Respektovanou ekologickou cenu získali Martin Bursík a Pavel Šremer

Laureáty Ceny Josefa Vavrouška za konkrétní činy pro zdravé životní prostředí v roce 2011 se staly dvě velmi rozdílné osobnosti.

Ekologie
Čestmír Klos | 09.06.2012
Pavel Šremer a Martin Bursík. (Otci Bursíkovi gratuluje nejmladší dcera Noemi.)

Zasvěcená veřejnost nemohla porotě nabídnout rozdílnější kandidáty na vyznamenání Cenou Josefa Vavrouška.

Martin Bursík

je rozený lídr, který na závěr své předcházející dravé politické etapy v roli místopředsedy vlády, ministra životního prostředí a poslance vymyslel a protlačil jeden z nejvstřícnějších projektů, zaměřených na konkrétní pomoc občanům - Zelenou úsporám. I bez něj program stále funguje, a to navzdory době mnohem nevlídnější pro ekologii. Zelená úsporám pomohla prolomit nedůvěru veřejnosti k investicím do úsporných opatření v hospodaření s energiemi a přinesla oživení našemu stavebnictví v době krize. Což ocenili i vyhlašovatelé ankety, jež překvapil i počet Bursíkových nominací: bylo jich třináct proti převažujícím osamoceným tipům.

Pavel Šremer

je učebnicový protipól mediální hvězdy, neúnavný, ale nenápadný pilíř environmentálního počínání. Žádný nezdar ho neskolí, je vybaven entuziasmem i pro „neviditelné“ všední úkoly. Charakteristické pro něj jsou zásadové a nekompromisní postoje, které je ochoten prosazovat i za cenu existenčních následků. Přičemž ta nynější suspendování a vyhazovy si příliš nezadají s těmi, jimž čelil po podepsání Charty 77.

I Vavrouškovo poselství ponesou odlišně

Zatímco Bursík je už zase plný energie a opět se chystá vstoupit do zelené politiky, Šremer se s úpornou pracovitostí pohybuje především na půdě nevládních organizací. Nejpevněji je ukotven ve Společnosti pro trvale udržitelný život, kde je po několikaletém předsednictví místopředsedou. Ostatně spolu s Josefem Vavrouškem a Ivanem Dejmalem byli základní buňkou, kolem níž se STUŽ před lety utvořila.

Odlišné přístupy ostatně odrážejí i oficiální zdůvodnění udělených cen. Bursík si zasloužil skleněný symbol Vavrouškovy ceny „za formulování a obhajování moderní politiky ochrany životního prostředí, prosazování energetických úspor a rozvoj obnovitelných zdrojů energie“. Šremerovo ocenění je formulováno „za celoživotní práci v ochraně přírody a krajiny a prosazování principů udržitelného rozvoje“. Šremer prošel opravdu tvrdou environmentální školou, na jejímž počátku byl Husákův kriminál.

Spolu s českými ochranáři si váží Šremerova ocenění i slovenští. Jako „vězeň svědomí“ se uchýlil na Slovensko, kde – coby vystudovaný biolog - proslul jako jeden z největších znalců podunajské přírody, ohrožené stavbou Gabčíkova. A jak připomněl slovenský profesor a senátor Mikuláš Huba, byl environmentálním lídrem, politikem, expertem, organizátorem, výzkumníkem, autorem, popularizátorem, poradcem prezidenta Václava Havla pro životní prostředí, náměstkem ministra Josefa Vavrouška, vedoucím pracovníkem České inspekce životního prostředí a vedoucím odboru environmentálních strategií ministerstva životního prostředí.

O ceně

Cenu Josefa Vavrouška (pojmenovanou po zesnulém významném českém ekologovi a ministru životního prostředí) udělují společně Nadace Partnerství a Nadace Charty 77. Poprvé byla udělena v roce 1996, záměrně jednomu kandidátu z České a druhému ze Slovenské republiky. Byli Jimi Erazim Kohák a Mikuláš Huba. Jako každoročně rozhodla letos o vítězi jedenáctičlenná porota složená z odborníků, veřejně činných osobností a zástupců obou nadací. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:25

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

CJV

Jak to bylo s Vavrouškovou cenou pro Martina Bursíka

Jak se v porotě šuškalo, nominace na CJV pro štědře placeného konzultanta Czech Coal si Martin Bursík pro sebe zorganizoval sám. Loňská i letošní záplava nominací porotu trochu zaskočila, ale ustála ji, letos už tlaku podlehla. CJV se ale určitě hodí do Bursíkova nominačního životopisu na prosincovém sjezdu.

Czech Coal

Patrně myslíte tutéž Czech Coal, která proti Bursíkovi (SZ) rozjela drsnou mediální štvanici, kterou jste indokrinovaná (a nebo její aktérkou), zrovna ve chvíli, kdy si dovolil v parlamentu nahlas upozornit na to, že se Fischerova vláda chystá prolomit územněekologické těžební limity hnědého uhlí, na čemž by překvapivě profitovaly právě těžařské firmy jako je Czech Coal …

Shodou okolností byl tehdy poradcem premiéra jistý Vladimír Mlynář.

Opět náhodička, že Jano K (;-).

 

 

Konzultant Czech Coal

Jistě, že to proto němu účelově rozjel Mlynář, ale to je až následek.

Předtím bojovník za limity významně pracoval pro ty, kteří dělají vše pro jejich prolomení. Stačilomu mu zaplatit. Mostecká uhelná názor nězměnila.

Bojovník za limity názor nezměnil

Bursík vždycky pracoval pro udržení limitů, jak veřejně potvrzují představitelé severočeských obcí a ekologických organizací, kteří na tom vždy pracovali s ním.  A především pracoval úspěšně, podařilo se mu limity nejen uhájit, ale ještě prosadit jejich opětovné potvrzení vládou v roce 2008. Právě proto Mlynářova kampaň skončila ostudou a představitel Czech Coal ji musel v Hospodářských novinách sám odpískat. Jak je vidět Mostecká uhelná mění názor velmi rychle. Martin Bursík ovšem nikoliv. I za to právě onu cenu dostal.

CJV

A tu CJV si zorganizoval přes Mlynáře? :-)

Ju ju, svatá pravda...

Ju ju, svatá pravda...

Diskreditace ceny

Udělení ceny panu Bursíkovi ji podle mého názoru na velmi dlouhou dobu úspěšně zdiskreditovalo. Naprosto absurdní je také titul pro pana Bursíka. Za to, jak nehorázným způsobem rozházel miliardy, které mohly být rozumně využity s několikanásobně vyšším ekologickým efektem a přinášet prospěch ještě dlouhá desetiletí, si zaslouží spíše opovržení. Stejně jako za naprosté manažerské nezvládnutí programu, chaos a šílenství, které řešili a dodnes řeší jeho nástupci. Nebo jsou sklady s hromadami žádostí bez jakýchkoli evidenčních čísel běžným postupem fungování státního aparátu?

Zajímavé je, že ekologickým médiím vůbec nedochází, jak se touto cenou střelili do nohy nejen organizátoři tohoto nyní již velmi pochybného ocenění a některá, jako například Ekolist, dokonce pro jistotu umlčují odlišné názory cenzurou a blokováním diskuse k příslušnému článku. O krocích tohoto pána, z nichž řada je podle mého názoru kontroverzní i mezi zeleně (v dobrém slova smyslu) orientovanými lidmi samozřejmě nenajdeme ani zmínku. Je nesmírně poučné a dobré vědět, jak si zelená média představují demokracii a svobodu slova, když se cítí povinována nestoudně adorovat toto ocenění a zaplašit jakékoli byť i jen sebemenší pochybnosti, které se přímo vnucují. Zelená totalita vystrčila růžky. 

Chápu, chápu, ty uhelné

Chápu, chápu, ty uhelné limity, ty nás žerou... A ten Bursíkův horní zákon, to je také pěkné svinstvo:-)))

Horní zákon

On pan Bursík prosadil nějakou změnu horního zákona? Tak to mi uniklo. :-)

Nevím jak Vás mudrochu, ale mě uhelné limity nijak zásadně nežerou.

Pro příslušníky fosilnějaderné lobby

musí být udělení prestižní ekologické ceny Martinu Bursíkovi nepříjemná ťafka, kterou těžko rozdýchávají …

Nezbývá jim tedy nic jiného než se pokusit Bursíka (SZ) zdiskreditovat fabulacemi.

Přesně v duchu článku

http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/roman-juriga-cezko-v-rukou-zdatnych-manipulatoru

 

Nebo chcete snad popřít, pane Hájku, že Bursík (SZ) Zelenou úsporám sice vymyslel a rozjel, ale zhruba po měsíci ji předal úřednické vládě?! Přičemž zmatky nastaly až v době, kdy ji měl na starosti pan Drobil (ODS), který ji včas nestopl, přestože byl včas informován o tom, že docházejí peníze, ale kvůli blížícím se senátním volbám ji nechal běžet? No a pan Chalupa(ODS) – nástupce Drobila (ODS), místo aby zajistil chybějící peníze z výnosů emisních povolenek, rozhodl se raději věnovat emisní povolenky zdarma energetickým mastodontům, z nichž největší část připadla překvapivě ČEZu, který je současně největším investorem do FVE .

No to jsou mi náhodičky.

Pro JiB

Udělení ceny panu Bursíkovi žádná ťafka není, je to jen diskreditace jedné ceny, nic víc. Snažit se pana Bursíka diskreditovat by bylo nošením dříví do lesa.

Jen tak na okraj. Zelenou úsporám Bursík nevymyslel ani náhodou, tedy její obsah, název možná ano. Jen si ji velmi obratně přisvojil. Chopil se jí ve chvíli, kdy skupinka subalterních úředníků vykopala ten projekt (získání peněz od Japonců za uspořené emise), kterému nikdo nevěřil do chvíle, než se ukázalo, že jsou Japonci skutečně takoví blázni, že si ty emisní kredity koupí (zatímco Kanada prostě vypověděla Kjóto a nazdar), doslova ze země. Pan exministr Bursík, kterému to vždycko politicky myslelo výborně (to nelze popřít), pochopil, jak by se to dalo skvěle voličům prodat. Jenomže v tu chvíli to těmto lidem sebral, povolal úplně jinou partu a nastavil to tak, jak to nastavil - s vidinou maximálního politického prospěchu a trumfu do voleb. Počítal totiž s tím, že případné průs*ry se provalí až po nich. 

V době, kdy to převzala úřednická vláda už bylo na průšvih jednoznačně zaděláno, vlak už opustil nádraží po špatné koleji a nebylo možné ho vrátit zpět. Bavíme se o programu v řádu miliard korun, o tisících žádostí, nemůžete měnit podmínky každý den.  Nehledě na to, že každou změnu by musela schválit také Japonská strana, která na to dala peníze. Mimochodem tato Japonská strana bude chtít ty peníze zpět, pokud se ukáže, kolik je tam podvodů, to nás ještě čeká.  

Je velmi jednoduché a účelové házet problém na ministra Drobila, který k němu přišel tak, že obrazně otevřel skříň s tímto Bursíkovým kostlivcem. Bylo by extrémně nezodpovědné do takto chaotického programu a v podstatě černé díry sypat další, tentokrát už státní peníze. Přesto už tam MŽP (s požehnáním sněmovny která kvůli tomu narychlo změnila zákon o odpadech) napumpovalo peníze z poplatku za přeregistraci starších vozidel a autovraků určených na jejich likvidaci a recyklaci.

P.S. Taky je dobré si všimnout, že pan Bursík neváhá nasadit do kampaně i rodinu. Charakter se prostě pozná :-). A koneckonců, poradenství pro Czech Coal už teď asi moc nefunguje, to je pravda, a rodinu je potřeba nějak živit.

 

 

Cenu by diskreditovalo přitakání fosilnějaderné lobby

Řekl bych, že ekologickou cenu by diskreditovalo, pokud by s jejím laureátem byli navýsost spokojeni fosilnějaderní lobbyisté, jako jste Vy, pane Hájku. To by pak bylo na pováženou… takto je vše OK (;-).

 

Jinak k „průšvihu“ Zelená úsporám zde:

http://chytraenergie.info/index.php/chytra-energie-novinky/efektivita/147-zateplovani-pracovni-mista

 

Komedie

:-) Fosilní lobbista možná jsem, ale určitě ne jaderný, to mě trochu přeceňujete, pane polystyrénový lobbisto. Tak mě napadá, že polystyrén je z ropy, takže jsme vlastně fosilní lobbisté oba, svět je plný paradoxů :-). Nevím, jestli to, že vy jste s tím oceněním spokojen zvyšuje jeho prestiž, ale nechme to času, ať nás rozsoudí.

