Náměstek Zdráhal odchází z ministerstva kultury. Co bude s Národním divadlem?
Zastánci samostatnosti Státní opery Praha slaví. Podaří se jim zvrátit transformaci české první scény?
Náměstek ministryně kultury Radek Zdráhal v úterý skončil ve funkci, oficiálně kvůli reorganizaci a úsporám v resortu. Jeho rezignace rozhodně není bezvýznamnou událostí. Kromě toho, že měl na starosti dvě samostatná oddělení úřadu – knihoven a umění –, byl Zdráhal od začátku garantem reforem v největších příspěvkových organizacích ministerstva – v Národním divadle (ND), Státní opeře Praha (SOP) a České filharmonii.
Změny v těchto institucích loni vyhlásil a zahájil tehdejší ministr kultury Jiří Besser. Česká filharmonie byla v době jeho nástupu do funkce rozhádaným, organizačně i umělecky destabilizovaným tělesem po šéfování Vladimíra Darjanina a Václava Kasíka. Také umělecká úroveň Státní opery Praha byla neustále zpochybňována. Chyběly v ní finance na nové inscenace, přitom prostřednictvím nekontrolovatelných smluv odtud odtékaly peníze za externí prodej vstupenek.
Zdráhal se podílel na uklidnění situace v České filharmonii do nástupu současného ředitele Davida Marečka. Přispěl i k získání Jiřího Bělohlávka na post šéfdirigenta filharmonie. A přesvědčil ministra o tom, že je v reformované organizaci nutné zvýšit takřka skandálně nízké odměny hráčů a motivovat je ke špičkovým výkonům.
Špatně prodaná koncepce
Spornější byla Zdráhalova koncepce takzvané transformace Národního divadla a Státní opery Praha, kterou rovněž prosadil a zaštítil Besser. Zásadní úvaha o sloučení obou velkých scén byla správná. Řešila nejen situaci v SOP, ale i některé vleklé problémy Národního divadla, například katastrofální nedostatek hracích termínů a zkušebních prostor v historické budově. Fúze ale nebyla dostatečně promyšlená a prodiskutovaná s odbornou veřejností. Sporné bylo načasování jednotlivých kroků a odbyté i jejich zdůvodnění.
Zastánci samostatné Státní opery měli na tom, aby vše fungovalo postaru, silné osobní a finanční zájmy. V argumentaci, byť často demagogické, i v oslovování veřejnosti a získávání politické podpory byli o dost šikovnější. Nejdřív atakovali Bessera. Po jeho odchodu z ministerstva soustředili palbu na Zdráhala.
Zastánci samostatné Státní opery byli argumentaci, byť často demagogické, o dost šikovnějšíTen se ocitl ve složité pozici. Ztratil razantního obhájce reforem a s ním i politickou podporu svých záměrů. Nová ministryně Alena Hanáková se v problematice neorientovala, neměla žádnou vlastní představu, jak by měla transformace Národního divadla vypadat, ani nebyla přesvědčena o tom, zda má vůbec nějaká být. Navíc se rychle ocitla pod tlakem těch, kteří chtěli vše vrátit do starých kolejí.
Dnes, po odstoupení Radka Zdráhala, není vůbec jasné, co bude s Národním divadlem – obří institucí s miliardovým rozpočtem – dál.
Zdráhal svou rezignaci zdůvodnil reorganizací na ministerstvu kultury. Prý má v rámci úspor z obou oddělení, která pod něho spadala, vzniknout odbor živého umění a s tím zaniknout post náměstka. Jak bude konečné uspořádání vypadat a do čí kompetence bude takzavené živé umění spadat, oznámí podle tiskové mluvčí Markéty Ševčíkové ministerstvo kultury ve středu. S definováním kompetencí by možná mohlo být jasnější, jaký osud vlastně ND čeká. I když, kdo ví...
Změny, které se na ministerstvu kultury pod vedením Hanákové dějí, působí navenek chaoticky. Vypadá to, že ministryně jedná nahodile a nikoliv podle předem uvážené vlastní koncepce. Tu totiž nikdy nezveřejnila. Nynější organizační změny na ministerstvu se vynořily stejně náhle, jako když se před nedávnem rozhodla zrušit výběrové řízení na ředitele Národního divadla pouhý den před jeho uzavřením. Nedá se vůbec odhadnout, kam obrátí kormidlo příště.
Opět na začátku?
