Je Chalupa kazatel, nebo svazák?

Na demokracii je krásné, že se kdokoli může stát ministrem nebo i prezidentem. Úplně kdokoli. To zase některé lidi na demokracii děsí. Například jakýkoli úředník na ministerstvu životního prostředí musí splnit kvalifikační předpoklady a vědět něco o resortu. Jeho ministr však nikoli.

To je případ mladého, reálným životem nepoznamenaného politika Tomáše Chalupy (ODS). Bývalý novinář, tiskový mluvčí Úřadu vlády, místostarosta a starosta na Praze 6 bude nyní ministrem životního prostředí. Ministr Chalupa je však dobře ideově připraven. Naučil se nosit pestré kravaty a vědět dle koho a čeho se orientovat. Nyní bude nepochybně ministrem modroplanetným. Všem navzdory.

Neotřelé výroky

Tomáš Chalupa jistým způsobem proslul projevem na kongresu své strany. Ten byl gramaticky i myšlenkově přerývaný, s manifestačním závěrečným vyznáním, a pronesen vemlouvavě po způsobu kazatelů všelijakých obskurních, leč finančně úspěšných církví.

Některé Chalupovy výroky v něm jsou neotřelé. Například se stará, zda nadcházející vláda „zastaví plýtvání v sociální politice, protože si uvědomí, že základem správné sociální politiky není falešná solidarita, ale úcta k daňovému poplatníku“. Slovy jedné reklamy skutečně „základy, na nichž můžete stavět“. Tisíce děkovných dopisů.

Chalupa dále tvrdil: „Rozdíl mezi námi a socialisty je přeci v tom, že my věříme, že je to právě soutěž, kde se má rozhodnout, a že svět založený na vítězích a poražených je krutý, zlý, bezcitný a možná i nehledící k zásluhám, ale svobodný.“

Tomáš Chalupa se naučil se nosit pestré kravaty a vědět dle koho a čeho se orientovat

Z hlediska vítěze to je docela představitelný pohled. Nicméně případná je otázka, zda by krutě, zle, bezcitně a nespravedlivě poražený Chalupa adoroval svobodu, nebo spíše žádal spravedlnost. Každopádně by si voliči měli toto Chalupovo vítězné krédo před každými volbami připomenout. To jen aby se pak zbytečně nedivili.

Triumfální finále

Chalupa je přímočarý a jasný: „ODS chce být stranou vítěznou a jedinou možností, jak toho dosáhnout, je zvolit takové vedení, kde budou sedět vítězové.“ Jak prosté, když má člověk moře po kotníky. Možná by si měl znovu rozklíčovat, co znamená zkratka ODS.

Chalupa hloubá o cestě, „kterou si my jako nejsilnější strana ve státě přejeme zvolit pro tuto zem v jejím fungování v EU. Tvrdím, že i tato cesta musí vycházet z našich ideových principů.“ To snad aby někoho nenapadl opak.

A pak následuje triumfální finále, o jehož myšlenkovou konstrukci, kostrbatě gradovanou k závěrečné punch-line, nemůžeme čtenáře připravit: „I my musíme vrátit do Evropy kapitalismus. Musíme zajistit, že to nebude Brusel, občanská sdružení, sebechytřejší vlády, odbory, občanská sdružení (ta mu ležela asi v žaludku tuplovaně – pozn. red.) či ekoteroristé, kteří budou rozhodovat, jakým životním stylem budou Evropané žít, protože Češi, i ti ostatní, si to budou muset zvolit sami. Jedině taková je budoucnost Evropy a budoucnost Čech a budoucnost této strany. A to je naše ideologie a víra v kapitalismus.“

Víra

Ano, víra. Když člověk nic neví a nic nezažil, musí věřit. Anebo když ví a nelíbí se mu to, pak mu zase nezbývá než věřit. Ale to chce už vskutku „uhlířskou víru“!

Vykalkulovaný étos závěru Chalupovy řeči člověka vrací do „spontánní“ atmosféry doby jasných čel a horoucích srdcí, krásně vykreslené například v Kunderově Žertu. Proč však člověku není do smíchu?