Co takhle zvýšit počet stran, které se dostanou do sněmovny?

Vícebarevná sněmovna by byla méně „pravo-levá“ a vznikl by v ní jakýsi polštář, jenž by se uplatnil v mnohačetných vládních koalicích.

Politika
Petr Nováček | 18.08.2012

Stalo se, co se čekalo. Po devítihodinové rozpravě, nudné a zbytečné, poněvadž v ní nezaznělo nic nového, zamítl Senát vládní návrh zákona o majetkovém narovnání s církvemi. Z přítomných 77 senátorek a senátorů se 38 sociálních demokratů a pět nezařazených zasloužilo o to, že se zákon vrací do Poslanecké sněmovny, v níž k jeho definitivnímu schválení bude třeba alespoň 101 hlasů.

Takřečené dobře informované koaliční kruhy ujišťují, že jich mají „na beton“ 102 a že tudíž zákon o církevních restitucích navzdory levici přijat bude. Mimochodem, premiér Petr Nečas, jsa dotázán na šance církevních restitucí ve sněmovně, odpověděl svým v poslední době frekventovaným úslovím: „Až u toho mostu budeme, tak ho přejdeme.“

S balíčkem úsporných opatření, který Senát včetně dalšího zvýšení DPH hodil sněmovně na hlavu den po zamítnutí restitucí, to bude podobné. Jen s tím rozdílem, že až u toho mostu budeme, tak ho nepřejdeme, ale v případě zvýšení daní přeškobrtáme. Kromě „ne!“ komunistů a ČSSD se možná „postaví na zadní“ i někdo z ODS. Její zakladatel Václav Klaus a jeho žák Vlastimil Tlustý totiž „modrokabátníkům“ vštěpovali, že zvyšování daní od ďábla jest. Jsou to ale konce, těch jen 102 hlasů pro vládní koalici!

Od „118“ ke „102“

Když před dvěma lety koalice vznikla, ODS, TOP 09 a Věci veřejné (VV) disponovaly 118 hlasy. Pamatujete se na ten jásot koaličních politiků a významné části médií, jaká že to je obrovská šance konečně prosadit zásadní reformy, má-li vláda ve sněmovně takovou zdrcující většinu? Tahle historicky rekordní většina se však záhy ukázala být, řečeno s Janem Nerudou, „z plynových hadrů“. Zhroutily a rozdělily se VV a oslabil poslanecký klub ODS, takže dnes je z rekordní „118“ rovná „100“.

Pamatujete se na ten jásot, jaká že to je obrovská šance konečně prosadit zásadní reformy, má-li vláda ve sněmovně takovou zdrcující většinu?

Pravda, nezařazený poslanec Michal Doktor podporuje vládní program i poté, co z ODS vystoupil, a Nečasově vládě opakovaně pomáhá z úzkých Milan Šťovíček, kterého kvůli tomu asi brzy vyloučí z poslaneckého klubu VV, za něž byl do sněmovny zvolen. Doktor, Šťovíček a rovná stovka koaličních poslanců je ta „102“, s jejíž pomocí je s to slabá Nečasova vláda protlačit zákony, které ji vrátil buď Senát, anebo tu a tam prezident České republiky Václav Klaus. Otázkou je, co bude s takovými zákony, až „modrou“ Nečasovu vládu vystřídá kabinet jiného zbarvení.

Taková vláda, už jen aby si strany v ní zastoupené zachovaly tvář, by se některé dnes silou protlačované zákony jistě pokusila, když už ne zrušit, pak alespoň „změkčit“. V případě daňových zákonů by to šlo – technicky vzato – snadno, pokud by měla ve sněmovně solidní většinu, a kdyby snížení DPH, případně dalších daní dokázala kompenzovat jinými příjmy státního rozpočtu, aniž by stát horentně nezadlužila.

Ministr financí Miroslav Kalousek však tvrdí, že žádná příští vláda už dolů s daněmi nepůjde a spíš bude ráda, že nepopulární opatření za ni učinil předchozí pravicový kabinet. Třeba se dočkáme už po příštích volbách rozhřešení!

Církevní restituce a důchodová reforma

Ministr Kalousek se každopádně vyvinul v libertariána, zatímco náboženstvím ČSSD je keynesianismus, jenž se snaží ekonomiku roztáčet investičními pobídkami a stimulací spotřeby. Jinak řečeno, pokud by po příštích volbách přejímala moc vláda v čele s ČSSD a ekonomika se jí zdála příliš přidušená, s daněmi jistě zahýbe. Co ale s takovými církevními restitucemi anebo s důchodovou reformou?

Co se týče penzijní reformy, ČSSD se netají úmyslem výrazně oslabit takzvaný druhý pilíř stejně, jako to nyní u slovenských sousedů dělá Ficova vláda. A poněvadž k projektu důchodové reformy ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka mají zásadní výhrady nejen sociální demokraté, ale i jejich potenciální budoucí spojenci KDU-ČSL a Strana zelených, revize jednoho z programových pilířů Nečasovy vlády je v případě volebního neúspěchu pravice na jaře 2014 prakticky jistá.

Co se týče penzijní reformy, ČSSD se netají úmyslem výrazně oslabit takzvaný druhý pilíř

Že by v takovém případě zabředl důchodový systém v důsledku nepříznivého demografického vývoje do krize a žebrácké penze byly holým faktem? Zajisté, ale stalo by se to až okolo roku 2030, a proto by na politiku podle hesla „oko za oko, zub za zub“ bylo dost času. Je to jako v tom Haškově Švejkovi: „Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku!“

Myšlenka na revanš

Z české politiky se vytratila i ta trocha konsensu, jíž disponovala v devadesátých letech 20. století. Změna Ústavy a prováděcí zákon umožňující přímou volbu prezidenta byla vzácnou výjimkou. Církevní restituce jsou navýsost potřebné, ale půjde v nich o obrovské majetkové přesuny, o mnoho desítek miliard korun, a především o závazek na 30 let!

Upsat se k němu bez široké společenské shody momentální většinou jednoho dvou poslaneckých hlasů je natolik troufalé, že dnešní opozice, jež byla koalicí se svými představami odkázána do patřičných mezí, nemůže nemyslet na revanš. Však už také ČSSD řekla, že vyhraje-li příští „velké“ volby, vyvolá mezi státem a církvemi jednání s cílem restituční zákon revidovat. Dodejme, že s revizí smlouvy musí souhlasit všichni její účastníci. A zákon o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi takovou smlouvou de facto je.

Zobrazit diskusi
Reakcí:5

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Až si budeme volit prezidenta také přímo

http://zpravy.idnes.cz/volba-prezidenta-usa-2012-a-sheldon-adelson-fpi-/zahranicni.aspx?c=A120816_152410_zahranicni_aha 

 

Podobné kreatury by se jistě našly i v ČR. Otázkou je, proč je nechat rozhodovat o našich životech (mezinárodních konfliktech ...) silou peněz. Adelson je přímo archetyp z nacistické mytologie. Kterého národa? No některého z vyvolených - a není jich tak málo.

Proč pořád ta mantra dluhy?

Cituji: "V případě daňových zákonů by to šlo – technicky vzato – snadno, pokud by měla ve sněmovně solidní většinu, a kdyby snížení DPH, případně dalších daní dokázala kompenzovat jinými příjmy státního rozpočtu, aniž by stát horentně nezadlužila."

Dluhy se dají nevytvořit také tak, že snížím výdaje. O tom naše vláda cudně mlčí. Hlavně ty zbytečné. 

Kalous není takový blb, aby nevěděl, že zvýšením DPH nevybere o tolik více o kolik deklaruje. Tady jde o něco jiného. Jelikož sestavuje rozpočet na rok 2013 s výhledem na 2014, tak potřebuje PAPÍROVĚ navýšit příjmy státu, aby mu to sedělo s výdaji + "plánovaným" dluhem. To je dle mého jediný důvod zvýšení DPH.

Kdo si to objednal a cui bono, cui prodest ponechávám na uvážení P.T. čtenářů - voličů.

Florian.

Je to naprosto jednoduché, snížit počet poslanců i senátorů na polovinu a práce senátora by byla čestná funkce to znamená, že veškeré náklady na tutu funkci by si platil sám a věřím, že by bylo po problému. Funkční období obou institucí by bylo čtyř leté. A věřím,také  že ti co to myslí upřímně s naší zemí by na to přistoupili a ti co se chtějí v politice nabalíkovat, ať jdou podnika a nebo makat do Kolbenky!

Další skvělý způsob, jak

Další skvělý způsob, jak pustit státu žilou. Čím víc bude partají, tím víc následuje politických handlů a tím víc předsedů, místopředsedů a poradců se musí etablovat v nejrůznějších dozorčích a jiných radách. A stabilitě země to určitě neprospěje - podívejte se jen na desítky let padajících italských kabinetů.

Nejen to. Také změnit nesmyslné přepočty hlasů,

které doposud přinášely jen problémy v podobně půl/půl, a s tím odstarovaly i kšeftaření s poslanci, jejich uplácení a jiné nemravnosti.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah