Když mocenský stroj obsluhují rutinéři a „machři“...

Česká politika je od počátku minulého desetiletí myšlenkově čím dál tím vyprázdněnější. Po nových „velkých“ idejích není poptávka ani na reprezentativních stranických sjezdech, na nichž se strany v lepších časech myšlenkovými výboji rády pochlubily. Proč také, když „dělat politiku“ jde minulých 15 let i pohodlněji.

Proč vymýšlet strategické programy a zavazovat se formulacemi jasných cílů, lze-li vystačit driblováním po politickém hřišti? Proč vést rytířské souboje, stačí-li viditelně okopávat konkurenci kotníky, ale tam, kde nejsou přítomné kamery, s ní handlovat „něco za něco“? Při tomto provozování politiky z ní až na pár výjimek vymizely osobnosti. A nahradili je rutinéři a „machři“, kteří obsluhu bezduchého mocenského stroje zvládnou bez intelektuální trýzně a mravních výčitek.

reklama

Přidejme takzvanou opoziční smlouvu ČSSD a ODS (1998–2002), kdy Zemanova vláda vládla bez opozice, poněvadž ODS na kontrolní roli za příděl postů a prebend rezignovala. Pragmatický handl „oposmlouva“ degradoval ideje a programy na prázdnou předvolební ambaláž. A má se za to, že rozdělením „sfér vlivu“ mezi ČSSD a ODS se zároveň zvedla stavidla klientelismu neboli zhoubného propojování světa politiky a byznysu.

Dominance pragmatismu

Počátkem roku 2003 vypršelo druhé prezidentské období Václava Havla. A poté se víceméně stáhl z domácí politiky, jejíž pragmatickou část udržoval v jistých mezích mravními a etickými tématy, která nastoloval a díky jehož autoritě nemohla být ignorovaná. Nedlouho předtím pohasla hvězda Občanské demokratické aliance a ve volbách 2006 také Unie svobody, a proto zbyla na vládní úrovni – a jen nakrátko – Strana zelených, jejíž praktická politika jisté mravní imperativy ctila.

Světí-li účel prostředky a neklade-li si žádné etické meze, ještě tolerovatelné přešlapy a fauly skončí jednoho dne vážným úrazem

Od parlamentních voleb v květnu 2010 dominuje české politice v Parlamentu, ve vládě a také na Hradě pragmatismus. Česky to znamená účelné, ale také účelové jednání. Která varianta je v naší situaci přiléhavější?

Světí-li účel prostředky a neklade-li si žádné etické meze, ještě tolerovatelné přešlapy a fauly skončí jednoho dne vážným úrazem. To je případ MF Dnes zveřejněných odposlechů telefonických hovorů pražského exprimátora a kdysi druhého muže ODS Pavla Béma s přítelem lobbistou a „kmotříkem“ Romanem Janouškem. MF Dnes ujišťuje, že záznamy odposlechů uveřejnila okamžitě, jakmile je měl investigativec Jaroslav Kmenta k dispozici.

Nátlak na soudce a státního žalobce

Každopádně 4. dubna bude pokračovat soudní přelíčení s předsedou poslaneckého klubu Věcí veřejných (VV) a jejich faktickým šéfem Vítem Bártou a bývalým předsedou a poslancem Jaroslavem Škárkou. Toho Bárta spolu s rovněž již bývalou poslankyní VV Kristýnou Kočí údajně podplácel, aby si zajistil jejich loajalitu.

Hrozí mu trest mnohaletého odnětí svobody. A možná také puč v „jeho“ straně, jestliže dosud absolutně loajální místopředsedkyně VV, vicepremiérka Karolína Peake, veřejně uvažuje, že bude kandidovat na předsedkyni „véček“ a mnozí straníci Bártu vyzývají, aby odstoupil z čela poslaneckého klubu i v případě nepravomocného odsouzení.

© ČTK

Zdá se, že politici počítají s tím, že na kdekoho z nich může faktický šéf věcí veřejných Vít Bárta něco mít.

Pokud zveřejněné odposlechy telefonátů Béma s Janouškem v roce 2007 pořídila Bezpečnostní informační služba (BIS), pokud je o dva roky později získala agentura ABL a pokud záznamy z tohoto zdroje získala MF Dnes a zveřejnila je dva týdny před pokračováním procesu s Bártou, dalo by se to interpretovat – ne, že ne! – jako nátlak na soudce a státního žalobce, aby Bártu neposílali „za katr“, a zároveň jako Bártův „vzkaz“ politikům konkurenčních stran, že stejně jako Béma může příště zkompromitovat je, anžto Bártův archiv nahrávek je přebohatý.

Mimochodem bývalý ředitel BIS, ministr vnitra a nyní poslanec ČSSD a místopředseda stálé poslanecké komise pro kontrolu činnosti „bisky“ František Bublan odhaduje, že „pokud to (odposlouchávání „biskou“) trvalo šest měsíců, může existovat 3000 záznamů odposlechů, a my se teď ptáme, kde jsou“.

Nekonečný vydírací potenciál

Pokud by byly v Bártově držení, měl by k dispozici téměř nekonečný vydírací potenciál. A poněvadž má monitorovací technikou prošpikovaný vlastní byt a v „jeho“ straně je pořizování si tajných nahrávek koníčkem, zdá se, že politici počítají s tím, že na kdekoho z nich může Bárta něco mít. Jinak si totiž nelze vysvětlit jejich minimální, až nulové reakce na zveřejněné záznamy kompromitující Béma a ODS, i když se tomto případě Nečasova strana nabízí jako terčem, který by snadno rozstříleli na padrť.

MF DNES odmítá podezření, že by se nechala využít Bártou za trochu té senzace. Místo Bárty to ostatně mohl být někdo z bývalé ABL, poněvadž tento kanál už dotyčný list v minulosti využil. Pokud by se však prokázalo, že inkriminované záznamy odposlechů unikly přímo z BIS, byl by to velký malér.

Mirek Topolánek totiž tvrdí, že ač byl jako premiér spolu s prezidentem Václavem Klausem adresátem situačních zpráv z „bisky“, záznamy Bémových rozhovorů s Janouškem k němu nikdy nedorazily. Pokud dorazily jinam a kontrarozvědka je „děravá jako řešeto“, znamenalo by to nejen vyměnit jejího šéfa Jiřího Langa, ale konečně ji podřídit efektivnímu systému kontroly.