Církevní majetek, zdravý rozum a v čem by se shodli Procházková a Klaus

Státní zastupitelství naprosto nepochopitelně zabraňuje, aby se sporné majetkové vyrovnání s církvemi řešilo před soudem. 

Politika
Jan Schneider | 07.04.2012

Poslanecká sněmovna projednává návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který deklaruje „snahu zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd“. Ve hře jsou obrovské majetky a sumy peněz. (Církve by podle vládního návrhu měly získat zhruba polovinu svého majetku a jako vyrovnání zbylé části 59 miliard korun. Opozice kritizuje výčet vráceného majetku či oprávněnost církví nárokovat si tento majetek.) Církve přestály útrapy minulých desetiletí s mnoha šrámy. Odolají i ďábelskému svádění bohatstvím a mamonem? Dobrý námět pro sváteční rozjímání.

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Více než 20 let se táhne problém, jakého charakteru mají být vztahy církví se státem. Mnoho emocí a demagogie je ve vzduchu. Současné řešení, které pracuje – v době rozpočtových škrtů – s velikými částkami, budí značné rozpaky. Vládní koalice se zřetelně snaží návrh zákona protlačit až do vítězného konce. Není však bezpředmětná úvaha, že se i tento pokus setká s nezdarem. Narazil totiž na zdravý rozum a odvahu jej použít.

Lenka Procházková učinila 18. ledna 2012 v této souvislosti trestní oznámení na vládu – pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomocí veřejného činitele dle § 158 trestního zákona a pro podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 trestního zákona. Vláda schválila návrh tohoto zákona, aniž by měla k dispozici soupis majetku, který církve a náboženské společnosti vlastnily k datu 25. února 1948, tedy k datu, které majetkové vyrovnání s církvemi nemá prolomit.

Procházková byla následně vyrozuměna, že příslušné státní zastupitelství se podnětem zabývat nebude, ani ho nikam jinam nepředá (rozhodnutí bylo publikováno 4. dubna). Zřejmě si žádá býti přejmenováno na „státní zastavitelství“. Evokuje to hořký vtip z praxe, že není třeba mít dobrého advokáta, když má podezřelý dobrého prokurátora. Státní zastupitelství tím naprosto nepochopitelně zabraňuje, aby se sporná věc řešila před soudem. A protože nehájí zájmy státu, mohlo by být též alternativně zváno „církevní zastupitelství“.

Rozpačitý prezident

V takto pro většinu občanů špatně rozehrané partii se pro někoho překvapivě vyjádřil i prezident Václav Klaus. „Od nepaměti“ si prý klade otázku, nakolik je správný zvolený koncept majetkového porovnání vztahů církví a státu. Kromě enormních částek, jež návrh zákona zmiňuje, jde totiž ve skutečnosti o sadu zásadních problémů. Prezident Klaus by se s Lenkou Procházkovou mohl shodnout třeba na tom, že

  • zákon není restituční, protože neobnovuje předminulý stav, ale zavádí stav zcela nový (církev před rozhodným datem sporné majetky nevlastnila, pouze je užívala z titulu, že jí byl svěřený, na způsob majetku nadačního);
  • zákon je stavěn obecně, i když ve skutečnosti jde o konkrétní majetky, jejichž výčet by logicky měl být v zákoně obsažen (není pravda, že by to nešlo: v Maďarsku to zvládli);
  • s tím souvisí i neskutečná konstrukce důkazního břemena: církve by podle zákona dostaly, na co by ukázaly – a měl-li by stát námitky, musel by on dokázat opak!
  • bylo prokázáno, že ceny pozemků jsou v zákoně násobně nadhodnocené – a to například i v relaci s odškodněním soukromých osob, které se týká stejné doby (lze důvodně předpokládat, že Ústavní soud by přinejmenším z tohoto důvodu musel alespoň část zákona zrušit);
  • podle církevního práva tvoří církevní majetek jeden celek a Procházková soudí, že by takto byl majetek vyveden do majetkové podstaty státu jiného (městského státu Vatikán), čímž by byla porušena územní celistvost republiky (rozpor s Ústavou!).

Velmi trapné je pak přistižení rádoby pravicové, ve skutečnosti oportunistické vlády v negližé. Kolikrát již vyplísnila takzvanou levici za zadlužování budoucích generací? A tímto zákonem by několika generacím pověsila na krk skutečně mlýnský kámen.

Aby ubylo pokušení...

Dosažení shody o zásadních rysech vztahu státu a náboženských subjektů musí předcházet široce otevřená diskuse, co nejméně zatěžovaná emocemi. V úvahu by nejlépe přicházel francouzský model, kdy všechny majetky patří státu a církvím byly pronajaty za tehdy jeden frank na 99 let.

Na rozdíl od Francie by stát mohl duchovním vyplácet základní plat, který by byl navýšen o výtěžek z vybrané církevní daně (nebo dokonce – pro církve ještě příznivěji – z daňové asignace). To by přirozeně regulovalo počty profesionálních duchovních, aniž by to bránilo v činnosti neomezenému počtu laických duchovních.

Takto by byly náboženské subjekty nejen zbaveny starostí o pomíjivé záležitosti, aby se mohly věnovat věcem trvalejším, ale dokonce by jim ubylo pokušení vyplývající z všelikého handlování s majetkem (které by také mohlo – i pro církve! – skončit tunelem).

Majetkové nároky církví jsou opírány o jejich společensky prospěšnou roli v oblasti mravní, sociální, kulturní a vzdělávací. Avšak posledních 20 let jsou nejhlasitěji slyšet, když se handrkují o majetky. Kdypak naposledy církevní představitelé kárali hlasitě nemravnosti mocných tohoto světa? Proto se v současnosti právem zdá, že spíše chudé než bohaté církve by se mohly vrátit ke svým kořenům a samotným důvodům své existence. A to by bylo společensky velmi prospěšné. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:22

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Církevní restituce

     Ve mne vzbudilo úžas množství demagogie a zášti, kterou je napaden pan Schnaidr za svůj článek. Z komentářů jsem vyčetl, že autoři příspěvků článek vůbec nečetli a blábolí nesmysly. Vytýkané věci článku v něm vůbec nejsou, naopak je velmi fundovaný.

     Vadí mi, že se stále mluví o církvích, když jde vlastně jen o jedinou církev. Jak se Katolická církev komerčně chová lze demonstrovat na případu, kdy v myšlence, že by měla vlastnit katedrálu Sv. Víta tam začala tam vybírat vysoké vstuné.  Že by neoprávněně vybrané vstupné odevzdala jako neoprávněný prospěch o tom nemůže být ani řeči.

A jeden argument pro vrácení majetku církvím

V debatě okolo vracení se podle mě zapomíná na jednu důležitou věc, a sice že stát nemá peníze na to, aby se o kdysi církevní majetek staral, a ten proto chátrá a chátrá (jsem z Broumova, takže vím, o čem mluvím). Církev bývá dobrým hospodářem a o svůj, či jí svěřený, majetek se pečlivě stará.

Při vší úctě, Michale,

myslím, že jde o dobře míněný mýtus. Ani církev se nemůže starat o všechno, ale jen o to, na co má. Sama se zbavuje mnoha nemovitostí, to přece není žádné tajemství, a není na tom nic pohoršujícího.

Lidé se dost bezmyšlenkovitě přiklánějí k fundamentalisticky sentimentálnímu vztahu k "šutrům" a bijí se za "záchranu" církevních památek (hlavně když to nejde z jejich kapsy, alespoň ne přímo a většinově) - a přitom zcela zanedbávají dnešek. Židovská obec též řešila tento problém, avšak s výsledně jednoznačným příklonem preference živých před kameny. 

Na záchranu všech památek prostě nemáme a ani to nemá smysl. Z přírody byly ty kameny vzaty, příroda si je laskavě zase časem přijme do svého lůna. Posloužily - a když už tam nežijí lidé, jimž by to něco mělo říkat, tak holt zaniknou. Živí mají přednost. Klanění se šutrákům má totiž dost pohanský nádech. Hospodin dopustil zboření prvního Chrámu, aby lid izraelský nahlédl, že to jde i bez něj, avšak lid izraelský si vybudoval druhý Chrám, protože ty bohoslužby jsou jednodušší, dá se to spíš ošulit, než žít podle přikázání, a tak Hospodin dopustil zboření i druhého Chrámu, aby lidu izraelskému došlo, že nebyl vyvolen ke stavbě chrámů, ale k odpovědnosti za stav svůj, společnosti a potažmo i světa (vyvolení nejsou privilegia, jak si mnozí zlomyslně vykládají; vyvolení znamená větší odpovědnost!). No, ale ono se to s tím dodržováním božských příkazů nějak ne a nedaří, a tak někteří Izraeliti přemýšlejí o stavbě třetího Chrámu, jako kdyby jim ty předchozí dvě zkušenosti nestačily. Mají pocit, že Hospodin jásá na nebesích, že bude mít zase na světě kde přebývat, nebo co. Jak jsem však s Hospodinem naposledy mluvil, rval si vlasy a mumlal: Marnost nad marnost...

