Vyzrají Němci a Rakušané na elektrony z Temelína?

Do německé a rakouské sítě budou proudit i elektrony z jaderných elektráren, i kdyby u nás vykoupili všechny ebonitové tyče a liščí ocasy.

Energetika
Vratislav Ludvík | 03.05.2012

Kam čert nemůže, nastrčí certifikáty. Nedávno jsem napsal, že není technicky možné odlišovat v drátech prchající elektrony podle zdroje jejich původu. Což o to, Kirchhoffovy zákony na rozdíl od těch lidských nadále platí, jenomže to by nebyl člověk, aby se nesnažil na ně vyzrát.

Tím rakousko-německým malleus maleficarum k potírání elektronů z jaderných zdrojů se má stát certifikace původu nakupované elektřiny. Co z toho vlastně vyplývá a jak to může fungovat? To zatím nikdo neví. Proto se pokusme průběh takového procesu odhadnout. Co je k tomu nutné?

Víc otázek než odpovědí

Nacházíme se v podmínkách liberalizovaného energetického trhu v rámci Evropské unie, kdy přenos a obchod s elektřinou jsou oddělené. Dráty tedy můžeme z našeho schématu vypustit. A zbývá vztah výrobců, obchodníků a spotřebitelů.

Zákaz importu jaderné elektřiny musí pro rakouské a německé importéry platit obecně. Obchodní pravidla EU vylučují, aby byl proskribován Temelín, Dukovany či Jaslovské Bohunice, aniž by stejná pravidla platila pro jaderné elektrárny na Loiře či v Belgii. A co samotné Německo? Jaderné elektrárny v něm mají být během příštích deseti let postupně uzavírané. Bude po tuto dobu vyžadovat Rakousko při dovozu elektřiny od německých výrobců protijaderné certifikáty? Víc otázek než odpovědí.

Obchodní pravidla EU vylučují, aby byl proskribován Temelín, Dukovany či Jaslovské Bohunice, aniž by stejná pravidla platila pro jaderné elektrárny na Loiře či v Belgii

Představme si situaci, kdy německá či rakouská vláda zákonem rozhodne zakázat import elektřiny z jaderných zdrojů. Takový zákon musí být namířen vůči importérům. Nebudou smět nakupovat. Od koho? Přece od těch, co vyrábějí elektřinu v rámci národního energetického mixu také z jádra, to dá rozum. A právě tady vzniká problém.

Strukturovaná nabídka

Elektřina se v EU nakupuje na burzách, na nichž žádné certifikáty neplatí. Znamenalo by to přeměnit energetickou burzu na komoditní, na které se bude prodávat elektřina podle druhu výroby. Už se těším například na zprávu: elektřina z malých vodních elektráren stoupla o půl procentního bodu. Jak na tlak k takové změně budou reagovat účastníci samotné burzy, kteří neobchodují pouze na území Německa či Rakouska? Vzniknou specifické „komoditní“ energetické burzy pouze pro území těchto států, zatímco zbytek Evropy bude obchodovat postaru?

Rozhodnutí o certifikátech tedy vede ke komplikacím, které se musejí promítnout i do ceny elektřiny. Nabídka „nejaderné“ elektřiny povede ke změnám i v oblasti exportu. Obchodníci s elektřinou mívají vedle přenosových tras nasmlouvané i objemy. Bylo by tedy nutné strukturovat nabídku podle charakteru výrobních zdrojů. Musel by proto vzniknout přímý vztah mezi výrobcem elektřiny (elektrárnou) a nákupem. Vidím, jak náš největší energetický podnik – ČEZ – vytváří obchodní oddělení nabízející separátně proud z větrníků, uhelných elektráren, jaderných elektráren, vodních elektráren, solárních elektráren…

Vedle toho však existují další stovky výrobců: dva tisíce instalovaných megawattů v solárních panelech, soukromé malé vodní elektrárny, větrníky na kopcích, které ČEZu nepatří, teplárny a výtopny. A neměli bychom ani zapomínat na bioplynové kogenerace, závodní energetiku nebo nově vznikající plynové elektrárny. Každý z těchto zdrojů by asi měl být vybaven příslušným „exportním“ certifikátem, zda je způsobilý pohánět vídeňské stroje na zmrzlinu či rozsvěcovat neonové nápisy na německých nočních klubech.

Demontáž evropského volného trhu s energiemi

Takový certifikát by však nemohl udělovat nikdo jiný než tvůrce tohoto opatření – orgány Německa či Rakouska, nejspíše nějaký nově vzniklý úřad při vhodných ministerstvech. Těšme se na vyplňování žádostí o energetický certifikát vydávaný za příslušný poplatek provozovatelům jednotlivých zdrojů, kteří chtějí uplatnit svoji elektřinu na německých či rakouských trzích. Že to zní nesmyslně? Jak jinak však docílit, aby se na území těchto dvou států neprodávala elektřina z jaderných zdrojů?

Rozhodnutí o certifikátech tedy vede ke komplikacím, které se musejí promítnout i do ceny elektřiny

Pokračujme však v této fantazii. Příslušní evropští výrobci hodlající vyvážet proud do Německa a Rakouska mají tedy v ruce příslušný certifikát. Jistě si jej pěkně zarámují ve svých kancelářích. Co však s ním mohou dál dělat? Pokud sami nehodlají elektřinu vyvážet, předloží jej nějakému exportérovi? Bude tento exportér též certifikován? Bude moci nadále obchodovat na burze, nebo bude muset hledat nějakého německého či rakouského partnera přímo? Nenastává tím demontáž volného trhu s energiemi v Evropě? Bude s tím Brusel souhlasit?

Předpokládejme, že se celý proces podaří nějakým zázrakem legislativně „ošetřit“. Co to však bude znamenat pro spotřebitele u nás? To je totiž klíčová otázka.

Vývoz českého ekologického efektu

Náš největší producent – a zároveň exportér – elektrické energie ČEZ certifikát při současné nabídce namixovaných dodávek nezíská. Aby neztratil své exportní trhy v Německu či Rakousku, bude muset jaderné elektrárny Temelín i Dukovany „dát stranou“ ze své nabídky. Přitom právě levná výroba v jaderných elektrárnách je zásadní pro konkurenční uplatnění na evropském trhu.

Zobrazit diskusi
Reakcí:5

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Lojzovi z paseky

Milý pane Lojzo. Musím Vám vytknout, že nečtete pozorně.  Můj příspěvek není obhajobou jaderné energetiky - ostatně pokud si přečtete některé z mých předešlých příspěvků, snadno zjistíte, že se věru neřadím mezi příznivce jaderné energetiky - spíše naopak. Co mne však irituje, je blbost a licoměrnost politiků, kteří jsou schopni vytvářet virtuální skutečnosti jen proto, aby naoko uspokojili své voličstvo.  Nemluvím prosím o politicích našich; dělají sice totéž, ale "naruby" - viz jásot nad výstavbou "naprosto nezbytných" nových jaderných elektráren či snahy o prolamování těžebních limitů. Mluvím o politicích německých a rakouských, kteří vědí (nebo by alespoň měli vědět), že jakékoliv byrokratické opatření nemůže ovlivnit  fysikální zákony. Přesto budou veřejnosti prezentovat svoji čackou snahu "ani jeden elektron z jádra na náš trh". Hezky se to poslouchá, nic to nestojí a nedá se to ověřit. To je ovšem naprosto ideální teze pro konstrukci volebních programů. Toto je důvod, proč jsem článek napsal. Jestli to vyznělo jako podpora výstavbě jaderných elektráren, tak se omlouvám za svoji výrazovou nešikovnost.

 

Hezký den přeje Ing. Vratislav Ludvík

Jen dělají dusno před nastartováním německého Eka.

pokud by se změnila legislativa a takto papírová energie by nebyla podporována státem, pak ať si Rakousko zaplatí za drahou a prakticky i neekologickou energii, když ji chce mít. Nebo zavedeme jakousi daň z čisté energie pro naše vývozní přátele a to na zmíněné certifikáty. Sami si v referendu na poslední chvíli zamítli jádro po dostavbě elektrárny a teď se paktují s Německem za snahy vyřadit silného energetického soupeře a připravit si půdu pro své Eko. 

A jedna otázka do pléna na závěr: Co myslíte, že Němci udělají s plně funkčními, ale odstavenými elektrárnami?

Ebonitové tyče

a jaderní ocasové. Pan Ludvík obnovuje demagogické žvásty z dob, kdy jistý Klaus zachraňoval na zakázku dostavbu Temelína. Je opravdu, ale opravdu nepochopitelné, že člověk vzdělaný nerozpozná nevýhody elektřiny statické. 

Nu - i s těmi elektrony prchajícími či přiševšími - pokud je to demagogie, dobře. Pokud to myslí autor vážně, je zde důvod k zamyšlení. Existuje něco, co všichni, kdož pomýšlejí na vyšší posty, vytváření nových statisícových funkcí opomíjejí. Kupecké počty se tomu říká. Stačí umět počítat do deseti miliónů, hlavně sčítat, odečítat, dělit a násobit.  Potom je potřeba vyhledat na portálu justice dańové přiznání Klausovy rodinné firmy - ČEZu, výroční zprávu - a přes značnou snahu o utajení, dozvíme se, kolikže to bylo vyrobeno elektřiny z jádra, kolik z uhlí, plynu, větru přílivových vln atd. Tamtéž naleznete, kolikže vyrobené elektrické energie na našem území bylo exportováno směrem pryč. Taktéž pro blbce kupeckých počtů neznalých (ministry, státní úředníky, poslance, senátory, presidenty všelikých názvů) kolik se zde spotřebovalo.

Jestliže si já pomocí jednoduchých početních úkonů dokážu vypočítat, že se vyváží zhruba produkce Temelína, asi to bude umět i rakouská vláda. Vždyť jsou to vlastně až na pár výjimek Češi. 

A to já bych si nesouhlasit dovolil

Původní článek je o tom, že není dost dobře možné zjistit, zda se vyváží temelínská elektřina, nebo zda zůstává "doma" a místo ní je ausgerechnet v drátech do Rakouska řekněme chvaletická. Že se zrovna náhodou množství vývozu rovná množství temelínské výroby s tím nemá co dělat.

Aneb na bednu brambor namaluju číslo a vím, kdy dorazila do Tramtárie. S elektronem takovou věc nedokážu.

Nelze než souhlasit

Nelze než s Vámi souhlasit, pane Alois.

Zbývá už jen dodat, že by vyváženosti prospělo, pokud by články na stejné téma zaujímající opačné postoje dostávyly stejný prostor  a ne jeden pouze v "Chrono" zatím co druhý přímo na titulní stránce. A to už vůbec nemluvím o chybějícím odkazu na článek dívající se na tentýž problém z opačné strany.

Ale to už bych chtěl po redakci asi moc...

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah