Chrono http://www.ceskapozice.cz/chrono_old cs Adrian Portmann: „Postup rady ÚSTR byl amatérský. Budu se soudit.“ http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/adrian-portmann-%E2%80%9Epostup-rady-ustr-byl-amatersky-budu-se-soudit%E2%80%9C <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/ustr0205013.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu </div> </div> </div> <p>Adrian Portmann je švýcarský historik, který už dlouhou dobu působí v&nbsp;České republice. Neúspěšně se ucházel o ředitelský post v&nbsp;kritizovaném Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Neprošel už prvním kolem volby, když získal na svou stranu jen jednoho radního ze šesti. Bezprostředně po svém vyřazení ale v&nbsp;mediální ofenzivě radikálně napadl celé výběrové řízení. Jeho průběh označuje za nezákonný a jednání rady za přinejlepším amatérské.</p> <p>V&nbsp;rozhovoru s&nbsp;ČESKOU POZICÍ popisuje konkrétní pochybení rady při výběru ředitele ÚSTR. Portmannův závěr je jasný: bude se soudit.</p> <h5>Neregulérní výběr</h5> <h4>ČESKÁ POZICE: Ve středu rada zvolila ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňka Hazdru, jste překvapen?</h4> <p>PORTMANN: Ne. Když jsem šel do výběrového řízení, snažil jsem se dát dohromady kvalitní projekt, myslel jsem svoji kandidaturu velmi vážně. Nicméně už od ledna se postupně ukazovalo, že výběr ředitele neprobíhá regulérně. Výsledek byl proto předvídatelný, počítal jsem s ním.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Mám to chápat tak, že říkáte, že Hazdra byl zvýhodněn ve výběrovém řízení a zvolen neregulérně?</h4> <p>PORTMANN: Absolutně. Výběrové řízení, jehož pravidla rada několikrát během jeho průběhu změnila, se panu Hazdrovi šilo na míru a pikantní je, že bodový systém pro ohodnocení kandidátů byl radou schválen až potom, co radní znali kandidáty. To se přece ve výběrovém řízení ve státní správě nesmí dít! Co jiného byste označil za manipulaci?</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Naznačujete, že bodový systém Hazdru zvýhodňoval. Jaká kritéria ho podle vás zvýhodňovala?</h4> <p>PORTMANN: Tady nejde o mě. Opřeme se o fakta. V&nbsp;původním zadání výběrového řízení ze září minulého roku je potřebná kvalifikace kandidátů jasně definovaná, a definovala je sama rada. Jenže problém je, že v&nbsp;architektuře bodového hodnocení některé původně definované požadavky vypadly &ndash; třeba znalost cizích jazyků a pedagogické zkušenosti.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Takže pan Hazdra neumí podle vás cizí jazyky, a proto toto kritérium rada upozadila?</h4> <p>PORTMANN: Já jenom říkám, že ty právě zmiňované dva dokumenty rady, které určovaly podmínky výběrové řízení, nejsou spolu v&nbsp;souladu. A to je problém.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Ale také říkáte, že kritéria upřednostňovala Hazdru&hellip;</h4> <p>PORTMANN: Ano, některá vyškrtnutí kategorií mu pomohla, protože by tam pravděpodobně bodovali jiní kandidáti více než on. Velmi významně mu pak nahrálo, že pro řízení a manažerskou a organizační schopnost a zkušenost bylo možné získat celých dvacet bodů. Paní Benešová, předsedkyně rady, po zvolení pana Hazdry médiím řekla, že tento třicetiletý historik má ze všech kandidátů největší manažerské zkušenosti. To mohla říct jen na základě čistě formálních kritérií. Hazdra řídil před několika lety ÚSTR po celé tři měsíce a předtím byl vedoucím oddělení druhé světové války. Od dubna 2013 je náměstkem takzvané krizové ředitelky Pavly Foglové.</p> <p>S&nbsp;jakými hmatatelnými výsledky tyto funkce vykonával, to zřejmě ani radu ani hodnotící komisi příliš nezajímalo. U jiných kandidátů, kteří nezastávali vedoucí funkce ve státní správě, ale v&nbsp;odborných grémiích, akademických organizacích či podobně, se jejich reálná manažerská a organizační bilance dostatečně neuznávala. Hodnocení bylo nepřípustně povrchní a formální. &nbsp;&nbsp;&nbsp;</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Já se ještě jednou vrátím k&nbsp;cizím jazykům. Před chvílí jste naznačil, že rada dopředu zvýhodnila Hazdru upozaděním cizích jazyků. Ještě jednou se proto ptám: máte informaci, že Hazdra neumí cizí jazyky?</h4> <p><cite>&bdquo;Já jenom konstatuji, že znalost cizích jazyků úplně vypadla z&nbsp;hodnotících kritérií&ldquo;</cite>PORTMANN: Já jenom konstatuji, že znalost cizích jazyků úplně vypadla z&nbsp;hodnotících kritérií. Nebyla ověřována, ačkoli to byl základní kvalifikační požadavek původního zadání konkurzu. A když se něco chce, ale neověřuje se to, tak je to špatný základ; vzbuzuje to pochybnosti.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Když jste před týdnem nepostoupil do další fáze volby ředitele ÚSTR, označil jste postup rady při výběru ředitele za nezákonný. Proč?</h4> <p>PORTMANN: Je jednoznačně nezákonný. Z&nbsp;prvního kola volby postoupili jen dva nejúspěšnější kandidáti (Zdeněk Hazdra a Muriel Blaiveová), a to nemá oporu v&nbsp;jednacím řádu rady. O žádném vyřazování kandidátů v&nbsp;procesu volby tam není nic napsáno, ačkoliv modus volby ředitele je v&nbsp;článku šest jednacího řádu konkrétně řešen. A zákon o ÚSTR jasně říká: vnitřní fungování rady se řídí a je podrobně upraveno jejím jednacím řádem. Rada neměla žádné oprávnění těsně před volbou, 20. března, vydat takzvaný volební řád. Rada maximálně mohla novelizovat jednací řád nebo prohlásit, že volební řád je integrální součástí jednacího řádu. To ale prokazatelně neudělala. Tečka.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: A když rada říká, že jednací řád je obecným předpisem, zatímco volební řád ho konkretizuje, ale není s&nbsp;ním v&nbsp;rozporu&hellip;</h4> <p>PORTMANN: Ještě jednou: volební řád je dokumentem, k&nbsp;jehož vydání rada neměla žádné oprávnění. I kdyby amatérsky sestavený volební řád byl platný (což není), museli bychom konstatovat, že neobsahuje jen upřesnění způsobu volby ředitele, ale uvádí některá ustanovení, která jsou v&nbsp;přímém rozporu s&nbsp;nadřazeným jednacím řádem. Vedle zásadního opatření vyřazování kandidátů ještě jeden příklad: podle jednacího řádu rada musí při volbě zřídit dvoučlennou volební komisi, zatímco volební řád mluví najednou o tříčlenné komisi včetně předsedy. Ty rozpory jsou evidentní a mohl bych pokračovat.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Pokračujte.</h4> <p>PORTMANN: Jsou tam další technikálie.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Jaké?</h4> <p><cite>&bdquo;ÚSTR není soukromý klub sběratelů poštovních známek, je to státní instituce!&ldquo;</cite>PORTMANN: Podrobně až u soudu. Podívejte, já tím chci jenom ukázat, že rada postupuje po právní stránce naprosto amatérsky. Neví, co dělá. Tak diletantsky nemůže státní úřad fungovat. ÚSTR není soukromý klub sběratelů poštovních známek, je to státní instituce! Asi by byla dobrá investice poslat radní na povinný právní proseminář&hellip;</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Když jste uvedl dva příklady, které považujete za rozpor &ndash; jsou to tak zásadní rozpory, aby doložily právní irelevanci výběrového řízení a amatérismus rady?</h4> <p>PORTMANN: Rozhodně. Existuje reálpolitika. Už delší dobu bylo známé, že radní byli rozpolcení mezi dva tábory (s výjimkou paní Kavalírové): větší tábor Hazdry, menší tábor Blaiveové. Potom ale existují i nějaké sekundární preference. A když se ukáže, že favorité jednoho i druhého tábora nemají dostatečný koaliční potenciál na získání kvóra, mohlo na sekundární preference dojít. Proto je fatální, že na základě neplatného volebního řádu byli kompromisní kandidáti z&nbsp;dalšího průběhu volby vyřazení. V&nbsp;čím zájmu to je?</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Jestli to dobře chápu: kompromisním kandidátem jste měl být vy, i když jste v&nbsp;prvním kole získal pouze jeden hlas, a to od paní Kavalírové&hellip;</h4> <p>PORTMANN: Byl jsem jediný kandidát, který mohl zvítězit nad panem Hazdrou, ale nedostal jsem šanci.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Nebývá zrovna zvykem, aby kompromisní kandidát tak otevřeně kritizoval postup rady...</h4> <p>PORTMANN: Domnívám se, že jsem delší dobu skutečně kompromisním kandidátem s&nbsp;nejširším koaličním potenciálem byl. Ale samozřejmě, jakmile jsem začal radní upozorňovat na různé nedostatky výběrového řízení, tak jsem se pro ně nakonec stal &nbsp;<em>personou non grata</em>. To ale není moje chyba, to je chyba rady, která má obecný problém s&nbsp;přijímáním kritiky a mimochodem i s kritickou sebereflexí.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Ten volební řád byl známý dlouhou dobu dopředu&hellip;</h4> <p>PORTMANN: Ne, byl schválen až 20. března.<cite>&bdquo;Rada má obecný problém s&nbsp;přijímáním kritiky a mimochodem i s kritickou sebereflexí&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE: To znamená, že byl znám více než dva týdny. Proč jste takto razantně v&nbsp;médiích nevystoupil s&nbsp;jeho kritikou dříve? Proč až potom, když jste získal jen hlas paní Kavalírové, a byl vyřazen?</h4> <p>PORTMANN: Já jsem radní opakovaně upozorňoval ještě před volbou, že volební řád není v&nbsp;souladu s&nbsp;jednacím řádem a že jedinou cestou je volební řád zrušit a postupovat podle zákona.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Já se ale ptám na média.</h4> <p>PORTMANN: Dal jsem radě šanci chybu ještě včas napravit. Preferuji spíše metody klidné diplomacie. Teprve potom, když se ukázalo, že druhý nebyl ochotný k&nbsp;nápravě, bylo na místě jít na veřejnost. A to se ukázalo opravdu teprve v&nbsp;první den volby, 9. dubna.</p> <h5>Neregulérní komise</h5> <h4>ČESKÁ POZICE: Z vašich veřejných vyjádření je také zřejmé, že kritizujete už vznik desetičlenné odborné komise, kterou před několika měsíci ustavila rada a která měla pro radu dát doporučení a posoudit koncepce pěti kandidátů, včetně té vaší. Co vám na té komisi vadí?</h4> <p>PORTMANN: Začněme kardinální otázkou: měla rada vůbec oprávnění takový pomocný orgán zřizovat? Pochybuju o tom, protože ani zákon, ani jednací řád rady, ani organizační řád ÚSTR radě takovou pravomoc nedává. I kdyby ale komise byla zřízena po právu, jsou tu znovu obrovské neregulérnosti. Byli tam kamarádi hlavně paní Blaiveové, lidé, kteří s&nbsp;ní dlouhodobě společně publikují&hellip;</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Když vznášíte taková obvinění, buďte konkrétní.</h4> <p>PORTMANN: Proč ne. Byl tam třeba francouzský politolog Nicolas Maslowski. Jediný zahraniční člen komise byl tedy zrovna ze stejné země jako jeden z&nbsp;kandidátů. Zajímavé. Byl tam historik a politolog Jiří Hnilica, jenž se orientuje na francouzské dějiny. Já mám Francii rád, ale Francie není jediná země na světě. A střet zájmů tam byl ve více než dvou případech. Argumentace radních, že vyškrtnutím nejnižšího a nejvyššího bodového hodnocení z&nbsp;celkového žebříčku problém osobních vazeb a střetů zájmů eliminuje, neobstojí.<cite>&bdquo;Já mám Francii rád, ale Francie není jediná země na světě. A střet zájmů tam byl ve více než dvou případech.&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE: Proč? V&nbsp;kolika případech k&nbsp;tomu střetu zájmů podle vás došlo?</h4> <p>PORTMANN: Tady je ještě jedno hledisko. V&nbsp;té komisi, ve které kvůli značné fluktuaci bylo celkem více než deset členů, převažovali lidé, kteří se dlouhodobě vyjadřovali kriticky vůči ÚSTR, a většinou se dokonce stavěli proti jeho vzniku. I to je znepokojující.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Proč je to znepokojující? ÚSTR v&nbsp;akademické obci moc nadšení nevzbuzuje, ba naopak. Proto, i kdyby to bylo, jak říkáte, je jen přirozené, že součástí odborné komise budou třeba i lidé s&nbsp;velmi kritickým názorem na ÚSTR&hellip;</h4> <p>PORTMANN: Promiňte, ale když tam byli jen dva historici, spíš jeden a půl historika, kteří se danou dobou profesně zabývají, tak o čem se bavíme? Ano, jedním z&nbsp;historiků byl pan Tůma, to je ale &ndash; při vší úctě &ndash; spíš manažer než historik, a druhým z&nbsp;nich je pan Hnilica. Pak tam sice byli někteří profesní politologové, ale to je tak vše. Zdá se mi to tím trochu deformované.</p> <h5>Platí tady pravidla, nebo neplatí?</h5> <h4>ČESKÁ POZICE: Byl jste kandidátem, o kterém se říkalo, že má nejblíže k&nbsp;Pavlu Žáčkovi, prvnímu řediteli ÚSTR. Je to tak?</h4> <p>PORTMANN: Jen mimochodem: pan Hazdra, ne já, byl ten, který začal svou kariéru za Pavla Žáčka&hellip; A ano, je faktem, že pan Žáček mě akceptuje, jak se ukázalo v&nbsp;posledních dnech. To ale vůbec neznamená, že by mě řídil. Viděl jsem ho asi čtyřikrát v&nbsp;životě.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Jste rád za tu Žáčkovu akceptaci? Mám trochu pocit, že vám u rady zlomila vaz.</h4> <p>PORTMANN: Ano, i přesto jsem za ni rád. Konsenzus je nutný, a pokud součástí konsenzu bude i křídlo Pavla Žáčka, tak je to jen dobře. Kdyby součástí konsenzu byla i paní Šustrová, tak ještě lépe. Netvrdím, že je to možné. Bylo to ale mým záměrem, když jsem se rozhodl kandidovat: pokusit se překlenout tu propast a dávat lidi dohromady. Bohužel to, že se mluvilo o mém spojení s&nbsp;Pavlem Žáčkem, vyvolalo strach a mohlo mě to stát zvolení. To máte pravdu.<cite>&bdquo;Bohužel to, že se mluvilo o mém spojení s&nbsp;Pavlem Žáčkem, vyvolalo strach a mohlo mě to stát zvolení&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE: Když se na Ústav pro studium totalitních režimů podíváte z&nbsp;odstupu &ndash; jakou si myslíte, že má Zdeněk Hazdra šanci, aby uklidnil vášně kolem této instituce?</h4> <p>PORTMANN: Já mu přeju, aby se mu vášně podařilo utlumit. Problém je, že z&nbsp;hlediska uklidnění situace je volba Hazdry tou nejhorší možnou. Znám situaci v&nbsp;ÚSTR velmi zblízka a Hazdra má aktivní podporu maximálně deseti procent zaměstnanců. Odhaduji, že osmdesát až devadesát procent zaměstnanců by si přálo jiného kandidáta.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Proč by rada měla přihlížet k&nbsp;tomu, co si přejí nebo nepřejí zaměstnanci státní organizace, navíc organizace kritizované?</h4> <p>PORTMANN: Preference zaměstnanců nemá být rozhodující faktor, ale faktor významný. Nelze vycházet z&nbsp;představy, že je možné řídit instituci proti vůli vlastních zaměstnanců. Leda byste měl v&nbsp;ruce revolver.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Kdyby se dělalo výběrové řízení na šéfa České pošty, také státní instituce, mělo by se přihlížet k&nbsp;tomu, co si přejí její zaměstnanci? Mělo by se přihlížet k&nbsp;tomu, že by někteří zaměstnanci už dopředu dávali najevo, že nechtějí konkrétního člověka?</h4> <p>PORTMANN: Jsem o tom přesvědčen. Pokud není akceptace ředitele od zaměstnanců, jak to chcete pak řešit? Já pocházím z&nbsp;prostředí, kde syndikální, demokratizační prvky jsou trošku někde jinde, a nedokážu si představit nic jiného. Je to asi střet kultur. Nezpochybňuji ale, že samotná volba je věcí rady. Ta ovšem představy zaměstnanců nijak systematicky a objektivně nezjišťovala. Spíš se mi dokonce zdálo, že pro radu platilo pravidlo &bdquo;koho chtějí zaměstnanci, toho určitě nebudeme chtít my&ldquo;.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Když jste tak kritický k&nbsp;průběhu výběrového řízení, dotáhnete to až k soudnímu sporu?</h4> <p>PORTMANN: Komunikoval jsem s&nbsp;radními už před volbou naprosto čitelně. Někteří z nich se mě přímo ptali, jestli se budu soudit. A já jim odpověděl jednoduše: přece se mě nechcete ptát, zda žijeme v&nbsp;právním státě, nebo ne, to snad nemyslíte vážně.<cite>&bdquo;Vymáhání práva u soudu je normální proces v&nbsp;demokracii, pokud něčí práva byla porušena&ldquo;</cite></p> <p>I když odhlédneme od podivné činnosti už zmíněné hodnotící komise, zůstává tady množství neomluvitelných chyb, které rada během konkurzu udělala. Nefungovala ani kontrola. Například paní Blaiveová měla být z&nbsp;výběrového řízení už během prvního kola vyřazena, protože její koncepce nesplňovala zadání. Zadání totiž pravilo, že kandidátské koncepce mají představit krátkodobé a dlouhodobé cíle v&nbsp;devíti oblastech ÚSTR a ABS (Archiv bezpečnostních složek). Ona nejméně tři oblasti ve své koncepci ani nezmínila. Když na to upozorňuji, tak to, prosím, neberte jako osobní animozitu či pomstu. Ale takové lajdáctví od veřejného orgánu nelze zkrátka tolerovat.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Jestli to tedy dobře chápu, budete se soudit.</h4> <p>PORTMANN: Ano. Samozřejmě. Žijeme ještě v&nbsp;zemi, kde pravidla platí, nebo neplatí? A jestli neplatí, tak proč je vůbec máme? Promiňte, ale vyrostl jsem ve Švýcarsku. Vymáhání práva u soudu je normální proces v&nbsp;demokracii, pokud něčí práva byla porušena. Tato rada naprosto selhala při svém snad nejdůležitějším úkolu. To nemůže zůstat bez odezvy.&nbsp;<span style="font-size: 14px;">Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového.</span></p> <p style="margin-left: 40px;"><strong>Adrian Portmann (* 1974)</strong><br /><span style="font-size: 14px;">Švýcarský historik. Předmětem jeho odborného zájmu jsou dějiny migrací, zejména vysídlení Němců z&nbsp;československého pohraničí po druhé světové válce. Portmann přednáší na brněnské Masarykově univerzitě a je v&nbsp;čele občanského sdružení Conditio humana, neziskové organizace, jejímž cílem je popularizace a bližší poznání nejnovějších dějin střední Evropy.</span></p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Přemysl Houda </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 72429 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/adrian-portmann-%E2%80%9Epostup-rady-ustr-byl-amatersky-budu-se-soudit%E2%80%9C#comments Věda a vzdělávání Adrian Portmann historie Muriel Blaiveová Pavel Žáček Pavla Foglová totalita Ústav pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra domov historie rozhovor Věda Fri, 18 Apr 2014 22:09:55 +0000 Přemysl Houda 139863 at http://www.ceskapozice.cz Zoufalství amerických konzervativců: Prohrávají boj za svobodu a malý stát http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/zoufalstvi-americkych-konzervativcu-prohravaji-boj-za-svobodu-maly-stat <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/reaganphiladelphia.png </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © montáž: ČESKÁ POZICE, Richard Cortés / foto: Wikimedia </div> </div> </div> <p style="margin-left: 40px;"><em>Od 4. do 6. dubna proběhlo v&nbsp;Chicagu jubilejní 50. setkání konzervativní neziskové vzdělávací nadace <a href="http://phillysoc.org/">The Philadelphia Society</a>. Jeho tématem letos byla Cesta vpřed: nevolnictví, nebo svoboda? &ndash; parafráze na slavnou knihu Augusta Friedricha von Hayeka (1899&ndash;1992) <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/122287/cesta-do-otroctvi/">Cesta do&nbsp;otroctví</a>, jež byla poprvé zveřejněna přesně před 70 lety a v níž tento ekonom rakouské školy kritizuje socialismus a nacismus (nacionální socialismus) směřující k&nbsp;totalitnímu státu.</em></p> <p style="margin-left: 40px;"><em>Většina současných členů The Philadelphia Society zastává konzervativní nebo libertariánské politické názory a mnozí z&nbsp;těch bývalých, například zmíněný von Hayek, ekonom Milton Friedman (1912&ndash;2006), filozof Eric Voegelin (1901&ndash;1985) či William F. Buckley mladší (1925&ndash;2008), který v&nbsp;roce 1955 založil čtrnáctideník National Review, výrazně ovlivnili vývoj konzervativního hnutí v&nbsp;USA.</em></p> <p style="margin-left: 40px;"><em>Mezi významné osobnosti letošního setkání patřil například Edwin Feulner, který mu předsedal a jenž byl dlouholetým prezidentem největšího amerického konzervativního think tanku The Heritage Foundation, či historik Lee Edwards, bývalý předseda Victims of Communism Memorial Foundation (Nadace památníku obětí komunismu), která loni na podzim <a href="http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/roman-joch-stane-se-vaclav-klaus-antikomunistou">udělila</a> exprezidentu Václavu Klausovi Truman-Reaganovu medaili Svobody, již dostávají bojovníci proti komunismu, což nebylo v&nbsp;Česku přijato příliš pozitivně.</em></p> <p style="margin-left: 40px;"><em>Letošního setkání The Philadelphia Society se zúčastnil i Roman Joch. Dle něho byla nálada na něm značně pesimistická, až neamericky pesimistická. Zdá se tedy, že nejen česká, ale ani americká pravice na tom není příliš dobře. Jeden účastník setkání dokonce smutně a suše konstatoval: &bdquo;Už si ani nevyprávíme vtipy.&ldquo;</em></p> <p>&bdquo;Proč se instituce jmenuje The Philadelphia Society? Protože se vždy schází v&nbsp;Chicagu.&ldquo; To je jen jeden z&nbsp;vtipů o diskusní společnosti, již její členové láskyplně nazývají zkráceně PhillySoc. Tato konzervativní nezisková vzdělávací nadace byla založena v&nbsp;roce 1964, kdy poprvé po druhé světové válce kandidoval na prezidenta USA politik z&nbsp;pravého křídla Republikánské strany &ndash; senátor Barry Goldwater.</p> <p>Americké poválečné pravici se říká konzervativci, nebo konzervativní hnutí. Americký konzervatismus je širší a bohatší než evropský a je syntézou či koalicí tří myšlenkových směrů:</p> <ul> <li>ekonomických a politických klasických liberálů a libertariánů, kteří obhajují individuální svobodu, malý stát, nízké daně a kapitalismus;</li> <li>morálních a hodnotových tradicionalistů, kteří obhajují morální hodnoty, ctnostný život, řád a mravní autoritu;</li> <li>antikomunistů, kteří požadovali nejen zadržování mezinárodního komunismu a sovětského imperialismu, ale i ofenzivní postup vůči nim s&nbsp;cílem rozpadu sovětské říše, čehož dosáhli v&nbsp;letech 1989 až 1991.</li> </ul> <p>Barry Goldwater byl první americký politik v&nbsp;poválečném období, který tyto názory zastával a kandidoval na prezidenta. V&nbsp;roce 1964 prohrál s&nbsp;kandidátem Demokratické strany Lyndonem B. Johnsonem, a to výrazně poměrem 61,5 ku 38,5 procentům hlasů. Američané tehdy konzervatismus odmítli, ale už v&nbsp;tomtéž desetiletí začali být nespokojení s&nbsp;vítězným prezidentem a během sedmdesátých let se tři významné části populace postupně posunovaly do prava:</p> <ul> <li>neokonzervativci, do té doby levicoví intelektuálové;</li> <li>evangelikálové, do té doby nepolitičtí konzervativní protestantští křesťané;</li> <li>a takzvaní Reaganovi demokraté &ndash; chudí běloši italského, irského a slovanského, zejména polského původu, většinou katolíci, kteří do té doby z&nbsp;ekonomických důvodů volili demokraty, ale nyní se z&nbsp;morálních a zahraničněpolitických (antikomunistických) důvodů posunuli do prava a k republikánům.</li> </ul> <p>Tyto skupiny představovaly většinu amerických voličů a v&nbsp;roce 1980 zvolily Ronalda Reagana 40. prezidentem USA. Jak žertoval významný americký publicista George Will: v&nbsp;roce 1964 Barry Goldwater vlastně vyhrál, jen trvalo 16 let, než se sečetly všechny hlasy.</p> <h5>Libertariáni a tradicionalisté</h5> <p>V&nbsp;roce 1964 &bdquo;goldwaterovští&ldquo; intelektuálové založili The Philadelphia Society, diskusní společnost, ve&nbsp;které si vyměňují názory a jejíž motto zní: &bdquo;Budeme usilovat o porozumění, nikoli o konformitu.&ldquo; V&nbsp;jejím názvu je Filadelfie, protože v&nbsp;tomto městě byla vyhlášena Deklarace nezávislosti, ustavena americká republika a vytvořena Ústava.</p> <p><cite>Za uplynulých 50 let na setkáních promluvili všichni významní konzervativní a libertariánští myslitelé</cite>Na počátku se setkání odehrávala v&nbsp;Chicagu (dnes se města mění, ale stále to jsou nejčastěji Chicago nebo Filadelfie), protože v&nbsp;té době bylo středem USA &ndash; Američané z&nbsp;celých USA to měli nejblíže do Chicaga. Za uplynulých 50 let na setkáních promluvili všichni významní konzervativní a libertariánští myslitelé. K&nbsp;historicky nejzajímavějším diskusím patřila ta na počátku The Philadelphia Society mezi libertariány, kteří hájí svobodu a individualismus, a tradicionalisty, pro něž hraje hlavní roli morálka a řád.</p> <p>Lze tyto dva postoje nějak sloučit? Nejlépe se to podařilo politickému mysliteli Franku S. Meyerovi (1909&ndash;1972), dle něhož mají pravdu libertariáni i tradicionalisté, ale obě skupiny v&nbsp;jiném řádu. Libertariáni v&nbsp;řádu politickém, v němž je svoboda nejvyšší politickou hodnotou a jeho cílem. Tradicionalisté pak v&nbsp;řádu morálním, jehož nejvyšší hodnotou je ctnost, nikoli svoboda.</p> <p>Dle nich je cílem lidského života ctnost, nikoli svoboda. Ta představuje jen prostředí, v&nbsp;němž mohou lidé usilovat o svůj skutečný cíl &ndash; ctnost. Aby jí však byla, musí si ji člověk zvolit dobrovolně &ndash; ctnost není, a ani nemůže být z donucení. Státní moc nemůže přinutit lidi, aby se stali ctnostnými. Proto správným cílem politiky je svoboda, nikoli státní přinucování k&nbsp;jakýmkoli jiným cílům. Tento postoj získal (nehezké) označení &bdquo;fúzionismus&ldquo; a dodnes tvoří krédo amerického konzervatismu.</p> <h5>Nejvýznamnější diskuse</h5> <p>V šedesátých letech se odehrávaly diskuse libertariánů, tradicionalistů a &bdquo;fúzionistů&ldquo;, v&nbsp;sedmdesátých pak například o 16. prezidentu Abrahamu Lincolnovi (1809&ndash;1865) a jeho roli v&nbsp;amerických dějinách. Proti němu vystupoval například obhájce Konfederace Mel Bradford (1934&ndash;1993), zastával se ho Harry Jaffa, jeho největší americký konzervativní stoupenec i Unie, tedy Severu, ve válce proti Jihu.</p> <p><cite>V&nbsp;osmdesátých letech, konkrétně v&nbsp;roce 1986, se uskutečnila debata o kladné, nebo záporné roli neokonzervativců v&nbsp;americkém konzervatismu</cite>V&nbsp;osmdesátých letech, konkrétně v&nbsp;roce 1986, se uskutečnila debata o kladné, nebo záporné roli neokonzervativců v&nbsp;americkém konzervatismu. Mimochodem, právě na setkání The Philadelphia Society na začátku sedmdesátých let ústřední postava a &bdquo;kmotr&ldquo; amerického neokonzervatismu Irving Kristol (1920&ndash;2009) oznámil americkým konzervativcům: &bdquo;Už nejsem jedním z&nbsp;nich (levice), nýbrž jedním z&nbsp;nás.&ldquo;</p> <p>Slavný je drsný výrok o neokonzervativcích profesora historie Stephena Tonsora (1923&ndash;2014) na setkání v&nbsp;roce 1986: &bdquo;Vždy mi přišlo divné, dokonce perverzní, že bývalým marxistům bylo umožněno &ndash; dokonce byli pozváni &ndash; hrát vedoucí roli v&nbsp;konzervativním hnutí 20. století. Je skvělé, když se děvka obrátí na víru a vstoupí do církve. Občas může být dokonce dobrou vedoucí kostelního pěveckého sboru, ale když začne faráři říkat, co má být obsahem jeho nedělních kázání, věci zašly příliš daleko.&ldquo;</p> <p>Na to Arnold Beichman, významný antikomunista, který také začínal v&nbsp;levicovém odborovém hnutí, Tonsorovi namítl, zda odmítá i politické myslitele a spisovatele, jako je James Burnham (1905&ndash;1987), Whittaker Chambers (1901&ndash;1961), Frank Meyer, George Orwell (1903&ndash;1950), Arthur Koestler (1905&ndash;1983) či Paul Johnson. Tonsor mu odpověděl: &bdquo;Byl by pro vás přijatelný bývalý nacista?&ldquo;</p> <h5>Konzervativci versus neokonzervativci</h5> <p>Tonsorovy poznámky byly vtipné, ale nebyly férové. Nejen představitelé neokonzervatismu, jako je Irving Kristol či Norman Podhoretz, ale i mnozí z první generace amerického konzervatismu začínali na levici. Tonsorův přítel, učitel a zakladatel &bdquo;fúzionismu&ldquo; Frank Meyer byl v&nbsp;mládí komunistou stejně jako ústřední postava antikomunismu Whittaker Chambers, jenž byl dokonce agentem sovětské tajné služby GRU. Stratég James Burnham i tradicionalista a myslitel konzervativního populismu Willmoore Kendall (1909&ndash;1968) byli trockisty.</p> <p><cite>Konzervativci mají právo nesouhlasit s&nbsp;neokonzervativci, ale měli by vítat jejich praktickou i intelektuální kritiku levice a levicových státních programů</cite>A nezapomínejme, že i Friedrich August von Hayek, hlavní iniciátor renesance či restaurace klasického liberalismu ve&nbsp;druhé polovině 20. století, kterou zahájil svou knihou <em>Cesta do&nbsp;otroctví</em> z&nbsp;roku 1944, jejíž 70. výročí si tedy letos připomínáme, byl v mládí socialistou, než ho na klasický liberalismus obrátil jeho učitel Ludwig von Mises (1881&ndash;1973).</p> <p>Na napjatém setkání společnosti v&nbsp;roce 1986 uklidňoval vášně Eugene Meyer, syn Franka Meyera a šéf konzervativní právnické The Federalist Society: konzervativci mají právo nesouhlasit s&nbsp;neokonzervativci, ale měli by vítat jejich praktickou i intelektuální kritiku levice a levicových státních programů.</p> <p>Letos zesnulý Tonsor patřil k&nbsp;nejlaskavějším lidem, které jsem poznal. Když jsem v&nbsp;roce 2001 psal knihu o Franku Meyerovi <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/120815/vzpoura-proti-revoluci-dvacateho-stoleti/"><em>Vzpoura proti revoluci dvacátého století</em></a> a navštívil Tonsora v&nbsp;jeho domě v&nbsp;Ann Arbor se seznamem otázek, nejenže mě se svou manželkou pozval na oběd, ale po něm zavedl do své knihovny s&nbsp;tím, že si mohu odnést jakoukoli knihu. Když jsem na to nechtěl přistoupit, sdělil mi, že knihy jsou od toho, aby se četli, a že on už je přečetl a teď by z&nbsp;nich měl mít požitek a užitek někdo jiný.</p> <h5>Smích a humor</h5> <p>Pro PhillySoc jsou typické smích a humor, což platí pro všechny konzervativce. Brian Mulroney, úspěšný konzervativní kanadský premiér v&nbsp;osmdesátých letech, prohlásil, že v mládí chtěl vstoupit do Liberální strany, hlavní levicové strany své země, ale zjistil, že všichni její mladí členové jsou snobové a berou se příliš vážně, a proto vstoupil ke konzervativcům, kde vládl smích a humor.</p> <p>Za nejvtipnějšího mezi americkými konzervativci je považován Stanton Evans, stoupenec Meyerova &bdquo;fúzionismu&ldquo;, který napsal zajímavou knihu <a href="http://www.amazon.com/Blacklisted-History-Senator-McCarthy-Americas/dp/140008105X/ref=tmm_hrd_swatch_0?_encoding=UTF8&amp;sr=&amp;qid="><em>Blacklisted by History: The Untold Story of Senator Joe McCarthy and His Fight against America&rsquo;s Enemies</em></a> (Odsouzen dějinami na seznam nežádoucích osob. Nevyprávěný příběh Joa McCarthyho a jeho boj proti americkým nepřátelům) o (nechvalně) proslulém antikomunistiovi. Na setkáních The Philadelphia Society pronesl například tyto vtipné výroky:</p> <ul> <li>Snížení daní je jako sex. Když je to dobré, je to hodně dobré. A když to není dobré, stále je to ještě dost dobré.</li> <li>Lídři americké náboženské pravice oznámili, že od této chvíle chtějí podporovat sexuální výchovu na školách, protože pokud budou státní školy vyučovat sex stejně jako vše ostatní, velmi brzy o něm nikdo nebude vědět vůbec nic.</li> <li>Během války o Falklandy se mě mladí konzervativci zeptali, na čí straně mají být jejich sympatie, zda&nbsp;Argentiny nebo Velké Británie, a jaký je konzervativní pohled na tuto válku. Řekl jsem jim, že na to lze obtížně, velmi obtížně odpovědět, protože na jedné straně je pravicová vojenská diktatura a na druhé britské impérium. My konzervativci jsme vždy podporovali pravicové vojenské diktatury, ale současně také vždy kolonialismus a imperialismus. Takže je to těžké, velice těžké...</li> </ul> <h5>Situace konzervativního hnutí</h5> <p>Setkání k 50. výročí založení The Philadelphia Society se konalo letos o prvním dubnovém víkendu v&nbsp;Chicagu 4. až 6. dubna. Tématem byla Cesta vpřed: otroctví, nebo svoboda?, přičemž jde o parafrázi slavné Hayekovy knihy <em>Cesta do&nbsp;otroctví</em>. Odráží se v&nbsp;něm však i zoufalství konzervativců ze&nbsp;současného amerického prezidenta Baracka Obamy, především z&nbsp;jeho zákona o zdravotní péči, takzvaného <em>Obamacare</em>.</p> <p><cite>Situace konzervativního hnutí se dnes velmi podobá té po Goldwaterově porážce v&nbsp;roce 1964, kdy byla založena The Philadelphia Society</cite>Nebude-li zrušen &ndash; přičemž aby to nastalo či byl alespoň výrazně pozměněn, je nutné, aby republikáni měli většinu v&nbsp;obou komorách Kongresu, Sněmovně reprezentantů a Senátu, i vlastního prezidenta, neboť ten demokratický by zákon, jenž by rušil <em>Obamacare</em>, určitě vetoval &ndash; republikáni se obávají, že většina Američanů bude trvale záviset na státu a v&nbsp;důsledku toho volit už jen levici. Z&nbsp;tohoto hrozícího otroctví mají strach.</p> <p>Nálada na letošním setkání The Philadelphia Society byla značně pesimistická, až neamericky pesimistická. Většina účastníků a řečníků vyslovovala obavu, že ve&nbsp;střetu &bdquo;všemocného státu a svobody&ldquo; se USA posunují od svobody k&nbsp;všemocnému státu a že konzervativní hnutí existující téměř 60 let od založení časopisu National Review v&nbsp;roce 1955 boj za svobodu a omezení státu prohrává.</p> <p>Situace konzervativního hnutí se dle nich dnes velmi podobá té po Goldwaterově porážce v&nbsp;roce 1964, kdy byla založena The Philadelphia Society. A že za těch 50 let existoval v&nbsp;podstatě jediný skutečný úspěch &ndash; Ronald Reagan. Nálada v&nbsp;Chicagu byla netypicky tísnivá a zoufalství konzervativců z&nbsp;Obamy a jeho jednání skutečné. Jeden účastník dokonce smutně a suše konstatoval: &bdquo;Už si ani nevyprávíme vtipy.&ldquo;</p> <h5>Muzeum obětí komunismu</h5> <p>Jubilejního 50. setkání The Philadelphia Society se z&nbsp;těch, kteří by mohli být známí i v&nbsp;České republice, například zúčastnili:</p> <ul> <li>Edwin Feulner, který mu předsedal a jenž byl dlouhou dobu prezidentem největšího amerického konzervativního think-tanku The Heritage Foundation.</li> <li>Jeho nástupce Jim DeMint, bývalý dlouholetý senátor z&nbsp;Jižní Karolíny, který představoval v&nbsp;Senátu politické hnutí Tea Party ještě předtím, než na jaře 2009 vzniklo. Značně překvapilo, když bylo loni oznámeno, že v&nbsp;Senátu končí a nahradí Feulnera v&nbsp;čele Heritage Foundation.</li> <li>Edwin Meese, bývalý Reaganův ministr spravedlnosti.</li> <li>Historik Lee Edwards, bývalý předseda Victims of Communism Memorial Foundation (Nadace památníku obětí komunismu), jež každoročně uděluje medaili Svobody bojovníkům proti komunismu.</li> <li>Vdova po významném konzervativním mysliteli Russellu Kirkovi &ndash; paní Annette.</li> <li>Významná politická myslitelka Midge Decterová, manželka jednoho z&nbsp;duchovních otců neokonzervatismu Normana Podhoretze.</li> </ul> <p>Nadace památníku obětí komunismu plánuje ve Washingtonu v&nbsp;příštích třech letech vybudovat Muzeum obětí komunismu. Má být otevřeno k&nbsp;7. listopadu 2017, tedy k 100. výročí zrození krvavé bestie neboli Velké říjnové socialistické revoluce. Na toto muzeum maďarská vláda Viktora Orbána přispěla vysokou částkou v&nbsp;dolarech, jež má více nul, než je prstů na ruce.</p> <p><cite>Nadace památníku obětí komunismu plánuje ve Washingtonu v&nbsp;příštích třech letech vybudovat Muzeum obětí komunismu</cite>Nadace hodlá přesvědčit i ostatní středo- a východoevropské vlády, aby přispěly. Za sebe říkám, že by měly, ačkoli jsem proti státním výdajům a utrácení peněz daňových poplatníků. Toto muzeum patří stejně jako obrana a bezpečnost k&nbsp;těm výjimkám, na něž dát peníze daňových poplatníků je správné.</p> <h5>Nejpozoruhodnější myšlenky</h5> <p>Hlavní projev u večeře v&nbsp;pátek 4. dubna měl komentátor deníku The Wall Street Journal Dan Henninger a kritizoval v něm <em>Obamacare</em> a současnou Demokratickou stranu. V&nbsp;sobotu 5. dubna se odehrály tři panelové diskuse pod názvy &bdquo;Cesta vpřed ve světě ekonomiky, politiky a kultury&ldquo;, &bdquo;Cesta vpřed v&nbsp;politice: od Goldwatera k&nbsp;roku 2016&ldquo; (příštích prezidentských voleb) a &bdquo;Veselí konzervativci a radostní libertariáni: rétorická cesta zpět ke zdvořilosti&ldquo;. Hlavní projev u oběda měl ekonom Allan Meltzer na téma &bdquo;Regulace a právní stát&ldquo;.</p> <p>V&nbsp;neděli 6. dubna dopoledne se uskutečnil jediný panel &ndash; všichni žijící bývalí předsedové, The Philadelphia Society, současný i nastávající pronesli či zaslali krátká zamyšlení na téma &bdquo;Budoucnost The Philadelphia Society na základě její minulosti&ldquo;. Nebudu se detailně věnovat všem příspěvkům, jen zmíním některé myšlenky, které zazněly:</p> <ul class="icon-bullets"> <li>Je-li Obama v&nbsp;titulku novinového článku, počet čtenářů roste.</li> <li>Toto není optimistická doba.</li> <li>Demokratická strana byla v minulosti stranou odborů v&nbsp;soukromé sféře, nyní je stranou odborů ve veřejné sféře. Ztratila jakékoli spojení se&nbsp;soukromou sférou.</li> <li>Milton Friedman byl v&nbsp;roce 1964 osamocený, nakonec však jeho ideje změnili myšlení lidí.</li> <li>Některé ženy si nechávají zmrazit vajíčka pro případ, že by chtěly mít děti &ndash; umělým oplodněním &ndash; ve vyšším věku. Těmto vajíčkům se říká maybe babies (možné děti).</li> <li>V&nbsp;Boha věří 69 procent Američanů a 77 procent se modlí. To by mě zajímalo, ke komu se modlí těch osm procent, a proč to vlastně dělají.</li> <li>Jak řekl Russell Kirk, takzvané abstraktní umění vůbec není abstraktní, protože není abstrakcí ničeho! Je to jen binec.</li> <li>Whittaker Chambers prohlásil, že Bůh a krása jsou jedno a totéž. Transcendentno je nekonečné, my lidé jsme koneční. Krása je prostředkem, jak my koneční lidé můžeme vnímat nekonečné transcendentno.</li> <li>Když nečtu deník The New York Times, cítím se neinformován. Když čtu The New York Times, cítím se dezinformován.</li> <li>V&nbsp;dějinách neexistují vysoké státní deficity, jež by nevedly k&nbsp;vysoké inflaci. Možná, že současné USA jsou prvním případem, kdy to neplatí, ale příliš tomu nevěřím.</li> <li>Barry Goldwater byl v&nbsp;amerických dějinách v&nbsp;prezidentských volbách poraženým kandidátem, který měl následně největší vliv. Všechny myšlenky, které obsahoval manifest &bdquo;Kontrakt s&nbsp;Amerikou&ldquo;, s&nbsp;nímž republikáni v&nbsp;roce 1994 získali po 40 letech většinu v&nbsp;obou komorách Kongresu, vyznával Goldwater už v&nbsp;roce 1964.</li> <li>Italský komunista Antonio Gramsci učil, že z&nbsp;kulturní hegemonie vyplývá politická moc.</li> <li>My konzervativci musíme vyrvat goldwaterovsko-reaganovskou duši z&nbsp;těla mrtvé, zahnívající rockefellerovsko-romneyovské Republikánské strany <em>(Nelson Rockefeller byl hlavním republikánským konkurentem Barryho Goldwatera v&nbsp;roce 1964, Mitt Romney republikánským kandidátem na prezidenta v&nbsp;roce 2012 &ndash; pozn. red.)</em> a založit novou, kterou můžeme nazvat například Federalistickou.</li> <li>Když jsem si ve svém mládí v&nbsp;osmdesátých letech stěžoval, že je Ronald Reagan konzervativního hlediska slabý, jeden starší a zkušenější konzervativec &ndash; William Rusher &ndash; mi řekl: &bdquo;Mladý muži, časem budeš vzpomínat na dobu Ronalda Reagana jako na zlatý věk.&ldquo; A měl pravdu.</li> <li>V&nbsp;současnosti čelíme hrozbě zániku svobody v&nbsp;této zemi jako jen dvakrát v&nbsp;minulosti: během války za nezávislost a během občanské války. Už si ani nevyprávíme vtipy. Na naši zemi sestoupily mraky, což je nebezpečné.</li> <li>Důvod k&nbsp;optimismu. Když byli v&nbsp;průzkumu veřejného mínění Američané dotázáni, co považují za nejnebezpečnější &ndash; velký stát, mocné odbory nebo velké korporace &ndash;, 72 procent odpovědělo velký stát. Dnes v&nbsp;úplných rodinách vyrůstá jen 40 procent dětí, ale 70 procent Američanů si myslí, že děti by měly vyrůstat v&nbsp;úplných rodinách.</li> <li>V&nbsp;roce 1964 náklady na Goldwaterovu prezidentskou kampaň činily třináct milionů dolarů, tedy v&nbsp;dnešním přepočtu sto milionů. Prezidentské volby v&nbsp;roce 2012 přišly na dvě miliardy dolarů.</li> <li>Larry Fortensky byl posledním, sedmým manželem Elizabeth Taylorové během jejího osmého manželství <em>(za Richarda Burtona byla vdaná dvakrát &ndash; pozn. red.)</em>. Když s&nbsp;ní po svatbě odjížděl na líbánky, novináři se ho ptali, zda se těší. Odpověděl: No, vím co dělat, ale nevím, jak to udělat zajímavým.</li> <li>Máme Sochu svobody, nikoli Sochu sociální spravedlnosti. Tento svět však nedává přednost svobodě, ale jistotě a rovnosti.</li> <li>Potřebujeme novou fúzi podobnou té, kterou před půl stoletím provedl Frank Meyer. Na pravici je fúze, na levici konfuze.</li> <li>Co mají konzervativci akceptovat z&nbsp;minulosti? New Deal (sociální stát), sexuální revoluci? Pro konzervativce je obtížné akceptovat první i druhé, ale spíše se spokojím s&nbsp;nahými boky než s&nbsp;přežranými deficity.</li> <li>Levice se musí smířit s&nbsp;tím, že Američané milují Boha a zbraně.</li> <li>Pokud jde o budoucnost, chci, aby byla stejná jako minulost.</li> <li>Thomas Jefferson: Odpor vůči tyranům je poslušností vůči Bohu!</li> <li>Základem naší společnosti jsou Atény, Řím, Jeruzalém, Londýn a Filadelfie.</li> <li>Jak říká Stanton Evans, ve Washingtonu máme Zlou stranu a Hloupou stranu. Občas v&nbsp;duchu nadstranickosti spolupracují a výsledkem jsou zákony, jež jsou zlé i hloupé.</li> <li>Nejlepším způsobem, jak ochránit budoucnost, je vytvořit ji.</li> <li>Konzervativci jsou dnes dědici a obhájci osvícenského racionalismu. Ne že by byl úplně neproblematický, jak na to upozorňoval už Edmund Burke, ale dnešní levice na dědictví osvícenského racionalismu totálně rezignovala.</li> <li>Lidská svoboda je nejzajímavější věcí v&nbsp;dějinách světa.</li> <li>Henry Ford řekl: ať si myslíte, že to dokážete, nebo nedokážete, pokaždé máte pravdu!</li> <li>Jsme menšinou, ale chceme se stát většinou, nikdo však nezná budoucnost. Ať však vždy platí: Sic semper tyrannis! (Pryč s&nbsp;tyrany!)</li> </ul> <p>Tolik k&nbsp;letošnímu jubilejnímu 50. setkání The Philadelphia Society. Příspěvky ze všech jejích setkání budou časem dostupné na jejích webových stránkách. Doporučuji zejména ty z&nbsp;prvního setkání v&nbsp;roce 1965, na němž hovořili Frank Meyer, Milton Friedman, Russell Kirk a další. Ať The Philadelphia Society žije dalších 50 let!</p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Roman Joch </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 156 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/zoufalstvi-americkych-konzervativcu-prohravaji-boj-za-svobodu-maly-stat#comments Světové události Abraham Lincoln antikomunismus August Friedrich von Hayek Barack Obama Barry Goldwater Brian Mulroney daně Demokratická strana Edwin Feulner Frank S. Meyer Irving Kristol James Burnham kapitalismus komunismus Kongres USA konzervatismus Lee Edwards libertariánství malý stát Milton Friedman morálka neokonzervatismus Norman Podhoretz Obamacare Republikánská strana Ronald Reagan Russell Kirk Stanton Evans Stephen Tonsor svoboda The Philadelphia Society tradicionalismus USA Viktor Orbán Whittaker Chambers William F. Buckley mladší civilizace reportáž svět USA Geopolitika Fri, 18 Apr 2014 21:45:51 +0000 Roman Joch 139831 at http://www.ceskapozice.cz Ševčík ve střetu zájmů? Rektorka VŠE si to nemyslí... http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/sevcik-ve-stretu-zajmu-rektorka-vse-si-nemysli <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/sevciknf_vse.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTK </div> </div> </div> <p>Miroslav Ševčík není jen zdatným motoristou, který <a href="http://www.lidovky.cz/dekan-miroslav-sevcik-jel-v-protismeru-zneuzil-modry-majacek-pth-/zpravy-domov.aspx?c=A140329_105446_ln_domov_jzl">umí vyjet</a> i z&nbsp;bezvýchodné dálniční zácpy, ale má i velmi vysokou sociální inteligenci. I nejzapeklitější kauzy dokáže totiž svým nadřízeným podat s&nbsp;takovou grácií, že si bez problémů udržuje jejich trvalou podporu.</p> <p>Naříklad: docent Ševčík není zdaleka jen děkanem Národohospodářské fakulty VŠE, ale rovněž se jako ryba ve vodě pohybuje v&nbsp;představenstvech několika firem. Například je předsedou představenstva společnosti Toma, a. s., kterou ovládá rodina Kurkových. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jistý Vladimír Kurka, syn jednoho ze spolumajitelů společnosti, nestudoval na Národohospodářské fakultě a diplomovou práci mu nevedl shodou okolností právě Ševčík.</p> <p>Střet zájmů? Rozhodně ne, říká rektorka VŠE Hana Machková (vedle fakultního akademického senátu jediná, kdo může spustit potenciální proces děkanova odvolání). Pro ČESKOU POZICI k&nbsp;vazbě Ševčík &ndash; Kurka uvedla: &bdquo;Pan děkan vede studentovi práci na téma <em>Analýza dopadů zavedení navrhované spotřební daně na tichá vína na dotčené skupiny a na společnost Vinium, a. s.</em> O společnosti Toma jsem na webových stránkách zjistila, že podniká ve zcela jiných oborech. Spojitost se společností Toma, a. s., nevidím.&ldquo; A pokračovala, že obhajoby diplomových prací jsou veřejné, a navíc bude práce dostupná na webu, takže si ji každý bude moci přečíst &ndash; včetně posudků vedoucího a oponenta.</p> <p>Když už je zmíněn oponent &ndash; není bez zajímavosti, že Vladimír Kurka už má za sebou práci bakalářskou, a kromě toho, že i jejím vedoucím byl Miroslav Ševčík, oponentem byl Jiří Schwarz, Ševčíkův dlouhodobý kolega z&nbsp;Liberálního institutu a shodou okolností rovněž předseda dozorčí rady společnosti Toma, a. s. Shoda náhod, nebo přeci jen střet zájmů?</p> <h5>A proč ne do vědecké rady...</h5> <p>Tím důvěra Machkové v Ševčíka nekončí. ČESKÁ POZICE má k&nbsp;dispozici rektorčin návrh na nové osazenstvo vědecké rady VŠE, materiál bude akademický senát projednávat na konci dubna. Návrh je zcela v&nbsp;kompetenci rektorky, mimořádně zajímavé na něm ale je, že do vědecké rady je znovu navržen i kritizovaný Miroslav Ševčík.</p> <p>Není totiž kritizovaný jen kvůli majáčku. Ševčíkovu vědeckou erudici nedávno tvrdě zpochybnil Daniel Münich z&nbsp;prestižního společného pracoviště Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd, když pro Lidové noviny uvedl:</p> <p style="margin-left: 40px;">&bdquo;V oborech ekonomie, financí a podnikání jsou primárním ukazatelem akademického vědeckého renomé publikace článků v odborných časopisech, které jsou registrovány v databázi Web of Science. Pohled do WoS ukazuje, že Miroslav Ševčík za svou kariéru publikoval pouze tři takové články. To je na seniorního akademika v oboru extrémně málo i na české poměry, kde je situace velice špatná. Navíc jde o tři nevýznamné publikace. Dva články vyšly v časopisu Politická ekonomie, který vydává samotná VŠE, kde autor vystudoval, získal akademické tituly a dlouhodobě a dodnes působí. V branži se takové publikace v&nbsp;podstatě neberou vážně, protože není zaručena nezávislost recenzního řízení.&ldquo;</p> <p>Má vědecká rada prestižní vysoké školy něco společného s vědeckou erudicí? Zdůvodnění rektorky Machkové, proč by měl Ševčík zůstat ve vědecké radě, je jako v&nbsp;přípdadě výše zmíněného možného střetu zájmů prozaické: &bdquo;Na VŠE jsou členy Vědecké rady VŠE jmenováni vždy všichni děkani bez výjimky, takže samozřejmě i pan děkan Ševčík.&ldquo;</p> <p>Machková po aféře s&nbsp;majáčkem děkana Ševčíka nijak nepotrestala, koneckonců, s VŠE to přeci <a href="http://www.lidovky.cz/sevcikuv-modry-majak-univerzita-nic-neresi-je-to-soukroma-vec-tvrdi-1g0-/zpravy-domov.aspx?c=A140407_171509_ln_domov_jzl">nemělo nic společného</a>. Proč ale rektorka navrhuje Ševčíka do vědecké rady, byť je jeho vědecká činnost minimálně diskutabilní, a proč nechce vidět zájmové propletence na své vysoké škole, je věru s podivem. Že by Miroslav Ševčík nebyl jen skvělým automobilovým pilotem, ale možná ještě skvělejším diplomatem a natolik vlivným člověkem?</p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Přemysl Houda </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 72429 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/sevcik-ve-stretu-zajmu-rektorka-vse-si-nemysli#comments Věda a vzdělávání Daniel Münich Hana Machková Jiří Schwarz Miroslav Ševčík Národohospodářská fakulta střet zájmů Toma Vysoká škola ekonomická domov kauza Vysoké školy Vysoké školy Fri, 18 Apr 2014 21:18:52 +0000 Přemysl Houda 139866 at http://www.ceskapozice.cz Jak uchopit sucho http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/jak-uchopit-sucho <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/sucho.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © Reuters </div> </div> </div> <p>Na rozdíl od vody, která sice obvykle za chvilku proteče mezi prsty, ale je si na co &bdquo;sáhnout&ldquo;, je nehmotné sucho neuchopitelné. Tato novinářská nadsázka je přitom docela symbolická pro postoj naší společnosti včetně politiků vůči suchu.</p> <p>Voda v&nbsp;potocích teče, z&nbsp;kohoutků většinou také a v&nbsp;přehradách, pokud se zrovna neopravují, jí také vidíme. Takže jaký problém, když navíc občas zaprší, někdy dokonce tolik, že se obáváme rizik povodní. Kupodivu jsou ale viditelné povodně a neviditelné sucho spojenými nádobami &ndash; míra ohrožení suchem nebo vodou je totiž do značné míry dána schopností naší krajiny zadržovat vodu (retenční schopností).</p> <p>Tato schopnost, zejména někdejším scelením zemědělských ploch, intenzifikací zemědělské výroby a necitlivými zábory kvalitní &bdquo;vsakovací&ldquo; půdy v&nbsp;posledních desetiletích stále klesá, a ani v&nbsp;současné době se nic podstatného na tomto stavu nemění. Dosud jsme ovšem řešili jen příliš velké &bdquo;mokro&ldquo;, neboť zejména prudší deště naše krajina nezadrží, a voda z&nbsp;oblohy spolu s&nbsp;bahnem z&nbsp;polí končí pravidelně na komunikacích, zahrádkách či ve sklepích.<cite>V&nbsp;Česku se zdroje podzemní vody doplňují především v&nbsp;jarních měsících z&nbsp;tajícího sněhu a jen v&nbsp;menší míře z&nbsp;dešťů</cite></p> <p>V&nbsp;případě sucha nikde nic neskončí, respektive jeho průběh a zejména následky nejsou obvykle na první pohled tak viditelné. Mluvit by se ale dalo například o větrné erozi, což je v&nbsp;menší míře stejný problém pro kvalitu zejména zemědělské půdy jako eroze vodní. I v&nbsp;tomto případě ubývá z&nbsp;polí kvalitní zemina.</p> <h5>Nebyl sníh, není voda</h5> <p>Málokdo si ale dokáže představit vliv sucha na stav podzemních vod, neboť pod zem obvykle nevidíme. Ne každý také ví, že podzemní zdroje vody se podílejí na zásobování obyvatel ČR zhruba z&nbsp;jedné poloviny, a mají tak větší strategický význam, než se zdá. Do třetice je ne každému známo, že se v&nbsp;ČR zdroje podzemní vody doplňují především v&nbsp;jarních měsících z&nbsp;tajícího sněhu a jen v&nbsp;menší míře z&nbsp;dešťů &ndash; ty se totiž nestačí, vzhledem k obvykle krátké době dešťových srážek, do půdy díky její malé retenční schopnosti vsáknout.</p> <p>To vše ústí do situace, kdy se až do letošního roku riziko sucha v&nbsp;ČR naprosto podceňovalo. Nepočítá se s&nbsp;ním ani ve vodohospodářských materiálech, které se primárně zabývají kvalitou vody nebo investicemi do protipovodňové prevence.</p> <p>Absence sněhu v&nbsp;průběhu letošní zimy ale ukázala, že sucho může být problémem i v&nbsp;ČR, zejména v&nbsp;případě dlouhodobějšího nedoplňování zásob podzemních vod. Mimochodem, podle všech dostupných prognóz bude svět, a tedy i ČR, potřebovat v&nbsp;budoucnosti vody víc než dnes, a to jak v&nbsp;průmyslu, tak zřejmě i v&nbsp;zemědělství.<cite>Se suchem se nepočítá&nbsp;ani v materiálech, jež se primárně zabývají kvalitou vody nebo investicemi do protipovodňové prevence</cite></p> <p>Taková &bdquo;vodní stopa&ldquo; potravin ukazuje, kolik tisíců litrů se například &bdquo;spotřebuje&ldquo; při výrobě potravin &ndash; zvláště živočišného původu. A vzhledem k&nbsp;tomu, že stoupající počet lidí na planetě bude potřebovat více jídla, poroste také spotřeba vody &ndash; zejména v&nbsp;rozvojových zemích. Ale i vyspělému světu přisuzují prognózy jen do roku 2025 nárůst spotřeby o 10 až 20 procent.</p> <h5>Nejde jen o nové přehrady</h5> <p>O suchu se v&nbsp;ČR nikdy moc nepsalo a neinformovalo. V&nbsp;současné době je ale denně více či méně &bdquo;suché&ldquo; téměř každé významnější médium, což je sice na jednu stranu dobře, z&nbsp;obvyklého přístupu v&nbsp;tuzemských poměrech ale víme, že všeho moc škodí. Co tedy s&nbsp;tím suchem?</p> <p>Každopádně by bylo velmi žádoucí, aby se současná situace využila především k&nbsp;racionální diskusi o tématech, která byla dosud v&nbsp;klatbě. Třeba o možné výstavbě přehrad, v&nbsp;místech, kde není možné volit k&nbsp;zadržování vody (nejen při velkých deštích, ale i pro případ nedostatku vody) takzvaná k&nbsp;přírodě blízká opatření, jako jsou různé rozlivové lokality nebo poldry. První vlaštovky už jsou na světě, například <a href="http://ostrava.idnes.cz/vlada-jedna-o-prehrade-v-herminovech-obec-je-dal-proti-stavbe-pqh-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140416_2057128_ostrava-zpravy_dar">finální rozhodnutí</a> o výstavbě sice léta kritizované, ale nakonec přece jen přínosy nad negativy převažující přehrady Nové Heřminovy.</p> <p>Samozřejmě nejde zdaleka jen o přehrady nebo obecně o místa akumulace vod. Současná situace je také impulsem k&nbsp;revizi podmínek správné zemědělské a environmentální praxe (GAEC), které jsou sice zemědělci vnímány jako omezování jejich hospodaření, pokud by ale dohlédli v&nbsp;časovém horizontu dále, museli by přiznat, že rozumně stanovené GAEC naopak jejich hospodaření a konkurenceschopnosti pomohou.</p> <p>Výzvou je i zpřesnění podmínek při nakládání s&nbsp;pozemky, které byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu &ndash; ty v&nbsp;současné době nejsou, pokud se týká pravidel zachovat na zastavěných pozemcích nějakou retenční schopnost půdy, vůbec upraveny.<cite>Rizika sucha by se však neměla stát dalším fotovoltaickým mementem, které platíme a zaplatíme všichni</cite></p> <p>Ačkoli je opticky voda &bdquo;všude kolem nás&ldquo; i v&nbsp;nás samotných, měli bychom jako společnost podporovat a oceňovat všechny, kteří s&nbsp;vodou dokážou úsporně hospodařit &ndash; tedy s&nbsp;ní šetřit. I v&nbsp;této oblasti existují, zatím spíše testovací aktivity komerčních firem, které se k&nbsp;šetření s&nbsp;vodou hlásí a přímo tak již činí. Zatím jsou ale v&nbsp;pozici pověstných Popelek, které se nezúčastňují plýtvajícího vodohospodářského bálu.</p> <h5>Rizika sucha vnímat, ale nepanikařit</h5> <p>Na druhou stranu by bylo velmi nešťastné, kdyby se téma sucho uchopilo jako nástroj k&nbsp;prosazování lobbistických, privátních či politických zájmů. Což zrovna u nás hrozí, a dokladovat to lze značnou nedávnou publicitou další etapy katastrofických vizí světových klimatologů. Rizika sucha by se prostě neměla stát dalším fotovoltaickým mementem, které platíme a zaplatíme všichni. Na opatřeních snižujících rizika sucha bychom naopak mohli paradoxně ušetřit.</p> <p>Cílené moderní kapkové závlahy v&nbsp;zemědělství například potřebují ke stejnému efektu daleko méně vody než točící se vodopády vody zavlažovacích zařízení dopadající na místa, kde nezavlažují vůbec nic. Šetření vodou v&nbsp;průmyslových podnicích zase v&nbsp;praxi šetří náklady a prostřednictvím určitého oslího můstku lze konstatovat, že zlevňují výsledné výrobky.</p> <p>Výstavba na vyjmuté půdě, která bude respektovat základní zásady retenčních schopností příslušného území, je sice v&nbsp;prvé fázi dražší, ale zvýšená retence fakticky znamená nižší množství čištění dešťových vod, což je kamínek do mozaiky možných nižších nákladů na stočné, a tedy i cen vody.</p> <p>Rizika sucha je nutné a potřebné vnímat, a je správné, že se tak začíná dít. Neměli bychom ale z&nbsp;nich zbytečně panikařit.</p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Petr Havel </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 735 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/jak-uchopit-sucho#comments Ekologie GAEC ochrana přírody počasí potraviny povodně přehrada retence krajiny sucho voda vodohospodářství zemědělství analýza domov příroda Příroda Fri, 18 Apr 2014 11:53:05 +0000 Petr Havel 139849 at http://www.ceskapozice.cz Přestanou operátoři uchovávat naše údaje? http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/prestanou-operatori-uchovavat-nase-udaje <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/internetzbrojiprotismirovani.png </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu </div> </div> </div> <p><strong>KOMENTÁŘ Miroslava Uřičaře /</strong> V lednu <a href="http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&amp;docid=145562&amp;pageIndex=0&amp;doclang=CS&amp;mode=req&amp;dir=&amp;occ=first&amp;part=1&amp;cid=727954">jsem psal</a> o přelomovém názoru generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie Pedra Cruze Villalóna v kauze uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Odhadoval jsem, že Soudnímu dvoru EU nezbude než stanovisko generálního advokáta akceptovat a <a href="http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:105:0054:0063:cs:PDF">Data Retention směrnici</a> zrušit. Nebyl jsem si však jistý, najdou-li soudci odvahu, navíc v záležitosti natolik silně zpolitizované, ve které se argumentuje nutností boje proti terorismu.</p> <p>Soudní dvůr EU si sice dal několik měsíců načas, ale před týdnem <a href="http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&amp;docid=150642&amp;pageIndex=0&amp;doclang=EN&amp;mode=req&amp;dir=&amp;occ=first&amp;part=1&amp;cid=365123">prohlásil</a> směrnici za neplatnou. Prakticky vzápětí se objevily zprávy, že v některých zemích telekomunikační operátoři okamžitě <a href="http://www.zdnet.com/four-of-swedens-telcos-stop-storing-customer-data-after-eu-retention-directive-overthrown-7000028341/">přestávají údaje uchovávat</a>. Bude tomu tak i u nás?</p> <p>Rozhodnutí Soudního dvora EU paradoxně v&nbsp;praxi neznamená tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát &ndash; alespoň ne dnes či v&nbsp;horizontu nejbližších dnů, týdnů a zřejmě i měsíců. Povinnost operátorů uchovávat údaje o nás po dobu šesti měsíců a na vyžádání je poskytnout policii a dalším orgánům je i v našem právním řádu založena na nyní již neplatné Data Retention směrnici.</p> <p><cite>Soudnímu dvoru EU také vadí neomezený přístup národních úřadů k&nbsp;uchovávaným datům</cite></p> <p>Bezprostředně však tato povinnost vychází z českého <a href="http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&amp;nr=127~2F2005&amp;rpp=15#seznam">zákona o elektronických komunikacích</a>. Ten sice směrnici do našeho právního řádu zavádí, ale nezávisí na ní, a proto může přežít i její konec, jako je tomu nyní. Navíc obecně (dosud) platí, že český zákon může zrušit pouze český Parlament nebo český Ústavní soud. Čím Soudní dvůr EU argumentuje?</p> <h5>Stručné rozhodnutí</h5> <p>Poté, co jsem si loni v prosinci přečetl velmi kvalitně připravenou analýzu generálního advokáta Villalóna, jsem očekával, že se Soudní dvůr EU bude držet nasazené laťky. Není tomu tak. Jeho rozhodnutí je stručné a vedle obsáhlých citací právních předpisů v&nbsp;něm zbylo jen málo místa na argumenty generálního advokáta, a navíc s&nbsp;nimi ani nepolemizuje.</p> <p>Soudní dvůr EU jednoznačně říká, že směrnice je neplatná. Pro svůj závěr pak uvádí několik důvodů, jež se však značně podobají těm generálního advokáta Villalóna, byť nejsou stejně podrobně rozebrané. Patří mezi ně zejména šíře narušení soukromí, jež dle směrnice nastává &ndash; zahrnuje veškeré provozní údaje pevné a mobilní telefonické sítě i internetu u celé evropské populace, přičemž všechny kategorie údajů bez rozlišení se uchovávají stejně dlouhou dobu.</p> <p><cite>Pokud Data Retention směrnice odporuje&nbsp;Listině základních práv EU, nebude této normě odporovat i český zákon o elektronických komunikacích?</cite></p> <p>Soudnímu dvoru EU také vadí neomezený přístup národních úřadů k&nbsp;uchovávaným datům &ndash; včetně toho, že směrnice nepožaduje, aby požadavky na poskytnutí údajů předem přezkoumal nezávislý soud. V&nbsp;neposlední řadě považuje za nedostatečné požadavky směrnice na bezpečnost uchovávaných údajů &ndash; podle směrnice je také například možné údaje uchovávat i mimo území Evropské unie.</p> <h5>A co Česká republika&hellip;</h5> <p>Co můžeme nyní očekávat v&nbsp;České republice? Na první pohled by asi bylo logické, kdyby z&nbsp;obdobných důvodů byla zrušena i příslušná česká právní norma. Kdo však její zrušení, či úpravu navrhne &ndash; ministerstvo vnitra, ministerstvo průmyslu a obchodu, Úřad pro ochranu osobních údajů, či Český telekomunikační úřad?</p> <p>Poslední jmenovaný úřad by k&nbsp;tomu měl asi nejblíže. Podle mých neoficiálních informací však v&nbsp;současnosti žádný ze jmenovaných úřadů neuvažuje ani o tom, že by na toto téma zahájil veřejnou diskusi, natož aby se odvážil iniciovat změnu zákona.</p> <p>Pokud podle Soudního dvora EU Data Retention směrnice odporuje <a href="http://www.euroskop.cz/gallery/6/2090-charta_zakladnich_prav_1.pdf">Listině základních práv EU</a>, nebude této normě (minimálně v&nbsp;některých bodech) odporovat i český zákon o elektronických komunikacích? Budou ministerstva a úřady vyčkávat, až a jestli vůbec bude na evropské úrovni přijata nová úprava? Přijde snad s&nbsp;návrhem na zrušení, či úpravu některý poslanec? Nebo bude rychlejší Ústavní soud? Uvidíme&hellip;</p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Miroslav Uřičař </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 7863 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/prestanou-operatori-uchovavat-nase-udaje#comments Právo a bezpečnost Data Retention směrnice Listina základních práv EU operátoři Pedro Cruze Villalón Soudní dvůr Evropské unie telekomunikace Ústavní soud zákon o elektronických komunikacích Česko digitální média domov eurozóna komentář Svobodný internet Thu, 17 Apr 2014 22:03:00 +0000 Miroslav Uřičař 139858 at http://www.ceskapozice.cz Jiří Načeradský: Obrazy nepřežívají, ony jsou http://www.ceskapozice.cz/magazin/kultura/jiri-naceradsky-obrazy-neprezivaji-ony-jsou <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/naceradsky.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ČTK </div> </div> </div> <p style="margin-left: 40px;"><em>Ve středu 16. dubna zemřel ve věku nedožitých 75 let Jiří Načeradský. Nad životem významného českého malíře se krátce ohlíží Radan Wagner. Zároveň publikujeme jeden z&nbsp;posledních obsáhlejších rozhovorů, který autor vedl s&nbsp;Jiřím Načeradským v&nbsp;roce 2006 pro časopis Revue Art.</em></p> <p>Jiří Načeradský vstoupil na českou výtvarnou scénu ve svém stylu, tedy rychle, nekompromisně a razantně. Jeho osobní naturel, zjevný talent, vývoj&nbsp;evropského umění i zdejší příznivější společenské klima &ndash; to vše byly okolnosti akcelerující počátky pozoruhodné tvorby.</p> <p>Krátce po studiích na pražské Akademii výtvarných umění (1957-1963) se tento bytostný figuralista účastnil již širších přehlídek (poprvé v&nbsp;roce 1965), vzápětí na to se na Jarní výstavě v&nbsp;Mánesu konfrontoval přímo s představiteli&nbsp; tehdejší starší generace. V&nbsp;Galerii mladých měl zanedlouho (1967) svou samostatnou výstavu. Následovala návštěva Paříže a roční jazykové stipendium na severu Francie spolu s&nbsp;Jiřím Sopkem a Rudolfem Němcem.<cite>Vše se v&nbsp;jeho podání prolíná do záznamů, jež k&nbsp;nám promlouvají i s&nbsp;odstupem času, tak jak mohou jen díla přesahující rámec pouhého osobního sdělení</cite></p> <p><span style="font-size: 14px;">Tento slibný rozlet však měl s&nbsp;nastalou tíživou změnou politických poměrů zanedlouho na řadu let skončit. Přišly komplikace, cenzurní zásahy a zákazy i momenty, a přesto bylo třeba se vyjádřit. Přes vnější postihy a potíže si však Načeradský svou vnitřní svobodu uchoval.</span></p> <p><span style="font-size: 14px;">Již uzavřené dílo tohoto spontánního až eruptivního malíře racionálních úvah poutalo pozornost &ndash; více či méně veřejnou &ndash; čtyři desítky let. Je nezvykle členité, proměnlivé a obsáhlé, v&nbsp;každém projevu však důrazné i autentické. Jeho autor byl při své otevřenosti a expresivitě spíše svérázným solitérem sdružujícím se jen výjimečně (od roku 1987 byl členem <em>Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece</em>).</span></p> <p><span style="font-size: 14px;">Malby či kresby Načeradského nejsou okolnímu prostředí nijak uzavřené. Naopak reflektují a osobitě v&nbsp;sobě taví celou škálu obecně známých projevů, komunikují s&nbsp;nimi, polemizují, po svém s&nbsp;konečnou platností odpovídají &ndash; mnohdy parafrází, jindy ironií či neskrývaným sarkastickým úšklebkem. Takovou otevřenost si mohl dovolit pouze tvůrce náležitě silný a velkorysý, nezakomplexovaný i nadaný řemeslnou zručností, v&nbsp;neposlední řadě také životem protřelý a obdařený vlastní imaginací ženoucí jej stále vpřed.</span></p> <p><span style="font-size: 14px;">Naléhavý dialog, přijatá výzva a promyšlená trefná odpověď, respekt k&nbsp;tradici, pořádná dávka nadsázky, v&nbsp;nejlepších momentech pak až jakési dionýské uchvácení ozvláštňující chvatné záznamy nastalé situace &ndash; to jsou průvodní jevy uměleckého gesta Jiřího Načeradského. Vše se v&nbsp;jeho podání prolíná do záznamů, které k&nbsp;nám promlouvají i s&nbsp;odstupem času, tak jak mohou jen díla přesahující rámec pouhého osobního sdělení.</span></p> <h5>Postmoderní manýrista</h5> <h4>WAGNER: Pane Načeradský, v&nbsp;čem je člověk na počátku 21. století jiný než v&nbsp;minulosti &ndash; co mu schází a co přebývá?</h4> <p>NAČERADSKÝ: Vy mi dáváte! Budu se snažit&hellip; Obecně schází asi nejvíc vnitřní klid a hodnotový řád. Přebývá povrchnost, těkavost, touha být baven, krmen a rozptylován&hellip; a strach ze smrti.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Co ještě jste o člověku &ndash; za těch čtyřicet let, co jej bez ustání kreslíte a malujete &ndash; zjistil vy osobně? Jste moudřejší než na počátku svého &bdquo;průzkumu&ldquo;?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Lidé nejsou tak špatní, jak se o nich říká. Někteří malí psi jsou také pěkní hajzlové. Rozdíly mezi lidem jsou propastné &ndash; jsme tvorové hrozivě a nespojitě nesouřadní. Ale já lidi nezkoumám, zkoumám pouze své možnosti, jak je zobrazovat a namalovat.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Malujete spíše typy, tedy postavy jako obecně vyhlížející bytosti. Chybí jim znaky konkrétních osob, jeví se spíše jako oživlé figuríny. Nemívají ani vlasy, obličeje mívají strnulé, pohled upřený do dáli. Pozornost je soustředěna spíše na celek &ndash; na postavu, na nahá těla. Hledáte tedy spíše její zobecňující, podstatné a méně osobní jevy?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Asi snad to společné, ještě zpodobitelné. Ale nemaluji indiány, ani černochy ani Číňany. Zobrazením definuji, tedy zobecňuji na podstatné, a osobní je nasazení, s&nbsp;jakým to konám. Vidíte, že se snažím&hellip;</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;To uznávám. Není zajímavější malovat více vlastní příběhy?</h4> <p><cite>&bdquo;Hledání vlastní identity je většinou zoufalá snaha sirotků ducha po nějakém odlišení od vulgárního davu&ldquo;</cite><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Nemyslím, že žiji jiné příběhy než ostatní. Není obrazu bez života-příběhu a jiný život než ten svůj nemáme. Ale je také Příběh umění, jak říká hezky <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Gombrich">Ernst Gombrich</a> &ndash; nu a tam je také víc příběhů než v&nbsp;jednom životě lidském.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Čím si vysvětlujete, že v&nbsp;době kdy &bdquo;hledání vlastní identity&ldquo; se tak zdůrazňuje, bývá, možná paradoxně, tak málo umělců &ndash; portrétistů? Vy jste se nikdy nevěnoval soustavněji portrétování?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Hledání vlastní identity je většinou zoufalá snaha sirotků ducha po nějakém odlišení od vulgárního davu. Je mi zábavnou myšlenka, že portrétem si osvěžíte identitu. Ale zase &ndash; proč se lidi pořád fotografují navzájem? Asi, aby se ujistili, že jsou ještě živí. Na chvíli to asi je nalezení identity &ndash; fotím, tedy jsem. Nebo: kolikrát zpodoben, tolikrát jsem. Ale který je vlastně ten pravý, ten jeden, co se na sebe dívá, nebo ten tisíckrát zobrazeny &ndash; vyfocený?</p> <p>Jinak portrétu jsem byl nucený se věnovat ve 4. ročníku na Akademii, ale nebyl jsem schopen malovat a la Cézanne (to se za prof. Rady žádalo), neboť jsem už mezi 14 &ndash; 16 rokem byl Antonínem Slavíčkem. Tedy portréty tzv. Studijní jsem činil podle okolních modelů. Bavilo by mě to rychle a la Kokoschka, ale to se nesmělo, neboť musely ty portréty býti studijní, to znamená urputně a dlouho šmudlané. Přesto jsem dostal tzv. ateliérovou cenu a od té doby &ndash; jak jistě chápete &ndash; se portrétem zabývat nemohu.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Je zřejmé, že se snažíte být ve své práci spíše objektivním pozorovatelem s&nbsp;pokud možno nadčasovým sdělením. Své osobní pocity či dokonce osobní traumata usilujete vědomě z&nbsp;tvorby vytěsnit. Opravdu myslíte, že osobní vklad (prožitek) do obrazu nepatří?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Vůbec nic nevytěsňuju. Tomu se přeci zabránit nedá, jenom to nesmí být ten hlavní program. &bdquo;Sebevyjádření&ldquo; &ndash; to je hnusný slovo, co?</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Něco jako sebeprojekce. Domníváte se tedy, že evidentní úzkost, možná i deprese jako součást života či bezvýchodný nihilismus, má zůstat doma? Jde přeci o autentické pocity, možná dokonce frekventovanější než chvilkové štěstí&hellip;</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Když prožijete 40 let v&nbsp;bolševismu, tak teda těch úzkostí a depresí si užijete až až. Ale bezvýchodný nihilismus a ještě doma? To je jako rozvod zakončený sebevraždou! Nihilisti byli přeci komoušové, já jsem vyhledával veselé hospody, třeba tu &bdquo;U rakví&ldquo;. Kdo je zdráv a není blbý, má povinnost se tvářit spokojeně. Nízkost a deprese jsou stavy chorobné.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>: Člověk na vašich obrazech se snaží hledat pozitivnější stránky své existence prostřednictvím nějakého vztahu a přímého prožitku. Snad nikdy nevzhlíží nad sebe, nad pomyslný horizont, zkrátka neočekává spásu v&nbsp;transcendentnu, ale jen v&nbsp;sobě samém či v&nbsp;bližních. Jste bezvěrec, pragmatik, materialista?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Wagnere, vy ušlechtilý člověče, co vy tam všechno nevidíte? Když to slyším, jsem na rozpacích. Ale přesto všechno doufám, že ty figury se dívají alespoň 50 let dopředu, uf! Spása bližních? To zní jako &bdquo;Arbeit macht frei&ldquo;! Asi jsem spíš hříšný úd naší matky všeobecné církve římskokatolické, Amen. Ale možná jsem přeci jenom věřící. Zjistil jsem to v&nbsp;Louvru, když jsem uviděl poprvé Guida da Sienu, byl jsem zcela vyveden z&nbsp;míry. To jsem přeci maloval já, tenkrát! Sním či bdím? Je drsný, naivní, ještě trochu byzantský &ndash; připomněl jsem si své obrazy zdí, zkrátka jako Guido jsem byl opravdu dobrý.<cite>&bdquo;Kdo je zdráv a není blbý, má povinnost se tvářit spokojeně. Nízkost a deprese jsou stavy chorobné.&ldquo;</cite></p> <p><span style="font-size: 14px;">Už několik let jsou mé nejmilejší obrazy: 1. od Guida de Sieny 2. Zvěstování od Bernarda Daddiho &ndash; jaká pozemská krása! Svatá Panna ve svém Majestátu obklopena anděly, tedy konec 13. století. Obdivuji na nich nejen dokonalost formy malířské (ty tempery vydržely 700 let!), ale zakouším před nimi radost, mír, rozjasnění a důvěru ve smysl malířství a své existence na tomto světě. Pak přišel mor roku 1340 a po něm anatomie, perspektiva, naturalismus, olejomalba, šerosvit a rouhání i svévolná pýcha rozumu.</span></p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Myslíte, že člověk &bdquo;bez Boha&ldquo;, bez nějaké silní zastřešující víry (instance) může dlouhodoběji přežít? Je totiž nepoučitelný, v&nbsp;zásadě sobec, jen malé procento se tomuto vymyká&hellip; naděje, strach, odpuštění &ndash; to byly vždy spolehlivé motivy pro pokoru či alespoň vcelku spořádaný život. Zkrátka: &bdquo;nezvlčí&ldquo; člověk vyznávající pouze individualismus a zákon džungle?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>&bdquo;Bez Boha&ldquo; přichází &bdquo;Big brother&ldquo;, cítíme se &ldquo;Vyvolení&ldquo; a přijdeme do pekla nebo do Bulváru či Osvětimi. Opice Boha nemají, proto vřeští, nestoudně se páří, houpají se ve větvích a žerou banány. A mají kratší život. Ale člověk je poučitelný &ndash; sv. František není žádná opice a vlci mají nezaslouženě špatnou pověst. Jsou to zvířata krásná, ušlechtilá a soběstačná. Nezabíjejí zbytečně a žijí v&nbsp;souladu s&nbsp;Božím řádem větším než umělcové originální a tzv. intelektuální. Zvířata jsou totiž nevinná a hřešíme zpupností a pýchou. V&nbsp;pekle to nebude žádná &bdquo;havaj&ldquo;. Mistr Giotto to krásně namaloval. V&nbsp;nebi mají čisté noční košile, zlaté hvězdy a pohodlné mráčky. To nám namaloval mistr Rubens. Tak se, pane Wagnere snažte, ať se tam pak za mě přimluvíte.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>E:&nbsp;Ano, to vám slibuji. Jste nezvykle pilný autor &ndash; snad každý den pobýváte v&nbsp;jednom ze svých ateliérů, kde jsou k&nbsp;vidění desítky či stovky obrazů a kreseb. Není tato posedlost tvorbou také jistým únikem před životem?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Ale to víte, že ano. Když srdce sklidilo svou žeň, je život už jen zvyk. A taky nesmím do hospody. Tak co chcete, abych dělal? Někdy je v&nbsp;ateliéru docela zábava &ndash; mluvit si pro sebe se mi nijak nepříčí. Též rozhlasová stanice Vltava hodně pomáhá. A taky věk &ndash; a vůbec, už jsem vymluvený z&nbsp;těch hospod.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Co byste mohl nebo chtěl dělat, kdybyste nebyl malířem?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>To je otázka! Vlastně dost drsná. Víte, že ani nevím? Ale říkat, že jsem malíř, mi pořád připadá žinantní. Možná být obláčkem bílým &ndash; to by se mi líbilo. Je to smutné, ale jinak nevím&hellip;</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Máte nevšední schopnost situace kolem sebe (a zřejmě i sobě) analyzovat a pojmenovávat. Vynášíte jasné a kategorické soudy, mnohdy nelichotivé a kontroverzní. Málokdy řeknete &bdquo;nevím&ldquo;, tipoval bych&hellip; Bývá pravidlem, že &bdquo;vědět&ldquo; znamená pouze &bdquo;věřit&ldquo;. Kde člověk bere v&nbsp;sobě přesvědčení, sebevědomí a striktní názory?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Nevšiml jste si, člověče jinak sympatický, že sondy, kterým říkáte nelichotivé, vynáším jen tehdy, když jsem tázán? Jinak spíše sleduji světa-běh a žasnu si. S&nbsp;tím sebevědomím to mám jednou tak a podruhé onak, připadám si v&nbsp;průměru. To vy se furt na něco ptáte a pokoje mi nedáte. Přece víte, že kdo nebyl nikdy v&nbsp;televizi nebo v&nbsp;Blesku, tak jako by ani nežil. Jinak: po šedesátce víte, jak málo toho jeden za život pochopí. Ale to něco, co vím, si určitě a přirozeně hájím.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Myslíte, že umělec je cosi jako &bdquo;médium&ldquo;, které je jen prostředníkem mezi čímsi vyšším a reálným světem a že talent a inspirace je spíše otázkou schopnosti otevřít se a napojit?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ: Ó</span>, kéž bych byl! Snad Mozart nebo sv. František. Jinak je lepší být zavřený a neposlouchat ducha doby, co ústy blbců promlouvá. Někdy když dlouho kreslím a už padám únavou, dostaví se šťastná iluze, že pouze obtahuji něco, co už na papíře existuje. No jo, ale jak to potom namalovat? Čeho jsem se v&nbsp;té čmáranici dotknul a proč je z&nbsp;toho zase jenom jeden obraz navíc? Přečíst po sobě kresbu, to je těžký. Jak vidíte, jsem malíř Florentské školy, co bez kresby se neobejde. Jo, zamlada &ndash; to jsem to pálil většinou rovnou.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Jak vidíte, obrazně řečeno, své dlouhodobé úsilí? Jako pozvolnou stoupající křivku, jako stoupání po spirále, přešlapování na místě nebo s&nbsp;poznáváním zjišťujete, že víte vlastně stále méně?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Furt mi vyčítali, že &bdquo;jednou tak a podruhý onak&ldquo;. (Jsem totiž první český umělec postmoderní). Na nedávné výstavě v&nbsp;Mánesu jsem zjistil, že to není zas až tak dramaticky různorodé. To prostě u eklektických postmoderních manýristů tak je (a já jsem v&nbsp;Čechách ten největší, ať se Jiří David snaží, jak chce). V&nbsp;každém věku člověk myslí jinak, žije jinak, a tudíž by měl také jinak malovat&hellip; i když je furt ten samej. Já se nechci poznávat, já se chci překvapovat, alespoň trochu&hellip;</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;K&nbsp;čemu chcete dojít? Existuje vůbec nějaká hmatatelná meta, odmyslíme-li uznání, obdiv, zájem o vaše dílo, jeho vysoké ceny?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Uznání vyjádřené cenou jest mocnou inspirací umělcovou. Ráno &ndash; hupky, hupky &ndash; vstát, celý den být v&nbsp;ateliéru (více či méně radostně) a dokonce se tím živit, to vám nestačí? Mě ano. Obdiv je prima, ale nejvíc ho člověk potřebuje jako dítě a mladík. Pak už stačí trochu uznání a prachy.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Co zakoušíte před malováním (kreslením) a při něm? Je řada umělců (Kokolia, Miró), kteří veřejně přiznávají už jistou nevolnost před bílým plátnem. Musejí překonávat odpor a dostavit se &bdquo;k práci&ldquo;. Vy tedy malujete radostně?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Samozřejmě, že mám taky občas trému, ale ne tu &bdquo;hlubinnou&ldquo; zen-budhistickou, ne jako součást &bdquo;image&ldquo;. Spíš tu obyčejnou, kdy si říkám: &bdquo;Kurva, jak začít?&ldquo; Za mlada jsem si při práci zpíval. Teď spíš žasnu, jaká je to lopota. Nejhorší je vybrat kresbu, to je utrpení &ndash; zkazit čisté plátno &ndash; jaká úleva!<cite>&bdquo;V&nbsp;každém věku člověk myslí jinak, žije jinak, a tudíž by měl také jinak malovat&hellip; i když je furt ten samej&ldquo;</cite></p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Samotná malba je u vás spíše jen naplňováním už vymyšleného konceptu nebo je na počátku práce vše otevřeno a neznámo? Jste emotivní, ale také racionální&hellip; jaký je tedy u vás poměr těchto složek při práci?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Teď jednoznačně domýšlení toho, co je v&nbsp;kresbách. Emotivní, racionální&hellip; vím já, jak to funguje? To záleží spíš na počasí než na vůli.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Jak moc se liší záměr a výsledek, mění se to od díla?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Není důležité, jak to dopadne, jako spíš jistota, že jsem dělal, co jsem mohl. Nejraději mám obrazy, které překročily svá zadání a ty, které utekly úplně od původního záměru. Většinou je to tak spíše napůl mezi představou a výsledkem.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Myslíte, že opakováním motivu, které je pro vás příznačné, jdete více k&nbsp;jádru&nbsp; věci? Poznáte, kdy se jedná už o pouhé rozmělňování a formální variování téhož?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Ale samozřejmě, opakováním se dozvíte, co chcete učinit. Je dobré vyčerpat to na doraz. Otevřou se pak někdy nové horizonty (už mluvím jako vy). Nejsem van Eyck, abych to trefil dokonale napoprvé a bez chyby.&nbsp;</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Působíte vstřícně, ale zároveň lze vycítit latentní výbušnost, měl jste v&nbsp;životě zásadní konflikty?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>No, jéje! Ale naštěstí se tím zas tak moc nezabývám. Někdy byly i ku prospěchu, zbytečných ovšem bylo více.<cite>&bdquo;Svině nemalují. Kdo je svině, nebývá umělec, ono se v&nbsp;malířství moc lhát nedá&ldquo;</cite></p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Někde jste řekl, že malíř velkých figurálních pláten musí být silný a zdravý, jinak, že se jeho nedostatky (neduhy) projeví znatelně na výsledku. Něco na tom je. Jak je to však s&nbsp;charakterem? Může být (dobrý) umělec (velká) svině?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Svině nemalují. Kdo je svině, nebývá umělec, ono se v&nbsp;malířství moc lhát nedá. Charakter autora je v&nbsp;jeho díle. Pokud vím, malíři, které obdivuji, byli i nadprůměrně slušní lidé. To věří netalentovaná lůza, že &bdquo;génius je zvrhlý, zkažený a zlý&ldquo;.</p> <h5>Radostná idyla let šedesátých</h5> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Vaše samostatná výstava se konala v&nbsp;roce 1967 v&nbsp;tehdejší Galerii Mladých v&nbsp;pražském Mánesu. Měl jste krátce po absolutoriu na AVU. To bylo tehdy tak idylické?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Žili jsme v&nbsp;iluzi. Byla to doba nadějí. Byla tady taky &bdquo;Špálovka&ldquo;, Jindřich Chalupecký, Ruda Němec a lidi kolem ní.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Mluvil vám tehdy někdo do výběru? Dnes to někdy vypadá jako by vystavoval v&nbsp;první řadě kurátor než autor. Nebo vítáte cizí názor, poradu, pomoc tohoto druhu?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Nikdo, byla to tzv. Síň mladých, asi třetí výstava. Když jsem v&nbsp;Paříži potkal francouzského malíře po absolvování, tak mi záviděl.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Šedesátá léta jsou dnes velice glorifikována. Řada sběratelů se na ně specializuje a neuznává jiné období. V&nbsp;čem byla tato dekáda tak jedinečná?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Jakási radostná důvěra, že všechno je znovu nalezené a malířství je důležitější než biograf, popmusic, televize a kopaná. Bylo tání, panovala všeobecná iluze, že bolševismus je reformovatelný. Každý rok se smělo víc a víc. Všichni byli nažhavení po zakazování v&nbsp;padesátých letech.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Myslíte, že kdybyste začínal o něco později, že by váš rozjezd nebyl tak rychlý a úspěšný?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Nebyl, to docela jistě. Rok 67 byl pro mě explosivní, základní a určující. Idyla skončila v&nbsp;srpnu 68.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Na zmíněné výstavě v&nbsp;Mánesu jste představil legendární &bdquo;běžce&ldquo;. Jak jste se k&nbsp;nim dostal? Jako byste předjímal současné nesmyslné zbožštění sportovců&hellip;</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Jak vidíte v&nbsp;katalogu první výstavy, byly to grotesky, zdi a legrácky. Běžci a běžky přiběhli až v&nbsp;67 a v&nbsp;68 už zase odběhli. Jako v&nbsp;mé grotesce byly pop inspirace konkrétními zdmi mého žižkovského ateliéru, tak fotografie běžců a fotbalistů jsem nacházel v&nbsp;novinách. Také mě na tom fascinovalo ráno koupit noviny a pak z&nbsp;nich hned vypálit obraz.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Pohyb, neklid, proměna &ndash; to byly pro vás charakteristické vlastnosti a znaky. Také z&nbsp;Picassa vás zřejmě zaujala poloha spíše dynamická. Převažuje většinou názor, že spíše destruoval, než povznášel, dokonce i Jindřich Chalupecký mu vyčítal přílišnou pozemskost, bezobsažnost, absenci jakékoliv transcedence. Vy to vidíte zřejmě jinak, že?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Pablo jest model tvoření radostného. Chalupecký byl člověk podnětný, který měl čuch na rodící se umění. Otcovsky povzbuzoval, vystavoval nás a podněcoval, měl jsem ho rád. Ale dva jeho názory mi byly zcela proti všemu, v&nbsp;co věřím. 1. Zbožňování velkého Marcela. 2. Tvrzení, že zárukou pravosti je to, že se toho musí dělat málo a nepřetržitě se při tom bičovat a pochybovat.</p> <p><cite>&bdquo;Pro mě je Picasso čistá radost z&nbsp;díla zběsile konaného. A to je služba a naplnění. Určitě je mezi nebešťany.&ldquo;</cite>Ale přesto to byl zahradník talentů a Velký Iniciátor. To pro mě je Picasso čistá radost z&nbsp;díla zběsile konaného. A to je služba a naplnění. Určitě je mezi nebešťany. Myslím, že to je Chalupeckého velmi nešťastné tvrzení a ta komparace s&nbsp;tolik důvtipným Marcelem&hellip; Chcete-li, myslím si pravý opak.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Řekl bych, že vaše vzývání &bdquo;tomu nahoře&ldquo; se blíží spíše antickým či jiným starodávným mystériím, kdy uctívání bylo záležitostí také dosti tělesnou, taneční a sexuální&hellip;</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Dionýsos mi byl bůh vždycky sympatický a spíše nežli Apollona, měl jsem v&nbsp;lásce Herma, toho posla bohů. Dionýská mystéria se u nás pak degenerovala v&nbsp;ožralá píchání při MDŽ. Jak se v&nbsp;tom teď vyznat?</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Ve vaší práci se prolínají různé vlivy. Citujete staré mistry (Leonardo, Tizian), osobitě jste rozvíjel pop art, surrealismus atd. Je to záměr nebo nutnost? Mnohdy jde o protichůdné tendence, přesto ve vašem podání si tyto polohy neprotiřečí, ale doplňují se. Je to výjimečné. Dělá vám potíže &bdquo;přepnout&ldquo; z&nbsp;jednoho období na druhé?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Pro největšího eklektického manýristu je to normálka &ndash; přímo povinnost. Nepřepínám.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Pro vás není asi důležitý styl jako lehce a pozvolně se rozvíjející ikonografický soubor vlastního tvarosloví&hellip;</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>To je mi vskutku zcela cizí.</p> <h5>Bez iluzí nelze žít</h5> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Rok 1974 je u vás jistým mezníkem. Začal jste malovat akrylem, obrazy se změnily, jsou více barevné, plošnější, méně iluzivní, dramatičnosti ubývá, také inspirace fotografií skončila. Je tato změna výsledkem vědomé úvahy nebo těžko vysvětlitelným zlomem?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Chtěl jsem to mít čisté a hezky barevné v&nbsp;tom komunistickým bordelu a špíně.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Začal jste malovat také převážně stroje. Opustil jste oblíbený motiv lidské figury. Nebylo vám líto vzdát se úspěšného projevu? To by byla na Západě zřejmě umělecká sebevražda&hellip;</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Když to od vás nikdo nechce, můžete si šmudlat, co je vám libo. Tehdy jsem nemohl nic vystavit &ndash; stroje až v&nbsp;osmdesátých letech, takže těchto starostí jsem byl vskutku zcela prost. Míval jsem třeba rád Alechinského, ale když jsem pak viděl, jak to furt mydlí dokola&hellip;</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Stroje u vás vnímám jako jisté podobenství. Mašinérie totality se rozběhla naplno. Existují zde nějaké vědomé souvislosti s&nbsp;Grossovými &bdquo;strojky&ldquo;?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Ten totáč se tam nějak vloudil, tehdy v&nbsp;sedmdesátých letech mi opravdu došel humor, ale na Grosse jsem nemyslel. Bližší mi byl Hudeček.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Ve strojích je také u vás přítomen člověk. Dokonce je v&nbsp;některých místech lidská postava zašifrována. Také různé součásti mívají antropomorfní charakter. Přešel vás humor opravdu?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Přešel mě úplně, ale nebyl jsem sám&hellip; některé stroje jsou z&nbsp;vlastních kreseb &ndash; biostroje nebo tak nějak, jiné z&nbsp;fotografií.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span><span style="line-height: 1.3em;">:&nbsp;</span><span style="line-height: 1.3em;">Další významnou etapou jsou ženy&ndash;stroje či ženy&ndash;kudlanky. Také v&nbsp;této souvislosti používáte označení Alpa. Proč?</span></h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Za mých mladých časů měla každá slušná drogerie u vchodu velkou smaltovanou reklamu na francovku Alpu (kadmium žluté střední, ultramarín tmavý).</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Kudlanky v&nbsp;přírodě, jak známo, po spáření svého partnera &ndash; samce sežerou. Měl jste i tento fakt na mysli, když jste je maloval a takto pojmenoval?</h4> <p><cite>&bdquo;Ve významných obrazech z&nbsp;Louvru žádná erotika není. Je tam Vznešenost, Prostota a Něha.&ldquo;</cite><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>To si pište! Jsou strašlivější než žraloci. Sameček kudlanky s&nbsp;nakousnutou hlavou lépe kopuluje.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Jak se na výstavách takových &bdquo;kudlanek&ldquo; projevují návštěvnice? Cítí se potrefeny, pobaveny, zesměšněny? Nebo jsou polichoceny, že vás tak zajímají? Na feministky se snad ani nemá cenu ptát&hellip;</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Ty potrefené mi to neřekly, spíš byly polichoceny, že z&nbsp;nich mám tak posvátnou hrůzu. Ženy jsou potěšeny, když jsou zobrazovány, a to na jakýkoliv způsob. Taková je má zkušenost.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Domníváte se, že u každého kvalitního díla musí být jistá dávka erotického náboje?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Ale nemusí, to si jen tak k&nbsp;stáru malíři namlouvají. Bez iluzí nelze žít. Ve významných obrazech z&nbsp;Louvru žádná erotika není. Je tam Vznešenost, Prostota a Něha.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Není tedy spíše známkou dobrého díla jisté odpoutání a osvobození od zotročujícího pudu, jak pravil Schopenhauer?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>S&nbsp;kým pudy lomcují, pokoje mu nedají. Nevěřte mu, byl to pěkně žlučovitej dědek pesimistickej. Kubišta ho dobře namaloval &ndash; je to v&nbsp;Moravský galerii.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Žena ve vašem pojetí prošla v&nbsp;dalších letech nejrůznějšími proměnami. Po zmíněných kudlankách či obřích plošně malovaných ňadrech z&nbsp;osmdesátých let vstupují na scénu tzv. ušatky. Proč mají tak velké uši?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Protože uši jsou záhadný labyrint eroticky citlivý. Naslouchají vábení samců.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Ušatky jsou vesměs bytosti, jejichž fyziognomie je surrealisticky přeskupena. Je nepravděpodobná, já bych řekl spíše odpuzující&hellip; Na druhé straně malujete od konce osmdesátých let celou řadu mužů &ndash; &bdquo;správně temperovaných hochů&ldquo;. I když je v&nbsp;tom cítit jistá ironie, přeci jenom je ta disproporce evidentní. Ženy v&nbsp;podobě Ušatek (dříve kudlanek, požárnic, sexuoložek, tlusťošek atd.) jsou deformovány. Muži naopak pojímáte jako kánonické souměrné bytosti s&nbsp;pevnými &bdquo;soustruženými&ldquo; těly bez vady na kráse. Proč?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Odpuzující? Zapište si za uši, pane Wagnere, že moje Ušatky jsou bytosti vstřícné a sympatické! S&nbsp;klukama to je potíž, když nežijeme zrovna v&nbsp;Aténách v&nbsp;5 stol. před Kristem.</p> <h5>Dějiny umění jsou neomylným kritériem</h5> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Dobře, ponechme teď tu věčnou dualitu stranou. Myslíte si, že existuje nějaké obecnější kritérium pro to, co je dobré dílo, ať už je to hudební skladba, báseň nebo obraz? Je to otázka pouze osobního názoru, jak se rádo a scestně říká, nebo lze cosi obecně platného vystopovat?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Celé dějiny umění jsou kritériem jediným, jistým a neomylným. Dá se to pověsit vedle Mistrů, nebo ne? Osobní názory mají troubové. Obrazy Mistrů mají vnitřní pravdivost a dokonalost výkonu profesionálního. To by se kurátorům, té bandě většinou zapařených frustráků, líbilo &ndash; kdyby to byli oni, kdo to určuje!</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Co to tedy znamená, když někdo řekne &bdquo;obraz se mi líbí (nelíbí)&ldquo;. Je jeho soud ovlivněn osobní dispozicí, výchovou, vzděláním, prostředím, zkušeností čím?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Většinou, bohužel, samolibou omezeností. To neznamená nic. Pokud se ovšem bavíme o obrazech, a ne o všelijakých plácanicích.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Jak moc je u malíře důležitý intelekt? Vy jím zřetelně oplýváte a je vidět, že to není při práci na škodu, nepřekáží vám však někdy?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Tak&hellip; obtížný přebytek intelektu opravdu necítím. Na překážku jest být blbým. Jest však možno považovat za jisté, že v&nbsp;malíři musí býti jistá nevinnost, jež může být dokonce zvána prostoduchostí. Jak by to, prosím vás, mohl jinak dělat?</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Není &bdquo;naivní plácání barvy na plátno&ldquo;, tedy &bdquo;ruční&ldquo; malba poněkud přežitkem, jak někteří ještě nedávno vykřikovali?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Fuj!!! Když vidíte ty bejky z&nbsp;Altamiry, zakoušíte snad také jakési ztotožnění a praúchvat. Copak to nějaká fotografie může nahradit? Ano, malířství je svou podstatou plácání barev za účelem zobrazení. Není-li tomu tak, jedná se o něco jiného, což mě nebaví zkoumat a je to také většinou příšerně nudné. Malířství je totiž vzrušující.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Proč tedy klasický obraz stále přežívá? Neměl jste přesto někdy nutkání projevit se prostřednictvím jiného &bdquo;aktuálního&ldquo; média?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Obrazy nepřežívají, ale ony jsou. Jednu dobu jsem chtěl zvětšovat fotocestou koláže a solarizací měřit barvy. Narazilo to na peníze a možnosti doby. Také jsem chtěl z&nbsp;plechů a oceli vyrábět velké sochy aktů dynamických. Nikdy jsem se neodhodlal.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Co si představujete pod pojmem postmodernismus?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Pabla Picassa, jak se dožil doby postpicassovské, a samozřejmě sebe.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Vaše obrazy se prodávají za poměrně vysoké ceny. Jsou tedy zpravidla dostupné jen movitým sběratelům. Jací jsou, dají se nějak rozdělit a charakterizovat?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Jsou mezi nimi lidé hodní a skvělí a stejně tak i hajzlíci. Obrazy bych sbírat nemohl, kresby ano, to ano. Ale mám doma sochy Nepraše, Preclíka, Hladkého, Pauzera a mám je rád. Většina tzv. movitých sběratelů to ale nesbírá na kšeft, ale aby jim to dělalo radost jako mě ty sochy. Měli bychom si je předcházet, protože ty nejmovitější kupují spíše krokodýly, auťáky nebo blondýny. Sběratelé mých obrazů jsou mi stále sympatičtější.</p> <h4><span style="line-height: 1.3em;">WAGNER</span>:&nbsp;Jaké jsou vaše nejbližší plány?</h4> <p><span style="font-size: 14px;">NAČERADSKÝ:&nbsp;</span>Přece namalovat velký nahatý chlapy, a to dobře. A taky najít teď v&nbsp;tom svém bordelínu nějaké zajímavé fotografie, když jste si připravil tolik otázek, z&nbsp;nichž mnohé mě donutily k&nbsp;zamyšlení a vyjádření. Sám bych se styděl. Tak si říkám, kdo dostává takové podobné otázky, zda je ještě perspektivní borec pro české malířství&hellip;</p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Radan Wagner </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 105086 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/magazin/kultura/jiri-naceradsky-obrazy-neprezivaji-ony-jsou#comments Kultura Jiří Načeradský malířství postmodernismus úmrtí výtvarné umění domov kultura rozhovor Kultura Thu, 17 Apr 2014 20:26:38 +0000 Radan Wagner 139859 at http://www.ceskapozice.cz Ježíšova velikonoční výzva aneb O proměně smrti v život http://www.ceskapozice.cz/magazin/special-report/jezisova-velikonocni-vyzva-aneb-o-promene-smrti-v-zivot <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/rising.png </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés </div> </div> </div> <p>Velikonoční události jsou svědectvím víry, že se smrt může proměnit v&nbsp;život. Poselství Ježíšova života, smrti a zmrtvýchvstání nabízí nové pochopení člověka ve světě a jeho vztahu k druhému. Ježíš coby Bůh vytváří novou podobu člověka a jeho světa a coby člověk dokládá toto nové stvoření vlastním utrpením.</p> <p>Přistoupíme-li na Ježíšovu zvěst, získáváme i nové porozumění tomu, co je Bůh a co od nás žádá. Tradičně bývá s&nbsp;Bohem spojovaná moc, kterou věřící vzývá, aby mu bylo v&nbsp;těžkých chvílích pomoženo. V&nbsp;tomto ohledu je příznačné, že křesťanské Vánoce, kdy se slaví narození Ježíše, <a href="http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/vanoce-jako-duchovni-alchymie">měly předchůdce</a> v&nbsp;oslavách narození římského boha Mithry či Nepřemožitelného boha slunce. V&nbsp;obou případech šlo o bohy zobrazované s&nbsp;tradičními atributy síly a moci.</p> <p>V&nbsp;oslavě těchto bohů lidé vyjadřovali úctu těm, na jejichž pomoc se spoléhali v&nbsp;těžkých životních chvílích. Křesťané oslavují někoho zcela jiného &ndash; bezbranné dítě, které se narodí v&nbsp;chlévě a jehož život na zemi končí potupnou smrtí na kříži. Z&nbsp;tohoto hlediska není příběh Ježíšovy pozemské poutě důstojný tradičních božstev.</p> <h5>Duchovní kázeň</h5> <p>O naprosté odmítnutí toho, co člověk chápe pod pojmem Bůh, usiluje Ježíš po celou dobu svého působení. Léčí sice nemocné a podává ruku slabým a bezmocným, ale těm, kdo stojí na vlastních nohách, třebaže jako všichni pozemští smrtelníci nejistě, adresuje nebývale tvrdé výzvy &ndash; od &bdquo;zapři sám sebe&ldquo;, přes &bdquo;kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden&ldquo;, až po upozornění &bdquo;kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v&nbsp;nebi&ldquo;.</p> <p><cite>Ježíš nenabízí podporu v&nbsp;ohrožení či pokušení. Místo toho vyzývá člověka k&nbsp;duchovní kázni, čímž má pomoci sám sobě.</cite></p> <p>Z&nbsp;těchto několika výroků vyplývá, že Ježíš nenabízí podporu v&nbsp;ohrožení či pokušení. Místo toho vyzývá člověka k&nbsp;duchovní kázni, čímž má v&nbsp;první řadě pomoci sám sobě. Nenabízí pomocnou ruku našemu křehkému lidství, ale naopak učení se svou slabost překonat. Kdo je v&nbsp;pokušení, ať nespoléhá na cizí sílu, ale raději si utne příslušný úd, který nemá ve své moci.</p> <p>S&nbsp;touto Ježíšovou zvěstí se můžeme setkat ve scéně z&nbsp;Getsemanské zahrady, která bezprostředně předchází jeho zatčení. V&nbsp;tuto chvíli již Ježíš ví, že bude zrazen a &bdquo;vydán hříšníkům&ldquo;. A je to v&nbsp;Getsemanské zahradě, kde Ježíš odkrývá vlastní lidskost, úzkosti a obavy, které chce sdílet se svými učedníky.</p> <h5>Božství</h5> <p>V&nbsp;evangeliích se uvádí, že Ježíšova duše je &bdquo;smutná až ke smrti&ldquo;, přičemž v modlitbě dokonce žádá: &bdquo;Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich.&ldquo; Stejně jako je Ježíš tvrdý k těm, kdo nejsou zcela bezmocní, nedostává se mu vyslyšení u svého Otce. Ten nejen nenabízí žádné útěchy, když se jeho Syn v&nbsp;úzkosti modlil a &bdquo;jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve&ldquo;, jak víme z&nbsp;velikonočních událostí, ale je i připraven ho vydat nejzazšímu utrpení.</p> <p><cite>Ježíšovo božství se ukazuje, když žádá své učedníky, aby s&nbsp;ním bděli a podpořili ho v jeho nejtěžších chvílích</cite></p> <p>Právě v&nbsp;nejzazším lidském utrpení se však zjevuje Ježíšovo božství, s nímž se ani zdaleka nesetkáváme jen v příbězích o vykonaných zázracích anebo až vstává z&nbsp;mrtvých. Ježíšovo božství se ukazuje, když žádá své učedníky, aby s&nbsp;ním bděli a podpořili ho v jeho nejtěžších chvílích. To se může zdát na první pohled zvláštní: Proč by tato zcela lidská žádost měla poukazovat k&nbsp;něčemu božskému?</p> <p>Ježíš svou žádostí o pomoc zcela převrací tradiční pojetí vztahu Boha a člověka. Bůh svou silou nevymaňuje člověka z&nbsp;nebezpečí, ale vybízí ho, aby se přesáhl. Chce se ve svém lidství upevnit tím, že bude stát při božím Synu anebo při člověku, který propadl zoufalství. Člověk je vybízen, aby vyslechl druhého, jeho obavy, a přijal jeho hledisko. Právě vyslyšením druhého je člověk vytržen z&nbsp;ponoření do vlastního omezeného nitra.</p> <h5>Odměna</h5> <p>Tento důraz na otevření se druhému je cestou k&nbsp;posvátnosti, protože vymaňuje z vlastní&nbsp;omezenosti, a zaznívá v Ježíšových slovech: &bdquo;Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního?&ldquo; Něco &bdquo;zvláštního&ldquo; tedy činíme, až pokud přesáhneme vlastní omezenost. A teprve tehdy se také můžeme setkat s&nbsp;posvátností, anebo s&nbsp;tím, co Ježíš označuje &bdquo;odměna&ldquo;.</p> <p><cite>Ježíš nikomu neslibuje, že odměna za následování bude spočívat v&nbsp;bezstarostnosti či v dokonalém zabezpečení před světskými hrozbami</cite></p> <p>Ježíš nikomu neslibuje, že odměna za následování bude spočívat v&nbsp;bezstarostnosti či v dokonalém zabezpečení před světskými hrozbami. Své učedníky naopak učí, jak se druhému vydat, přičemž největší odměnou bude vysvobození od sebe samého. Za vrcholnou výzvu k&nbsp;tomuto vydání i osvobození můžeme považovat i Ježíšovu otázku, zda existuje někdo, o koho by se mohl ve svých nejtěžších chvílích opřít.</p> <p>Z evangelií víme, že se mezi jeho učedníky před Ježíšovým zatčením ani po něm nenašel ani jeden, který by byl připraven poskytnout Synu božímu oporu. Nejenže usnou hned po výzvě k&nbsp;bdělosti, ale i se po Ježíšově zatčení rozutečou a schovají. Není divu, vždyť na pozadí velikonočního příběhu je Ježíšova výzva skutečně závratná: ve zcela lidské žádosti o pomoc zaznívá Ježíšův &bdquo;nelidský&ldquo;, tedy boží nárok na člověka.</p> <h5>Vodítko k pochopení</h5> <p>Velikonoční příběh sděluje, že i ten, kdo se plně oddá Bohu, nebude ničeho ušetřen. Učedníci měli právem obrovský strach se k&nbsp;Ježíšovi přihlásit. Byli totiž svědky, že nebyl za své následování Otce odměněn bezpečím. Velikonoční příběh vypráví, že Otec na Ježíšovu úzkost bezprostředně neodpověděl a těžké břímě z&nbsp;něho nesňal. Během své životní poutě je Syn boží připraven o vše &ndash; o podporu svých učedníků, v&nbsp;jednu chvíli dokonce o jistotu, že jeho Otec při něm stojí, a nakonec je v&nbsp;mukách připraven o pozemský život.</p> <p><cite>Vodítkem k&nbsp;pochopení Ježíšovy zvěsti může být jeho výzva k bdělosti: následovníci musejí být ochotní nechat se připravit o spánek</cite></p> <p>Jaký má toto první dějství velikonočního příběhu význam pro přehodnocení toho, co je člověk, Bůh a náš život? Vodítkem k&nbsp;pochopení Ježíšovy zvěsti může být jeho výzva k bdělosti: následovníci musejí být ochotní nechat se připravit o spánek. Stojí před obtížnou výzvou k&nbsp;bdělosti &ndash; k připravenosti přijít o všechny jistoty stejně jako Syn boží.</p> <p>Ježíšův životní příběh varuje před sklonem uzavírat se do vlastních strachů, obav o sebe a do své omezenosti, jež dle Ježíše ústí ve ztvrdnutí srdce. Právě v&nbsp;těchto formách uzavírání objevujeme pozemské jistoty, kterým dáváme přednost před bdělostí, ale jež nám chce Ježíš vzít. Výzva k&nbsp;bdělosti totiž nesouvisí jen s&nbsp;otevřením &bdquo;ztvrdlého srdce&ldquo; a s překonáním&nbsp;netečnosti k&nbsp;druhému, ale i se sklonem vytvářet si falešné světské jistoty, které nám brání vidět&nbsp;potřeby druhého.</p> <h5>Zpochybňování zákonů</h5> <p>Ježíš v celém svém životě zpochybňuje posvátné i profánní či světské zákony, na nichž lidé lpějí jako na pevném řádu v chaotickém světě a které vyžadují konkrétní skutky v&nbsp;konkrétním prostoru a čase. Lidskou nechuť odlišovat řád posvátnosti a světskosti pak ukazuje&nbsp;evangelijní příběh o uzdravení nemocného.</p> <p>Navzdory tomu, že je sobota, den odpočinku, Ježíš uzdraví těžce nemocného, který byl 38 let upoután na lůžko. Uzdravený si nevěřícně vykračuje, dokud ho nezastaví farizejové, aby zpochybnili jeho uzdravení. Strážci zákona se ptají Ježíše: Jakým právem léčíš v sobotu? A ten odpoví: Můj Otec nikdy nepřestal pracovat, a proto pracuji i já.</p> <p><cite>Ježíš v celém svém životě zpochybňuje posvátné i světské zákony, na nichž lidé lpějí jako na pevném řádu v chaotickém světě</cite></p> <p>Ježíšovu neustálou pracovní činnost lze dát do souvislosti s&nbsp;výzvou učedníkům, aby s&nbsp;ním bděli, a současně do protikladu k&nbsp;jejich neschopnosti &bdquo;zabít spánek&ldquo;. Ten, kdo Ježíše následuje, nemá stejně jako on prahnout po odpočinku. I v &bdquo;malých&ldquo; dnech je třeba jednat, jako by byly nejposvátnější, ale ve jménu nejposvátnějšího nezapomínat na přízemní, příliš lidské starosti druhých.</p> <p>Spánek, který přemohl učedníky, je pak příkladem odpočinku a nepozornosti. Ježíš vyzývá, abychom se tuto nepozornost odnaučili. Neustále musíme pracovat proti ztvrdnutí vnějšího zákona i své duše, což způsobuje nepozornost. Ježíšovu výzvu &bdquo;bděte se mnou&ldquo; proto lze interpretovat jako upozornění, že pouze odpoutáním se od falešných světských zákonů a jistot můžeme dospět k novému životu. Jeho začátek přitom spočívá v Ježíšově žádosti, aby učedníci stáli při něm.</p> <h5>Nebojte se</h5> <p>Ježíš je lidsky nešťastný, ale zároveň je jeho výzva boží &ndash; to, co má učedníky povýšit. Člověk získává sílu jen tím, že se odpoutá od sebe &ndash; od zahleděnosti do sebe, jež ho připravuje o pozornost. Síla, která dává nový život, není darem od dobrotivého božstva, ale spočívá ve schopnosti udržet bdělost a nezaspat starost o druhého.</p> <p><cite>Čím úzkostlivěji se o sebe staráme, tím děsivější se svět stává. A jako by vyhrožoval: bojte se převelice. Na to Ježíš odpovídá: nebojte se.</cite></p> <p>Až poté, co &bdquo;zabijeme spánek&ldquo;, se otvírá naděje &ndash; získáváme budoucnost a prostor pro lehkost, což je křesťanství často vytýkané. Ježíš sice získává nazpět lehkost, ale až poté, co odnesl kříž, na který byl přibit. Velikonoční příběh sděluje, že nemáme naději na lehkost nového života, neponeseme-li aspoň část obrovského Ježíšova břímě &ndash; musíme být ochotní vydat se druhému a nechat ho soudit, aniž bychom ho zatratili.</p> <p>Ježíš upozorňuje, že nás neohrožuje nejistota vnějšího světa, ale mnohem víc potřeba budovat si vnější i vnitřní struktury, které na ni reagují. Čím úzkostlivěji se totiž o sebe staráme, tím děsivější se svět stává. A jako by vyhrožoval: bojte se převelice. Na to Ježíš odpovídá: nebojte se. A máte-li strach, je povinností se jej zbavovat. Tím, že se staráme o jistoty, bezpečí a o Boha, jenž nás zbaví těžkostí, se uprostřed života měníme v&nbsp;mrtvoly, jež však Ježíše nezajímaly. Evangelijní verš totiž zní: &bdquo;Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.&ldquo;</p> <p>Evangelium je zasvěceno životu, a proto bychom se neměli starat o svou duchovní mrtvolu, ale bdít s&nbsp;druhým. Teprve tehdy nahlížíme za svou omezenost a vytváříme prostor, v&nbsp;němž se může objevit posvátné. Ježíšova nabídka našeho vykoupení proto začíná výzvou &bdquo;zabít spánek&ldquo;. Až tíže únavy z&nbsp;přemáhání spánku totiž proměňuje v&nbsp;lehkost a nový život. Ten začíná, jen pokud jsme dost bdělí, abychom se prostřednictvím druhého dokázali osvobodit od svazující vlastní péče o sebe.</p> <h5>Znejišťující otázky</h5> <p>Tato perspektiva velikonočního příběhu vede i dnes k&nbsp;závěru, že Ježíš ukazuje odlišný svět. Neustálou únavu neboli v&nbsp;současnosti vyhoření nepovažuje dnešní společnost pouze za stav lidské mysli či duše. Jako znamením doby se jím totiž stále častěji zabývají myslitelé, kteří upozorňují na neschopnost člověka udržet její zběsilé tempo.</p> <p><cite>Náš svět ve srovnání s&nbsp;tím Ježíšovým není chaotičtější ani víc stresující</cite></p> <p>Náš svět ve srovnání s&nbsp;tím Ježíšovým není chaotičtější ani víc stresující. Vždyť Ježíš žil v&nbsp;době, která patří na Blízkém východě k&nbsp;politicky nejvypjatějším. Navzdory tomu tehdejší svět konfrontoval s&nbsp;jeho falešnou touhou po bezpečí a s&nbsp;neschopností vydržet únavu, přemoci spánek a bdít. Při příležitosti dnešního velikonočního svátku bychom měli činit totéž.</p> <p>Ježíšova výzva byla nekompromisní: &bdquo;Bděte.&ldquo; Naše velikonoční výzva by mohla být opatrnější a ve formě znejišťujících otázek:</p> <ul class="icon-bullets"> <li>Neměli bychom také občas kritizovat společenský boj za kvalitní spánek, spíše oceňovat unavenou nepřesvědčenost než teatrální asertivitu a také více zpochybňovat svá stanoviska a méně se snažit vydupat ze země víru v&nbsp;sebe sama?</li> <li>Není právě tato péče o vlastní blaho příčinou našeho pocitu, že nám svět nastavuje svou nejtvrdší tvář, když vyhrožuje, abychom se převelice báli?</li> </ul> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Tereza Matějčková </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 2421 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/magazin/special-report/jezisova-velikonocni-vyzva-aneb-o-promene-smrti-v-zivot#comments Special report Blízký východ božství Bůh duše evangelia Getsemanská zahrada Ježíš Kristus křesťanství lidství Mithra Nepřemožitelný bůh slunce posvátné profánní společnost učedníci Vánoce Velikonoce víra zmrtvýchvstání civilizace esej kultura svět Kultura Thu, 17 Apr 2014 13:49:23 +0000 Tereza Matějčková 139844 at http://www.ceskapozice.cz V době relativismu, v němž žijeme, je i hodně riskantních věcí http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/schopnost-proplouvat-dejinami-je-u-ceskeho-naroda-az-zahadna <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/kabele10.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés </div> </div> </div> <p align="left">Již téměř čtvrt století žijeme v demokracii a užíváme svobody. Razantních zlomových momentů, jakým byl rok 1989, má ale česká společnost za sebou daleko víc: osamostatnění se, kapitalismus, porobu nacismu, socialismus, až jsme se po sametové revoluci zase ocitli v kapitalismu. To vše v poměrně krátkém časovém údobí. Jak jsme se s takovými momenty dokázali vyrovnat?</p> <p align="left">&bdquo;Zajímavý a důstojný život se neodvozuje od toho, jestli dosahujeme pokroku, či nikoliv. Spočívá v něčem, co pohyb kupředu přesahuje,&ldquo; říká sociolog Jiří Kabele, jehož doménou jsou právě sociální transformační procesy. A upozorňuje na úskalí &bdquo;otevřeného světa&ldquo; a nastiňuje, proč máme být obezřetní vůči &bdquo;proroctvím&ldquo;.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Jak jsme z vašeho pohledu zvládli v roce 1989 pád komunismu a znovuzrození demokratického kapitalismu?</h4> <p align="left">KABELE: Někdy se společnosti nedaří instituce změnit, i kdyby se politici stavěli na hlavu, jindy to je otázka okamžiku. Proč právě ve chvíli, kdy většina byla přesvědčena, že komunismus tady bude navěky, mohlo k tak zásadnímu přerodu dojít takřka ze dne na den? Najít odpověď je opravdu problém.</p> <p align="left">Budeme-li analyzovat vstupní pole této záhady, obecně lze uvést, že žijeme v dlouhodobě ustálené představě, že je společnost vytvářena institucemi a procedurami, které je provázejí a tvoří jejich podstatu v podobě obsazování a vytváření společenských pozic a také pravidel. Problém však vězí v tom, že pokud řád ukotvujeme jen v institucích, ze sociologického hlediska nedokážeme dost dobře vysvětlit, proč jsou společenské struktury jednou naprosto &bdquo;tuhé&ldquo; a jindy &bdquo;tekuté&ldquo;.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Nalezl jste nějakou odpověď?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Za velevýznamný fenomén v konstrukci sociálního světa považuje jistý směr sociologie, jazyk, potažmo vyprávění, které svět nejen zobrazuje, ale i spoluvytváří. Pomocí &bdquo;příběhu&ldquo; sdělujeme nejen skutečnosti každodenního života, ale známe i &bdquo;střední&ldquo; a &bdquo;velká vyprávění&ldquo; &ndash; životopisy a dějiny &ndash;, která podobně jako mýty tradičních společností poskytují komunitám, podnikům i celé společnosti základní rámec pro porozumění světu, v němž žijí a mění se.</p> <p align="left">I v moderních společnostech tedy umění vyprávět zůstává mohutným a silně působícím elementem využívaným právě k tomu, aby uváděl společnost do pohybu. Vyprávění situuje člověka, podniky i společnost jednou do stabilního a jindy dramaticky se měnícího světa a tito hráči pak prostřednictvím vyprávění svému okolí nejen přidělují nějaké role, ale propojují události příčinnými vztahy. Silou vyprávění je, že dává jednotlivostem i celému životu ucelenou podobu <em>(gestalt)</em>, která je natolik sugestivní, že jí společně věříme. A pokud těmto líčením světa věříme, také podle nich i jednáme.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Co z takto naznačeného východiska konkrétně vyplývá v souvislosti s přelomovým rokem 1989?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Že v něm stejně jako v roce 1945 největším hybatelem změn bylo víc než cokoliv jiného vyprávění &ndash; říkám tomu přerodové mýty a antimýty. Vyprávění o tom, jak jsme kvůli komunismu nejen upadli do neštěstí, ale nyní se před námi otevírá možnost navrátit se cestou plnou zkoušek do Evropy a vytvořit to správné tržní prostředí. Díky němu jsme rozpoznávali, kdo je na dobré a kdo na špatné straně, jaké jsou naše úkoly v každém bodě cesty. Moje zjištění pak říká, že právě tyto mýty ovládající lidské uvažování způsobily, že se &bdquo;instituce&ldquo;, které se ještě v roce 1989 jevily jako neměnné, najednou zhroutily.</p> <p align="left">V přerodu se začaly přepisovat životopisy, měnila se historie a také se začalo žít &bdquo;jiným&ldquo; způsobem, i když to oproti životnímu stylu za dob socialismu nebyl zpočátku až tak velký rozdíl. V mnohém jsme se jen adaptovali a převedli své zvyky ze starého světa do nového a zarámovali je novými rámci, jež zastřešovalo to &bdquo;vyprávění&ldquo;. Je však třeba říci, že společnost se svými pohledy na život v demokracii a kapitalismu připravovala dlouho před rokem 1989. V tomto ohledu sehrála významnou roli i &bdquo;perestrojka&ldquo;; primitivní Vasil Biľak měl pravdu, když bil na poplach.&bdquo;<br /><cite>&bdquo;Společnost se svými pohledy na život v demokracii a kapitalismu připravovala dlouho před rokem 1989&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Naše společnost ale zažila i přerod z kapitalismu do socialismu. Jak se něco takového může podařit?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Myslím, že to nebylo ze dne na den. K hlavní proměně došlo před komunistickým uchopením moci v únoru 1948. Naše země vykazovala řadu symptomů znamenajících základní zvrat už někdy po roce 1945, například přijetím Benešových dekretů. Celé to znárodňování a existence akčních výborů byl model, který navazoval na poměry zavedené těsně po konci války v podobě akčního jednání nových národních výborů a paušálním zabavováním majetku národním &bdquo;zrádcům&ldquo;. Právě těmito poválečnými metodami byly zdejší demokracie a její pravidla těžce otřeseny. Rok 1948 a následná proměna už byly jednoduchou záležitostí.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jenže je provázel teror...</h4> <p align="left">KABELE: Samozřejmě následovaly nepředstavitelné krutosti, ale ty nebyly vynuceny obtížemi přerodu, ale tím, že se zde doktrinálně implantoval ruský model komunistického vládnutí, který byl bytostně založen na teroru, uplatňování doktrinální diktatury proletariátu. A i když to v médiích vypadalo jako triumfální budovatelská cesta, v roce 1953 prodělával socialismus těžkou ekonomickou krizi, již způsobila nesmyslná pětiletka připravující společnost na třetí světovou válku. Teroru nahrával i tento moment &ndash; komunisté museli i v této kritické situaci udržet fasádu šťastného budování socialismu.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;A jak je tomu s cestou zpět od socialismu ke kapitalismu?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Zajímavé je, že komunisté ke svému vládnutí užívali jako fasádu demokratický model vládnutí. Existoval parlament, vláda a jakoby tu byla demokratická ústava. Zároveň ale prosazovali dějinný příběh, jak buržoazie zavlekla společnost do dvou světových válek, které zbídačily společnost, hlavně dělnickou třídu, a jak nás právě tato dělnická třída spasí. Třídní hledisko uplatňované při posuzování jakýchkoli problémů bylo odvozeno právě od tohoto vyprávění.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jak se to projevovalo prakticky?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Že jsme sice měli zákony, ale bez procedury ochrany práv. Z preambule ústavy kodifikující komunistické dějiny cesty české společnosti k socialismu a komunismu vyplývalo, že všechno musí být prvotně řešeno prostřednictvím třídního hlediska, a první oddíly ústavy kodifikovaly vedoucí úlohu strany a princip demokratického centralismu. Vytvoříte-li takové procedurální prázdno, vzniká hodně místa pro neurčitosti. Právě tato prázdnota ovládaná stranou byla základem komunistické moci, demokratický centralismus jim pak zaručoval, že obsazovali a vládli nomenklaturou pozic socialistické společnosti.&bdquo;<cite>&bdquo;Od roku 1960 se dá pomalu sledovat, jak se demokratické procedury do komunistických zákonů nejdříve velmi váhavě vracejí&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Proměnilo se to v čase?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Od roku 1960 se dá pomalu sledovat, jak se demokratické procedury do komunistických zákonů nejdříve velmi váhavě vracejí, protože jinak by se režim stal při běžném fungování neudržitelný. Když sledujeme cestu nazpátek ke kapitalismu po roce 1989, tak vlastně vidíme, že když rámující vyprávění radikálně změnilo svoji podobu, demokracie se dala poměrně dobře rekonstruovat, protože její základní instituce komunisté ničím jiným nenahradili. Zákony se opět naplnily procedurálními právními instituty, a byť to neznamenalo, že se také hned dodržovaly, dovedlo nás to zpět k demokratickému státu.</p> <h5>Problém zbohatnutí</h5> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Dosáhli jsme už tedy vysněného modelu západoevropské společnosti?</h4> <p align="left">KABELE: Přerodové příležitosti byly vytvořeny hlavně narativně &ndash; vyprávěním o tom, že nás čekají zkoušky, ale přesto uspějeme. Kolem let 1993 a 1994 ale přerodové mýty začaly ztrácet svoji sílu, přerod končil a nastala normalizace. V té době se klima změnilo také proto, že zásadní směřování přerodu zastínilo dělení státu a praktické problémy, jak rozdělit instituce, ale přitom se nepoprat. Po ekonomické transformaci a privatizaci, jejichž legitimita byla odvozena od zmíněného vyprávění, se pak už žádné podobně radikální změny struktur neodehrály. K žádným dalším důležitým reformám &ndash; zdravotnictví či důchodového zabezpečení &ndash; prostě nedošlo, i když se o nich dvacet let neustále mluví.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;V čem tedy žijeme dnes?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Všechny kapitalismy mají nějakou svoji historii, kde a za jakých okolností vznikly, a ta je vepsaná do jejich tváře a fungování. My jsme v kapitalismu, který nese stopy jednak politické proměny socialistických institucí a ekonomické transformace a jednak také našeho vstupu do Evropské unie. Pokud ale jdu kamkoliv, ať do obchodu, či k lékaři, rozhodně zažívám něco, o čem se nám za socialismu ani nezdálo a co je nesrovnatelné s tím, jak to tehdy fungovalo. Pokud soudně porovnáváme, máme z této bezprostřední zkušenosti většinou jen samé pozitivní zprávy o tom, jak se naše společnost proměnila. Protože ale změny k lepšímu byly pomalé, ani si je neuvědomujeme.<cite>&bdquo;Protože změny k lepšímu byly pomalé, ani si je neuvědomujeme&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Nežijeme tedy v krizi, jak se často tvrdí?</h4> <p align="left">KABELE: Zřetelné proměny každodenních světů svědčí o úplném opaku toho, co se obecně povětšinou tvrdí a píše. Tedy že jsme v krizi a zažíváme samá selhání. Česká společnost neuvěřitelně rychle zbohatla a podle mého soudu je velice těžké to bohatství unést. Přinejmenším někteří zbohatli rychleji &ndash; a to se dá skvělým způsobem politicky využívat. (Mimochodem, také politické hry se mohou široce a záludně rozehrávat právě díky té zmiňované síle vyprávění.) Nicméně život v bohatství je nesnadný.</p> <p align="left">Dokud máme před sebou nějaký cíl, že si jako jedinci i jako společnost dobudeme nějaké pozice, a tím pádem budeme ještě snadněji bohatnout, tak vše funguje hladce. Pokud toho ale de facto dosáhneme, tak ta směrnice už není tak jistá a tah na bránu je nejasnější. Myslím ale, že to je problém celé Evropy, která je také nezřízeně bohatá. Ostatně, žije bohatě tak trochu na dluh, což není rozhodně zdravá situace. Jako praví zbohatlíci se toho života na dluh neumíme zříci.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Co bychom měli od toho bohatství dál chtít? Měli bychom ho dál rozvíjet i pro ty méně bohaté? Co je tím ideálem?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;To je právě ten problém zbohatnutí, protože přestane být srozumitelná situace, že je dobré být spokojený s tím, co mám. Což je nutný, nikoli postačující základ lidského štěstí a podnikání. Řada lidí je nespokojených a vlastně ani neví proč.</p> <h5>Úskalí svobody</h5> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Proč se přesto tak často mluví o krizi? Co z toho plyne?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Není to tak úplně dobrá věc. Diskurz krize může vytvářet představu, že za ni můžou nějaké vlády, a tím pádem že jsou neuvěřitelně mocné a mohou ovlivňovat veškeré dění ve společnosti. Jenže ono to normální dění většinou probíhá samovolně. Dokonce do té míry, že politika ho nemá vůbec šanci ovlivnit. To, co se ve společnosti skutečně děje, totiž určují hlavně ti, kteří občanské světy vytvářejí, a to rozhodně není vláda.</p> <p align="left">Naopak ti zdánlivě bezmocní, normální občané jsou tímto způsobem neuvěřitelně mocní. Vytvářejí významné bariéry tomu, jak snadno se dá ovládat společnost; a moderní společnosti jsou na jakékoliv mocenské ovládání obzvlášť citlivé. Diskurz krize ale vytváří iluzi, že vlády jsou mocnější, než tomu je ve skutečnosti. Dobře je to vidět na našich přerodech od socialismu ke kapitalismu. Všechny změny jak v Polsku, Maďarsku či u nás probíhaly podobně, navzdory různorodým vládním snahám. Rozpoutanému pohybu, který vytvářejí hlavně lidé a organizace tím, že podnikají, přemýšlejí a řeší své záležitosti, mohou vlády snadno jen škodit. Společenskému pohybu je velice obtížné vnutit jiná pravidla než ta, která si spontánně osvojuje.<cite>&bdquo;Společenskému pohybu lze těžko vnutit jiná pravidla, než která si spontánně osvojuje&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Spočívá v tom nějaké netušené drama?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Naše svoboda je dnes natolik veliká, že moc spočívá v lidech, podnicích či sdruženích, a nikoliv v samotné vládě, která je spíše jen jakýmsi administrátorem. Jenže právě naše falešná představa o tom, kde se nalézá moc, může být jedním ze současných nebezpečí. Třeba jen v tom, že když na politiky tak velkou moc delegujeme, pak nám en bloc připadají jako morálně pokleslí lidé, protože neplní to, co si o nich zkresleně myslíme či od nich mylně očekáváme.</p> <p align="left">Situace pak začne vypadat tak, že ONI, kteří by měli být &bdquo;jiní a lepší&ldquo;, by sice mohli politiku dělat, ale z pokleslých důvodů ji nedělají. Po čase do politiky začnou vstupovat povětšinou jen lidé, kteří jsou ochotni se v této &bdquo;nemravné&ldquo; situaci ocitnout.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Čemu takový společenský diskurz napomáhá?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Paradoxně tomu, že se právě jím dopředu determinovaní lidé pokoušejí co nejrychleji něco urvat, protože pokud ztratí politické pozice, přestanou jakoby společensky existovat. Koneckonců to, že něco budou chtít &bdquo;urvat&ldquo;, se u nich vlastně předpokládá. A tento předpoklad se stává sebenaplňujícím proroctvím. Veřejnost se tímto způsobem ovšem také vzdává své zodpovědnosti. Tato možnost je totiž odvozena od té delegované fiktivní moci na politiky či vládu. Společnost má pak snadné alibi, protože za to, že si své světy nemůžeme vytvořit podle svých představ, nemůžeme přece my, ale politici.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Krizi ale společnost vnímá jako velice zásadní pocit. Na co nás tedy upozorňuje?</h4> <p>KABELE:&nbsp;Diskurz krize je na jedné straně integrální součástí dynamické společnosti, protože ta se musí měnit a pořád nacházet nějaké problematické věci, aby si vytvořila představu o tom, kam změny míří. Organizace, které se nemění, v této společnosti jen &bdquo;vegetují&ldquo;, jako by doopravdy neexistovaly. Pokud se však důraz na krizi paušalizuje, může destabilizovat demokratické instituce, ke kterým mají najednou všichni nedůvěru.</p> <p><cite>&bdquo;Obecně lze říci, že všemi jinak drastickými proměnami 20. století jsme proplouvali až neuvěřitelně snadno&ldquo;&nbsp;</cite>Něco takového ukázala nakonec celosvětová ekonomická krize před pár lety: mohli jsme si povšimnout, jak v souvislosti s ní začala být v celosvětovém kontextu docela vážně ohrožena loajalita vůči institucím demokracie a jak vyprávění o zbídačování mas&nbsp;à&nbsp;la Marx začalo být v celém západním světě hlasité a jak jím otřáslo. Jenže pokud nedokonalým demokratickým institucím přestaneme věřit, mohou se poměrně snadno zhroutit a způsobit nástup fašismu a komunismu.</p> <p>Je ale také dobré si uvědomit, že jsme krizi zažili ve velice mírné podobě. Obecně lze říci, že všemi jinak drastickými proměnami 20. století jsme proplouvali až neuvěřitelně snadno. Pro mě je úplnou záhadou, kde jsme tu schopnost proplouvat dějinami vlastně vzali. Asi jsme měli veliké štěstí, že Stalin zemřel a nemohl dokončit plnou sovětizaci svých evropských satelitů.</p> <h5>Je dobré stavět na moci bezmocných</h5> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Není ztráta víry v politiku zásadní ztrátou občanské sebedůvěry?</h4> <p align="left">KABELE: To je zapeklitá otázka a jisté věci možná se sebedůvěrou souvisejí. Chtěl jsem říci, že můj svět na univerzitě vláda nijak moc neovlivňuje. Odkazy na ni se zbavujeme své odpovědnosti za svět, který nás vyzývá ke smysluplnému životu. Zda bude univerzita dobrá, či nikoliv, záleží v prvé řadě na mně a na mých spoluvyučujících. Pokud si ale budeme říkat, že naše vysoké školství je v hluboké krizi &ndash; a ono jistě je &ndash;, ten základní postoj a výzva se najednou vytratí. Především já se musím snažit vytvořit pro studenty zajímavé a inspirativní prostředí. To je v mé moci, a nikoliv v moci vlády.</p> <p align="left">Je dobré stavět na této Havlově moci bezmocných, tedy mít sílu vytvářet konkrétní světy, které mají svoji kvalitu podle toho, do jaké míry se do nich lidé vážně zapojí, jak vážně je žijí a jak jsou netolerantní k falešným hrám. A nejsou ochotni participovat na vytváření Potěmkinových vesnic, třeba v případě vysokých škol předstíráním iluze, jak to skvěle funguje, a přitom mí kolegové, aby se uživili, musejí učit ještě na dalších dvou univerzitách...</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Často se tvrdí, že současná společnost nemá žádnou velkou vizi a žije ze setrvačnosti. Jak dynamika společnosti funguje? Má společnost dál něco chtít, nebo stačí, když jakžtakž funguje?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Motorem dnešních společností je, že jejich občané a organizace vytvářejí za pochodu své vyhlídky a ty pak sledují. Motivují je, díky nim získávají představu, jak se dá něco změnit, a snaží se držet krok s ostatními. Společnost je tak samozřejmě závislá na vizích a &bdquo;prorokování&ldquo;. Jednoduše jsme společnost dynamická, která může fungovat jen díky tomu, že se pohybuje směrem kupředu. Jinak ztratíme svůj smysl.<cite>&bdquo;Jsme společnost dynamická, která může fungovat jen díky tomu, že se pohybuje směrem kupředu&ldquo;</cite></p> <p align="left">Jako moderní společnost už neukotvujeme svůj řád v Bohu, ale do pohybu kupředu a to je ta transcendence, která nás překračuje. Takže prorokování vytvářené pomocí vyprávění je sice hodně důležité, avšak v době relativismu, v němž žijeme, je i hodně riskantních věcí. Hodně nadsazeně řečeno, ne nadarmo v tradičních společnostech kamenovali proroky, protože byli nebezpeční a nahlodávali stabilitu. Prorokování ale může být nebezpečné i v naší současné společnosti &ndash; může obrovským způsobem svádět k nějakému pohybu, který se nám s odstupem nelíbí. Například třeba právě komunismus nebyl založen na ničem jiném než na falešném proroctví, což nakonec procedurálně vyřadilo ze hry demokratické procedury.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jak se proti něčemu takovému bránit?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Do institucí, které vytvářejí pravidla, můžete dobře zabudovat ochrany práv a proti jejich zneužití se preventivně zařídit. Ostatně společnost se neustále snaží vymýšlet nové instituce, aby tyto ochrany v pravidlech byly přizpůsobené situaci a byly čím dál účinnější. Jenže právě proti vyprávění vlastně není žádná jiná ochrana než soudnost či v tradičních společnostech nejvýše ceněná moudrost. Cokoliv totiž můžete převyprávět tím či oním způsobem a je hodně těžké se ubránit před vypravěčskou svévolí a donutit vypravěče, aby líčení událostí změnili.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Můžete uvést nějaký současný příklad?</h4> <p align="left">KABELE: Vidíme to v případě Ukrajiny, kdy Rusové tamní dění vyprávějí úplně odlišným a zkresleným způsobem než zbytek světa, a vlastně si na nich nic nemůžete vzít. Vyprávění nemá pojistky proti zneužití, práva postav zahrnutých do vyprávění jsou jen &bdquo;slabě&ldquo; vymahatelná v případě jednotlivců, natožpak organizací, obcí a států. Jak při svobodě slova, která musí být z institucionálních důvodů nedotknutelná, dohnat k soudu ty, kteří nás přesvědčují, že celé to tamní revoluční dění na Majdanu je záležitostí nástupu fašismu?<cite>&bdquo;Váha vyprávění se zvyšuje a demokracie se s tím vypořádává hodně klopotně&ldquo;</cite></p> <p align="left">V době relativismu, kdy fabulace je normální, se díky vyprávění může uskutečňovat něco, co je pak hodně těžké korigovat. I stále větší transparentnost našich institucí je riskantní právě v tom, že poskytuje hodně materiálu, který je využíván k prorokování a vyprávění o krizích. Váha vyprávění se zvyšuje a demokracie se s tím vypořádává hodně klopotně. A bohužel na něčem takovém participují i současná média.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jak je hodnotíte? Jsou zavádějící, či spoluvytvářejí nějaký nový, hodnotný svět?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Média se podle mě významně podílejí na té iluzivní moci mocných a nespoléhání se na moc bezmocných. Pro mě jako diváka/čtenáře jsou málo analytická a milují právě to vyprávění. Vypadá to pak tak, že si každý může říkat, úplně co chce, bez jakékoliv souvislosti či hlubšího kontextu. Je fakt velmi nesnadné vybrat si novináře, který má konstantní názor a drží si své hledisko.</p> <p align="left">Média jsou existenčně závislá na svém nákladu, protože jejich publika jsou obecně malá. Jsou tak tlačena do vypravování, které připoutává pozornost. Byl bych samozřejmě raději, kdyby tuto okolnost zvládala daleko lépe. Patřím ostatně ke generaci, které diskurzivita určovaná elektronickými médii dělá trochu potíže, a reaguji staromilsky.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;V jakém smyslu?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Nechci přistoupit na hru, v níž si může každý vyprávět, co se mu zachce, a přitom neposkytovat dost potřebných klíčů, abych kritické situaci dobře porozuměl. Sice se dozvídám, že je nějaká šílená krize, ale proč je, co pro ni hovoří a co nikoli, už se z médií moc nedozvím. Obecně novinářům schází analytické myšlení (což je hozená rukavice i mé fakultě).</p> <h5>Nesnadné hledání priorit</h5> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jsme na prahu něčeho nového?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Starší generace politiků z devadesátých let to měly oproti dnešním jednodušší. Jen se vraceli k již existujícím institucím, nečelili tomu, že se něco nového a zároveň neurčitého vynořuje; cíle i instituce jsme si mohli vypůjčovat ze Západu či Evropy. Provedení transformace, dosažení členství v Evropské unii a jeho krize nás otvírají k pohybu &bdquo;někam&ldquo;, kde nevíme, co a jak bude. Lidé tam budou také prožívat své štěstí a nám starším to bude připadat směšné, a jak to bývá, i trochu nemravné. Otevřenost je zkrátka otevřená. Přišly lokomotivy a proměnily svět. Žilo se šťastněji před parním strojem, či až po něm? To je samozřejmě pošetilá otázka, protože nemáme na výběr. Jednoznačně se dá říci snad jen to, že společnost pořád bohatla.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Bohatnutí společnosti není tím ideálem?</h4> <p><cite>&bdquo;Jednoduchá rovnice &ndash; že pokrok je, když bohatneme &ndash; se zřejmě ztrácí.&ldquo;</cite>KABELE:&nbsp;Dnes se stává trochu sporným momentem. Dlouhou dobu bylo zvelebení života jasným trendem souměřitelným s pohybem kupředu. Jednoduchá rovnice &ndash; že pokrok je, když bohatneme &ndash; se zřejmě ztrácí. Podle mě je v otevřeném světě těžké říci, jaké jsou priority, kam to směřuje a co se ukáže tou podstatnou věcí. Právě proto je otevřený, že si to z minulosti nemůžeme jednoduše odvodit. I když jako společnost získáváme motor tím, že minulost promítáme do budoucnosti.</p> <p>Měli bychom být pokorní a vědět, že se jednoduše nedobereme nějakých hlavních priorit. Zajímavý a důstojný život se také neodvozuje od toho, jestli dosahujeme pokroku, či nikoliv. Spočívá v něčem, co ten pohyb kupředu přesahuje. Jazykem víry by se řeklo, co ho rozpouští v lučavce věčnosti.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jaká před námi stojí výzva?</h4> <p align="left">KABELE:&nbsp;Pro proroky se samozřejmě otvírají vrátka a dá se leccos vymýšlet. Nicméně je zajímavé, že sociology zkoumaná dynamika společnosti se asi zatím pořád zrychluje. Pak je ale zcela přirozené se ptát: Je to možné pořád? Nedostaneme se jednou do pozice, kdy narazíme na strop? A co to pak bude znamenat? Čistě teoreticky si můžeme uvědomit, co společnost dynamizuje a co jsou její tolik potřebné brzdy. Když připustíme, že existují síly, které nás nutí držet krok s pohybem a umožňují nám zrychlování, jejich jedinou rozumnou brzdou je pak podle mě &bdquo;dílčí rozpad&ldquo; či &bdquo;zmatení jazyků&ldquo;. Brzdou rozkladu si společnost vlastně tak trochu hlídá, aby nebloudila a sama sobě někam &bdquo;neutekla&ldquo;.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jak to myslíte?</h4> <p><cite>&bdquo;Vládci vytvářejí představu pohybu, ale nemají moc k nějakému pohybu společnost rozhýbat.&ldquo;</cite>KABELE:&nbsp;Představme si, že moc bezmocných spočívá v tom, že světy sehráváme jako koncert. Každá změna koncertování může vést k tomu, že jedni ji vítají jako výhodnou, zatímco druzí na ní tratí. Najednou se také ukazuje, že ten předchozí soulad zakrýval spoustu rozdílů, umlčoval rušivé nároky, přecházel domnělé či skutečné křivdy z minulosti. Mluvíme zčistajasna jinými jazyky, míjíme se, jeden druhému &bdquo;jde po krku&ldquo;, a navíc se nic nedaří. Hrozba takového rozkladu vede účastníky k tomu, aby se, je-li to nutné, nanovo sehrávali, omezovali se v nárocích, přecházeli falešné tóny, dokud stále běžíme kupředu. Mnohdy změna také není nutná, protože ji lze sehraně předstírat. Myslím si, že devadesát procent ohlašovaného pokroku je disimilovaných. Děláme, že nějakými reformami svět měníme, ale to je jenom způsob, jak změnit fasádu a žít srozumitelně jako doposud.</p> <h4>ČESKÁ POZICE:&nbsp;Jaké z toho plyne resumé?</h4> <p align="left">KABELE: Ta devadesátiprocentní disimilace vlastně odpovídá tomu, že moc třímají hlavně bezmocní. Vládci vytvářejí představu pohybu, ale nemají moc k nějakému pohybu společnost rozhýbat. Což dělal třeba reálný socialismus, který disimiloval pokrok ve velkém, ale dělají to i západní společnosti. Řeší tak přehnané očekávání týkající se vlád a orgánů, které pak dělají, že reformují a mění svět. Společnost se samozřejmě vyvíjí, ale daleko víc v režii lidí a organizací, kteří se otvírají světu a lokálně mění způsoby života. Z mého pohledu zůstává pořád nejméně špatnou výbavou pro tento radikálně otevřený svět situační etika, kterou nabízí křesťanství.&gt;</p> <p style="margin-left: 40px;"><strong>Jiří Kabele (* 1946)</strong><br /><span style="font-size: 14px;">Vyučuje ekonomickou sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Před revolucí se zabýval prognostikou, sociologií četby, designu a rodiny a zdraví. Působil v prognostickém oddělení Sportpropagu, později jako klinický sociolog. Po roce 1989 se nejvíce věnoval studiu procesů společenské přeměny Československa a České republiky. Byl spoluzakladatelem dnes už zaniklé politické strany &bdquo;intelektuálů&ldquo; &ndash; Občanské demokratické aliance. V posledních letech publikuje v domácích i zahraničních časopisech články, které se vesměs týkají sociální dynamiky.</span></p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Jan Brabec </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 64509 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/schopnost-proplouvat-dejinami-je-u-ceskeho-naroda-az-zahadna#comments Politika Benešovy dekrety demokracie druhá světová válka etika historie Jiří Kabele kapitalismus komunismus křesťanství krize listopad 1989 média Rusko socialismus sociologie společnost Ukrajina univerzity Únor 1948 Západ demokracie domov kapitalismus rozhovor Kultura Wed, 16 Apr 2014 22:17:46 +0000 Jan Brabec 139828 at http://www.ceskapozice.cz Globalizace ničí střední třídu http://www.ceskapozice.cz/magazin/recenze/globalizace-nici-stredni-tridu <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/image_40.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Archiv </div> </div> </div> <p>Globalizace je často spojovaná se zánikem tradičních hospodářských center. Prostor hraje v globální ekonomice druhořadou roli, protože internet umožňuje mít odkudkoliv na světě přístup k informacím. Nejen sociologům se tento trend nelíbí. Nahrazují-li totiž export přímé investice v cílových zemích odbytu a jsou-li místo produktů nabízené služby, narůstá význam globálních měst.</p> <p>Saskia J. Sassenová, profesorka sociologie na Kolumbijské univerzitě a aktivistka hnutí Occupy Wall Street, ve své knize <em>Cities in a World Economy</em> (Města v globální ekonomice) v protikladu k tvrzení, že globalizace napomáhá&nbsp;decentralizaci, uvádí, že díky ní se v globálních městech soustřeďují hospodářské a finanční aktivity. Nová struktura ekonomické síly a služeb přesahuje hranice států, čímž se vytvářejí nadnárodní propojení, jež mají pro světovou ekonomiku větší význam než dosavadní státní centra mezinárodního obchodu.</p> <h5>Finanční centra</h5> <p>Globálním městem nemusí být jen mnohamilionový New York, ale i mnohem menší švýcarský Curych nebo Miami na Floridě, přičemž nejvíce záleží na tom, zda dokážou vyhovět potřebám mezinárodní ekonomiky.</p> <p><cite>Globální města jsou především finančními centry, ve kterých sídlí manažerské zázemí nabízející infrastrukturu</cite></p> <p>Tato globální města jsou především finančními centry, ve kterých sídlí řídící, kontrolní a manažerské zázemí nabízející infrastrukturu firmám, jež chtějí proniknout na národní trhy, ale nemají potřebné zkušenosti s&nbsp;jejich právními systémy. Navíc vytvářejí síť, z&nbsp;níž lze vstoupit na národní trhy, čímž propojují výrobu na celém světě.</p> <p>Specializované právnické, finanční a organizační služby v&nbsp;těchto globálních městech disponují informačním kapitálem, který není pouhým souhrnem znalostí expertů, ale komplexním know-how, který spojuje regionální, národní a mezinárodní ekonomiky ve světové hospodářství. Řečeno jinak, vzniká v nich globalizace.</p> <h5>Omezené služby daňových rájů</h5> <p>Většina ze sta největších globálních měst je na severní polokouli &ndash; v&nbsp;čele s New Yorkem, Londýnem a Tokiem. Navíc je jejich podobnost větší, než je tomu v&nbsp;případě měst zemí, v nichž se nacházejí. Elity těchto globálních měst se ztotožňují spíše s kosmopolitní vyšší střední třídou než s regionálním nebo národním patriotismem. Kvůli svému působení v ekonomice na různých místech světa a mezinárodním zájmům mají jen malé lokální zakořenění.</p> <p><cite>Služby daňových rájů mohou vypadat sebelákavěji, ale současně je třeba politická stabilita, pevná měna a vymahatelnost práva ve vyspělých zemích</cite></p> <p>Globální města sice mají celosvětový význam a nadnárodní koncerny v nich fungují mezinárodně, ale z&nbsp;toho nevyplývá jejich naprosté odtržení od domovských států. Často totiž propojují legální ekonomiku s&nbsp;offshorovými centry a daňovými ráji. Ty jsou používané k finančním transakcím a službám nebo kvůli nízkým daním či úniku, pokud by se národní vlády rozhodly finanční trhy více regulovat.</p> <p>Služby daňových rájů mohou vypadat sebelákavěji, ale současně je třeba politická stabilita, právní stát, pevná měna a vymahatelnost práva ve vyspělých zemích. Burza na Wall Street funguje dobře jen díky dolaru a demokratické ústavě. A finanční centra v Londýně a Tokiu by nenabyla světového významu, kdyby neexistovala politická a právní stabilita.</p> <h5>Změna složení obyvatel</h5> <p>Růst vlivu globálních měst na světovou ekonomiku doprovázejí urbánní a sociologické změny. Po úbytku obyvatel v sedmdesátých letech 20. století, převážně střední třídy, jež se stěhovala se ze středu města na předměstí, začala jejich populace opět růst, a to především díky lidem ze zahraničí.</p> <p>Mexiko, které v roce 1994 uzavřelo s USA a Kanadou dohodu o volném obchodu (NAFTA), se muselo vyrovnat s novou konkurencí. Narostl sice jeho vývoz čerstvého ovoce a zeleniny, ale současně drobné pěstitele likviduje produkce obilí, fazolí a kukuřice mezinárodními potravinářskými koncerny.</p> <p><cite>Globalizace také vede k nadnárodnímu městu a mění složení jeho obyvatel</cite></p> <p>Obyvatelé agrárních oblastí, kteří přišli o možnost výdělku, se pak stěhují do hlavního města Mexika, měst na severu nebo ilegálně do USA. Populace&nbsp;Mexika, severomexických měst Tijuana a Ciudad Juarez i Los Angeles a Houstonu se kvůli tomu prudce zvyšuje.</p> <p>Podobné to je v bohatých Spojených arabských emirátech nebo gigantických městských aglomeracích na čínském pobřeží. V&nbsp;této oblasti jde buď o levné pracovní síly z chudých asijských zemí, nebo o venkovany z čínských provincií. Globalizace tedy také vede k nadnárodnímu městu a mění složení jeho obyvatel.</p> <h5>Problematický sociální smír</h5> <p>Uvnitř měst pak globalizace vyvolává polarizaci a nové rozdělení. Zánik tradičních hospodářských odvětví a vznik nových, například finančnictví, nejen mění uspořádání města, rozdíly v příjmech a požadavky na pracovní sílu, ale i způsobují přeskupení sociálních tříd.</p> <p>Globální města ve vyspělém i v rozvojovém světě jsou rozpolcená. Na jedné straně vzniká relativně silná vrstva vysoce kvalifikovaných a finančně zajištěných odborníků požadujících kvalitnější služby, na druhé roste počet minimálně vzdělaných a špatně placených imigrantů, kteří v těchto službách pracují. Tento trend významně poškozuje střední třídu &ndash; základy její existence se rozpadají, přičemž na ni neustále narůstá sociální tlak.</p> <p><cite>Udržet bezpečnost a sociální smír je problematické, protože ti, kdo v globální soutěži uspěli, sousedí s poraženými</cite></p> <p>Nové obyvatelstvo je značně motivované a vzhledem k nepříznivým životním podmínkám v&nbsp;zemích, odkud přichází, je ochotné akceptovat horší pracovní a finanční podmínky než místní populace. Důsledkem je rozpad střední vrstvy, již doprovází růst rozdílů v příjmech bohatých a chudých.</p> <p>Udržet bezpečnost a sociální smír je pak problematické, protože ti, kdo v globální soutěži uspěli, sousedí s poraženými. Úspěchu a prohry se nacházejí v těsné blízkosti a New York má čtvrtě jakoby ze třetího světa a Káhira naopak výstavní. Na rozdíl od minulosti dnes ghetta chudých nepředstavují sociální integrací a postupný ekonomický vzestup, ale konečnou stanici.</p> <p>Stalo se z Prahy nepostradatelné centrum globální ekonomiky, nebo se ocitá na její periferii? V případě sociálních trendů, ten, kdo jel městskou dopravou z centra do některých částí Žižkova, dá Sassenové za pravdu.</p> <p><strong><em>Cities in a World Economy</em></strong><br /><em>(Města v globální ekonomice)</em><br /><em>AUTOR: Saskia J. Sassen</em><br /><em>VYDAL: </em><em>SAGE Publications </em><em>2011</em><br /><em>ROZSAH: 424 stran</em></p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Petr Pietraš </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 5579 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/magazin/recenze/globalizace-nici-stredni-tridu#comments Recenze Čína decentralizace elita finančnictví globalizace globální město hospodářství Japonsko Mexiko příjmy přistěhovalectví služby střední třída trhy USA Velká Británie zaměstnanost civilizace kapitalismus recenze Geopolitika Saskia J. Sassenová Wed, 16 Apr 2014 14:19:03 +0000 Petr Pietraš 139834 at http://www.ceskapozice.cz Být salafistou se jeví více „sexy“ než stát se katolíkem http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/byt-salafistou-se-jevi-vice-%E2%80%9Esexy%E2%80%9C-nez-stat-se-katolikem <div class="field field-type-text field-field-ref-img-filepath"> <div class="field-label">Referenced image filepath:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> sites/default/files/is51927752.jpg </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-ref-img-description"> <div class="field-label">Referenced image description:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> © ISIFA </div> </div> </div> <p>Po vypuknutí krize na Ukrajině zmizel občanský konflikt v&nbsp;Sýrii z&nbsp;prvních stránek evropských novin. Zdaleka to ale neznamená, že by povstání proti Asadovu režimu a dále probíhající boje neměly na starý kontinent žádný vliv.</p> <p><span style="font-size: 14px;">V&nbsp;Německu se například intenzivně diskutuje o stále častějších odchodech tamních radikálních islamistů do syrské &bdquo;svaté&ldquo; války. Ta údajně láká především stoupence <a href="http://de.wikipedia.org/wiki/Salafismus_in_Deutschland">salafistického hnutí</a> a právě tato ultrakonzervativní odnož islámu v&nbsp;Německu v&nbsp;posledních letech výrazně sílí a přitahuje i konvertity, kteří vyrostli v&nbsp;křesťanských či nábožensky vlažných rodinách.</span></p> <p><span style="font-size: 14px;">Oficiální statistiky říkají, že počet salafistů v&nbsp;SRN vzrostl v&nbsp;posledních dvou letech z&nbsp;asi 3800 na 5500 osob. Podle posledních zpráv odchází do Sýrie mnoho mladých (často nezletilých) muslimů a nově je do války provázejí i ženy.</span></p> <h5>Přenést válku do střední Evropy</h5> <p><span style="font-size: 14px;">Podle vyjádření düsseldorfského experta na islám Michaela Kiefera pro deník Tageszeitung veřejnost a úřady (možná s&nbsp;výjimkou tajných služeb) spolehlivě nevědí, zda jsou všichni tito lidé cíleně rekrutováni, nebo do bojů ve vzdálené zemi odcházejí z&nbsp;vlastní vůle. Každopádně jich už Německo opustily více než tři stovky. Někteří nezletilí zmizeli bez vědomí a proti vůli svých rodičů.</span><cite>Německé bezpečnostní složky se obávají, že radikalizovaní bojovníci budou po svém návratu do vlasti páchat teroristické útoky</cite></p> <p><span style="font-size: 14px;">O možnosti odchodu do Sýrie se potenciální bojovníci dozvídají ze svého okolí, od radikálních kazatelů, ale často i prostřednictvím specializovaných fór na internetu. Jako svérázné &bdquo;cestovní kanceláře&ldquo; pro zájemce o zapojení do džihádu fungují podle německých médií i některé &bdquo;humanitární&ldquo; organizace.</span></p> <p><span style="font-size: 14px;">Proč bezpečnostní složky zapojení občanů SRN do konfliktu v&nbsp;Sýrii tak znepokojuje? Obávají se totiž zejména, že se radikalizovaní bojovníci budou snažit přenést válku do středu Evropy, tedy páchat po svém návratu do vlasti teroristické útoky. Ve výcvikových táborech al-Káidy či organizace Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS), kam často míří, k tomu bezpochyby získají potřebné znalosti a zkušenosti. Doposud se podle úřadů v&nbsp;Německu pohybují asi tři desítky navrátilců ze Sýrie, asi polovina z&nbsp;nich platí za velmi radikální a jsou prý bedlivě sledováni.</span></p> <h5>Černobílé vidění světa je lákavé</h5> <p><span style="font-size: 14px;">Proč je pro část mladých Němců radikální islám atraktivní a představují skutečně hrozbu pro německou veřejnost a demokracii? ČESKÁ POZICE se na to zeptala Alexandera Straßnera, odborníka na terorismus a extremismus z univerzity v Řezně.</span></p> <h4>ČESKÁ POZICE: Představují radikální islámská uskupení pro německou demokracii srovnatelnou hrozbu jako ostatní extrémistické proudy, nebo jsou specifická?</h4> <p>STRAßNER: Hrozba z&nbsp;jejich strany je každopádně rozptýlenější a méně kontrolovatelná. Zatímco politicko-ideologicky motivované skupiny vždy pocházejí ze specifického společenského prostředí, na islamistické scéně se najdou členové napříč všemi vzdělanostními vrstvami. Hrozba je větší i kvůli globálnímu propojení islamistické &bdquo;scény&ldquo;, zatímco pravicově nebo levicově extrémistické skupiny mají stále přece jen omezený akční rádius.<cite>&bdquo;Salafismus nabízí jednoduše utvářený politický domov v&nbsp;časech politické libovůle a nepřehlednosti&ldquo;</cite></p> <h4>ČESKÁ POZICE: Prezident Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV) Hans-Georg Maaßen prohlásil před časem v&nbsp;novinovém rozhovoru, že sice roste celá islamistická scéna, nejsilněji však počet stoupenců salafismu. Proč je zrovna toto hnutí tak atraktivní?</h4> <p>STRAßNER: Tato &bdquo;scéna&ldquo; skutečně roste nejvíce, přestože navazuje na předmoderní pojetí islámu. Tato ideologie nemá víc co nabídnout, než černobílé vidění světa a přísný, ale přehledný kánon předpisů. To je ale právě v&nbsp;časech přemíry podnětů, společenské izolace jedince a chaosu, který z&nbsp;toho vzniká, velmi atraktivní. Salafismus nabízí jednoduše utvářený politický domov v&nbsp;časech politické libovůle a nepřehlednosti.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Připadá vám pozoruhodné, že radikální islámská scéna přitahuje také poměrně hodně konvertitů?</h4> <p>STRAßNER: Ano. Především &ndash; monoteistická náboženství přece fungují na základě stejného základního principu. Proč by tedy měl mít právě islám a zrovna salafismus speciální přitažlivou sílu? Nacházíme se zde v&nbsp;sociologické spirále. Pro migranty druhé a třetí generace, kteří se ve svých nových domovinách neintegrovali, nabízí náhražku za jejich původní identitu. Pro německé konvertity bez biografického vztahu k&nbsp;islámu je výrazem radikální kritiky kultury a kapitalismu.</p> <p><cite>&bdquo;Proč by měl mít právě islám a zrovna salafismus speciální přitažlivou sílu?&ldquo;</cite>Nezapomínejme ale na jedno: v&nbsp;masové společnosti je stálým záměrem jedince, aby se odlišil, byl něčím výjimečným a nezaměnitelným. Být přívržencem co nejradikálnější všeobjímající ideologie se pak jednoduše zdá být erotičtější než stát se členem katolické církve.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Někteří experti kritizují, že především mladí lidé nejsou o rizicích radikálního islámu dostatečně informovaní. Je prevence v&nbsp;tomto oboru méně rozvinutá než například prevence proti pravicovému extrémismu nebo sektám?</h4> <p>STRAßNER: Je ještě v&nbsp;plenkách. V&nbsp;rámci islámské konference <em>(dlouhodobý dialog mezi státem a v&nbsp;Německu žijícími muslimy &ndash; pozn. aut.) </em>se toto téma sice diskutuje a ve školách je stále častěji <a href="http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/vyuka-islamu-v-nemecku-satisfakce-pro-muslimske-starousedliky">výuka islámu</a>, i na některých univerzitách jej lze studovat.</p> <p>Paleta extrémistů se ale v&nbsp;mezičase stala tak pestrou, že už nelze provozovat jen prevenci. Ta by se měla zaměřit nejen na potírání extrémistů, ale i na posilování demokratického povědomí. Většinou zvyšuje mediálně zpracovaná prevence přece jen i (pomyslnou) hodnotu dotyčné ideologie. A právě z&nbsp;hlediska četnosti salafismu se mi to zdá poněkud přehnané.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Stačí programy pro lidi, kteří chtějí z radikálně islamistické scény vystoupit a jež organizují spolkové úřady pro ochranu ústavy a pro uprchlíky? Angažují se v&nbsp;této oblasti i neziskové organizace?</h4> <p><cite>&bdquo;Co se týká exportu muslimek z&nbsp;Německa, ten je historicky bezprecedentní&ldquo;</cite>STRAßNER: Spolkový úřad pro ochranu ústavy vede speciální program pro zájemce o vystoupení z&nbsp;islámské scény (HATIF). Je to obdoba dosavadních programů pro opuštění&nbsp;levicově a pravicově extrémistické scény. Protože tyto programy nejsou korunovány právě vynikajícími úspěchy, vznikly i společenské skupiny, například change.org nebo Violence Prevention Network, které ale začínají už u práce s&nbsp;vězni.</p> <h4>ČESKÁ POZICE: Do Sýrie odjíždějí v&nbsp;poslední době i německé ženy, aby uzavřely takzvaná &bdquo;džihádistická&ldquo; manželství. Je to nový fenomén, nebo k&nbsp;něčemu podobnému již docházelo, například během&nbsp;konfliktu v&nbsp;Afghánistánu? Ví se více o motivaci těchto žen, jejich společenském zázemí?</h4> <p>STRAßNER: Ženské angažmá bezpečnostní složky překvapilo, také se téměř nedalo předpovídat. Novější vědecké průzkumy poukazují na to, že vedle motivu pomsty (za zabité manžely či rodinné příslušníky) probíhá v&nbsp;islámských společnostech také jistá perverzní forma emancipace, protože se ženy účastní ozbrojených bojů (například v&nbsp;Čečensku).</p> <p>Co se týká exportu muslimek z&nbsp;Německa, ten je historicky bezprecedentní. Přesto je i zde zřejmé jedno specifikum &ndash; jsou doplňkem k&nbsp;bojujícím mužům. Ženy bojují, když &bdquo;lvi&ldquo; spí. Zpravidla jsou to ženy, které již ztratily své příbuzné, například v&nbsp;ozbrojeném boji.</p> <div class="field field-type-text field-field-author-name"> <div class="field-label">Author name:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> Zuzana Lizcová </div> </div> </div> <div class="field field-type-text field-field-author-profile-nid"> <div class="field-label">Author profile ID:&nbsp;</div> <div class="field-items"> <div class="field-item odd"> 90734 </div> </div> </div> http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/byt-salafistou-se-jevi-vice-%E2%80%9Esexy%E2%80%9C-nez-stat-se-katolikem#comments Světové události al-Káida Alexander Straßner Bašár Asad extremismus ideologie islamisté Islámský stát v Iráku a Sýrii muslimové náboženství Německo prevence salafisté Spolkový úřad pro ochranu ústavy Sýrie terorismus válka svět válka Německo Wed, 16 Apr 2014 12:29:55 +0000 Zuzana Lizcová 139810 at http://www.ceskapozice.cz