 

K té úžasné studii pana Zámečníka:

Stačí si přečíst, kdo si ji objednal a také velmi důkladně zaplatil - hodina pana Zámečníka vůbec není levná. Pak je potřeba se zamyslet nad tím, jakou trvanlivost těch 19 000 vykázaných pracovních míst má a za třetí, pro koho byla vytvořena, respektive kdo je obsadil. Pokud jste se někdy v životě náhodou vyskytl poblíž lešení, tak jistě víte, že česky se tam moc nemluví. Navíc tato všechna data jsou pouze vypočtena z předpokladu, že se skutečně ve všech případech jednalo o nová zateplení a nikoli o podvody - respektive práce dávno provedené v dřívějších letech a teď jen účelově vykázané pro inkasování podpory.

 

 

...

Pry "kolegové" dobrý, ten se vám poved, 1:0 pro vás.

Ostatní komentovat netřeba, neboť se komentuje samo.

Nezasloužil se pan Bursík

taktéž o ty obrovské zemědělské plochy, zasviněné zabetonovanými slunečními kolektory? Jistěže "zasloužil", fuj!

Kdyby za něco stál, byly by již od počátku dotovány, a to mnohem méně zlodějsky, pouze kolektory na střechách staveb, případně na brownfieldech.

Takže - Vavrouškovu cenu od tohoto dne nerespektuji a blud, že je respektovaná, by neměl vnucovat ani nadpis tohoto článku.

Předně je třeba vědět, že

Předně je třeba vědět, že zákon o podpoře FVE pochází z dílny soc.dem. vlády, schválený roku 2005, tuším za lidoveckého ministra živ. prostředí Ambrožka, rukou nerozdílnou socdemáci-modrostraky-lidovci. Těžko to můžete přisuzovat p. Bursíkovi, který když se situace ukazovala neúnosnou, opakovaně - a zde je nutno říct, že simultánně s p. Fiřtem z ERU, upozorňovali na nutnost korigovat zákon. Což bylo na podzim 2009, ovšem nebyla politická vůle do toho sáhnout, museli se přeci napakovat velcí hráči, kteří v roce 2010 vesele přeprodávali své projekty polostátnímu molochu ČEZu se zajímavou 20-30% prémií. Proč asi? Sponzoring velkých stran ve volebním roce?

 Jak vidno, nevědomost hříchu nečiní a stokrát opakovaná lež stává se pravdou...

Zemědělské plochy zasvivěné plantážemi FVE

Z Vaší reakce, český Petře, se ukazuje, že jen kloužete po povrchu, aniž by jste pochopil podstatu problému zvaný „solární  boom 2010“.

O solární průšvih se totiž zasadili v prví řadě svou (záměrnou?) pasivitou pánové Vladimír Tošovský (ČEZ, ČEPS, nominant ODS), tehdejší předseda hospodářského výboru PS  Oldřich Vojíř (ČEZ, ODS), celá řada těch poslanců a senátorů, kteří měli v běhu své vlastní projekty.

 Viz.: http://respekt.ihned.cz/c1-52376330-velka-solarni-loupez

 

„Velká solární loupež

Panika utichla, prach se usadil, peníze dorazily na správná konta. Skupina politiků a energetických bosů může slavit: ovládli výnosný solární byznys. Toto je příběh, jak se jim to podařilo.

  Je polovina července a metropole zažívá jeden z nejparnějších dnů léta. V útrobách sněmovního paláce na Malostranském náměstí je ale příjemný chládek a muž sedící v polstrovaném koženém křesle v jedné z kanceláří je viditelně uvolněný. "Já se tu občas zastavím, to víte, mám k tomu za ty roky osobní vztah," směje se Oldřich Vojíř (49), bývalý poslanec ODS a podnikatel provozující dnes na Mostecku hotel a golfový areál.

Sedíme v kanceláři hospodářského výboru sněmovny, tedy místě, kde poslanecký matador pracoval dlouhých dvanáct let (poslední čtyři jako jeho předseda) a kam se dnes - jak sám říká "na přátelské popovídání s ostatními zaměstnanci" - vrací i několikrát do týdne. Sněmovní průkazku musel již dávno vrátit. Z kandidátky do posledních voleb totiž Vojíře mostecká pobočka ODS stáhla po skandálu s náborem "černých duší", za kterým měl stát. Přes tento pád ale bývalý předseda hospodářského výboru o vliv nepřišel a do sněmovny nadále dochází, jen zadními dveřmi. I proto může pan Vojíř sloužit jako ideální symbol a průvodce právě gradujícím politickým příběhem jménem solární energetika. Jeho finále se má odehrát už na konci letošního léta, kdy do sněmovny dorazí zákon o podpoře obnovitelných zdrojů. Ten má zpečetit úspěšnou operaci "solární děs", v níž se hrálo o miliardy i o vládu nad energetikou. Situace se ještě může měnit, už teď je nicméně dobré zrekapitulovat události, které stojí nejen za faktickou likvidací sluneční energie v Česku, ale také za ukázkovou krádeží toho, čemu se říká veřejný zájem.

  Každý na svém

Ta myšlenka je vlastně geniálně jednoduchá - namísto velkých a špinavých elektráren nabídnout lidem možnost vyrobit si elektřinu sami doma. Dlouho to byla jen teorie, když však před třemi lety technika nečekaně předběhla očekávání a ceny solárních panelů se propadly na světová minima, začali experti mluvit o malé energetické revoluci.

Nejen na příkladu Německa se ukazuje, jak hluboké důsledky ty události (spolu s rozvojem větrné energie a biomasy) mohou mít. Česko je však jiný případ. Zdejší politici spolu s velkou částí odborné veřejnosti se na sousední Němce dívají skrz prsty a oblíbená věta popisující zdejší pocity zní, že jediným plusem je, že "až na to Němci dojedou, budou muset proud u někoho nakoupit".

Právě takové uvažování ctí i pan Vojíř a jak vzpomíná, ve chvíli, kdy nastupoval sem do hospodářského výboru sněmovny, to bylo něco, s čím se jednoduše nepolemizuje. Tehdy v roce 2001 znamenala solární energetika z pohledu jediného zdejšího výrobce elektřiny - firmy ČEZ - spíše legraci. Podíl nezávislých zdrojů na výrobě elektřiny tu nedosahoval ani procenta a jediný větší tuzemský obnovitelný zdroj, vodní elektrárny, vlastnil zase ČEZ. "Máme jednu z nejlepších energetických sítí v Evropě a nebýt obnovitelných zdrojů, řešili bychom dodnes podstatně méně problémů," rozpřahuje ruce někdejší poslanec.

Ta agenda však nešla jen tak odsunout. Ve chvíli, kdy se na obzoru objevil vstup Česka do EU, znamenalo to i příchod nového pohledu na věc. Namísto propagace "levné elektřiny" z uhlí či jádra se začaly objevovat hlasy hovořící o tom, že ceny nejsou zdaleka cenami tržními, dokud nezahrnují negativní vlivy její výroby. Špinavé ovzduší, zničená krajina i zdraví lidí, nemluvě o bezpečnostním riziku paralýzy země vyřazením jediného centrálního zdroje energie teroristy - to vše začalo hrát v případě klasické energetiky roli. A podíl alternativních zdrojů, k jejichž podpoře se Česko zavázalo v přístupových dohodách s EU, pomalu rostl.

Jenže pak se to stalo. Události roku 2009 vstoupí bezpochyby do zdejších ekonomických i společenských dějin a teprve teď s odstupem času začínáme chápat všechny jejich souvislosti. Každopádně výsledkem nečekaného zvratu bylo, že solární elektrárny sice zaplavily zemi, namísto vtažení obyčejných lidí tu však během uměle vyvolané paniky nový byznys ovládla skupina lidí kolem mocných firem jako ČEZ, J&T či Czech Coal.

  Lavina

Během několika málo měsíců od podzimu 2009 do února 2010 se strhla doslova lavina nových žádostí o připojení elektrárny a finální účtování bralo dech: pokud by se postavily všechny ohlášené projekty, znamenalo by to kapacitu zhruba osmi megawattů, tedy zhruba čtyřnásobného výkonu jaderného Temelína.

Ty události dostávají smysl ve chvíli, kdy se podíváme na podmínky, jaké se investorům do fotovoltaiky naskytly. Zatímco ještě v roce 2005 stát vykupoval elektřinu z obnovitelných zdrojů za šest korun za kWh, o rok později už to byl dvojnásobek. Co je ještě důležitější: spolu s vyšším výkupem následně paradoxně dramaticky zlevnily samotné solární panely - v průběhu dvou let od konce roku 2007 zhruba o 40 procent - a Čechům nahrával i mimořádně výhodný kurz koruny vůči dolaru, který tlačil ceny na naprosté minimum. Až potud by to vlastně mohla být skvělá zpráva. Čistá, avšak nákladná technologie si konečně získala důvěru a solární energetika zajistila Česku předčasné splnění i zdánlivě neproveditelného evropského závazku výroby 13 procent energie z obnovitelných zdrojů, na který jsme podle dohod měli čas až do roku 2020.

Dobrá zpráva to však není. Zatímco v Německu či Španělsku dnes výsledky této éry vítají s nadšením, solární boom "made in CZ" paradoxně v zemi obtěžkané těžkotonážní energetikou zadělal na ještě větší problém. Nové elektrárny se namísto střech domů a továren projektovaly na rozoraných polích, stavebních parcelách nebo v areálech zemědělských družstev. Jak říká Tomáš Baroch z firmy Czech Nature Energy, která se instalací slunečních elektráren zabývá: "Brzy bylo jasné, že ta vlna nemá nic společného s původní myšlenkou o energetické samostatnosti."

Čísla mluví za vše: z těch 1950 dnes vyráběných megawattů elektřiny jde 1800 na tzv. přímý výkup (tedy nazdařbůh zpátky do sítě). Systém, kdy výrobce alespoň část sám spotřebovává, připadá jen na zbyteček v podobě 150 megawattů (v zahraničí je to většinou více než polovina). Ještě předtím, než se strhla lavina investic, počítali experti s tím, že na jeden gigawatt výkonu připadne okolo padesáti tisíc drobných výrobců. Ve skutečnosti dvojnásobně velké množství nyní spravuje pouhá pětina.

  Magických pět procent

První fatální selhání na české cestě k energetice budoucnosti se skrývá v podmínkách výkupu. Na rozdíl od ciziny tu nebyly úředně stanoveny žádné odlišnosti pro podporu "ostrůvků" soběstačné energie od samoúčelných projektů "na zelené louce". Energetický regulační úřad (ERÚ) zcela přepálil výkupní ceny, které vyhlašoval na každý nový rok. A co je vůbec nejdůležitější, očekávané lavině naprosto nepochopitelně nechali volný pohyb politici.

"Jistě, všem bylo jasné, že to bude průšvih," rozpřahuje ruce Oldřich Vojíř. A jak přiznává, stejně jasná - a snadná - byla i cesta, jak tomuto "průšvihu" zabránit. Stačilo ze zákona o obnovitelných zdrojích vyřadit jedinou větičku stanovující, že garantované výkupní ceny elektřiny nesmí meziročně klesnout o více než pět procent. Ta věta Česku svazovala ruce a bránila mu držet solární boom na pružné uzdě, jako to bez potíží dokázali například v Německu, zemi s ukázkově rozvinutým solárním průmyslem.

Přestože od ERÚ do sněmovny přicházela opakovaná varování o omezené kapacitě sítí a hrozících raketově rostoucích výdajích na dotace, hospodářský výbor sněmovny ani jeho předseda neudělali pro odvrácení hrozící kolize vůbec nic. "Na vyběhávání dohody o změně zákona napříč parlamentem jsem neměl čas," vysvětluje Vojíř. Dále mohl pomoci Topolánkův kabinet - ten však právě prožíval pád v průběhu předsednictví EU. A lepší to nebylo ani s novou vládou. Když se na počátku léta obrátili úředníci ERÚ s výzvou ke změně zákona na nového ministra průmyslu Vladimíra Tošovského (bývalého manažera ČEZ a předsedu energetické přenosové soustavy), Tošovský je poslal zpět za poslanci s tím, že úřednická vláda nemá na změnu paragrafů o energetice dostatek kompetencí.

A tak to šlo dál, vláda a poslanci si novelu přehazovali jako horký brambor. Stejně jako Vojíř se dnes na "chybějící politickou podporu" či "nedostatek času" vymlouvají i tehdejší místopředsedové z hospodářského výboru Milan Urban a Josef Hojdar z ČSSD i Milan Šimonovský (KDU-ČSL). Zákon nakonec poslala v říjnu do sněmovny vláda, ale to už bylo pozdě, ERÚ musel ohlásit ceny na nový rok do konce listopadu, potřebné paragrafy nakonec prošly až v březnu následujícího roku.

 

Kdo platí, ten jede

"Ten zákon ve skutečnosti nikdo měnit nechtěl, ve hře bylo příliš," vzpomíná na klíčovou dobu tehdejší poslanec Strany zelených Martin Bursík. Ono "příliš" může mít řadu tváří. Jedna z těch nejdůležitějších má podobu energetiků, o jejichž monopolně ovládaný trh se v celém příběhu hrálo. ČEZ ohlásil investice závratných deset miliard korun do narychlo připravovaných solárních projektů a ty by včasná změna zákona - a následné snížení dotací - postihla nejvíc.

