Mediální úlek nad nápadem ministra Blažka byl užitečný

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Proces obsazování vedení vrchního státního zastupitelství v Praze se mediálně trochu zadrhl. Ve skutečnosti jde spíš o výraz obav veřejnosti, aby se pozvolnými krůčky nezhatily naděje přikládané vývoji v minulých týdnech. Trestněprávní orgány začaly stíhat nezvykle vysoko postavené osoby a veřejnost dobře tuší, že by to mohl být počátek očistného procesu, společensky velmi potřebného.

Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek se ve čtvrtek 18. července setkal s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, jeho náměstky Igorem Střížem a Stanislavem Mečlem, olomouckým vrchním státním zástupcem Ivem Ištvanem a s prezidentkou Unie státních zástupců Lenkou Bradáčovou. Předmětem jednání byla současná kondice státního zastupitelství a související připravovaný zákon.

reklama

V průběhu setkání ministr Blažek řekl, že k odpolitizování jmenování vrchního státního zástupce v Praze by možná přispělo vypsání výběrového řízení. Podle tiskového prohlášení ministerstva spravedlnosti však Pavel Zeman vyjádřil právně podloženou pochybnost, zda by tento postup neohrozil legalitu procesu jmenování.

Spekulace médií

V médiích se následně objevily spekulace, že ona úvaha o výběrovém řízení souvisí s tím, že ministr spravedlnosti Blažek zamítl návrh nejvyššího státního zástupce Zemana na jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze. Podle tiskového prohlášení ministerstva spravedlnosti se však toto řízení na základě Zemanova návrhu stále odehrává a ministr o něm rozhodne v řádu týdnů. Další mediální interpretace obsahovala domněnku, že vypsáním výběrového řízení by ministr zkrátil pravomoci nejvyššího státního zástupce. Tato možnost je však zcela nereálná.

Stále platí § 10 zákona o státním zastupitelství, který uvádí: „Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.“

Je nutné si totiž uvědomit, že stále platí § 10 zákona o státním zastupitelství, který uvádí: „Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.“ Zákon personální výběrové řízení nepředpokládá, a proto toto řízení ani nijak neupravuje. Ministr spravedlnosti si tedy může vypsat výběrové řízení, ale pouze jako pomocný nástroj pro své personální rozhodování. Průběh ani výsledky takového řízení nejsou právně závazné, a nelze je tudíž ani právně napadnout.

Lze dokonce připustit, že by to byl kvalifikovaný krok člověka, který řídí resort, o němž toho příliš neví. To není pomluva, ale skutečnost, a nejde jen o tento případ. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu, o němž ČESKÁ POZICE psala v souvislosti s žádostí policie o vydání Vlasty Parkanové, můžeme konstatovat, že v praxi málokdy nastává, aby do čela resortu přišel v jedné osobě odborník i špičkový manažer. V drtivé většině případů si proto ministr-odborník musí najít dobré manažery, nebo ministr-manažer dobré odborníky, protože resort musí spravovat nejen věcně dobře, ale i s péčí řádného hospodáře.

Kompatibilní návrh

Zveřejněné tiskové prohlášení ministerstva spravedlnosti reaguje na různé interpretace čtvrteční schůzky, ať již byly jakkoli oprávněné. Je možné, že na ní byly formulované různé myšlenky, které mohly být různě pochopené a ještě různěji následně interpretované. Nicméně nyní platí, že možnost výběrového řízení byla diskutována, zpochybněna, a tím to skončilo.

Co se týče platného návrhu nejvyššího státního zástupce jmenovat Lenku Bradáčovou do funkce, věc nebyla rozhodnuta. Platí však, že neformálních výběrových řízení si ministr spravedlnosti může udělat tisíc, ale rozhoduje pouze o jmenování kandidáta či kandidátky z návrhu nejvyššího státního zástupce. A formální výběrové řízení vypsat nemůže, protože může dělat jen to, co mu předepisuje zákon. Obsazování funkcí v soustavě státního zastupitelství výběrovým řízením je pouze v návrhu zákona.

Co se týče platného návrhu nejvyššího státního zástupce jmenovat Lenku Bradáčovou do funkce, věc nebyla rozhodnuta

Pokud současnou zákonnou úpravu pojímáme zdravým rozumem, a nikoli dogmaticky, můžeme dospět k názoru, že ministrův návrh v neformální poloze je kompatibilní se zákonnou úpravou. Současná právní úprava zní, že ministr jmenuje kandidáta navrženého nejvyšším státním zástupcem.

Máme-li oblíbeného státního zástupce a podezřelého ministra, můžeme být víc než srozuměni s interpretací, že ministr to učiní bez řečí a sofort. A zcela oslyšíme námitky, že by to zvládl trošku vycvičenější orangutan, a proč má za takového vynucené úkony ministr brát ty dlouhé prachy a že vlastně za ně nemůže nést odpovědnost, nemá-li sebemenší prostor k rozhodování.

Situace se však může obrátit, ministrem bude sympaťák a nejvyšší státní zástupce podezřelý. Pak budeme děkovat prozřetelnosti za interpretaci, že ministr není cvičený orangutan a že se touto zákonnou úpravou vůbec nemyslí, že by byl jen prodlouženou rukou nejvyššího státního zástupce. A rychle bychom nacházeli argumenty ve zdravém rozumu, odpovědnosti za rozhodování a nutném tedy i prostoru pro rozhodování.