Nicméně

Honzo, Tvé argumenty uznávám, nicméně mám pocit, že až tak úplně nevyvracejí to, co jsem napsal. Abych to tedy vysvětlil lépe: takhle spadnou všechny "památky", budou-li vráceny, tak snad všechny ne. Nejde totiž jen o jejich kultovní funkci, ale například též o krajinotvornou atd.

Samozřejmě, to, že někde kostely stojí třeba tři sta let, neznamená, že tam musejí stát furt.  A když do nich lidé nechodí, tak asi ani nemá smysl, aby stály. Například u nás se do nich život pomalu vrací. Jistě, mohou za to především různé hudební festivaly či koncerty a podobně, může to však být dobrý začátek k uvědomění si odpovědnosti a dodržování božských příkazů. Jinými slovy: lidi tam přijdou, vidí, v jakém je kostel stavu, a řeknou si, že s tím něco udělají, a postupně nezůstane jen u kostela. (Neříkám, že se tohle u nás úplně děje, jsme opravdu na začátku, ale náznaky by byly.)

Ale to jsme se dostali daleko od restitucí.

Opakovaná lež by se neměla stát pravdou

Jistě, pane Schneider, máte právo nesouhlasit s navrácením odcizeného majetku, ale jako důvody uvádíte buď nevědomky a nebo záměrně neustále omílané bludy. Např. že církev uvedené statky nevlastnila není pravda. Viz. např. tento článek: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/historik-je-proti-nazoru-ze-cirkev-maje... (jsou tam uvedeny i důvody).

Všem, které zajímá i verze "druhé strany" doporučuji tento článek (http://www.cirkevnimajetek.cz/index.php?blog/show/9-3-2012-sten-narovnn-...) a také jeho první část, který většinu těchto kolujících bludů osvětlí.

A poslední bod o riziku "porušení územní celistvosti republiky" už považuji spíš jako žert. I kdyby katolická církev byla filiálkou církve ve Vatikánu (což není), pak i tak by se její majetek nestal Vatikánským územím. To by pak už dávno majetky vlastněné nadnárodními koncerny, nebo českými společnostmi sídlícími v daňových rájích tuto celistvost porušili.

Souhlasím, že opakovaná lež by se neměla stát pravdou.

Já však pokládám za opakovanou lež Vaše tvrzení, ať již úmyslně, či nevědomky nesprávné. I historik má právo na svůj názor, i historik se může mýlit. Vlastnické právo je však institut, který se liší od využívání majetku svěřeného. Jde o to, kdy nystal který případ. Proto bychom se měli bavit o konkrétních případech - abychom se nedostali do situace, podobné naivní restituční blamáži let devadesátých, kdy "restituovali" mimo jiné i lidé, kteří předtím přijali odškodnění za vyvlastněné majetky (před návratem zlatého pokladu 1982), nebo dokonce i arizátoři ... 

O kanonickém právu nevíte zřejmě zhola nic, protože byste se neshazoval porovnáváním církve a továrny (i když možná, podvědomě, máte dobré tušení, že z církve dříve svaté se stává obchodní společnost). 

Vážený pane Schneidere, Proč

Vážený pane Schneidere,

Proč neumíte diskutovat na úrovni? Je normální, že člověk řekně svůj názor, ale pokud na argument (včetně zdroje) následuje z Vaší strany pouze další názor, tak to z Vaší strany není diskuze, ale obyčejné žvanění.

 

Proto napište, v čem konkrétně jsou nepravdivé argumenty od čtenáře "kowy". Anebo argumentovat není ve Vašich schopnostech? Pak jste opravdu jeden z těch, kteří si pravdou nenechají zkazit dobrý příběh.  Škoda, protože pak se z České pozice začnou klubat další Britské listy.

 

P.S. Například zkuste odargumentovat na konkrétních příkladech, že se z "církve dříve svaté se stává obchodní společnost".

 

S úctou

 

Martin Lust

Nevím,

co si představujete pod "diskusí na úrovni": třeba to, když se někdo ozve na můj článek a hned používá slova "omílané bludy", aniž by snesl jakékoliv protiargumenty? To byste měl kritizovat nejprve jeho! Vzhledem k tomu, že to neděláte, soudím, že můj styl (JAK jsem to řekl) je pouze záminkou, že ve skutečnosti mne kritizujete kvůli tomu, CO jsem řekl, avšak nemáte protiargumenty, a tak planě moralizujete a rozčilujete se nad stylem. 

Dotyčný "kowy" nepřinesl protiargument, ale jiný názor, který podepřel citací. Tudíž vaše kritika padá především na jeho hlavu, včetně toho vašeho výroku o "žvanění" (což, předpokládám, považujete za vzorovou diskusi "na úrovni").

V dalším pochybujete o mých schopnostech, což jest argumentace "ad hominem", která bývá v důstojných kruzích považována za nízce účelovou a opovrženíhodnou. 

O církvi a její historii nevíte zřejmě vůbec nic. Možná, že by bylo opravdu již potřeba do češtiny přeložit Deschnerovy devítisvazkové Kriminální dějiny křesťanství, abyste měl v základu o čem přemýšlet - a to nikoliv jako jediný pohled na církev, ale jako doplňkový pohled na církev, jejíž příslušníci vykonali samozřejmě mnoho dobrého ... a abyste si uvědomil, v čem je síla a v čem je slabost církve. Můj článek jste evidentně vůbec nepochopil. Tvrdím, že kdo se rve o to, aby církev zbohatla, zasazuje se o její konec. Často se jedná o lidi, kteří se na církevním majetku hodlají přiživovat, a to v lepším případě. 

Snad by bylo dobře, abyste si přečetl Bibli. Mluví se tam často o majetku ... ale zcela jinak, než slyšíme dnešní církve. Snad není marné doufání, že ta "neslyšitelná" církev ještě existuje a je nositelkou toho původního poselství, na majetku nezávislého ...

Opravdu jste neschopný disktutovat na úrovni

Vážený pane Schneidere,

Chápu, že jste napsal komentář, nikoliv analýzu. Ale když Vás dodatečně požádám o argumenty,  tak byste je měl uvést. 

Z toho vyplývá, že buď jste opravdu neschopný diskutovat na úrovni na téma Vašeho komentáře, protože jinak byste argumenty napsal. Anebo je skutečností, že si pravdou nenecháte zkazit dobrý příběh, což je mnohem horší.

 

Příklad:

Vaše tvrzení "církev před rozhodným datem sporné majetky nevlastnila, pouze je užívala z titulu, že jí byl svěřený, na způsob majetku nadačního".

 

Uživatel kwel Vás upozornil: "důvody uvádíte buď nevědomky a nebo záměrně neustále omílané bludy" a odkázal na weby, kde jsou podrobné argumenty.

 

Nevím, zda jste se obtěžoval si tyto odkazy pročíst, anebo se bojíte o svůj názor. Proto ocituji z http://www.cirkevnimajetek.cz/index.php?blog/show/9-3-2012-sten-narovnn-...

"Někteří tvrdí, že majetek církvi nikdy nepatřil, takže není co vracet." (...)Rovněž v moderní době bylo vlastnictví církve uznáváno; je tak třeba odmítnout tezi postavenou na tom, že církev měla od josefínských dob majetek jen jakoby v pronájmu. Za vlastníka považoval církev občanský zákoník z roku 1811 i Československý stát po roce 1918. Důkazem toho je pozemková reforma, která zacházela s církevními majiteli jako s kterýmkoli jiným soukromým vlastníkem a tzv. veřejné vlastnictví, tedy vlastnictví státu, krajů či obcí bylo naopak ze záboru vyloučeno. Konfiskovat něco sobě samotnému (tedy státu) nelze."

 

Zkusíte v diskusi pokračovat a dodáte argument(y) na podporu svých tvrzení, anebo se bojíte ztrapnit či budete dál budete "žvanit" bez argumentů?

 

S úctou

 

Martin Lust

 

P.S. Postrádám argumenty pro Vaše tvrzení, že "církve dříve svaté se stává obchodní společnost". Z jaké církve? Skutečně máte příklad(y), že církev jedná tak, jak jedná obchodní společnost (tedy podniká, aby dosáhla zisku)?

 

P.P.S. Asi Vás překvapím, ale souhlasím s Vámi, že "kdo se rve o to, aby církev zbohatla, zasazuje se o její konec". Skutečně si myslím, že život křesťanských církví se narovnáním nezjednoduší, ale spíše zkomplikuje (ve smyslu, že majetek je dobrý sluha, ale zlý pán - čemuž nemusí někteří odolat). Ale pokud obtíže v souvislosti s Narovnáním (a možná se závistí, možná s lakomstvím, možná s nadřazením břicha nad duši u lidí dosud chudých) umožní aby jednotliví lidé, kteří tvoří církev byli svobodnější (ve materiálním smyslu) a tedy mohli usilovat mnohem více o nápravu poměrů v naší zemi, tak celá ta obrovská práce s Narovnáním a osvobozením stojí za to. Protože nyní té svobody není tolik, kolik by bylo třeba. Pokud například (katolické) Charita při poskytování sociálních služeb (například péče o nemohoucí) v minulosti hospodařila bez rezerv a letos došlo ke snížení dotací z MPSV o cca 1/4, tak co byste dělal Vy pane Schneidere, na místě pracovníků Charity? Byl byste odvážný a kritizoval například zavádění předražený systém pro vyplácení podpor na Úřadech práce (kauza Fujitsu), a současně se bál, že příští rok odmítnete další potřebné nemohoucí lidi, protože je možné, že z MPSV příští rok dostanete ještě méně než letos?

