Živá vzpomínka na Černobyl: zářící divočáci na Šumavě

Koncem minulého roku se opět rozšířily zprávy, že Bavorsko se potýká s radioaktivně kontaminovanou zvěřinou, konkrétně masem divokých prasat. V prosinci vydala také Správa Národního parku Šumava informaci, že kontaminované kusy byly zaznamenány v západním cípu Šumavy. Máme se obávat konzumace zvěřiny? Tuto otázku zkoumá Čestmír Klos.

Před dvěma roky, 22. ledna 2011, zachytila plzeňská krajská veterinární správa v šumavské výkupně zvěřiny uloveného pětiletého kňoura, jehož maso sedmkrát překračovalo přípustnou normu pro radioaktivitu cesia v čerstvých potravinách. Po posouzení mapy, zachycující cestu černobylského radioaktivního mraku Evropou, nebylo pochyb o původu radiace. Ke vší smůle se ten radioaktivní mrak vypršel nad západní částí Šumavy. K vyšší hladině radioaktivní zátěže mohl přispět i pozůstatek radioaktivity z dřívějších jaderných zkoušek v ovzduší.

reklama

Maso z testovaného divočáka muselo být zlikvidováno a stejný osud potkal zvěřinu z dalších dvaceti ulovených kusů černé zvěře. Po roce o tom referovala doktorka Tamara Latini z veterinární správy a zveřejnil to časopis Svět myslivosti.

V honitbách Prášily a Srní muselo být v roce 2012 odesláno do kafilerie 33 ze 44 ulovených divočáků

Kontaminovaný divočák byl zastřelen na lokalitě Paště u Hartmanic, a tak veterinární správa nařídila kontrolovat všechna divoká prasata ulovená v honitbách Prášily a Srní. Jak ČESKÉ POZICI sdělil Adam Jirsa ze Správy národního parku Šumava, monitoring v ostatních částech parku neodhalil žádné překročení povolených limitů. Zato ve jmenovaných dvou honitbách muselo být v roce 2012 odesláno do kafilerie 33 ze 44 ulovených divočáků.

Norma záření radioaktivních izotopů cesia 600 becquerelů na kilogram svaloviny byla u některých kusů dramaticky překročena a dosáhla až 47 000 becquerelů na kilogram.

Proč se radioaktivní kontaminace po tolika letech od radioaktivního spadu objevila s obnovenou silou, nikdo neví.

Nebojte se o život

Velice riskantní by bylo jíst kontaminované maso pravidelně

Obava z konzumace kančího masa je zbytečná, tvrdí mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Limit záření 600 becquerelů na kilogram masa je velice bezpečný. Umožňuje každému konzumentovi sníst 40 kilogramů divočáka ročně, aniž by byla překročena bezpečná roční zátěž. Ani při jednorázovém požití mnohem více kontaminované zvěřiny by člověku nehrozila přímá újma na zdraví. Tělo samo by podle Dubna mělo během několika týdnů škodlivinu vyloučit. Velice riskantní by však bylo jíst kontaminované maso pravidelně.

Učinili jsme za dost svému předsevzetí nevyvolat planou paniku. Problém radioaktivní kontaminace černé zvěře je přesto vážný a zaslouží pozornost. Už proto, že bavorští sousedé v jeho řešení postoupili podstatně dál a stálo by za to je následovat. Radioaktivní zátěží přírody se Němci zabývají už od osudného roku 1986, kdy Černobyl vybouchl. U nás byly kritické lokality za dráty železné opony a nikdo jim nevěnoval pozornost.

V Bavorském národním parku se měří každý střelený kus. Tamější správa parku má vlastní spolehlivé jednoduché zařízení, schopné přesně určit menší radioaktivní dávky. Přístroj umožňuje naměřit maximálně deset tisíc becquerelů na kilogram hmotnosti zkoumané potraviny, ale to je plně postačující. Německá hranice pro čerstvé maso je stejně jako u nás a v celé Evropě stanovena na 600 becquerelů na kilogram. Co je nad to, předurčuje cestu uloveného kusu do kafilerie, ať jsou to čtyři tisíce, nebo čtyřicet tisíc becquerelů.

Jak ČESKÉ POZICI sdělil vedoucí oddělení péče o les Národního parku Bavorský les Franz Bierl, v oblasti hory Falkenstein takový konec čeká až 95 procent ulovených divočáků. Je to tedy podobné, ne-li ještě vážnější, jako v honitbách Srní a Prášily. Ani radioaktivní zatížení, ani divočáci hranice nerespektují.

Měření u nás a v Bavorsku

Německá veřejnost je na hygienu potravin mnohem citlivější než česká, a tak i úřady jsou přísnější. Proto se i v podhůří Bavorského lesa, ve státních i v soukromých lesích, musí u rizikové černé zvěře měřit každý ulovený kus. Bavorští uživatelé honiteb i státní lesy zpravidla mají vlastní jednoduchý, ale spolehlivý měřicí přístroj. Myslivec, který by nedal svůj úlovek prověřit na obsah radioaktivity, by mohl přijít o lovecké oprávnění i o zbrojní pas. Není zájem podvádět, protože za každé vyřazené prase vyplatí stát uživateli honitby kompenzaci 200 eur.

Není divu, že se na Šumavě zkoumají jen úlovky v úředně stanovené zóně a do namátkových měření mimo ni je pramálo chuti

V Česku to je úplně jinak. Zatímco v širokém okolí Bavorského lesa využívají myslivci, státní lesníci i správci parku 82 menších vlastních měřicích přístrojů, v Česku je k dispozici pouze dokonale přesné zařízení státní veterinární správy, na němž stojí jedno vyšetření 1400 korun. Místo německé státní podpory 200 eur za každý znehodnocený kus si tedy musí český nájemce honitby nebo správa národního parku naopak připlatit. Kromě ceny za vyšetření ještě vydá 500 korun za likvidaci zvířete v kafilerii.

Není divu, že se na Šumavě zkoumají jen úlovky v úředně stanovené zóně a do namátkových měření mimo ni je pramálo chuti. Správu Národního parku Šumava tato opatření dle náměstka ředitele Jana Kozla loni stála sto tisíc korun.