Zdráhalův odchod bouřlivě přivítali zastánci samostatnosti Státní opery, a to dříve, než skutečně nastal. Jejich neoficiální mluvčí, redaktorka Jana Machalická již v úterních Lidových novinách dokonce píše, že „Radek Zdráhal byl odvolán“, ačkoliv ministerstvo kultury žádnou takovou zprávu nikdy oficiálně nevydalo.
Ve svém sloupku Machalická píše, že „vymodlené“ odvolání Radka Zdráhala vrací transformaci české první scény „opět na začátek“. Otázkou je, odkud má takové informace i jaký začátek má na mysli. Že by situaci před sloučením Národního divadla se Státní operou Praha? To by bylo zvlášť pikantní, protože SOP už byla ke konci roku jako příspěvková organizace zrušena.
Na to, že se mění záměry ministerstev po každých volbách jsme už zvyklí. Ale že by se kontinuita rozhodování o klíčových institucích, které pod ně spadají, měnila i s každým ministrem, byť by byl z téže strany? To by byla novinka. A také hodně hazardní hra.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Vyjadření k názorům p.Koláře
Dovolte mi, abych se vyjádřil k názorům pana Koláře na fungování firmy Bohemia Ticket ve Státní opeře.
Předně bych chtěl doufat, že uvádění takového množství polopravd, zavádějících informací není vedeno z pozice konkurenta jeho rodinného podniku Stone Bell Series k naší firmě. Je třeba připomenout, že pan Kolář je společníkem této firmy, jeho bývalá manželka je jednatelkou firmy a společnost Stone Bell v minulých letech prakticky řídil jeho syn Jindřich. Vždy, když docházelo ke změnám ve vedení SOP, snažila se rodinná společnost pana Koláře o zlepšení své pozice (naposledy za ředitelování jeho známého pana Dohnanyiho). Vzhledem k tomu, že se v oblasti prodeje vstupenek R. Kolář pohybuje více jak 15 let a patří k našim významným partnerům, připadají mi jeho poznámky ke spolupráci BTI a SOP jako tendenční, nepravdivé a nesmyslné.
- Tak především provize BTI za prodej vstupenek se za posledních 20 let takřka nezměnila. Za prodej v pokladně SOP jsme dostávali provizi ve výši 2,5 % , za prodej v síti BTI 10 % . Tato procenta se částečně měnila pouze v souvislosti s vývojem DPH. Uvedená procenta byla uvedena při měsíčních vyúčtováních, které kolovaly po celém divadle, takže to nebylo žádné "nejstřeženější tajemství" SOP. Při této příležitosti bych rád poznamenal, že rodinná firma pana Koláře od nás dostávala 8,5 % (včetně DPH) za každou prodanou vstupenku.
- Pan Kolář by za 15 let mohl vědět, že ceníky SOP neplatily pouze v pokladně SOP, ale i u cca 40 % kapacity divadla (vstupenky od 100 - 600,- Kč - u těchto vstupenek se v prodejní síti neuplatňuje přirážka BTI). Stačí se podívat na software, který jsme panu Kolářovi bezplatně nainstalovali.
- Pan Kolář správně upozorňuje na to, že jsme SOP bezplatně vybavili software, hardware, bezplatnou údržbou a upgradem včetně personálního zajištění pokladny. Zcela mylně uvádí, že SOP od BTI externě odebírala služby obchodní, propagační a hledištního personálu.
Ve skutečnosti je tomu právě naopak. BTI nemělo nikdy nic společného s hledištním personálem, na propagaci naopak SOP přispívalo (konkrétně na citylighty) a BTI tiskla vlastní programové sešity a z provize 10 % zajišťovalo obchodní oddělení (úspora lidí, mzdových prostředků, kanceláří ... včetně pracovníků účtáren a fakturace). Není problém porovnat fungování této praxe v SOP a ND.
- BTI prodávalo za provizi všem firmám, které o to požádali. Ať to byla firma Sportpropag ,Wolf, Quality či další.
- Na jeho poznámku ohledně smlouvy mezi SOP a BTI, že je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, mohu pouze poznamenat, že SOP si v minulosti na základě poznámek našich konkurentů (myslím i společnosti Stone Bell) nechala udělat právní výklad, který je jistě uložen v SOP nebo v ND nebo v advokátní kanceláři, která rozbor zpracovala.
- Poznámce pana Koláře na rozpor mezi návštěvností a tržbou nerozumím. Doufám, že si neplete brutto a netto (po zdanění a provizích) tržby.