ČEZ - označený už někdy v roce 2007 tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem za "vládní agenturu mocnější než stát" - dnes samozřejmě v této věci jakýkoli tlak na politiky odmítá. "Naopak, podporovali jsme včasné snížení výkupních cen a upozorňovali, že fotovoltaické elektrárny mohou vyčerpat kapacitu pro připojování nových zdrojů," brání se mluvčí firmy Ladislav Kříž. Pro pochopení pozadí, na jakém se vše odehrává, je však potřeba zmínit ještě jednu zásadní roli, jakou firma v infarktovém období závěru roku 2009 sehrává.

Ve stejné době, kdy se poslanci dohadovali o potřebné novele a propásli termín, rozdal ČEZ zájemcům spolu s menším distributorem E.ON povolení na osm tisíc solárních megawattů, přitom už tehdy bylo jasné, že připojena může být kvůli kapacitě sítě maximálně čtvrtina z nich. ČEZ má sice pravdu, že ze zákona musel přislíbit licenci každému, firma však až do února 2010 neinformovala o nekontrolovaném nárůstu úřady ani nikoho jiného. Kvůli neexistujícímu centrálnímu registru o nepřipojitelném množství tisíců nových razítek údajně do poslední chvíle nikdo nevěděl (vydávaly je regionální pobočky). Když se vše provalilo, firma na celou situaci reagovala pouhým odvoláním ředitele dotyčného úseku.

Každopádně situaci z počátku roku 2010, v níž se kvůli tomuto "splašenému" období ČEZ i E.ON ocitly, nelze nazvat jinak než korupčnickým rájem. To, kdo bude ve skutečnosti opravdu ke čtvrtinové kapacitě připojen a kdo ne, zůstalo v kompetenci firmy. A logika je podle zkušeností z terénu jasná - finální připojení získal buď ten, kdo se nebál uplácet, či ten, koho samotná firma v síti chtěla.

Zatímco ještě v říjnu 2009 je podle grafu zájem velkých investorů a malých producentů na zhruba stejné úrovni, na konci roku drží velcí investoři licence ve čtyřicetinásobné výši proti malým producentům.

Desítky megawattů od této chvíle kontrolují neznámé firmy jako FVE Czech, za nimiž stojí anonymní akcie či rovnou neprůhledné konglomeráty se sídly na Kypru či v Lucembursku. Mezi investory lze najít těžařské a energetické giganty jako Czech Coal či Energetický a průmyslový holding spojený s finančním impériem J&T. Mohli bychom pokračovat - třeba s firmou Natland Group, figurující v aktuálních neprůhledných obchodech okolo fotbalové Slavie. Samotný ČEZ tak zapojil do sítě své solární elektrárny o celkovém výkonu přesahujícím 120 megawattů. Přitom ty elektrárny koupil za až o desítky miliard vyšší cenu, než bylo na trhu běžné, navíc od lidí napojených na politiky.

Od lidí z branže lze navíc slyšet řadu jmen konkrétních poslanců a elektráren, do nichž měli oni sami investovat. Nemusí to být pravda, na druhou stranu za pláštíkem anonymních akcií stovek nejrůznějších firem by šlo o velmi snadný krok. O "dobré investici do soláru" se Respektu již v minulém roce zmínila mimoděk například senátorka za KSČM Marta Bayerová, jejímž asistentem byl někdejší manažer ČEZ Theodor Dvořák. Fenomén zákonodárců-investorů je však podle zasvěcenců z branže mnohem širší - ať už jde o poslance či úředníky, kteří měli na bezproblémový start obnovitelných zdrojů v Česku dohlížet. A kteří jej místo toho i přes četná varování svou vědomou nečinností zavedli do pasti, v níž se tato veřejně důležitá věc stala se nástrojem ke zbohatnutí vybrané skupiny osob.

  Co dál?

Dopad vojířovského "neměl jsem čas" na střední a malé investory je drtivý. "Těch příběhů je nespočet. Běžní lidé a malé firmy, které ve finále ČEZ odmítl připojit, a oni tak často přišli o všechno," říká šéf České fotovoltaické průmyslové asociace Aleš Spáčil. Samotný ČEZ naopak získal kontrolu nad velkou částí nezávislé energetiky. Okamžitě po utrhnutí "laviny", v níž stihly klíčové pozice zaujmout energetické giganty, byl vyhlášen dodnes platný "stop stav", který zamezuje připojit do sítě sebemenší solární projekt, byť by měl sloužit jen k ohřívání vody ve vaně.

A co bude dál? Jak už bylo řečeno v úvodu, hra teď pokračuje snahou vítězů pojistit si dobyté území na dlouho dopředu. K tomu má sloužit nový energetický zákon, který na své cestě za schválením už prošel prvním čtením ve sněmovně.

Jde přitom o normu, jež už na první pohled jde proti všem zásadám, o které se opírá politika EU v oblasti obnovitelné energie. Namísto dalšího zvyšování obnovitelných zdrojů počítá s jejich útlumem a nijak nepodporuje rozvoj decentralizovaných malých výrobců.

Pokud jde o fotovoltaiku, zákon ji sice podporuje, ale zároveň říká, že stát - prostřednictvím úředníků ERÚ - může pustit do sítě pouze omezenou kapacitu energie. A ta by podle plánu měla být do roku 2020 dokonce menší (1600 MW), než je výkonnost současných solárních elektráren. Kdokoli, kdo by si chtěl dnes či v budoucnu instalovat na střechu pár panelů pro vlastní spotřebu, má smůlu. Investice do takové samovýrobny se bez alespoň částečného odprodeje do sítě nevyplatí, a soláry se tak podle všeho opět vrátí na úroveň "ekologických nadšenců".

Ještě horší bude situace pro větší výrobce. Firma, která by si chtěla na střechu provozu umístit elektrárnu pro částečnou vlastní spotřebu, nebude mít například vůbec zaručený výkup zbylé elektrické energie. O tom budou rozhodovat průběžně samotné firmy ČEZ či E.ON. Změny se nepřímo dotknou také už fungujících provozů a podle hlasů z terénu lze očekávat, že mnozí investoři nebudou schopni splácet úvěry a elektrárnu prodají právě třeba ČEZ či jiné velké firmě.

"Snažíme se do zákona dostat alespoň podporu drobných domácích systémů. Řada poslanců slibuje, že takové úpravy podpoří," říká právník Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Zatímco tyto změny je třeba složitě dojednávat, na jiných místech je zákon velkorysý. Přiznává třeba státní dotaci na spalování biomasy společně s uhlím, tedy na technologii využívanou zde především firmou ČEZ, jež tak bude ze státní kasy inkasovat skoro půlmiliardu ročně.

Je přitom zajímavé, že k autorství zákona se teď nikdo příliš nehlásí. "My jsme nic takového našim nástupcům nepředali," distancuje se od normy bývalý úřednický ministr průmyslu Tošovský. "Zásady zákona pochází od našich předchůdců, jen jsme je dopracovali," tvrdí nynější ministr průmyslu Kocourek. Ať už normu připravil kdokoli, poprvé ji projednávala současná vláda už loni v srpnu a pak ji kvůli protestům odborníků poslala na pár měsíců k ledu. Kabinet Petra Nečase se k normě vrátil letos v květnu. I přes opětovné protesty ministři neměli k paragrafům žádné připomínky a zákon "o podporovaných zdrojích energie" odešel do parlamentu. Sněmovna má jeho definitivní projednání na programu hned po prázdninách.

 

Až na ně dojde

"Podpora sluneční energie nás přijde v následujících dvaceti letech na bilion korun," oznamovaly loni počátkem léta například Lidové noviny. Média v tu dobu plnily články vyčítající "fotovoltaickým baronům" spekulativní tah na velké zisky v podobě solárních dotací, které zaplatí běžný spotřebitel v ceně elektřiny. "Elektrický proud bude příští rok o 23 procent dražší," upozorňovala média sycená podobně laděnými informacemi. Stejné hrozby o zdražení cen ohlašoval do médií ČEZ, ERÚ i vláda. Nakonec místo desítek procent zdražení se cena elektřiny nejen nezvedla, ale v průběhu letoška dokonce klesá. Jak známo, prvotní roli sehrála vláda, když po dlouhých sporech energetikům zdanila zadarmo rozdávané emisní povolenky a schválila i mimořádnou šestadvacetiprocentní daň na solární elektřinu. Přidaly se však i další faktory. Samotné emisní povolenky, jež cenu spoluvytvářejí, totiž na světových trzích zlevňují. A do hry začínají podle expertů stále více zasahovat i masivní energetické úspory podniků z poslední doby a s nimi související pokles poptávky po elektřině.

Zní to až neuvěřitelně, přes všechny tyto informace se do Česka právě teď vrací loňský scénář ohlašovaného zdražování. Energetici avizují novoroční zdražení až o 15 procent. (Nejde tu jen o ČEZ, paniku právě šíří i další dodavatelé jako Elimon a United Energy Trading). Příčin prý může být několik - jednou z hlavních má být odstavení německých jaderných elektráren, které údajně potlačí poptávku po elektřině strmě vzhůru. Jak naposledy před pár dny varovaly Lidové noviny, cenu o zatím nespecifikovaná procenta zvednou i přísnější podmínky požadované po obchodnících s elektřinou.

Nechme teď stranou opačné názory odborníků, které naopak hovoří o případném dalším možném zlevnění. Z pohledu energetiků je celá věc vlastně logická - firmám jde zkrátka o zisk. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy lživé prognózy o drahé elektřině nemají ve veřejné scéně nikoho, kdo by jim oponoval a kdy se naopak stávají součástí politických argumentů, jak se k české energetice do budoucna postavit.

Právě v otázce cen elektřiny - už dnes vyšších než v sousedních zemích, ale také ve Francii či Británii - podle všeho leží skutečné hřiště aktuálního "solárního problému". Rostoucí ceny elektřiny pomáhají projektantům nejdražší ohlášené stavby porevoluční historie - dostavby Temelína - s výpočty, zda se půlbilionová investice vlastně vyplatí, či ne. Pokud by cena nerostla, Temelín bude od počátku ztrátový a nakonec by z jeho stavby mohlo úplně sejít.

To je pochopitelně noční můra všech zainteresovaných. Zcela bezprecedentní půlbilionový balík rozdělovaných peněz se může snadno stát obrovským prostorem pro rozdělování dílčích miliardových i stamilionových zakázek mezi spřátelené firmy či platby "bokem" pro manažery i jejich politiky.

Jak známo, právě v penězotocích mezi energetiky a politikou vidí řada komentátorů už roky příčinu nebývalé podpory, jaké se firmám jako ČEZ či Czech Coal při masivní těžbě uhlí nebo v jaderné energetice dostává. Jak už bylo výše zmíněno, z ČEZ a velkých energetických firem pochází navíc prakticky všichni tuzemští ministři průmyslu posledních let i další klíčoví politici. "Podporovat vlastní zdroje jako uhlí a jádro, to je zkrátka vize, které věřím. Žádné obnovitelné zdroje je nenahradí," shrnuje takový pohled i Oldřich Vojíř, který mimochodem rovněž dlouhé roky pobíral v součtu statisícové odměny za členství v dozorčí radě ČEZ.

 

Až jednou doslouží

Scénář vytvoření paniky a následného využití této situace není v Česku novinkou. Obdobný příběh se odehrál už v polovině devadesátých let, kdy Klausova vláda rozhodla o stavbě prvních dvou temelínských bloků. Nakonec se ukázalo, že původní čísla o jejich potřebnosti jsou značně nadsazená a většina produkce se dodnes vyváží. A tento scénář se zjevně opakuje - energetické giganty zabránily nástupu decentralizace slibované obnovitelnými zdroji a aktuálně svádějí druhou rozhodující bitvu - o ceny elektřiny, potažmo Temelín.

Souboj jádra s nově se objevující konkurencí v podobě čím dál levnějších a účinnějších obnovitelných zdrojů může být každopádně stále obtížnější. Univerzita v německém Kasselu například nedávno spočítala, že nejpozději v roce 2015 se fotovoltaické zdroje stanou naprosto soběstačnými a nebudou potřebovat žádné dotace. Samozřejmě, dotace slíbené zákonem v minulých letech bude více či méně nutné vyplatit ve všech zemích, které podporují fotovoltaiku.

Všude je to podstatně méně než v Česku, kde dotační výši způsobila (pravděpodobně záměrná) nečinnost politiků a státních úředníků. Ale řada tuzemských odborníků je přesvědčena, že to bude pořád levnější než fotovoltaiku coby konkurenta zničit a místo ní investovat až pět set miliard korun do výstavby Temelína, nemluvě o dalších zdrojích energie a tepla na uhlí, do nichž investuje ČEZ v současnosti dalších sto miliard.

