Zdražuje vepřové aneb Jak zachránit český řízek

Stejně jako na konci loňského roku lze také v poslední čtvrtině letošního roku očekávat v naší zemi další zdražení potravinářských výrobků, nejen v případě vepřového masa, které je v posledních dnech v tomto směru „mediální celebritou“. Dosavadní odhady zhruba desetiprocentního nárůstu cen jsou navíc docela reálné, ještě dříve než u vepřového by se ale mělo zdražení projevit u masa drůbežího a vůbec nejdřív u pekárenského zboží, pokud by měl růst cen potravin zachovat primární logiku.

Základním impulsem k růstu cen potravin jsou již několik měsíců rostoucí ceny zemědělských surovin rostlinného původu na světových trzích, přičemž hlavní příčinou jsou po celém světě rozprostřené problémy s počasím, ať již to je či bylo sucho nebo povodně. Ceny vstupních surovin ve většině případů proto atakují mnohaměsíční, ba i několikaletá maxima, byť je k historicky nejvyšším cenám z roku 2008 pořád ještě daleko.

reklama

Jenže nejde jen o ceny surovin – průběžně rostou ceny energií a pohonných hmot, rostou ale i daně, mění se kurzy měn a speciálně v Evropské unii se neustále zpřísňují požadavky na výrobu potravin nebo podmínky pro chov hospodářských zvířat. Očekávané zdražení potravin je tak mixem více faktorů, z nichž ovšem žádný, snad kromě koupěschopné poptávky, která nejen u nás klesá, nepůsobí proti trendu zdražování.

Růst cen potravin je mixem více faktorů, z nichž žádný, snad kromě klesající koupěschopné poptávky, nepůsobí proti trendu zdražování

Česko nepokryje domácí poptávku

A podle všeho bude ještě hůř. Od počátku příštího roku začnou v EU platit zpřísněné podmínky pro chov prasat, v podmínkách ČR se pak zvýší DPH u potravin. V celém světě navíc přibývá lidí, z nichž si stále větší počet může dopřát širší spektrum dražších potravin, což jsou především výrobky z masa. Půdy k produkci hospodářských plodin, ale i pro chov hospodářských zvířat na planetě oproti tomu spíše ubývá, takže napětí mezi možnostmi produkce a požadavky spotřebitelů roste. To je patrně nejdůležitější důvod ke zdražování, který bude působit i v následujících letech bez ohledu na to, zdali se počasí zemědělcům vydaří, nebo ne.

Předpokládaný růst cen vepřového, drůbežího a možná i hovězího masa lze kupodivu vnímat i pozitivně – tedy z pohledu producentů masa. V případě ČR jde přitom především o chovatele prasat, jejichž řady v minulosti hodně prořídly, přičemž důsledkem jsou rostoucí dovozy vepřového do ČR ze zahraničí, neboť domácí producenti již nejsou schopni pokrýt domácí poptávku. To je velká škoda za situace, kdy je vepřové suverénně nejvíce konzumovaným masem v naší zemi, a ještě patrně nějakou dobu bude. Pro české zemědělství je to tedy strategická komodita, do níž stojí za to investovat a dosavadní trend poklesu domácí výroby zvrátit. Částečně k tomu mohou pomoci právě i vyšší ceny za prodej masa. Jde ale také o jeho ekonomicky konkurenceschopné zpracování v potravinářském průmyslu.

Konkurenceschopné musí být samozřejmě také chovy prasat v ČR. Tady se situace v poslední době dramaticky mění, například v důležitém ekonomickém měřítku – počtu selat odchovaných na prasnici. Chovy, které do současné doby v ČR přežily, jsou schopné dosáhnout již i více než 30 odchovaných selat, dokonce 34 selat, což je více než průměr nejvyspělejších zemí v EU. Ještě před několika lety ovšem činil průměr ČR v odchovaných selatech hluboko pod 20 selat – a to byl také důvod, proč naši chovatelé vyklidili téměř z poloviny vlastní trh.

Půdy i pro chov hospodářských zvířat na planetě spíše ubývá, takže napětí mezi možnostmi produkce a zvyšujícími se požadavky spotřebitelů roste

Nyní se může situace změnit, i proto, že loni poprvé dostali čeští zemědělci dotace na ozdravování chovů, což umožnilo zejména těm úspěšným přežít. Stejný typ podpor by měl pokračovat i letos, byť zřejmě v nižší míře. Především je ale nutné vytvořit sofistikované podpory chovatelů na období 2014 až 2020, kdy se patrně rozhodně o tom, zdali bude český spotřebitel konzumovat český řízek, jinak to bude spíše řízek německý.

Německo, náš žádoucí konkurent

Právě Německo je zejména pro náš zpracovatelský průmysl největším konkurentem, kupodivu ale spíše konkurentem žádoucím. Třeba proto, že ceny v Německu jsou díky tomu, že jde o bohatou zemi, vyšší než v ČR, což umožňuje jeho sousedům (například ČR) lépe ekonomicky přežít. Také proto, že právě Německo je i na evropské poměry poněkud více „ulítlé“ na různé projevy zelené politiky, které v důsledku prakticky vše prodražují.

U nás sice nejvíce vnímáme německou zelenou energetiku, v míře o něco menší to však platí i pro zemědělství a potravinářství. Díky tomu si mohou i naši zemědělci a potravináři dovolit o něco vyšší ceny v rámci potravinového řetězce, s výjimkou cen spotřebitelských. Ty jsou – navzdory mnohým „závěrům“ tuzemských médií – v Německu opravdu vyšší než u nás, jak nedávno potvrdilo šetření Evropského statistického úřadu Eurostat („Ceny potravin v ČR jsou páté nejnižší v Evropě“).

I tato informace je však nebezpečným varováním, neboť podprahově avizuje další impulz k růstu cen potravin na našem trhu, pokud by měly ceny potravin odrážet výkonnost národních ekonomik. ČR totiž ze současné sedmadvacítky určitě není pátá nejchudší.