Buďme obezřetní: Nový ministr spravedlnosti promluvil

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Při jmenovacím aktu prezident Václav Klaus kladl Pavlu Blažkovi na srdce, že musí za každou cenu zabránit politizaci resortu spravedlnosti. K této Klausově výzvě se Blažek nominálně připojil. Reálně se však projevil již na brífinku s novináři. „Mezi ministerstvem a Nejvyšším státním zastupitelstvím existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti, vyjma konkrétních trestních řízení, anebo to řeknu ještě jednodušeji, nadřazenosti a podřazenosti,“ řekl novinářům. A pro úplné blbce to ještě zjednodušil: „Opakuji, a budu vám to říkat mockrát, podřízený je Pavel Zeman ministerstvu spravedlnosti.“

Toto je nejen pravý opak depolitizace trestněprávních složek státu, ale i zásadní nepochopení postavení obou aktérů. Vláda jmenuje nejvyššího státního zástupce na návrh ministra spravedlnosti. Kolektivní (zde ještě navíc koaliční) politický orgán, pokud tak učiní, pak na návrh resortního ministra. Důvodem je, že někdo ho jmenovat musí, ale děje se tak rozhodnutím orgánu, v němž se vzájemně střetnou několikeré koncepce a představy, právě proto, aby se nejvyšší státní zástupce nedostal pod kuratelu jednoho jediného politického činitele. Blažek si bude muset uvědomit rozdíl mezi postavením svých skutečných podřízených na ministerstvu a postavením nejvyššího státního zástupce.

reklama

Blažek si bude muset uvědomit rozdíl mezi postavením svých skutečných podřízených na ministerstvu a postavením nejvyššího státního zástupce

V podobném gardu je nyní návrh na jmenování Lenky Bradáčové šéfkou Vrchního státního zastupitelství v Praze. Taktéž se musí shodnout navrhovatel, jímž je tentokrát nejvyšší státní zástupce, a jmenovatel, jímž je v tomto případě ministr spravedlnosti. Jsou mnohé spory kolem tohoto mechanismu („jmenuje na návrh“), logický náhled však je, že ten, kdo jmenuje, není jen prodlouženou rukou navrhovatele, ale že toto uspořádání nutí, aby se na kandidátovi shodli dva různí činitelé. Jeden by byl kriticky málo, tři už jsou k nedohodě. Dva jsou tak akorát.

Proč Heydrich?

Skutečné záměry nového ministra se ukážou na tom, bude-li uvolňovat státní zastupitelství a soudnictví ze sevření exekutivy, aby se staly více nezávislými. V tomto kontextu by se dala pochopit zvýšená starost nového ministra o pečlivé obsazování funkce nejvyššího státního zástupce.

Ministr Blažek však avizuje, že tuto zvýšenou politickou péči o státní zastupitelství nebude doprovázet souhlasem s „přehnanou“ emancipací žalobců. „Obezřetně“ hledí na možnost, že by personální pravomoci byly „výlučně ve sféře státního zastupitelství“.

Ministerstvo by si tedy chtělo zachovat vliv nejen na jmenování nejvyššího státního zástupce, ale i na jmenování dalších vedoucích funkcionářů státního zastupitelství. A to je opak depolitizace, výslovně požadované prezidentem Klausem.

Nový ministr si totiž zjevně nevěří. Novým nejvyšším státním zástupcem se přece nemůže stát nikdo, kdo by neměl ministrovu důvěru. Takového člověka by vládě přece nenavrhl. Ale nový ministr si chce nechat ještě pojistku pro případ, že by člověk – jím vybraný a navržený – ho mohl zklamat ve výběru svých spolupracovníků. Podivnost celé situace stupňuje zdůvodnění: „Když tu instituci vytvoříme tak, že ji uzavřeme (jmenování se přenechá nejvyššímu státnímu žalobci), tak když se vám stane šéfem tohoto úřadu, a budu teď velmi krutý a omlouvám se veřejnosti, nějaký takový Reinhard Heydrich, tak může na státní zastupitelství bez dalšího jmenovat kohokoli.“

Takže jsme zase u stejného pramene, z něhož se napájejí ti, pro něž nejvhodnější jsou příměry z nacistického Německa? Heydrich ale v oblasti personální politiky skutečně nijak významně neproslul. To se ozvalo asi podvědomí. Zdá se však, že naše nejvyšší obezřetnost bude více než na místě.

Podivná douška

Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek, ještě než dosedl do křesla, vypustil i další podivnou větu. Aniž by se ho kdo ptal, konstatoval, že Pavel Zeman nebude vždy zastávat funkci „šéfa žalobců“, ačkoliv on, Blažek, si ho váží. Vyznívá to podivně. Ano, všichni víme, že Zeman nebude na věky věků „šéfem žalobců“, o tom přece není sporu!

Tak proč cítí Blažek nutkání vyslovit takovou banalitu? Není to varování? Nechce vskrytu, aby se Zeman iniciativně „srovnal“ s novou politickou linií? Aby sám od sebe prohlédl svá „pomýlení“ a ruče je napravil, neboť, jak pravil nový ministr ve své nezměrné moudrosti – a přestože si Zemana váží! – nebudeť Zeman ve své funkci do skonání věků? Obezřetnost!