Úředníci i ministr průmyslu Martin Kocourek přiznávají, že současný výkon solárních elektráren nijak nezatížil rozvodnou síť a kapacita unese ještě aspoň jeden megawatt tzv. nestabilních zdrojů jako soláry či větrníky navíc. A podle přesvědčení kasselských, ale také mnoha českých odborníků unese síť ještě více, když se předělá na inteligentní přenosovou soustavu, jež bude schopna energii akumulovat, nebo když se prostě dají licence výrobcům, kteří budou tvořit uzavřené energetické ostrovy s vlastní spotřebou.

Přesně to by byl veřejný zájem. Zda se však ve finále naplní, je teď hodně nejisté. Podle Milana Kovaříka, člena představenstva státní společnosti ČEPS, která elektrické vedení spravuje, Česko připravuje svou síť především na připojení nových temelínských bloků. Jak dnes firma otevřeně přiznává, s investicemi do přestavby rozvodné sítě nahrávající obnovitelným zdrojům počítá až někdy po roce 2030. Právě tehdy by měl být dostavěn reaktor v jihočeském Temelíně. "Počítáme, že zásadní rozmach obnovitelných zdrojů nastane až po roce 2050," říká dokonce ministr průmyslu Martin Kocourek. "To už naše konvenční zdroje budou dosluhovat."

  (TOMÁŠ SACHER, JAROSLAV SPURNÝ) „

Takže, i když vezmu za bernou minci jen obsah citovaného článku

a veřejně dostupné záznamy z parlamentu:

Tvrzení, že TAKTÉŽ pan Bursík se o solární skandál, grandiózní to zlodějnu a ekologické svinstvo, zasloužil", nepochybně platí.

Hlasoval pro. Jeho veřejné projevy k tomuto tématu z oné doby si každý může přečíst. Dokonce ani dodatečně nepopírá (viz článek), že o zásadních (zjevně úmyslně zabudovaných) vadách zákona věděl.

Přispěvatel Peterczech má pravdu a nic jste na tom nezměnil tím, že jste to tu "zapleskl" litaniemi na téma, že jiní gauneři se zasloužili (hlavně napakovali) více.

 

Hlasoval pro? On byl v té

Hlasoval pro? On byl v té době ( v roce 2005) poslancem Parlamentu??? Hmm, asi mi něco uniklo...

Třebas

po přečtení alespoň části rozhovoru, který poskytl Bursík portálu tzb-info.cz pochopíte, že nešlo o nic menšího než o záměrnou pasivitou zdiskreditovat FVE respektive všechny OZE ze strany politiků ČEZu tak, aby bylo možné uskutečnit investici, při níž se bude porcovat temelínský medvěd o hodnotě 300-500 miliard kaček kromě jiného. I když jak si Váš přípisek pročítám ještě jednou, tak Vy vlastně máte „jasno“… (;-).

http://energetika.tzb-info.cz/8507-martin-bursik-pricinou-dnesni-neumerne-podpory-fotovoltaicke-elektriny-je-fatalni-selhani-fischerovy-vlady

 

„Martin Bursík: Příčinou dnešní neúměrné podpory fotovoltaické elektřiny je fatální selhání Fischerovy vlády

Datum: 19.4.2012

 

TZB-info: Současný názor české veřejnosti na obnovitelné zdroje energie a především na fotovoltaické elektrárnyje všeobecně negativní. Částka na podporu výroby elektřiny z těchto obnovitelných zdrojů dosahuje dnes výše cca 30 mld. Kč a je hrazena asi třetinou ze státního rozpočtu a z větší části v cenách elektřiny všech spotřebitelů. Navíc solární parky rozhodně nejsou ozdobou krajiny. Jak se stal tento malér, který odvětví OZE tak výrazně poškodil?

Martin Bursík:Jsem přesvědčen, že kampaň proti slunečním elektrárnám nebyla vůbec náhodná a byla naopak velmi dobře promyšlená. Pokusím se vysvětlit historii, jak to vzniklo. Zákon na podporu výroby elektřiny z OZE byl skutečně nastaven tak, že Energetický regulační úřad při stanovování pevné výkupní ceny na příští rok mohl tuto cenu snížit maximálně o 5 %. Byl to návrh poslankyně Šedivé za ČSSD z podnětu některé z ekologických iniciativ. V našem původním návrhu bylo 10 %, ale to se nepodařilo obhájit a Sněmovna odhlasovala 5 %. Nikoho tehdy nenapadlo, že by to mohl být problém. Ale stalo se to, že Čína, která zaměřila svůj výzkum a průmyslovou výrobu na obnovitelné zdroje, vrhla na trh technologie, které byly skokově až o 40 % levnější. To se samozřejmě projevilo v ohromném nárůstu zájmu investorů o fotovoltaiku. Bylo to bohužel právě v době, kdy padla Topolánkova vláda, ve které jsem byl ministrem životního prostředí, tedy v době politických turbulencí. Energetický regulační úřad zaznamenal exponenciální nárůstu počtu žadatelů o připojení. Podle informací, které já mám k dispozici, připravili experti z ERÚ drobnou novelu zákona, kterou poskytli hospodářskému výboru parlamentu, kterému předsedal Oldřich Vojíř a předali ji i tehdejšími ministru průmyslu a obchodu Vladimíru Tošovskému. Princip novely byl stejný jako té, která byla přijata o rok později. Pokud průměrná návratnost klesne pod 11 let, pak Energetický regulační úřad není vázán hranicí 5 %. Přesto, že šlo o čas, ani hospodářský výbor, ani ministerstvo průmyslu nekonaly, novela nebyla schválena a zastaralý a nevyhovující zákon platil dál. A tento roční odklad byl klíčový. Úsměvné je např. i to, že při projednání novely byl předložen pozměňovací návrh dvou poslanců za ODS, aby byla odložena účinnost novely pro instalace nad 10 MW. Jedinou, takhle velkou elektrárnu tehdy stavěl ČEZ, který se obával, že ji nedostaví včas. Skutečným vítězem tohoto příběhu je ČEZ – největší investor do fotovoltaiky. Jednak inkasuje nepřiměřené zisky z FTV elektráren, které ještě stihl připojit. Podle mne ještě vyjdou na povrch informace o tom, jak ČEZ diskriminačně rozhodoval o tom, koho připojí a koho ne. Druhým vítězstvím je, že poškodil dobré jméno fotovoltaiky a obnovitelných zdrojů obecně, jejichž výroba mu ukrajuje zisky z prodeje elektřiny vyrobené v uhelných a jaderných elektrárnách. A třetí benefit je v tom, že vyrobenou elektřinu vykáže jako obnovitelnou a tím pádem bude moci získat emisní povolenky v této hodnotě zdarma v rámci postupného náběhu aukcí. A nyní vezměme v úvahu, že bezprostředně po tomto vývoji, který postavil proti obnovitelným zdrojům poslance, novináře i širokou veřejnost, MPO předkládá novelu energetického zákona, který tvrdě omezuje vznik nových obnovitelných zdrojů. A současně i návrh aktualizace Státní energetické koncepce s 80% podílem výroby elektřiny z jádra a následně i nový zákon o podporovaných zdrojích energie. Já si myslím, že to spolu všechno souvisí. Celý „malér“, jak jste to nazval, vůbec nebyla náhoda, ale promyšlená strategie. Tím, kdo selhal, vůbec nebyli investoři do fotovoltaiky a už vůbec ne tato technologie jako taková. Šlo o fatální selhání Fischerovy vlády, ministra průmyslu Tošovského a předsedy hospodářského výboru Vojíře. Je potřeba si klást otázku, proč ministr Tošovský, který prožil většinu svého profesního života v ČEZu, nekonal.