Pan Kolář si jistě vzpomene, že jsme jejich rodinnou firmu vybavili softwarem, který mu umožnil přístup ke všem vstupenkám SOP (tak, jako celé naší prodejní síti), že jsme ho především v minulosti nepenalizovali při jeho špatné platební disciplíně.
Na to, že se pan Kolář pasuje na ekonomického experta v oblasti opery (údajně má veliký přehled o ekonomice ND), tak informace o SOP a BTI, které prezentoval na serveru Česká pozice jsou naprosto tendenční a nepravdivé.
Dobře, že je Zdráhal konečně pryč
Bývávalo věcí novinářské cti, aby autoři předkládali čtenářům články s informacemi co nejvyrovnanějšími, aby zvažovali pro a proti, aby nezamlčovali, co se jim nehodí do vlastní myšlenkové konstrukce. Česká pozice zazářila profesionální a čtivou novinařinou a zůstává mým nejoblíbenějším zpravodajským webem. Bohužel se moje poklona nemůže týkat článků, které Česká pozice zveřejňuje o kauze takzvané transformace Národního divadla a Pražské komorní filharmonie (potažmo České filharmonie) a o osobách s ní spojených – v těch je neobjektivní, stranická.
První úlety vypadaly náhodně: v prosinci m.r. podlézavý panegyrik na podnikatele dvou tváří Bessela Koka, jenž v červnu 2010 krátce před rozpoutáním kauzy přistoupil do dozorčí rady Pražské komorní filharmonie (Pavel Matocha, viz zde), v dubnu t.r. sice brilantní, ale co naplat pouhé píárko pro jednoho z uchazečů o post ředitele Národního divadla Tomáše Prouzu, jenž je Pražské komorní filharmonie předsedou správní rady (Pavel Pokorný, viz zde). Rozšíření redakčního kolektivu o autorku tohoto článku přináší znatelný posun v kultuře novinářské práce České pozice.
Jaká fakta mi v článku o Zdráhalovi chybí, co autorka zamlčela a co zkreslila?
Bývalý náměstek bývalého ministra kultury Radek Zdráhal se nechal pověřit řízením České filharmonie poté, co v srpnu 2010 náhle rezignoval filharmoniky bojkotovaný letní ředitel Ivan Kasík. Z nové pozice Zdráhal v krátké době zprostředkoval nabídku šéfdirigentského místa Jiřímu Bělohlávkovi a jeho setkání s bývalým ministrem kultury dávno předtím, než České filharmonii vybrali ředitele. Jiří Bělohlávek jednal s ministrem o postu šéfdirigenta 21.9.2010 (zdroje: MK ČR, ČTK) a smlouvu podepsal s ministrem 22.12.2010 za asistence dočasně pověřeného řízením ČF Radka Zdráhala a designovaného ředitele ČF Davida Marečka ("podpis poté připojili" - zdroj: MK ČR). Výsledky výběrového řízení na ředitele ČF zveřejnili 18.10.2010, do funkce Mareček nastoupil až 1.2.2011. Jiří Bělohlávek je na vrcholu umělecké dráhy, jeho světové renomé je ohromující, mít jej dnes v čele České filharmonie je bezpochyby terno. Podle platného statutu České filharmonie však vybírá a jmenuje jejího šéfdirigenta její ředitel - a tady je kámen úrazu. Kvůli nekorektnímu jednání bývalého ministra kultury a jeho bývalého náměstka má Česká filharmonie šéfdirigenta snů, který byl jmenován v rozporu s jejím platným statutem. To je Zdráhalův danajský dar a není to poslední záležitost, která nese stopy manipulace autorčiným rádobyhrdinou.
Od České filharmonie k Pražské komorní filharmonii
Pražskou komorní filharmnonii založil Jiří Bělohlávek v roce 1994; sám se obětavě věnoval umělecké práci v čele orchestru, než mu přemíra prestižních úkolů v zahraničí zabránila pokračovat. Že Pražská komorní filharmonie v posledních letech dlouhodobě usilovala o účinkování v mozartovském programu Stavovského divadla je všeobecně známo. Co obsahoval Bělohlávkův "manuál požadavků a přání", který Mistr předal bývalému ministrovi při svém prvním setkání, se věru můžeme jen dohadovat ("S Bělohlávkem se Besser poprvé setkal 21. září, kdy mu dirigent předal "manuál" svých požadavků a přání. Ministr prohlásil, že dohlédne, aby se podmínky smlouvy dodržely k Bělohlávkově spokojenosti." - zdroje: MK ČR, ČTK). Že známý podnikatel, spolupracovník Zdeňka Bakaly v nakladatelství Economia a jeho partner v podnikání se sítí prodejen videoher Gamescape Bessel Kok přistoupil do dozorčí rady Bělohlávkovy Pražské komorní filharmonie ausgerechnet těsně předtím, než Zdráhal s Besserem zmanipulovali výběr šéfdirigenta České filharmonie ve prospěch všemi vítaného Jiřího Bělohlávka, mohla být věru náhoda. Jak ale hodnotit, že Radek Zdráhal si připravil do čela ministerského týmu pro reformu divadel Danielu Gadasovou ("V těchto dnech už vzniká tým v čele s manažerkou Danielou Gadasovou, která bude koordinovat postupy souvisící s navrženou reformou" - zdroj: mfDNES 17.1.2011), bývalou produkční Jiřího Bělohlávka (jak o sobě sama uvádí), onoho času produkční své manželky Zuzany Lapčíkové a členku dozorčí rady Pražské komorní filharmonie? Vedoucí pracovní skupiny ministerstva kultury se Gadasová nakonec nestala, byla jmenována její jedinou externí členkou jako "koordinátorka projektu a poradkyně náměstka Zdráhala" (zdroj: MK ČR), ačkoli pro problematiku řízení divadel nemá nejmenší kvalifikaci. To už není náhoda - to je průzračný úkaz nazývaný "střet zájmů".
S Pražskou komorní filharmonií do Stavovského divadla
Jak na tomto webu již uvedl Pavel Pokorný, několik měsíců se v zákulisí spekulovalo, že o místo ředitele Národního divadla usiluje předseda správní rady Pražské komorní filharmonie Tomáš Prouza - právě tak jako o tom, že mu z ministerstva kultury umetají cestičku Radek Zdráhal s Danielou Gadasovou. Sluší se Tomáše Prouzu citovat: "Vstup PKF do Stavovského divadla je nesmyslná fáma, kterou šíří ti, kteří chtějí kvůli svým osobním cílům znervózňovat členy orchestrů a vytvářet negativní náladu, protože jim transformace udělala čáru přes rozpočet. Proto znovu opakuji – řeči o vstupu PKF do Stavovského divadla nebo o tom, že by měla nahradit jeden z orchestrů ND, jsou jen nesmysly." Poněkud lehkovážný výrok, byť i k 6.2.2012 prý na svou pozici ve správní radě PKF rezignoval. V souvislosti s informacemi předchozího odstavce stěží kdo může slovům Tomáše Prouzy uvěřit.
Teoretickou oporou Zdráhalovy a Besserovy tzv. transformace Národního divadla byl Koncepční model operního divadla v Praze Josefa Hermana a kol., který MK ČR usilovně utajovalo a vyvěsilo na svůj web až pod tlakem zveřejnění autorského výtahu (26.1.2011). Práce formulovala dva klíčové náměty: jednak sloučení orchestrů SOP a ND do jednoho, sloučení operních sborů SOP a ND do jednoho, sloučení baletních souborů SOP a ND do jednoho, čímž by transformované ND mělo podle autorů ušetřit 154 zaměstnanců; jednak vyvedení Stavovského divadla ze svazku s Národním divadlem ve prospěch blíže nespecifikované mezinárodní mozartovské nadace (zdroj: MK ČR). Voilà. Koho by zajímalo, že se od materiálu bývalý ministr slovně distancoval, když MK ČR žádnou jinou koncepci k transformaci Národního divadla nikdy nepředložilo. Jeden materiál předložil po půlroce vyptávání vůkol autorčin hrdina Radek Zdráhal 3.10.2011: jmenuje se Koncepce transformace ND, základní rysy koncepce však postrádá, když líčí realizační kroky roku 2012, ale cílový stav roku 2014 neumí zformulovat (zdroj: MK ČR). Neumí, nebo nechce. Smysl slučování kolektivních těles SOP a ND s cílem úspory jedné a půl stovky zaměstnanců v synergii se smyslem vyvedení Stavovského divadla mimo sféru státu ve prospěch mezinárodní mozartovské nadace a v synergii se střetem zájmů Gadasové, Zdráhala a Prouzy v tzv. transformaci Národního divadla vyvolávají zcela přirozeně otázku, zda osoby stojící za Pražskou komorní filharmonií usilují o nějakou formu privatizace Národního divadla. Ani oslnivý lesk světové slávy jejího zakladatele Jiřího Bělohlávka tuto legitimní otázku nezaplaší.
