Kalamita tisíciletí: Šumavská fabrika na dřevo

V rozhovoru pro týdeník Ekonom ředitel Národního parku Šumava (NPŠ) Jan Stráský popisuje chlad, který po jeho příchodu ovládl centrálu NPŠ ve Vimperku. Rezignovat však nehodlá. A ministr životního prostředí Tomáš Chalupa ho navzdory výzvám Stínové vědecké rady NPŠ a dalších vědců a ekologů ne a ne odvolat.

Stráský má totiž to, co neměl žádný ředitel NPŠ před ním – bezmeznou politickou podporu, od prezidenta Václava Klause, přes Jihočeský a Plzeňský kraj až po starosty malých šumavských obcí. Není-li to však podloženo potřebnou ochranářskou vizí, může to být pro NPŠ smrtící kombinace.

reklama

Na odbornosti nezáleží

Tento týden přijel poplácat Stráského po zádech prezident Václav Klaus. Čím dál jasněji vychází najevo, že Stráského nástup na Šumavu byl rozehrán na jeho šachovnici. Stráský přiznal, že se rozhodoval především pod tlakem čtyř (!) prezidentových telefonátů. Není tedy divu, že prezident Klaus během návštěvy Šumavy bezvýhradně obhajoval Stráského dřevorubeckou koncepci. „Je naprosto nezbytné, aby člověk zasáhl. Že si to příroda vyřeší sama možná za sto let, pět set let, je jen sen. Na to my v žádném případě nemůžeme čekat,“ prohlásil Klaus. Prezidentovi by však měli koupit nové brýle. Nevidí totiž rychle postupující obnovu lesa po kůrovcově holožíru. Nebo spíš patří ke skupině lidí, kteří ji vidět nechtějí.

Tato skupina je silná, vlivná a patří do ní členové různých politických stran. Nejlépe je to vidět na jihočeském krajském úřadě. Stráského koncepci potlačování ochranářské role NPŠ podporoval nejen předchozí hejtman Jan Zahradník (ODS), ale i současný Jiří Zimola (ČSSD). A nelze to určitě přičítat tomu, že Stráský byl za Zahradníkova působení na krajském úřadě jeho pravou rukou. Zimolovi působí radost tím, co dělá teď.

Stejně dobře jako Stráský, Klaus a oba jmenovaní hejtmani „rozumí“ šumavské přírodě expremiér Miloš Zeman, který kandidoval do sněmovny za Stranu práv občanů zemanovců (SPOZ) a jenž si z útoku na ochranářskou koncepci NPŠ udělal předvolební agitku. Poté, co si Šumavu prohlédl z nebe. Nebo to bylo z rychlíku? Každopádně mu to ve volbách bylo málo platné. Za jeho širokými zády však vykukoval podnikatel Zdeněk Zbytek, který má s exploatací Šumavy velké osobní plány, jimž ochranářské pojetí NPŠ brání.

Dalším podnikatelem při chuti je František Talián, jehož hotel současnému vedení parku dobře posloužil při nedávné oslavě 20letého výročí NPŠ. Mnohem méně čitelné jsou zájmy podnikatelského centra v Hluboké nad Vltavou. Stráský se jeho návštěvě ostentativně vyhýbá a v rozhovorech to až okatě zdůrazňuje. Nemusí však jezdit za kmotrem ODS Pavlem Dlouhým do Hluboké, je-li v čilém styku se senátorem za tuto stranu a hlubockým starostou Tomášem Jirsou. Ten je navíc kazatelem protikůrovcového, a především protiochranářského tažení na Šumavě.

To jsou jen špičky zájemců o to, aby ochranářský status NPŠ padl, nebo byl aspoň pořádně pošlapán.

Když v parku hrají a zpívají Plzeňáci 

Nejrozhodněji proti zájmům ochranářského pojetí parku před několika dny vystoupili plzeňští krajští zastupitelé. S naprostou převahou uhájili neuměle spíchnutý vlastní návrh zákona, který většinu parku a chráněné oblasti vyjímá z ochranářské legislativy a vrací Šumavu hospodářskému lesu a honbě za plnometry. Zákonem na ochranu přírody by se dle Plzeňských řídilo jen 18 procent parku. Ostatní území by se otevřelo těžbě a developerům s projekty sjezdovek, lanovek a rekreačních center. A těžba a péče o les by se řídily lesním zákonem.

Návrh však nemá podporu Jihočechů, kteří by raději svoje omezující požadavky vetkli do verze připravované ministerstvem životního prostředí. Ani Klause tato legislativní samohonka nenadchla, protože je vyznavačem obecného zákona pro všechny české národní parky. Nově vytvořenou „Šumavskou továrnu na dřevo“ by měla ovládat subtilní obecně prospěšná společnost, v níž by měl rozhodovací právo kdekdo a nikdo a odkud by se šumavské špalíky koulely do všech stran. Šumavské přírodě by Plzeňáci zazpívali umíráček.

Národní park Prášily

Navzdory tomu je v plzeňské části Šumavy obec Prášily, která se barbarskému nájezdu krajských zastupitelů na přírodní hodnoty hrdinně brání. Má sice jen pár obyvatel, ale zato cennou šestinu rozlohy NPŠ. Mluvčí prášilských občanů Ivan Adam se obrátil na prezidenta Klause s oznámením, že přijetím návrhu zákona bylo porušeno jejich právo podílet se na věcech veřejných. Návrh dle Adama pomíjí, že zastupitelstvo Prášil jednohlasně přijalo usnesení, které jednoznačně podporuje současnou rozlohu bezzásahových území na obecním katastru.

Prášilští také požadují, aby se ctilo zásadní pravidlo civilizovaných zemí o nedotknutelnosti přírody v národních parcích

Adam říká: „Neupíráme nikomu právo tančit tance dřevorubců – pořezat, zastřelit, zastavět lanovkami, apartmánovými vesnicemi, golfovými hřišti či jinými, veskrze důležitými věcmi svůj majetek. To vše však v okolí jeho domova a na jeho pozemcích. Je to ale naprosto nepřípustné v okolí našeho domova a v jednom z nejcennějších přírodních míst naší vlasti – v NPŠ.“

Prášilští také požadují, aby se ctilo zásadní pravidlo civilizovaných zemí o nedotknutelnosti přírody v národních parcích. Pestrostí přírodních stanovišť je katastrální území Prášil jedinečné a nenahraditelné. Není možné, aby se tento názor občanů Prášil, kteří chtějí žít uprostřed přírody a plně ji respektovat, neodrazil v zákoně o národním parku. „V opačném případě budeme muset předložit parlamentu vlastní verzi návrhu zákona,“ sdělil prezidentu Klausovi Adam. A smutně zažertoval: „Případně jako návrh zákona o Národním parku Prášily.“