Kočičí koalice

Ačkoli se ještě koncem minulého týdne zdály být předčasné volby do Poslanecké sněmovny velmi pravděpodobné, Nečasova vláda je z krize jednou nohou venku. Ano, zatím jen jednou nohou, přestože v pátek 27. dubna v hlasování o důvěře uspěla. Byl to totiž toliko první test soudržnosti „slepené“ vládní koalice.

Opravdu je to squadra značně nesourodá! Jejími oporami by měly být ODS a TOP 09, dvě politické strany považující se za pravicové. Už v podzimních volbách do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu se však budou přetahovat z velké části o jedny a tytéž voliče. A aby pro ně byly náležitě rozpoznatelné, i ve vládě, budou se, ostatně jako dosud, vůči sobě navzájem tvrdě vymezovat.

reklama

V minulosti si „dva kohouti na jednom smetišti“ brávali do vlády lidovce, aby mezi nimi fungovali jako spojovací můstek či alespoň tlumící „polštářek“. Jenomže lidovci nejsou nyní pro tento účel k dispozici a platformě Karolíny Peake chybějí potřebné zkušenosti, jež lidovci shromažďovali po desetiletí, počínaje vládami první republiky.

Čestné slovo musí stačit

Premiér Petr Nečas si se zbytečnou bravurou dal laťku příliš vysoko

Platforma „Peake“ je přitom mixem „nezařazených“ poslanců, konkrétně odpadlíků od Johnových „véček“ a několika bývalých členů poslaneckého klubu ODS. Nejenže mnozí z nich nevstoupí do nové politické strany, kterou chce Peake rozpohybovat ještě před prázdninami, ale samozřejmě odmítli stvrdit svou podporu vládě písemně, byť si institucionalizování jejich podpory výslovně přál premiér Nečas. Dokonce si to nechal schválit 23. dubna výkonnou radou ODS, leč už za dva dny vzal tento svůj požadavek zpět. Premiér Nečas si se zbytečnou bravurou dal – opět – laťku příliš vysoko a ona mu pak – opět – trapně spadla na hlavu.

Nebylo to za této vládní krize poprvé! Původně přece požadoval od Karolíny Peake deset poslanců, aby vydali na samostatný poslanecký klub, s nímž by ODS a TOP 09 uzavřely „institucionální dohodu“ o podpoře vlády. Když ale Peake desítku ochotných nedala dohromady, premiér slevil na „institucionální dohodu“ s jednotlivými peakovci a posléze už jen na jejich čestné slovo. To by ale mělo stačit, pokud to jsou čestní lidé! Pokud ne, „institucionální dohoda“ by stejně byla k ničemu.

Podobně jako koaliční dokument by to nebyla právně vymahatelná smlouva či dohoda, ale pouze politické prohlášení opírající se nikoli o paragrafy, nýbrž jen a jen o dobrou vůli aktérů. Jakmile by se přestalo dobré vůle dostávat, kdyby převážila vzájemná nedůvěra a ze spolupráce se stala spíše konfrontace, koalice ODS, TOP 09 a peakovců by padla stejně jako ta minulá s Johnovými a Bártovými VV.

Až dusno zhoustne

Spíše bude Nečasovu vládu držet pohromadě to, co lapidárně vyjadřuje německé přísloví Spolu chyceni, spolu pověšeni. Nenechme se přitom mást sněmovní aritmetikou: hlasy pro důvěru vládě lze považovat za její dostatečnou oporu jen za předpokladu, že ODS a TOP 09 budou vnitřně zcela stabilní a jejich poslanci při hlasování absolutně disciplinovaní a loajální (což by byl téměř zázrak) a že si platforma Karolíny Peake s přerodem v politickou stranu udrží ve sněmovně svoji početní sílu, bude spolehlivá a k vládě i v těžkých chvílích loajální. A takové chvíle nastanou dost možná už brzy, pokud se odborům podporovaným opozičními stranami a některými občanskými iniciativami podaří už v květnu „kout železo“, jež úspěšně rozžhavily stotisícovou demonstrací 21. dubna na pražském Václavském náměstí.

Skutečně „bolavé“ budou reformy až od příštího roku, čili tlak na vládu, pokud toho budou odbory v podzimním a zimním nečase schopny, dále poroste

Dá se očekávat politické dusno a velký tlak na vládu, poněvadž ta samozřejmě – bez ohledu na požadavek odborů – neodstoupí. Ani nezastaví reformy, jež se ostatně zatím odbývají pouze v neškodné legislativní rovině. Skutečně „bolavé“ budou pro občany až od příštího roku, čili tlak na vládu, pokud toho budou odbory v podzimním a zimním nečase schopny, dále poroste. Otázka otázek zní: Bude i pak držet renovovaná vládní koalice při sobě?

Aniž bychom chtěli a priori peakovce podezírat, přišli přece z VV, jež mívaly tendenci se lidem zalíbit. Nebudou náchylní přemlouvat koaliční kolegy z ODS a TOP 09 k nějakým těm ústupkům, pokud to bude v ulicích bouřit? A nebude k tomu náchylná i část poslanců ODS, zvláště pokud tuto dnes už v mnoha ohledech spíše středo-pravicovou než striktně pravicovou stranu povede Petr Nečas, jehož slovník bývá ideologicky ostrý, avšak skutky vlídné?

TOP 09 předvádějící se jako „vzorová“ strana konzervativní a pravicová zatím na ústupky z reformního kurzu nevypadá, jenomže pokud by začali měknout koaliční partneři z ODS a parta Karolíny Peake, ani „reformní bouráci“ Kalousek a Drábek by sami palebná postavení pravice neuhájili.

Leč pozor! Jak už padla zmínka, někdy na přelomu října a listopadu budou volby do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Téměř vzápětí se na přelomu ledna a února 2013 uskuteční přímá volba prezidenta, bude-li ovšem v Parlamentu ČR vůle přijmout včas příslušný prováděcí (volební) zákon. Masové protesty v ulicích se sice nemají rády s plískanicemi, nicméně září či říjen bývají ještě příjemné. Pokud by se v té době podařilo odborářským bossům to, co 21. dubna na Václaváku, mají šanci ovlivnit hned trojí volební kampaň.