Ještě v říjnu m.r. tvrdil bývalý ministr, že sloučením Státní opery s Národním divadlem ušetří resort 23 mil. Kč; nyní má MK ČR 165 mil. Kč připlatit. To je teprve první dílčí účet za zbabranou transformaci Národního divadla. Proč by se to mělo ministrovi financí líbit?
Dobře, že je Zdráhal konečně pryč. Konečně nastal čas formulovat odborně fundovanou koncepci Národního divadla a opery v Praze, bohdá nezatíženou privátními zájmy.
"privatizace" Státní opery
by možná taky bylo zajímavé téma, pane Koláři. Mohl byste nám podrobně popsat, jak tam leta fungoval výhradní prodej vstupného přes firmu Bohemia Ticket pana Plecháče? Soukromá baletní škola manželky pana šéfa baletu? Nebo pronájmy prostor a prodeje celých představení? Nikdy - a ani v tomto článku - jsem netvrdila, že koncepce transformace Národního divadla byla skvělá. Byla polovičatá, nedomyšlená, pod nejrůznějšími tlaky vám podobných ještě víc zmatlaná než bylo nutné. Možná i proto, že si náměstek Zdráhal uvědomoval, že lze skutečné změny udělat jen zevnitř, chtěl rychle na ředitelské místo dosadit manažera, ale řadu věcí opět nedomyslel. Ke zrušenému výběrovému řízení na šéfa ND jsem se jasně vyjádřila na ČT 24, že je dobře, že bylo zrušeno. Ano v Národním jde o hodně peněz a ledaskomu, ale nikoliv o privatizaci Stavovského divadla. A co se týče pana Bělohlávka? Řízením filharmonie byl přece pověřený Zdráhal, tak přirozeně smlouvu s Bělohlávkem podepsal. Nechápu, zdá se, že vám jde hlavně o to, aby nový šéfdirigent do České filharmonie nenastoupil.
Souhlasím, i "privatizace" bývalé Státní opery je zajímavé téma,
byť po 1.1.2012, odkdy je někdejší Státní Opera Praha sloučena s Národním divadlem, dramaticky pozbylo na zajímavosti.
Smlouvu s Bělohlávkem nepodepsal Zdráhal jakožto onoho času pověřený řízením ČF, jak se mylně domníváte, nýbrž ministr kultury přesně tak, jak jsem podle zdrojů MK ČR a ČTK popsal. Soudím však, že ani Jiří Bělohlávek nestál o to, aby mu nějací nýmandi nesahající mu po kotníky poskytovali "fejvr" cestou porušování práva. Soudím, že vše, co Radek Zdráhal za necelé dva roky na ministerstvu kultury vykonal, je cinklé a k zahození. Na to v polemice s Vámi poukazuji a není důvodu, abyste mi předhazovala jiné úmysly.
O soukromých baletních školách v SOP vím pouze to, že působí či působily v SOP tři. O podmínky, za jakých jim bylo umožněno v SOP působit, jsem se nezajímal - nám neinformovaným můžete rozšířit obzor. Soudím však, že míra případného osobního obohacení stěží mohla být větší než když ředitel ND čerpal ke svému osobnímu prospěchu benefity zlatých karet restauračních zařízení, jejichž protiplnění vstupenkami šlo na vrub ND (a ještě čerpal stravenky i ve dnech, kdy mu ND platilo pracovní oběd).
Jak v SOP léta fungoval výhradní prodej vstupenek přes firmu Bohemia Ticket Vám podrobně popsat nemohu - stejně jako Vy jsem u toho nebyl. Exkluzívní obchodní smlouva SOP se společností pana Plecháče byla po dvacet let existence samostatné SOP jejím nejstřeženějším tajemstvím. Sám jsem onu obchodní smlouvu nikdy neviděl a nahlédnout do fungování prodeje vstupenek SOP či hospodaření SOP mě v minulosti nikdo nepřizval. Je mi známo, že ji uzavřel hned první ředitel SOP Karel Drgáč v roce 1992 a že zřejmě z jakýchsi důvodů náramně vyhovovala všem po sobě nastoupivším ředitelům SOP (1994-98 Eva Randová, 1998-2002 Daniel Dvořák, 2002-2010 Jaroslav Vocelka) kromě toho posledního, Olivera Dohnányiho (2010). Díky loňským diskusím na OperaPlus.cz o ní vešlo ve známost leccos: Ceníky SOP platily pouze na jediném místě, v pokladně SOP, všude jinde bylo možno koupit vstupenku pouze s přirážkou firmy p. Plecháče. Bohemia Ticket dodal vstupenkový software (copyright, údržbu a provoz) i jeho obsluhu; SOP od něj externě odebíral služby obchodní, hledištní, propagační. SOP neměla ani vlastní pokladní, ani hledištní personál, ani obchodníky; hromadný (skupinový) prodej probíhal vně Státní opery. Přesná výše provize, jakou SOP platilo svému obchodnímu partnerovi ze vstupenky prodané jinde než v pokladně SOP, mi není známa; podle vyjádření p. Plecháče byla menší než jakou platilo svým obchodním partnerům ND. Ústní tradice připisuje prodejům celých představení společnostem Bohemia Ticket a Sportpropag zásadní roli ve 4 metodách údajného vyvádění prostředků ze SOP, není mi však známo, že by je někdo zadokumentoval; kdyby tomu tak bylo, nezbylo by takovému než podat trestní oznámení. Fungování exkluzívní smlouvy mezi SOP a Bohemia Ticket by Vám tu snad mohli lépe než já popsat lidé, kteří s ní na rozdíl ode mne přišli do styku a seznámili se i s mechanismem kooperace mezi firmou p. Plecháče a SOP - např. poslední ředitel SOP Oliver Dohnányi a členové jeho tzv. "strategického týmu", kteří mu ji doporučili vypovědět: Josef Herman, Luděk Golat, Lenka Šaldová, p. Golat ml., p. Mařík.
Podle mého soudu byla smlouva v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách a v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Za největší problém však osobně považuji neprůkaznost účetnictví, neboť téměř veškeré účetní údaje o vlastních výkonech přebírala SOP od svého obchodního partnera. Na kruciální rozpor v hospodaření SOP poukázal v březnu m.r. blogger iDnes Pavel Pokorný (jiná osoba než redaktor České pozice, jde o shodu jmen) v článku Státní opera, další černá díra na stamilióny. Operní společenství kvůli věcným chybám jeho argumentaci zavrhlo (zde), ale vylili jsme s vaničkou dítě: faktem zůstává, že v údajích výročních zpráv SOP je frapantní rozpor mezi návštěvností a tržbou. Též zůstává faktem, že kontrolní činnost zřizovatele MK ČR po dvacet let žádný rozpor neodhalila. Konečně zůstává faktem, že dnes už odejití ministerští šantalové, kteří ve Vás (na rozdíl ode mne) výkonem svých funkcí vzbudili tak mocnou důvěru až jejich odchodu litujete, měli při správě cizího majetku povinnost podrobit obě příspěvkové organizace SOP a ND náležitým hospodářským auditům dříve, než si usmysleli je sloučit (anebo nejpozději v mezičase mezi svým rozhodnutím a datem, než ono vstoupilo v platnost; ani to neučinili). Na neopominutelnost tohoto úkonu a trestuhodnost jeho opominutí jsem poukazoval téměř rok marně.
Článek o prodeji vstupenek a
Článek o prodeji vstupenek a dalším v SOP chystám, přirozeně s panem Hermanem spolupracuji. Audity skutečně měly být provedeny dřív než byla odsouhlasená koncepce transformace, v tom s vámi naprosto souhlasím (taky jsem napsala, že špatné bylo načasování některých kroků). Nicméně audit proveden nakonec byl, byť pozdě, stál dost peněz a o jeho výsledcích se mlčí - Zdráhal je zveřejnit chtěl. Atd. Celé dění kolem ND sleduji dost podrobně od začátku a myslím, že se dost mýlíte, když panu Zdráhalovi přisuzujete všechny podivné kroky, které byly ve věci ND ze strany ministerstva učiněny. Na to byl malý pán.Těch zájmů je tam tolik a tak různých, že je poměrně obtížné se v tom vyznat. Občas se taky pod různými tlaky stane, že se věci zvrhnou, jak nikdo nechtěl, ale už se to nepřizná. Pak vznikají takoví bastardi, jako současná příspěvková organizace ND s více než 1 000 zaměstnanci....
A co se týče šéfdirigenta Bělohlávka: asi se shodnem, že pro ČF je jeho nástup požehnání, tak proč se rýpat v tom, kdo podepsal a připodepsal... a ještě podle zdrojů.