Například u katolické církve není pravdou, že nic nedělá pro nápravu poměrů v naší zemi - přečtěte si například Pokoj a dobro o http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/pokoj-a-dobro/. Nebo například poselství Papeže o míru.  Ale  konkrétní kroky by měly dělat volení politici (třeba na základě pobídnutí od církve jako je "Pokoj a dobro") - například omezit lichvářství. Podle mého by církev samotná neměla být součástí politiky, protože už v minulosti se to neosvědčilo (viz austrokatolicismu, za který katolická církev tvrdě zaplatila a pořád ještě platí).

Máte v tom evidentně zmatek.

Církev opravdu některé majetky vlastnila, ale některé měla pouze ku využití onou formou nadačního vlastnictví. (Proto je tak podstatné mluvit o konkrétních položkách, a rozlišit, co je co!) Není důstojné, když se snažíte demagogicky pojem "vlastnictví" vztáhnout i na to, co skutečným vlastnictvím nebylo. Pak - ale to se dopředu omluvám za nepřesnosti, protože nejsem právník - by nešlo o konfiskaci, ale o ukončení onoho "nadačního" vztahu.

Přiznám se, že jste mě příjemně překvapil schopností v něčem souhlasit. Péče o potřebné je jednou z nejzákladnějších (ale též nejnespornějších, a současně nejoceňovanějších) funkcí církve. Církevní představitelé by proto měli kritizovat kohokoliv, přesto, že jsou na jejich "otevřené dlani" závislí, jako je ten Vámi uváděný příklad s Charitou. Soudím, že dostat se do riskantní situace díky zásadnímu postoji je oprávněné - protože nepostaví-li se církev zásadně, bude za onuci, a bude to riziko řešit každý rok. Nadto, dostane-li se církev díky svým společensky prospěšným aktivitám do sporu s vládou, pak je nepochybné, že si taková vláda podkopává pozici: v demokratických volbách by jí to lidé měli spočítat. Ano, souhlasím, církev by neměla jít do politiky, ale jistě nějaký politický subjekt bude zastávat vůči církvi důstojnější postoj. 

 

Pokud jde o církev coby obchodní společnost, jako tuzemec byste cosi měl vědět o odpustcích, abych začal s něčím nesporným, co napadala ta zdravá část katolické církve, takže to asi nebyly výmysly nepřátelů.

A další věc: jak by asi církev spravovala svůj majetek? Zčásti by si ho spravovat nechala, zčásti by se asi musela chovat tržně, jako obchodní společnost, třeba.

Nevím, jestli oceníte následující anekdotu, ale podle mého soudu je dost výstižná: Kohn s Roubíčkem na návštěvě ve Vatikánu stojí na náměstí sv. Petra a dívají se kolem. Před nimi chrám sv. Petra, všude kolem paláce - mramor, obrazy,sochy... Jak se tak dívají, přijíždí papež v papamobilu a za ním kolona luxusních limuzín. Livrejovaní šoféři otvírají dveře, vystupují kardinálové, biskupové. Drahá roucha, zlaté berly, prsteny... "Viděj, pane Kohn," povídá Roubíček. "To je firma! To je sukces! A to začínali s jedním oslíkem!" 

Final word

Vážený pane Schneidere,

 

úplně jsem zapoměl na to nejdůležitější. V církvi, tak jako ve společnosti nejsou bezchybní lidé, ale lidé chybující, leckdy hodně chybující. Dějiny nás učí, že se asi stane to, před čím varujete - tedy že touha po majetku převáží nad touhou po spasení - touhou po tom být v nebi.  Proto nám prosím držte palce, ať je takových přešlapů co nejméně. Díky. Dobrou noc.

 

ML.

Vlastnictví církevního argumentu - analýza

Vážený pane Schneidere,

 

k argumentaci k Vašemu tvrzení "církev (...) majetky nevlastnila, pouze je užívala (...), (...)."

Děkuju Vám za odpověď. Nešlo mi, abych Vás dotlačil k posunu ve Vašem názoru (ale díky za to), spíše jsem se těšil že se dozvím skutečné fakta, kterých je v českých masmédií (ve věci skutečného církevního života, restitucí, domnělých vs. skutečných poklesků církví apod.) jak šafránu.  A proto jsem si dovolil Vás malinko pošťuchovat, tak abyste mě i ostatním čtenářům nabídl něco více než komentář (založený minimálně zčásti na nepravdivých tvrzeních). Omlouvám se Vám za toto pošťuchování (..."žvanění"... apod.) a věřím, že moji omluvu přijmete-:).

 

Pokud jde o samotné fakta, tak jsem se těšil na argumenty na úrovni. Měl jsem na mysli například analýzu z Masarykovy univerzity http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=57430

K tvrzení, že církev majetek nevlastnila (a celkově k vlastnickým aspektům) cituji z uvedené analýzy:

"Proto nelze považovat za relevantní ani argument, s nímž je možné se čas od času setkat, totiž že by v případě restituce majetku římskokatolické církve, který jí byl odňat před 20. 11. 1992, nedošlo k restituci, protože v majetek se navrací za jiných právních poměrů než za jakých byl odňat a proto tedy nejde o úplnou restituci. Tato zjevná skutečnost nicméně nemůže princip restitucí zpochybnit, protože jde o samozřejmou historickoprávní okolnost a nemohl by tak být restituován nikdy žádný majetek. (Například majetek emigrantů ze socialistického Československa byl restituován do zcela jiných právních poměrů, než za kterých jim byl odňat. Majitelé obytných domů měli v době socialistické ČSSR ze strany státu omezené právo užívání a požívání svého majetku, zatímco v době restituce po roce 1990 již tomu tak nebylo. " (Historická analýza, s. 10)

(...)

" Ústavní soud ČR kvalifikuje jako neúnosné, aby judikatura demokratického státu se stavěla k vlastníkům nepříznivěji, než judikatura nejtotalitnějšího období.28 V době komunistického režimu soudy například bez problémů akceptovali existenci a vlastnictví církevních právnických osob."  (Ústavně-právní analýza s. 13)

(...)

"V případě restitučního zákonodárství lze spatřovat spíše opačný problém. Vzhledem k tomu, že vlastníci nemohli svůj majetek zvelebovat a spravovat, došlo k jeho výraznému znehodnocení, právní zásada náhrady škody - restitutio in integrum v sobě obsahuje samozřejmě i finanční či obdobnou kompenzaci za období, kdy vlastník nemohl své vlastnictví užívat a mít z něj plody, což restituční zákonodárství nikdy nemůže připustit. " (Ústavně-právní analýza s. 22)

 

Také by bylo zajímavé poukázat na konkrétní příklady, jak vznikl a k čemu aktuálně slouží církvi majetek - např. salesiáni v Kobylisích terezicka.sdb.cz anebo kontemplativní (=rozjímavý) řád cisterciáků www.klastervyssibrod.cz. Konkrétně u kláštera ve Vyšším Brodě je ilustrativní státní "spravedlnost". O lukrativní majetek (pole, lesy, pivovar) kláštera měl zájem:

a) rakouský císař, ale narazil, protože klášter byl zadlužený a pokud by majetek byl odňat, tak by císařství muselo uhradit také klášterní dluhy.

b) český stát ve dvacátých letech při pozemkové reformě.

c) německý stát, neboť při v roce 1938 při anšlusu nebyl Hitler vpuštěn do kláštera, na což führer nezapoměl, a tak mnichy poslal dílem do domácího vězení a dílem do koncentráku a klášter zabral jako depozitář pro své muzeum v Linci.

d) český stát v roce 1945, kdy byly nespravedlivě aplikovány Benešovy dekrety a náprava soudní cestou se do února 1948 nestihla a po r. 1948 následovalo stejné kolečko jako za nacistů - řeholníci pryč - domů/do fabrik nebo do koncentráků.

e) český stát po roce 1990, kdy dovolil zdevastovat/zchátrat/rozkrást zbývající část kláštera, kterou nechtěl vrátit mnichům, tak aby měli z čeho financovat obnovu kostela a samotných klášterních prostor určených pro řeholní život.

f) český stát nyní, kdy plánované naturální vyrovnání by se nemělo týkat tohoto kláštera, neboť technicky vzato byl klášterní majetek zabaven před únorem 1948.

Vážený pane Schneidere, nyní možná lépe chápete nedůvěru mezi jednotlivými církvemi, že stát bude spravedlivý a kohout peněz nezavře/nepřivře.

 

Ještě k samotnému pojmu chudoba. Je rozdíl mezi chudobou a žebrotou

V situaci, kdy potřebujete např. 10 Kč a sami si vyděláte 4 a od státu po velkém žebrání dostanete někdy 4, někdy 6 Kč, tak oceníte, když nebudete muset tolik žebrat od státu a potřebné minimum si vyděláte svými silami. Podívejte se například na situaci v Plzeňském kraji, kdy katolická církev prodává velkou část kostelů a far, neboť nemá na prostý provoz. To není chudoba, ale obyčejná žebrota. Vy byste tak pane Schneidere chtěl žít?

 

Ještě poznámku k Vaší odpovědi, jak by se měli zachovat členové církví, kteří se pohybují v sektoru závislém na státu např. v Charitě.

Pro pohopení křesťanství je klíčový fakt, že křesťanům by v prvním řadě mělo záležet na konkrétním člověku ("Miluj bližního svého, jako sám sebe"). Což vystihuje rozdíl mezi marxismem, kterému záležeí na třídě lidí (tedy na větší skupině). A jak to dopadlo, když prvky marxismu jsou zavedeny v praxi by mohli vyprávět ti, kteří zažili dobu před rokem 1989. Čili možná už rozumíte, proč křesťané v Charitě dávají přednost tomu, když mohou pomoct konkrétním lidem a nevěnují se tolik celospolečenské kritice, jak byste možná očekával.

 

Pro zájemce o skutečné křesťanství doporučuju se něco dozvědět něco blíže, protože z novin se doví většinou žvásty. Já můžu doporučit kurzy Alfa (kurzyalfa.cz), kde se člověk může setkat s křesťany, kteří si na nic nehrají a jsou ochotni se podělit o to krásné co zažili díky víře v Krista.

 

Bohužel v této zajímavé polemice už nemohu pokračovat, protože do konce týdne nebudu mít čas. A tak se s Vámi pane Schneidere loučím a přeji Vám vše dobré.

 

S úctou

Martin Lust

 

P.S. Pokud jde o financování sociálních služeb, škoda že na ČP se nic nepíše, protože to vypadá na velký problém viz http://www.charita.cz/aktualne/charita-cr/stovkam-socialnich-sluzeb-hroz.... Např. ve Strakonicích by měly zaniknout oba domovy. A vzhledem k demografické situaci, je jasné, že nemohoucích lidí potřebných pomoci bude čím dál tím víc...

 

Jen malou doušku:

Neděkujte mi za "posun v názoru", neboť k žádnému nedošlo. Možná jste v mých řádcích četl zpočátku něco jiného, než později, ale řádky zůstaly stejné.

Ale jinak díky za vaši stále umírněnější polemiku.

A co se týče preferované individuální pomoci Charity, je to jen jedna stránka mince. Funkčnost Charity, jak sám naznačujete, je závislá na celospolečenských podmínkách, takže ani Charita by se neměla stahovat do ústraní a pak obtížně zacelovat díry, vznikající ve státním systému (přestože k němu nemá důvěru). Tento styl práce opravdu může uspokojovat ty, kteří nemají rádi stát, ale přispívá ke vzniku podmínek, v nichž enormně stoupají počty těch, co potřebují pomoc.

Pokud jsem dobře porozuměl,

Pokud jsem dobře porozuměl, tak se majetek vrací i církvím, které před rokem 1989 v ČR neexistovaly, což je také poněkud zvláštní...

Nejde jen o vracení majetku,

ale především o majetkové vyrovnání (lepší by bylo "narovnání"), v čemž se skrývá propozice i budoucích majetkových vztahů státu a náboženských subjektů. A to se již týká i těch, které nebyly ani v roce 1948 ani v roce 1990, v případě, že jsou státem uznány a stát jim platí duchovní. Těm pochopitelně není co vracet, ale může se jim něco v tom směru slíbit (v intencích rčení, že "nikdo ti nemůže tolik dát, kolik já ti toho mohu slíbit"). A tak s nadějí na nějaké jmění i tyto církve tvoří nikoliv národní, ale jakousi (pseudo)náboženskou frontu a volí jednotný postup, z něhož ovšem těží ta největší církev (a ostatní jsou za užitečné hlupáčky) - stejně tak tomu bylo i s neblahé paměti Národní frontou, jejíž součástí byla i rodná strana současného ministra financí (kdoví, jestli jeho inspirace nepochází ještě odtud).

Proto si myslím, že nejlepším řešením by bylo to francouzské, kdy nemovitosti patří státu, který je za symbolický peníz pronajímá církvím a též platí pevnou složku platu duchovních - a tu pohyblivou složku platu duchovních dodávají věřící buď církevní daní (tedy dobrovolnou daní navíc), nebo daňovou asignací (kdy ze stávající daně má poplatník právo "odklonit" její část ve prospěch náboženského subjektu). Tím se ukáže i společenská odezva různých náboženských subjektů.

Co bylo ukradeno, má být navráceno, ovšem…

Co bylo ukradeno, má být navráceno, ovšem tento způsob, kdy se ani přesně(!) neví, a nebo nechce vědět, co bylo komunisty církvím ukradeno, ale zato se ví, co by mělo být převedeno, zdá se mi poněkud nešťastným. Že by se opět chystal nějaký ten „odklon“, tentokrát však s velkým „O“???

 

PS: „není třeba mít dobrého advokáta, když má podezřelý dobrého prokurátora“ … jak výstižné, krom toho, že i jako vtip je to velmi dobré! (i když je to vlastně velimi smutné konstatování reality dneška)

Víra v boha je (mimo jiné) i

Víra v boha je (mimo jiné) i vírou ve správnost a prospěšnost jeho přikázání. Duchovní je člověku třeba stejně jako lékař i učitel. Principy víry se ovšem, dle mého názoru, týkají více boje s nepravostmi dnešního světa než mávání kadidelnicí. Málo, pramálo slyším hlas církve, který by pomohl chudým lidem například tím, že by nahlas řekl, že pracovat v sedmý den je bezbožnost (a nutit druhého k práci bezbožnost mnohem větší), že boháč snáze projde uchem jehly než vstoupí do království nebezského, že lichva je nezákonná a odporující zákonům božím i lidským, že by se měly po určité době promíjet dluhy a přerozdělovat nabytý majetek, že špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 

 

PS - žila byla kdysi dávno provozní budova Národního divadla. Postavena komunisty, řádu Voršilek nikdy nepatřila (a patřit ani nemohla). Čáry, máry fuk a byla jejich (na základě tzv. výčtového zákona). Asi za měsíc ji za babku (10 mil. Kč) Voršilky prodaly investičnímu fondu Themos). Dodnes mám pochybnosti, jestli zrovna tohle nepáchne více čertem než duchem svatým.Nebo že by hoši z Themosu byli tolik potřební a vše se odehrálo ve jménu křesťanské lásky?

Děkuji za podstatné rozšíření mého článku!

Říkám si, jak jsem mohl zapomenout na tak důležitou věc, tak základní v Orientě, kterou převzalo i křesťanství - jímž jest institut PROMÍJENÍ ZÁVAZKŮ, většinou sedmého roku, ať již šlo o otroctví či dluhy. Opatření, přirozeně omezující veškeré "dluhové pasti" a dlouhodobě "nevyrovnané" rozpočty, které vznikly pouze na základě neustále nasčítávaných úroků. A úrok sám se stal přímo božstvem, základem všeho uvažování, mimo něž není nic jiného myslitelno.

A přece! Tolik proklínané "islámské bankovnictví" je zřejmě tím největším ohrožením západu, protože nepracuje s úrokem, ale s podílem na zisku (při ztrátě žádný takový podíl nevzniká, což je jistě strašidelná informace pro některé banky a jejich úředníky). Úrok odmítá proto, že roste s časem - a ten je pokládán s velkou pokorou za atribut boží, takže nemůže rozmnožovat lidské závazky. A naopak - dle Vaší skvělé poznámky - působí pro dlužníka hojivě!!

Díky Vašemu příspěvku se toto přemítání stává pro mne skutečně svátečním!

Vám také děkuji a přeji Vám

Vám také děkuji a přeji krásné prožití velikonočních svátků.

Ad kšeftující Voršilky

Že to s kšeftujícími Voršilkami bylo dost jinak, než se běžně uvádí, je poměrně obsáhle zachyceno zde: http://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-kiksy-cirkevnich-restituci-dl6-/p_spolecnost.asp?c=A120217_105316_p_spolecnost_wag

Byl bych velmi opatrný,

v soudech o tom, co jak "bylo", či co si kdo "myslí, že to tak bylo". Odkazovaný autor uvádí mnohé zajímavé a jistě i mnohé relevantní argumenty. Mne však zaujal náznak, že by svatý Václav mohl žádat restituci celé české země, byť není vyřčený přímo, ale je tam řeč o světcích, na něž bylo převedeno vlastnictví různých majetků, a že tento středověký relikt "historických církevních právnických osob" nechal brutálně zlikvidovat Pavel Dostál, ať odpočívá v pokoji, který se podle exaltovaného autora odkazovaného článku - ač sám vyloučený komunista - "choval hůř než komunisté".

Převádět vlastnictví na církevní svaté, to je velmi dobrý nápad (tedy jak pro koho). Až se okoukají finty s daňovými ráji, bude se mít zase policie co učit - a úcty dojdou ti JUDři, kteří osvědčí, že jsou doktory obojího práva - tedy i toho církevního. Bude nám těchto znalostí zřejmě třeba!!!

Také bych byl opatrný

Pan Kyncl napsal, že voršilky budovu prodaly asi za měsíc, což jak vyplývá z odkazu výše, prostě nejni prauda.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah