Jakub Landovský: ČSSD potřebuje lidi bez másla

I když je Jakub Landovský pouze řadovým členem ČSSD v Praze 7, jeho jméno v rámci strany začalo silně rezonovat. Syn herce Pavla Landovského spolu s místopředsedou ČSSD Jiřím Dienstbierem a několika dalšími straníky sepsali letos v únoru zdánlivě nenápadnou výzvu Živá socdem s heslem Nechceme být mlčící většinou. Výzva rychle začala žít svým životem. Jde o manifest, který ostře kritizuje klientelistické poměry v pražské sociální demokracii a vyzývá zejména k aktivitě členské základny.  

Proti výzvě a jejím signatářům se ohradili nejen někteří členové vedení pražské ČSSD (dobře to dokumentuje dubnové vydání stranického časopisu Čas volby), ale například i místopředseda strany Zdeněk Škromach či předseda Českého svazu tělesné výchovy a sociální demokrat Miroslav Jansta. Ten v dopise Dienstbierovi kvůli Živé socdem mimo jiné napsal: „Historie nás učí, že kdo se začne prohlašovat za vyvoleného a pravého demokrata oproti jiným demokratům, těm špatným méně demokratickým, stává se diktátorem.“

reklama

ČESKÁ POZICE se výzvou Živá socdem podrobně zabývala v článku Pražskou ČSSD cloumá dienstbierovská guerilla.

Landovský v rozhovoru pro ČESKOU POZICI ukázal, že pro ostřejší slovo nejde daleko. Nabízí unikátní pohled do vnitrostranického života ČSSD, která prý ani po odpojení z penězovodu na pražské radnici není schopna hlubších změn. Kritizuje exkomunisty v pražské organizaci své strany za to, že odmítli nominovat Annu Šabatovou za senátorskou kandidátku ČSSD. Poučné je též Landovského líčení situace, kdy mu kvůli kritice partajníků hrozilo vyloučení ze strany.

Jakub Landovský je odhodlán účastnit se boje o funkce ve vedení pražské ČSSD: „Kandidovat budu, abych zůstal věrný tomu, co zde tvrdím, ale byl bych rád, kdyby kandidovalo co nejvíce nových tváří.“

V poutech bémovské ODS

ČESKÁ POZICE: Jste jedním ze signatářů výzvy Živá socdem. Co bylo motivem k jejímu sepsání?

LANDOVSKÝ: Situace v pražské ČSSD je tragická. Selhal politický projekt, který stál na těsném spojenectví sociálních demokratů s bémovskou ODS a který trval zhruba deset let. Toto sepětí se rozpadlo, proponentům už nyní nemá co nabídnout a navíc – což je také zajímavé – se začaly rozpadat koalice v jednotlivých městských částech: v Praze 12, teď v Praze 2. Je vidět, že pražské politické klima se změnilo a sociální demokracie není na tuto změnu schopná reagovat ODS nabídla docenta Svobodu, TOP 09 má stále punc novosti a nestihla ještě nic moc pokazit. ČSSD se bohužel chová jako zhrzená milenka a snaží se nadbíhat TOP 09, což nemůže nikdo brát vážně.

Překvapuje mě neschopnost zpětné vazby uvnitř pražské ČSSD. Málokterá stranická struktura se při poklesu volebních výsledků neodhodlá k hlubším vnitřním změnám. Přesně to se ale podařilo pražské ČSSD, která propadla ve sněmovních volbách v roce 2010, kde dostala jen 15 procent, a přesto nedošlo k obměně tváří a postupů. Skandální pokles výsledků v Praze navíc táhne dolů celou ČSSD.

ČESKÁ POZICE: Narážíte na propojení části pražských sociálních demokratů s takzvanou bémovskou ODS. Přitom přední člen pražské organizace vaší strany a mohykán pražské politiky Karel Březina s nostalgií vzpomíná na politickou kulturu za Pavla Béma.

LANDOVSKÝ: Proti gustu žádný dišputát, politická kultura Janouška s Bémem, kterou zachytily odposlechy, baví celou veřejnost, ale problém je hlubší. Každá velká koalice je pro politiku destruktivní, protože odstraňuje střet programů a také vnitřní kontrolní mechanismy. Levicový subjekt se vymlouvá při plnění programu na ten pravicový a výsledkem je kočkopes, jehož hlavním smyslem je rozhodovat o obsazení všech postů v institucích ovládaných státem nebo samosprávou. Pražská sociální demokracie za všech okolností slepě tolerovala vládu ODS v Praze nebo šla s občanskými demokraty do otevřené koalice.

Tak byla schopná vybraným straníkům zajišťovat práci a špičkám ve vedení velice lukrativní místa v dozorčích radách a představenstvech pražských městských podniků. Tím tento systém držel pohromadě, cementem byly ony prebendy. Důsledkem podzimního rozpadu koalice pak bylo uvolnění těchto nepotických vazeb a pro straníky je to možnost se vnitřně osvobodit od kmotrů, kteří si udělali ze strany personální agenturu.

Architekt Paroubek, dispečer Hulinský

ČESKÁ POZICE: Kdo je tedy podle vás za tuto situaci politicky odpovědný?

LANDOVSKÝ: Jednoznačně finanční magnát Petr Hulinský. Ten možná nebyl jediným architektem pražského spojenectví ODS a ČSSD. Mesalianci ODS a ČSSD spoluvytvářel například Jiří Paroubek. Petr Hulinský ji ale jako zdatný dispečer dovedl k dokonalosti. Mezi osoby do systému nejvíce namočené patří například Mirek Poche nebo Karel Březina. U mladších členů mě rezignace na politiku postavenou na názoru mrzí dvojnásob, protože třeba Poche přišel do politiky s určitými ideály, o něž však velice brzo přišel.

ČESKÁ POZICE: A co říkáte na pašalíky v pražských společnostech, kterých si po léta „užívali“? Mě třeba nadzvedává ze židle, když někteří bývalí členové dozorčí rady Dopravního podniku hlavního města Prahy dávají alibisticky ruce pryč od průšvihů, které se ve firmě v době jejich působení ve statutárním orgánu děly…

LANDOVSKÝ: Kritika rozkrádaček v dopravním podniku od lidí, co měli na jeho hospodaření dohlížet a brali za to peníze, jistě vyznívá hluše. V opozičních řadách nemohou být lidé s máslem na hlavě důvěryhodní a měli by na mandáty rezignovat a pustit místo sebe kandidáty bez másla.