TZB-info: Proč jste ale Vy jako ministr nevyvíjel tehdy víc iniciativy k prosazení změny výkupních cen z fotovoltaiky?

Já, ani nikdo z ministerstva životního prostředí, jsme informace o změně investičních podmínek a nárůstu počtu žadatelů o připojení a licenci slunečních elektráren do začátku května 2009, kdy padla Topolánkova vláda, neměli. Kdo však tyto informace měl k dispozici, byl ČEZ Distribuce a E.ON Distribuce, s nimiž žadatelé podepisovali smlouvy o smlouvách budoucích. A v druhé polovině roku 2009 se o nárůstu zájmu o fotovoltaické elektrárny musel dozvědět i Energetický regulační úřad. Ten totiž pravidelně vyžaduje od distribučních společností informace potřebné k tomu, aby odhadl vícenáklady vzniklé podporou obnovitelných zdrojů energie pro následující rok. Bylo by poctivé, aby Energetický regulační úřad zveřejnil svoji komunikaci s premiérem Fischerem, ministrem průmyslu a obchodu Tošovským a předsedou hospodářského výboru sněmovny Vojířem. Z ní by podle mne vyplynulo, kdo nekonal a kdo tím de facto režíroval diskreditaci obnovitelných zdrojů energie. Nikdo nevěří tomu, že šlo o prosté selhání regulace obnovitelných zdrojů energie a že nešlo o záměr ČEZu vydělat velké peníze a poškodit budoucí konkurenci z oblasti obnovitelných zdrojů energie.

A pak je tady další téma, selektivní přístup ČEZ Distribuce a E.ON Distribuce při připojování nových fotovoltaických elektráren. Média již zveřejnila případy, kdy distribuční společnost povolila připojení elektráren, které fyzicky v té době neexistovaly. Existuje vážné podezření, že distributoři některé investory zvýhodňovali, jiné znevýhodňovali. Největším investorem do fotovoltaiky v roce 2010 byl tentýž ČEZ, jehož divize ČEZ Distribuce rozhodovala o tom, koho připojí a koho ne. Existuje podezření, že ČEZ zvýhodňoval sebe sama. Předsedkyně ERÚ paní Vitásková by měla ve veřejném zájmu zajistit absolutní transparentnost procesu povolování, resp. připojování v roce 2010, to znamená donutit distribuční společnosti k tomu, aby zveřejnily veškeré údaje související s povolovacím procesem.“

Opět výmluvy. Kdo rozhoduje, například hlasuje v parlamentu,

nebo má ministerskou pravomoc a aparát, ten nese odpovědnost. Je to i odpovědnost za to, jak si zjišťuje informace,  koho si na zpracování informací najme, atd... I pan Bursík nese odpovědnost. Když ho člověk poslouchá při různých projevech na ekologická témata, například i o fotovoltaických elektrárnách z inkriminované doby, snad by i uvěřil, že je odborník na slovo vzatý a perfektně ví, o čem hovoří a notabene o čem hlasuje či jinak rozhoduje. A teď najednou nevěděl, netušil, nenapadlo ho, nikdo mu neřekl - jen ti druzí věděli a konali - no, on přece za nic nemůže...!

Fakta o FVE v kostce

Vždyť jsem říkal, že „Vy vlastně máte „jasno“… (;-)“ Vám jde zjevně jen a jen o šíření té „Vaší pravdy“ přičemž odpovědnost resortního ministra MPO Tošovského (ČEZ, ČEPS, nom. ODS), předsedy hospodářského výboru PS, který sice věděl, ale "neměl čas" Vojíře (ČEZ, ODS) Vám do toho Vašeho schématu jaksi nezapadá, proto to otáčíte o 180°.

No Vám předkládat fakta je asi zbytečné. Nicméně pokud by jiní měli zájem, tak tady je link na stručný souhrn události, co, jak a proč. V případě potřeby mohu dodat další…

 

http://www.energie21.cz/archiv-novinek/Fotovoltaika-v-Ceske-republice-%E2%80%93-fakta-a-udalosti__s303x48711.html

 

BTW: V době příprav a průběhu předsednictví EU byl Bursík(SZ) nejspíš rád, že vůbec dýchá a chtít aby se nad to zabýval ještě agendou jiného resortu - MPO Martina Římana(ČEZ, ODS), pod kterého spadá jak ERU, tak energetika samotná … no to už je bez komentáře.

Na začátku byl výrok v příspěvku Peterczecha, že

pan Bursík je taktéž, zdůrazňuji taktéž zodpovědný za celý skandál s fotovoltaikou. Vy jste p.r. manažer pana Bursíka, nebo co? Pořád tady, jak je "dobrým" zvykem u našich politiků, snášíte hromady dokladů o tom, kdo všechno je zodpovědný taky, případně víc. To přece všechno nic nemění na existenci dílu odpovědnosti pana Bursíka! A ten původní příspěvek byl o tom, že člověk s dílem odpovědnosti za řečený skandál není zrovna pravým kandidátem na cenu, o které je článek.

Rád na základě nových informací změním názor, ale vy jste mi o tom, že snad pan Bursík nenese žádný svůj díl, opět zdůrazňuji svůj díl zodpovědnosti, přes kvanta textu ve vašich příspěvcích nesdělil vůbec nic!

Ne, to věru nejsem …(;-).

Jen mi trochu víc vadí, to neustálé přepisování (překrucování) „historie“. Jinak viz výše nick murdoch.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah