Konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě nepotřebujeme!
Setrvá-li opozice na stanovisku, že „lex Paroubek“ nepodpoří, jednání vládní koalice s ní, pokud se vůbec uskuteční, budou asi bezpředmětná.

Konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě – „lex Paroubek“, jak vládnímu návrhu říká vicepremiérka Karolína Peake – má úskalí. Redefinování prezidentových kompetencí a jejich nové vyvážení by vyžadovalo výrazný zásah do Ústavy. A pokud opozice setrvá na stanovisku, že „lex Paroubek“ nepodpoří, jednání vládní koalice s ní, uskuteční-li se vůbec, budou asi bezpředmětná, píše v komentáři Petr Nováček.
OMEZENÝ PŘÍSTUP
Tento dokument je kompletně přístupný uživatelům služby VIP POZICE. Pokud službu užíváte, přesvědčte se prosím, zda jste přihlášeni. Jste-li přihlášeni, a přesto se dokument kompletně nezobrazil, můžete získat podrobnější informace na své uživatelské stránce.
Podrobné informace o nabídce výhod, které skýtá služba VIP POZICE, získáte kliknutím na tlačítko. VIP




Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Pozitivní vyslovení nedůvěry je užitečný institut
Chápu, že ho opozice nechce ale je to krátkozraké, po příštích volbách po něm bude volat. Je to především stabilizační mechanismus a to zejména v systému obecné nezodpovědnosti politiků. Vyslovení nedůvěry je většinou v našich podmínkách provedeno po "nakoupení" přeběhlíků a jako politická msta. Nemá většinou promyšlené důsledky (viz naše předsednictví EU). Tato úprava by donutila i opozici chovat se státotvorně a po kroku A mít připravený krok B. Proto je to veskrze pozitivní nástroj a opozice na 100% bude hořekovat (a my sní), že ho neschválila až bude vládnout nepatrnou většinou a obávat se přeběhlíků.
Moc pěkná asociace
na situace, v níž byly podobné zákony přijímány jinde. Alespoň máme ánunk, jak se vedoucí strany a vláda hodnotí, kam to dotáhly.
A další asociace vede k normalizačnímu šermování termínem "konstruktivní kritika", což jest obsahově velmi příbuzné s "konstruktivní nedůvěrou". Za nekonstruktivní kritiky byl označován disent, za konstruktivní kritiky pak Brigády socialistické práce a další, které sice "bojovaly s nešvary", ale na stranu a vládu si šáhnout nenechaly.
Ach, ta asociační paměť. Egon Bondy, buď mu nesubstanční ontologická realita lehká, zarýmoval kdysi:
"Když je dnes člověku dvacet / chce se mu hnusem zvracet
ale těm co je čtyřicet / je toho vyblít ještě více
jen ti co je jim šedesát / můžou jít se sklerózou klidně spát"
Nepotřebujeme politická šidítka, ale zánik podvodného systému !!
Není to sice žádná Havlova zásluha, ale „nepartajnická politika“ má paradoxně reálnou a logicky zdůvodněnou šanci.
Všechno už tady jednou bylo – jenom zodpovědný adresný volební systém na bankovním účetním principu dosud nikoli.
Nepomůže nic jiného, než úplná personální adresnost a zpětnovazebnost volebního systému na voliče:
Státy se prostě udržují těmi principy, na kterých vznikly (TGM).
Existuje stručný a logický projekt: "Právní stát" na Seaplanet: http://www.seaplanet.eu/index.php/souvislosti/organizace-spolenosti/324-pravni-stat-je-spoluvlastnictvi-oban-nikoliv-koist-politik