Až prezident Zeman jmenuje Klause premiérem...

Kdybychom nyní volili prezidenta České republiky, podle výzkumu agentury Millward Brown zveřejněného počátkem týdne v Lidových novinách by zvítězil Jan Švejnar. Ve druhém kole by předstihl o 2,5procentního bodu Jana Fischera, jehož favorizují dřívější šetření agentur Factum Invenio a SANEP.

Prezidenta však prozatím volit nemůžeme, poněvadž kromě již provedené ústavní změny musí ještě Poslanecké sněmovna a Senát schválit příslušný prováděcí zákon. Jakousi „kuchařku“, jež krok za krokem stanoví pravidla pro podávání kandidátek, jejich registraci, činnost volebních komisí, organizaci samotného hlasování, postup při sčítání odevzdaných hlasů, vyhlašování výsledků a pro odvolací mechanismy.

reklama

Prováděcí zákon by měla sněmovna přijmout na své červnové schůzi, na čemž je prý odprava doleva předběžná shoda, přestože je třeba do vládní předlohy dodatečně „načíst“ pozměňovací návrh finančního limitu na prezidentskou volební kampaň, kolem jehož výše může ještě mezi vládními stranami a opozicí nastat přetahovaná. Po sněmovně musí návrh prováděcího zákona ve stejném znění schválit Senát a na závěr legislativního procesu zákon podepsat prezident. Teprve pak začne předvolební závod naostro.

Satisfakce

Zatím jsme svědky jenom tréninku a z „jezdců“, kteří nyní figurují na žebříčcích výzkumných agentur, do „hlavního závodu“ možná někteří nakonec nenastoupí, ale naopak se v něm objeví jména nová anebo zatím jen tušená. Takovými tušenými kandidáty jsou profesor Jan Švejnar, který se definitivně rozhodne až na základě konkrétních podmínek daných prováděcím zákonem, a také Miloš Zeman, jemuž pro změnu nestačí podpisy deseti senátorů obstarané sociálním demokratem Vladimírem Drymlem, ale 50 tisíci podpisy na petičních arších si žádá důkaz, že ho lidé na Hradě opravdu chtějí.

Miloši Zemanovi nestačí podpisy deseti senátorů, ale 50 tisíci podpisy na petičních arších si žádá důkaz, že ho lidé na Hradě opravdu chtějí

Do 7. července si je dali za úkol nasbírat mladí aktivisté Strany práv občanů – Zemanovců (SPOZ), kteří se v „panu Milošovi“ vidí a rádi by mu pomohli splnit jeho sen. Stát se prezidentem měl Zeman zájem už před téměř deseti lety. Koncem roku 2002 si ho ve dvou vnitrostranických referendech vybrali členové a sympatizanti ČSSD, načež se uvolil kandidovat. Část sociálnědemokratických poslanců ho však při prezidentské volbě podrazila a hlavou státu se po Václavu Havlovi stal Václav Klaus.

Onu zradu připisují Zeman a jeho lidé Vladimíru Špidlovi a Stanislavu Grossovi, kteří – říká se – měli strach z jeho moci, pokud by usedl na Hradě, a v poslaneckém klubu ČSSD naverbovali zrádce. Jejich seznam dali tehdy zemanovci obratem do oběhu. Pamětníci si vzpomenou na skoro deset let staré televizní záběry, na nichž zklamaný a ponížený Zeman téměř doslova prchá z Hradu. Pro Miloše Zemana by to nemohla nebýt velká a z lidského hlediska pochopitelná satisfakce, kdyby se zkraje příštího roku na Hradě konečně usadil jako prezident.

Zatím virtuální procenta

Podle preferencí „made in Millward Brown“ by se ale nyní Zeman umístil v prvním kole volby se ziskem 8,1 procenta hlasů až na čtvrtém místě a do druhého kola by nepostoupil. Jsou to ovšem procenta virtuální, poněvadž žádné oficiální kandidátky nemohly být pro absenci prováděcího zákona prozatím podané, a ani jen v náznacích nezačala předvolební kampaň.

Nicméně se zdá, že Zeman příznivce nabírá, poněvadž průzkumu agentury Factum invenio zveřejněném ve čtvrtek 31. května poskočil na 13,3 procenta. A jen 2,5procentního bodu ho dělí od druhého v pořadí Jana Švejnara. Jinak řečeno, bude-li Zeman kandidovat, jako že ano, pravděpodobně bude jedním z favoritů.

Navíc podporu Zemanovým prezidentským ambicím vyjádřila i pro nemalou část veřejnosti stále respektovaná autorita – prezident Václav Klaus. „Miloše Zemana považuji za významnou osobnost české politiky, čímž jsem se nikdy netajil. Jeho prezidentskou kandidaturu považuji za logické vyústění jeho politické i životní dráhy,“ řekl Václav Klaus pondělní MF Dnes.

Bude-li Zeman kandidovat, jako že ano, pravděpodobně bude jedním z favoritůPodle něho by se o úřad hlavy státu měli ucházet lidé, kteří pro Českou republiku něco vykonali a „Miloš Zeman mezi ně patří“. Jak si prezidentova pochvalná slova vysvětlit, je-li známo, že Klaus a Zeman byli až do roku 1998 „na kordy“ a neustále na sebe nevybíravě útočili?

Pouto opoziční smlouvy

Jednoho k druhému nejspíš připoutala a vzájemně je sblížila Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená ČSSD a ODS 9. července 1998, známá jako opoziční smlouva. ODS, která po takřečeném sarajevském atentátu a odchodu Rumlova křídla občanských demokratů do nově založené Unie svobody (US) skončila 20. června 1998 ve volbách do Poslanecké sněmovny na druhém místě, uzavřením „oposmlouvy“ akceptovala na čtyři roky menšinovou vládu ČSSD výměnou za významné posty a shodu změnit volební zákon v neprospěch malých stran.

O tom obě velké strany léta snily a teď měly konečně příležitost zbavit se „prcků“, kteří se jim pletou pod nohy. (Jak známo, změnu volebního zákona podle představ ČSSD a ODS zhatil prezident Václav Havel odvoláním k Ústavnímu soudu, jenž v roce 2001 tři ze čtyř pilířů opozičně-smluvní novely pro nesoulad s Ústavou zrušil.)