kteří přijeli  aby pomohli, navštívil kvestora ČVUT. Honza, mimochodem žid, v r.90 profesor UCLA nabídl, že zprostředkuje dar pár set repasovaných PC z amerických  bank (zde PC tehdy přes 100 000.-), měl kontakty na 22 nositelů nobelových cen většinou z Kalifornie o kterých soudil, že by zde mohli hostovat (jiná doba), nabídl prostředky na přestavbu nedaleké poloopuštěné fízlárny vedle "Leninky" na campus, kde by se studenty spolužila i část profesorů....

Kvestor nám mírně povýšeně sdělil, že ČVUT je výborná, že se orientuje (pokud vůbec,tak) na Německo, americké školy jsou dvojka, nositelé jej nezajímají, kampus je hloupost, studenti mají koleje na Strahově....

To byla jen taková stařecká vzpomínka.    

 

A vite kde je nej...disco ve stredni Evrope?

...ano, spravne v Praze. Karlovy Lazne....tvrdi to google na dotaz "grösste in mitteleuropa", asi jako paty vygenerovany odkaz. Jen me tak napadlo v rychlosti prubnout sousedy....:D

Skvělý článek!

Neotřelé téma postupně vygradovalo k realitě, jak si my Češi doopravdy v té imaginární střední Evropě vlastně stojíme - k počtu českých občanů s Nobelovou cenou.

Unikátní nápad, ta tabulka laureátů NC! Netušil jsem ani ve snu, že jsou Poláci, Maďaři, Rakušané a Švýcaři takové chytré hlavičky, je to skvělé zrcadlo naší domnělé české velkoleposti.

O genialitě bratrů Němců jsem ovšem vždy věděl - každý by chtěl vlastnit německé auto, pračku, zkrátka kvalitu.

My Cesi?

Nerikal jste nekdy, ze jste odnarodneny Slovak? Jiz si to presne nepamatuji.

Každý národ, který je zrovna v hazlu...

...se podvědomě snaží být v něčem nejlepší. Hledá to své nej, které by mu propůjčilo, alespoň trochu hrdosti,  sebúcty a důstojnosti, která je pro smysluplný život každého člověka tolik důležitá. Ironií je, že národy, které jsou opravu v prdeli, nabydou z nějakého důvodu pocit, že jsou předurčeni spasit svět. A to často proti jeho vůli.

   V minulém století jsme měli tu pochybnou čest, že jsme se stali podvakráte předmětem takového spasení. To ovšem, neznamená že bychom měli dát na demoralizující a donekonečna se opakující tupé breky komunistických novinářů zpřed 1989, jako je Pavel Páral, Martin Komárek, Karel Steigerwald kterým se podezřele dobře vede i pod novými pány. Že nejsme takoví, abychom se bránili, že nejsme takoví abychom demostrovali, že si nedokážeme vládnout, že nejde to a ono.

   Co kdybychom se podívali dále do naší historie a nechali se inspirovat tím, co je možná tím opravdu středoevropským češtvím a šli vykopnout zločince, ať už zneužívajícím moc ve státní správě, politice, justici či v mediálních mafiích?

Tohle mi vrtá hlavou asi od

Tohle mi vrtá hlavou asi od desíti let a jsem rád, že nejsem sám a že toto pochybné téma panu Meierovi stálo za článek, byť je to ve výsledku "jen" takové kousavé popíchnutí.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah