Je to můj sen žít bez zpravodajství. Zrovna dnes...

Začněme v Rusku, ale téma bude české. Populista Vladimir Žirinovskij a jeho Liberálně-demokratická strana mívají docela vtipné nápady. Ten poslední stojí za to. Navrhují, aby si všichni zaměstnanci ruských televizních kanálů dali na měsíc pauzu, což by lidi ochránilo od „monstrózního“ zpravodajského tlaku. Televizní prázdniny by se měly vyhlásit nejlépe od poloviny července do poloviny srpna.

„Všechny televizní a radiové stanice produkují neuvěřitelné množství negativních zpráv, které ovlivňují lidské zdraví. Jsou plné zabíjení, explozí, válek, násilí, střetů, věznění,“ píše se v prohlášení strany. Nervový systém populace si prý potřebuje odpočinout od tohoto typu informací. Experiment by poté mělo statisticky vyhodnotit ministerstvo zdravotnictví. Žirinovskij a spol. nepochybují, že bude mít pozitivní efekt. „Jsme přesvědčeni, že počet srdečních a mozkových příhod drasticky klesne a psychický stav obyvatelstva se zlepší.“

Nebylo by lidem lépe, kdyby zůstali nedotčeni všemi těmi negativními informacemi kolem? Byli bychom zdravější?

Pomineme-li klíčový fakt, že média by to mohla asi „zabalit“, kdyby na měsíc zavřela krám nebo snad vysílala jen pozitivní informace, protože jak známo – jediná pořádná zpráva je ta negativní –, ten Žirinovského návrh má něco do sebe. Stačí se podívat na situaci v Česku. Nebylo by lidem lépe, kdyby zůstali nedotčeni všemi těmi negativními informacemi kolem nás, respektive by je neviděli, neslyšeli či je nemuseli číst? Kdo se tomu ale dokáže ubránit?

Kdybychom například vypnuli tok veškerých zpráv před desátou ranní ve středu 27. června, nemusel by čtenář ČESKÉ POZICE jménem Samboush napsat pod článek, v němž informujeme o podivném a nečekaném odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila tento komentář: „Tak teď jsem se probudil do krásnýho slunečnýho dne a toto. Nečas vyslal signál. Marně hledám nějaký pozitivní význam. Jediný signál, co v tom identifikuji, je ,vemte vidle a pojďte si pro mne‘. :-)“

Nebo jindy klidný a dobře informovaný čtenář murdoch, ten se na stejné téma parádně rozčílil: „Tak toto je naprosto brutální. Pěkně potichoučku to upekli a takovou stupidní záminku si zvolili?! Ti jsou opravdu bez skrupulí a Nečas tímto u mě klesnul na dno prehistorických žabích sr.ček (omlouvám se za to výrazivo)! Jak vidno, staré pořádky musejí být pro některé vlivové skupiny zachovány stůj co stůj. To je panečku krakatice hadr! Kdo ví, co na to nejvyšší státní zástupce???“

Atd atd. Dalo by se pokračovat dlouho, a to k infarktovému stavu leckterého čtenáře stačí „pouhé“ odvolání jednoho ministra.  

Místo vzrušení zdraví nebezpečnému, v tomto případě z odporných politických hrátek, mohli jít chlapci a děvčata na plovárnu, do lesa, číst si knížku... odpočívat jeden krásný letní den. A další a další. Celý měsíc. Být v klidu. Nerozčilovat se. Udělat si něco jako závodní dovolenou v informačním vakuu. Lidem by to určitě prospělo, všem, i novinářům. Má to jeden háček.

Bohužel válečné hrůzy, vraždy, exploze i násilí se většinou dějí i bez toho, že by se o nich informovalo. Jistě, takový terorismus potřebuje pořádnou mediální prezentaci. A samozřejmě i politika. Jenže, zastavíme-li se zrovna u politiky, zaznamenáváme dva druhy událostí. Ty, které mají být zveřejněny, a potom ty, které zveřejněny být nemají. A nakonec jsou. Média existují kvůli oběma typům, ale kvůli těm druhým možná víc. Spusťme fantazii a představme si, co vše by se dalo stihnout, kdyby námi zvolení zástupci nemuseli celý měsíc nic vysvětlovat...

Je to můj sen žít bez zpravodajství. Zatím to nejde.