Šumava: Pohádkář Mánek ředitelem národního parku

Jiří Mánek, jehož ministr životního prostředí Tomáš Chalupa od 1. července jmenoval novým ředitelem Správy Národního parku Šumava, zaujal Čestmíra Klose mimo jiné svými „pohádkami“ o tisícileté kůrovcové kalamitě či o tetřevovi milujícím ruch turistických cest i kácení stromů. Také proto autor v článku, který čtenářům přibližuje osobnost nového šéfa NP Šumava, jen opatrně kvituje jeho navrhovanou koncepci scelení rozdrobených bezzásahových zón či proklamovanou snahu více spolupracovat s vědeckou sférou.

Mánek spolu se svým předchůdcem a učitelem Janem Stráským loni sehráli podmanivé dřevorubecké představení, když se rozhodli kácet v nedávno vyhlášené bezzásahové zóně Na ztraceném v povodí Ptačího potoka. Byl to skvělý režisérský tah. Jiný než propagační význam akce neměla, neboť lokalita je podle předsedy Stínové vědecké rady NP Šumava Jakuba Hrušky jakousi kapsou v respektovaných bezzásahových zónách, takže nebezpečí šíření zdejšího kůrovce do běžně obhospodařovaných zón národního parku je samo o sobě dost omezené.

reklama

Největší vadou Stráského a Mánkova „výchovného představení“ bylo, že těžba v exponované zóně národního parku byla protizákonná, protože neměla patřičná povolení. Stráský se k porušování zákona několikrát veřejně přiznal. Ale kde byl v té době Mánek? Na rozdíl od „krizového manažera“ Stráského bez přírodovědných a lesnických zkušeností je Mánek v obou těchto oborech vzdělán. A musel si být vědom porušování zákona o ochraně přírody a krajiny i směrnice o evropsky významných lokalitách, které tvoří soustavu NATURA 2000.

Mánek: „Na Šumavě se po staletí o lesy pečovalo, a to mnohem drastičtějším způsobem než dnes.“

Jak bude Jiří Mánek ctít zákony jako ředitel? „Zákon o ochraně přírody je pro národní park a jeho ředitele velmi důležitým dokumentem. Pokud jde o mě, budu ho rozhodně ctít,“ slibuje Mánek, ale ponechává si zadní vrátka pro to své pojetí zákona. „Víte, nejsem právník ani legislativec, a tak mnoho jiných zákonů neznám. Ale protože znám zákon o ochraně přírody, tak si dovedu představit, že i znalci jiných zákonů vědí, že zákony je možno vykládat různě. Výklady pak jsou předmětem živobytí právníků. Na Šumavě platí stejný zákon o ochraně přírody jako v jiných zvláště chráněných územích. A přesto se některé zájmové skupiny snaží veřejnosti podsouvat, že se na Šumavě porušují zákony tím, že se zde vykonávají některé činnosti, které se identickým způsobem provádějí i v jiných národních parcích a tam se to jako porušování zákona nevykládá,“ argumentuje pro ČESKOU POZICI Mánek.

Oporu pro své pojetí lesnického managementu hledá i v minulosti: „Na Šumavě se po staletí o lesy pečovalo, a to mnohem drastičtějším způsobem než dnes. Po lese se proháněly lakatoše (lesnické kolové traktory – poz. red.) a dodnes po nich zbyly metrové vyjeté koleje. V lese byly vylité desítky litrů oleje, chemie se používala ve velkém, nedbalo se na žádná zvířata ani rostliny, a přesto jich lesy byly plné. Přestože se tímto drastickým způsobem v lesích Šumavy hospodařilo, byl les přiveden do tak kvalitního stavu, že ho někdo vyhlásil za národní park.“   

Se současným pojetím managementu národního parku je Mánek spokojen: „Víte, nic z toho, co se v NP Šumava děje, není v zásadě špatné. Pečujeme o svěřené území, jak nejlépe umíme, a věřte, že to jediné, oč nám jde, je skutečná ochrana přírody. Mediální šerm s paragrafy považuji za nešvar a budu se ve své funkci snažit, abychom mediální války v rámci jakékoli ideologie nemuseli vést,“ slibuje. Ale nyní již k oněm Mánkovým „pohádkám“.

Tisíciletá kalamita či průlomová studie

Na kůrovcovou „tisíciletou kalamitu“ má Mánek autorskou licenci. Odborně ji nelze vůbec ničím doložit ani seriózně odhadnout, neboť veškeré záznamy o zdejších kůrovcových kalamitách jsou nesrovnatelně mladšího data. „Tisíceletá kalamita“ je jen a jen Mánkův výmysl. Coby strašák na veřejnost byla velice působivá.

I pro tuto poplašnou zprávu má Mánek svoje vysvětlení: „Když se podíváte na čísla o množství kůrovcem napadených stromů ve všech dostupných historických materiálech, pak zjistíte, že nikdy v historii nebyla popsána větší kalamita než ta, která na Šumavě probíhá od roku 2007 až do současnosti. Pokud se podíváte na dnešní zastoupení smrku na Šumavě, je to přes 80 procent. Přitom přirozené zastoupení smrku v době někdy před 1000 lety bylo na Šumavě asi jen 45 procent. Proto i z důvodu mnohem menšího počtu smrků nemohl kůrovec nikdy v minulosti napadnout a usmrtit tolik stromů za tak krátké období jako za posledních šest let.“

Pro Mánkovu matematickou hříčku, že co nevytěžený kůrovcový strom, to napadených deset dalších, nejsou důkazy

Pro Mánkovu matematickou hříčku, že co nevytěžený kůrovcový strom, to napadených deset dalších, nejsou důkazy. Profesor z Centra pro výzkum biodiverzity Pavel Kindlmann doporučuje podívat se do bezzásahového lesa, který takové tempo šíření nepotvrzuje. Kindlmann porovnal data shromážděná národním parkem a zjistil, že jeden neasanovaný napadený strom v dlouhodobém průměru „nakazí“ čtyři stromy za dvě generace kůrovce. V roce 2010 vyšel průměr jen o málo vyšší než strom za strom.