Dvacetiletý Ropák: Galerie největších ignorantů životního prostředí

Ekologické negramotnosti a přezírání přírody přibývá, anketa Ropák roku nabývá na významu. Sebereflexe „oceněných“ se však nedostavuje.

Ekologie
Čestmír Klos | 26.04.2012
Vítězové posledních tří ročníků ankety: zprava Pavel Drobil (2010), Pavel Bém (2008) a Vladimír Tošovský (2009).

Nejznámější anticena v oboru ekologie slaví dvacetiny. Kdo si odnese jubilejního Ropáka roku 2011, se dozvíme již v pátek v poledne. (Horkým favoritem je ale zcela jistě Jan Stráský, jehož „počinům“ na Šumavě ČESKÁ POZICE v loňském roce věnovala řadu článků.)

Ať to bude kdokoliv, bude navazovat na „úspěchy“ Ropáka roku 2010 Pavla Drobila. Ten po velice podezřelých eskapádách svých podřízených musel s ostudou opustit post ministra životního prostředí, ale nezastyděl se a dokonce se rozhodl na kongresu ODS poučit spolustraníky, jak se na to musí – hned po vítězných volbách obsadit všechna vedoucí místa až po ředitele odborů členy vlastní strany. Že se u těchto postů v rozumně fungujícím systému už vyžaduje odbornost, není pro Drobila rozhodující.

Pavel Drobil je vlastně nejslavnějším Ropákem v historii této zdravě poťouchlé anketySvým arogantním přístupem k ochraně životního prostředí dosáhl Drobil za superkrátké půlroční ministrování toho, že mu anticenu Ropák 2010 vyneslo hned několik ekologicky sporných počinů. Protože u stočlenné poroty složené z různých kulturních a vědeckých osobností, novinářů i ekologických aktivistů vyhrály i dva jeho podivuhodné výroky, je vlastně nejslavnějším Ropákem v historii této zdravě poťouchlé ankety.

Rekordní byl i jeho náskok proti vloni vyhlášenému viceropákovi Michaelu Vítovi, který se coby hlavní hygienik „proslavil“ změkčováním norem hlukových zdravotních limitů. A nepochybně sehnal i nejvyšší počet zdůvodnění pro svoji kandidaturu.

K životnímu prostředí bezohledných osobností Drobilova formátu však odhalila anketa Ropák roku během dvacetileté existence povícero. Vynikly jindy a v jiných druzích činnosti.

Jak šel ropácký čas

Anketa Ropák roku, určená největším ničitelům přírody, zakořenila ještě v česko-slovenské federaci, ale od druhého ročníku je už pouze českým žebříčkem. A nejspíš i českým vynálezem, protože nápad se zrodil mezi členy Dětí Země. Povídka o fiktivním zakladateli ze Spolku krušnohorských ropáků Miloši W. Mlčochovi už dnes nudí. Nicméně inspirace pochází právě z této lokality, odkud vzešel i dnes už legendární film Jana Svěráka Ropáci (1988), který získal studentského Oscara.

Ropák je nejstarší ekologickou anketou, kterou si pořádá občanská společnost jako projev vzdoru proti ničení přírodyPrvní podobu ropáka zachytila v roce 1987 výtvarnice filmu Barbara Šalamounová. Obé, film i figurka, byly bezprostřední inspirací pro založení ankety. Rok co rok se měnící držitelé anticeny Ropák roku nenechávají na nic z toho zapomenout. Ani na stále aktuální a vtipný film, který se při vyhlašování Ropáků často znovu a znovu promítá, ani na figurku a samozřejmě ani na samu anticenu.

Stálý pořadatel ankety Miroslav Patrik z Dětí Země k tomu připomíná: „Jen stěží by před dvaceti lety někdo mohl předvídat, že slovo ropák bude tak zpopularizované (najdeme ho i v křížovkách), takže se stane synonymem pro bezuzdné ničení přírody. Ačkoliv existuje několik pozitivních ekologických ocenění, včetně státních, tato anticena se stala v rámci oboru nejznámější.“

Patrik hrdě připomíná, že Ropák je nejstarší ekologickou anketou, kterou si pořádá občanská společnost jako projev vzdoru proti ničení přírody a krajiny či životního prostředí. Cílem kritiky se stávají nejen politická nebo úřednická rozhodnutí, ale i různé bizarní plány, které se „jen“ prosazují.

Tragikomická sestra Zelená perla

O dva roky mladší než Ropák je soutěž o nejhloupější výrok v ekologické problematice, která svůj název dokonce dostala až během let, co odrostla z plenek. Bývávaly časy, kdy vítězné výroky spíš rozesmávaly než hrozily, takže jim název soutěže opravdu padnul. Trend posledních roků i ve výrocích značně přitvrzuje.

Jeden z porotců Zelené perly, ekolog Jan Piňos k tomu poznamenává:„Do nedávné minulosti patřila většina výroků šéfům firem, projektantům, úředníkům či ,odborníkům‘ na ekologické posudky. Politici tvořili nevelkou, ,profláklou‘ skupinu často se opakujících jmen. Letos jsou mezi citovanými autory samí politici. Blbost se lavinovitě šíří napříč funkcemi i stranami,“ upozorňuje Piňos.“ A dodává: „Na firmy, projektanty a úředníky už nezbylo místo. Lid se krčí se svou blbostí v rohu, politici zcela ovládli pole.“ Trend posledních let je zaznamenán, na vítězné letošní výroky si počkáme taktéž do pátečního poledne.

Pro minulost i budoucnost je třeba zaznamenat, že jak Ropák, tak Zelená perla jsou jen dobrovolné ankety. A podle toho je třeba k váze výsledků přistupovat. Tipy do anket píší organizátorům z Dětí Země občané. Kdokoliv a kdykoliv. A tak se na výběru Ropáka výrazným způsobem podílejí dvě občanské skupiny. V první fázi dobrovolní navrhovatelé, v té konečné více než stočlenná porota složená z osobností z kulturní, environmentální či mediální sféry a zástupců nevládních organizací.

Superropáci

Výjimečné trojjediné vítězství Pavla Drobila v obou anketách jsme si již vychutnali a věnovali jsme se mu i po loňském vyhlášení v článku Nejdrsnější ropák v historii. Ještě jednou nepominutelnou jeho vlastností je, že je velice čerstvé. S negativními důsledky Drobilových kroků se naše společnost bude ještě dlouho potýkat.

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah