Nebuďte pokrytec, pane premiére! Stát přišel o miliardy v MUS i kvůli ODS.

Premiér Petr Nečas v pondělních Hospodářských novinách vykládá o pokrytectví antikorupčních iniciativ. Uvádí, že za poslední rok v boji proti korupci bez nabubřelých frází a hesel udělalo více než za poslední desetiletí. V této souvislosti se zmiňuje i o Mostecké uhelné společnosti. Privatizaci tohoto podniku připisuje na účet vlády sociální demokracie. Aniž bychom bránili ČSSD, je třeba konstatovat, že ze strany Nečase se jedná o zásadní omyl. Fakta jsou fakta, a ta by předseda vlády a ODS neměl zamlčet.

Kontrolu nad Mosteckou uhelnou společností český stát definitivně ztratil v roce 1998 za vlády Josefa Tošovského, v níž nečinně sedělo pět ministrů za ODS, tři za ODA a tři za lidovce. Za ČSSD nikdo. V letech 1997 a 1998, kdy stát nedokázal zabránit tunelování a následnému nepřátelskému převzetí Mostecké uhelné společnosti, byl Nečas poslancem, předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, členem podvýboru pro zpravodajské služby.

reklama

Není možné, že o tom, co se v té době dělo kolem Mostecké uhelné společnosti, poslanec Nečas nic nevěděl. Byly toho plné noviny. O dění v hnědouhelných dolech – nebezpečném pro stát – byly Fondem národního majetku mnohem přesněji informovány i zpravodajské služby a další bezpečnostní složky státu, ke kterým měl tehdy Nečas velice blízko.

Tošovského vláda, která krátce spravovala zemi po pádu Klausova kabinetu v roce 1997, však ovládnutí Mostecké uhelné společnosti nezabránila. Zda vědomě, či nevědomě, by měly vyšetřit příslušné orgány. Členové tehdejší vlády ještě žijí, měli by se k případu veřejně vyjádřit. Situaci poté mohla řešit následující vláda. Jenže od roku 1998 vládl menšinový kabinet Miloše Zemana, a to na základě dodnes zatracované opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS.

Proč ODS v roce 1998 nezvedla hlas a netlačila na ministry vnitra, spravedlnosti, financí, na Policii ČR a státní zástupce, aby se podezřelé finanční transakce důkladně prošetřily?

Proč ODS tenkrát nezvedla hlas a netlačila na ministra vnitra, na šéfa resortu spravedlnosti, na ministra financí, na Policii ČR a státní zástupce, aby se podezřelé finanční transakce kolem Mostecké uhelné společnosti důkladně prošetřily? Předseda Fondu národního majetku Roman Češka trestní oznámení na podezřelé finanční transakce ze strany vedení Mostecké uhelné společnosti podal včas. Již v březnu 1998. Ať se to Nečasovi líbí, nebo ne, ODS nese minimálně díl viny na tom, že stát o Mosteckou uhelnou společnost, tedy o mnoho desítek miliard korun, přišel. Zamlčovat tyto skutečnosti je pokrytectví a Petr Nečas by raději měl mlčet, nebo si posypat hlavu popelem.

Mlčení pečené ryby

Neméně pokrytecké je nyní kritizovat osoby a organizace, které již několik měsíců žádají vládu o autentický boj proti korupci. Nebýt těchto subjektů, ale především novinářů, Petr Nečas by kauzu Mostecké uhelné společnosti neřešil ani dnes. Jeho ministři nekonali ani poté, co jim letos na jaře a v létě švýcarští diplomaté nabízeli možnost připojit se k žalobě.

A také je nutné připomenout, že i poté, co v druhé polovině října 2011 švýcarští prokurátoři i veřejně oznámili, že na bývalé manažery Mostecké uhelné společnosti podali obžalobu, česká vláda mlčela jako pečená ryba. Příslušní ministři pomrkávali a hledali vytáčky, proč se český stát nemůže k žalobě přidat.

Až v polovině listopadu, kdy vysloveně hysterický tlak médií už byl pro vládu neúnosný, najednou vše šlo. Příslušní ministři se scházeli na mimořádném jednání, najednou vytvořili speciální skupiny státních zástupců a vyšetřovatelů. A kabinet v čele s Petrem Nečasem se dnes jako hrdina bije do prsou, jak se připojí k žalobě a o kolik miliard se český stát přihlásí…

Jediné, s čím se v dnešním článku Petra Nečase dá souhlasit, je role odborů, které při „odstátnění“ Mostecké uhelné společnosti dnes obžalovaným manažerům podniku aktivně asistovaly. Asi není náhoda, že odborový předák dolu ČSA Luboš Měkota za odměnu později dostal 40 procent akcií Mostecké uhelné společnosti.