Soutěž nesoutěž o druhý „Tančící dům“
Soutěž firmy Brobosu Properties o projekt Novomlýnské brány provázejí pochybnosti. Jakou roli v případu sehráli pražští památkáři?
Sotva byl s velkou pompou veřejnosti představen projekt Novomlýnské brány, v některých médiích dokonce prezentovaný například jako „druhý Tančící dům“, rozpoutaly se estetické debaty. Neměly by však zastřít, že vznik projektu provází několik podezřelých okolností. ČESKÁ POZICE se pokouší nahlédnout do komplikovaného příběhu, v němž hraje klíčovou roli rozhodování pražských památkářů a soutěž pořádaná investorem.
OMEZENÝ PŘÍSTUP
Tento dokument je kompletně přístupný uživatelům služby VIP POZICE. Pokud službu užíváte, přesvědčte se prosím, zda jste přihlášeni. Jste-li přihlášeni, a přesto se dokument kompletně nezobrazil, můžete získat podrobnější informace na své uživatelské stránce.
Podrobné informace o nabídce výhod, které skýtá služba VIP POZICE, získáte kliknutím na tlačítko. VIP
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Dobrá, ale proč se tedy ptáte
Dobrá, ale proč se tedy ptáte kanceláře, když seznam je veřejný? Čtenáři z toho pak vyplyne, že je tady zase někdo netransparentní (jak oblíbené) a k projektu má nedůvěru. Nevím, o jakém kontextu mluvíte. Naopak Váš text je vytržením procesní stránky věci a vůbec se nevěnuje urbanistické, architektonické a další stránce věci a to pak posunuje věc do zcela jiné roviny.
Architektonická soutěž
Myslím, že jak v článku, tak v reakcích je cítit ne úplně přesné pochopení toho, co je architektonická soutěž.
Forma architektonické soutěže podle pravidel ČKA by měla mít jediná právo nazývat se architektonickou soutěží. Všichni architekti, kteří předkládají dokumenty k úřednímu projednání musí být ze zákona členy ČKA a řídit se jejími pravidly, tedy i soutěžními. Pokud je vypsána nějaká soutěž, ČKA předem schvaluje její zadání a porotu a tím vydává architektům souhlas k účasti v této soutěži. Pokud souhlas nevydá, architekti by se pod sankcemi takové sotěže zúčastnit neměli. Nic takového v tomto případě neproběhlo, tedy by se ani nemělo mluvit o architektonické soutěži, ani jako o ,,podivné" nebo ,,pochybné". To nebyla prostě architektonická soutěž. Soutěže podle pravidel mají některé základní vlastnosti: jsou buď veřejné anonymní (otevřené pro všechny architekty, kteří se chtějí zúčastnit, nebo vyzvané (kde jsou předem vyzváni k účasti někteří architekti a studia, jejichž jména jsou už při vypisování soutěže známa). Dále je předem známo zadání (pro všechny stejné), předem jmenována porota (která také schvaluje předem soutěžní podmínky), vypisovatel má povinnost odevzdaná díla zveřejnit (nejlépe uspořádat výstavu nebo vydat katalog), jsou předem známé ceny a odměny oceněným účastníkům. Smyslem takové soutěže je, že 1.Je praxí ověřené, že investor i veřejnost v takovém případě získá možnost vybrat si skutečně to nejlepší. Získá dobrý přehled o možnostech, jaké dané místo nabízí. 2. Architekti, kteří do vypracování návrhů investují velké úsilí, čas i náklady, a to většina z nich zadarmo, mají zaručen jistou dávku spravedlnosti a rovných podmínek. 3. Jen v soutěžích mají šanci prosadit se svými nápady začínající architekti, což automaticky zvyšuje kvalitu stavitelství v celé zemi. Mělo by být ctí investorů, ať už soukromých nebo veřejných, takové soutěže pořádat. V některých zemích je povinné uspořádávat architektonic soutěže o návrh na všechny zakázky placené z veřejných prostředků. Na kvalitě stavění je to pak vidět. Pozn.: nemusí být nutně stanovena povinnost investora vybrat si jen vítěze. Stačí, když bude mít podle zadání možnost jednat s některým z oceněných autorů. Pokud je ten proces takto otevřený, není v tom problém. Myslím, že toto je častá obava investorů - že jim porota vybere někoho, s kým se pak nebudou moci dohodnout.
Děkuji za tohle shrnutí,
Děkuji za tohle shrnutí, protože dokázalo, že výběr stavitele budovy v Revoluční porušil jen první princip, tedy že nebyl všem otevřený, ale vyzvaný. Ale to nijak nesnižuje konečného vítěze. Je-li někde prostor pro kritiku, pak v tom, že nebyla pozvána kvalitní studia, což můžeme posoudit z článku níže, zda-li tomu tak je. Ale odsuzovat soutěže, jenom protože neproběhla podle nějaký arbitrárních pravidel, mi přijde trochu málo.
Nebyla to ani Vyzvaná soutěž
I vyzvaná soutěž má svá pravidla, jak je výše popsáno: předem známé a veřejné zadání, porotu, odměny a zveřejněný seznam vyzvaných. Toto nebylo splněno. Ano, mluvím jen o procesních pravidlech. A ta jsou právě jasně definovaná.
Co se týká kvality umělecké, funkční, urbanistické : to se právě těžko posuzuje, když nevidíme další návrhy ani neznáme zadání, podle kterého se pracovalo. Navrhnout takovou věc je pracné a dlouhé přemýšlení, hledání souladu mnoha faktorů. Na první pohled cítím spíše rozpaky. Místo jsme řešili v soutěži v roce 1991 a tehdy byly do zadáni asi zapojeny některé další parcely, naopak nebylo dovoleno bořit sousední dům v Revoluční. Myslím, že to bylo lepší zadání, hlavně proto, že umožňovalo řešit území v trochu širších souvislostech.
Prostě opravdová regulérní veřejná architektonická soutěž by tomuto místu a Praze slušela mnohem více.
Ale to zadání přece bylo
Ale to zadání přece bylo dané. Město již v roce 2008 zadalo územní studii daného místa. Na základě ní investor oslovil několik architektonických studií. Následně vybral jeden z návrhů a předložil jej ke schválení městskému památkovému odboru. Porotu soutěž taktéž měla, dokonce v několika sekcích. Seznam vyzvaných je také znám, jak uvádím níže. Podle mě je pro většinu odpůrců problém stále to, že soutěž nedělala ČKA, ale někdo si "dovolil" na svém vlastním pozemku dělat, co považuje za správné. Projekt v souladu se zákonem musel posoudit příslušný odbor města i památkový ústav, a tak se stalo. Musejí být vyřešena všechna stavební a územní řízení.
Navíc, a to tu moc nezaznívá, investor by byl schopen realizovat projekt i zcela bez vstupu na městské pozemky. Respektuje však přání města, které chce celou lokalitu vyřešit komplexně, a proto požádá o odkup pozemků. Samo město na svých pozemcích nic neudělá, proto pokud chce dodržet svůj záměr (a navíc si tím ponechá nějaký vliv), mělo by se s investorem na odkupu dohodnout.
Co se týče zveřejněných návrhů, myslím, že jsou známé, například na odkazu archiweb níže. Ale zase, investor má právo udělat si soutěž, jakou chce, zveřejnit co chce a vybrat projekt, který se mu líbí, a město, resp. památkový ústav mu mohou mluvit jen do toho, jak to ovlivní památkovou zónu. Ale to se přece všechno děje! Mám bohužel stále pocit, že se někomu nelíbí, že se bude stavět zrovna takový objekt, a proto mu v něm chce za každou cenu zabránit. Že nerespektuje soukromé vlastnictví a používá nefér (jinak přece, v souladu se zákonem, přesvědčuje magistrátní odbor, resp. památkový ústav) metody, nějak moc neřeší...
Nebyla to ani Vyzvaná soutěž
I vyzvaná soutěž má svá pravidla, jak je výše popsáno: předem známé a veřejné zadání, porotu, odměny a zveřejněný seznam vyzvaných. Toto nebylo splněno. Ano, mluvím jen o procesních pravidlech. A ta jsou právě jasně definovaná.
Co se týká kvality umělecké, funkční, urbanistické : to se právě těžko posuzuje, když nevidíme další návrhy ani neznáme zadání, podle kterého se pracovalo. Navrhnout takovou věc je pracné a dlouhé přemýšlení, hledání souladu mnoha faktorů. Na první pohled cítím spíše rozpaky. Místo jsme řešili v soutěži v roce 1991 a tehdy byly do zadáni asi zapojeny některé další parcely, naopak nebylo dovoleno bořit sousední dům v Revoluční. Myslím, že to bylo lepší zadání, hlavně proto, že umožňovalo řešit území v trochu širších souvislostech.
Prostě opravdová regulérní veřejná architektonická soutěž by tomuto místu a Praze slušela mnohem více.
Upřesnění některých informací
Dobrý den, bohužel text neuvádí zcela přesné informace. Je otázka, jak chápat architektonickou soutěž, jestli je jejím arbitrem Česká komora architektů, pak chápu, že se to autorovi nelíbí, protože soukromý projekt se takovými pravidly řídit nemusí (ač to přesto udělal, a ještě přísněji, akorát bez ČKA). Účast pana Malínského v rozhodovacím procesu je také trochu zkreslena, z veřejných zdrojů je dohledatelné, že se hlasování o svém projektu nezúčastnil, takže v žádném střetu zájmu nebyl. Že "údajně" hlasování ovlivňoval, to je jen dedukce autora, která nemusí mít s pravdou nic společného. Zajímalo by mě také, kde ČKA vzalo 1/3 pozemků města, podle mých, a opět informací, které jsou přístupny veřejně, tam město vlastní jen úzký pás pozemku, se kterým by samo o sobě nic neudělalo, a chodníky, do kterých projekt jen částečně zasáhne. Navíc, jak investor deklaroval, byl by projekt schopen realizovat i zcela pouze na svém - soukromém - pozemku. Jde však o zlepšení celkového rázu města, ke které ostatně, jak autor uvádí, vyzvalo samo město již před čtyřmi lety.
Vážený čtenáři, děkuji za
Vážený čtenáři,
děkuji za reakci. Jak je ale, prosím Vás, zkreslena informace o panu Malinským v rozhodovacím procesu Sboru expertů? Četl jste ten článek? Cituji z článku: "I když se tedy Malinský hlasování neúčastnil, je zřejmé, že dle řádu byl součástí rozhodování o projektu vlastní kanceláře."
Druhá věc: Jak chápat architektonickou soutěž? Tak jak ji upravují předpisy a zákon. Jasně jsme předložili argumenty, proč by architektonická soutěž měla v dané lokalitě proběhnout. A navíc - jak chcete vysvětlit protiřečící si usnesení Sboru expertů, který nejdříve architektonickou soutěž investorovi doporučil, ale následně ho pochválil za soutěž, která vůbec nespňovala kritéria arch. soutěže?
Hezký den.
Zcela jednoduše. Hlavním
Zcela jednoduše. Hlavním kritériem, jak někdo něco může zvrátit ve svůj prospěch, je hlasováním, a toho, jak i sám uvádíte, se pan Malínský neúčastnil. Ovlivnit jej pak mohl řadou jiných způsobů než jen formulací usnesení (které sbor mohl přeci změnit!) a nemusel být ani členem skupiny.
Ad. Soutěž. Problém je v tom, že pozemek, na kterém má budova vzniknout, je soukromý, a na něm žádná architektonická soutěž proběhnout nemusí. To je v souladu se zákonem. Přesto jí investor udělal a jak píšu, použil mnohá kritéria, která veřejné soutěže ještě převyšují. K protiřečení Sboru proto podle mě nedošlo, protože soutěž proběhla, i když akorát ne podle kritérií ČKA, což chápu, že se jí nelíbí, ale je to právo investora.
Další návrhy a článek projektu
http://www.archiweb.cz/salon.php?type=&action=show&id=11197
dobrá analýza místa je i na stránkách http://www.chaa.cz/ (Chalupa architekti)
Hezký a komplexní článek.
Hezký a komplexní článek. Mimojiné se v něm dozvídáme, kdo se soutěže účastnil, což autor v rámci článku nezjistil. Vrtá mi však hlavou ještě jedna věc. Stále se mluví, že neproběhla architektonická soutěž. Formálně sice ano, nebyla striktně podle pravidel ČKA, ale zasedli v ní, jak se dozvídáme z článku, i členové Vědecké rady ředitelky památkového ústavu, jmenovitě pan architekt Pleskot. Jaké jiné by potom bylo složení a následně i výsledky, pokud by byla dělána podle standardů ČKA? Formálně by sice byla jiná, ale nedošla by ke stejnému výsledku? Kdo jiný by ještě měl sedět ve výběrové komisi, aby byla považována za relevantní? Zdá se mi, že je zde dělána mlha, jen aby došlo k zakrytí základního problému - co by tedy na rohu Revoluční a Lannovy mělo stát...
Soutěž!
Ten článek na archiwebu je velmi přesný.
1.Z formálního hlediska: vysvětluje, že se jednalo o soukromé výběrové řízení a nikoliv soutěž v žádné její podobě
2.Dokládá, že z hlediska tvorby městského prostoru (samozřejmě nikoliv nutně soukromého investora) je třeba uvažovat nad celým územím, včetně dalších parcel a parčíku mezi silnicemi. Pokud uvažujeme o možné zástavbě těchto dalších pozemků, mohou nám vycházet značně odlišná řešení. Např. pokud uvážíme, že může něco stát v parčíku, kde bývala socha Jan Švermy (třeba věž), situace na nároží se tím dost mění, dostává se tak opticky do pozadí a nevyžaduje možná tak velkou hmotu. Proto by pro město mělo být důležité tyto širší souvislosti prověřit, uvažovat i s podobou výstavby na dalších okolních pozemcích, a to nejlépe ve veřejné architektonické soutěži.
Dobrý den, opět bych Vás
Dobrý den,
opět bych Vás chtěl poprosit o pozorné čtení. V článku jsem psal, že DaM odmítal sdělit jména účastníků soutěže. Proč? Jak navíc jistě vidíte, v článku na archiwebu seznam není úplný.
A vůbec nevím, o jaké mlze mluvíte. Váš styl argumentů, které ale moc nezapadají do kontextu tohoto příběhu, mi tak trochu připomíná slova jednoho pána z OPP - prostě "barák je dobrej, tak proč mu bránit".
Dobrá, ale proč se tedy ptáte
Dobrá, ale proč se tedy ptáte kanceláře, když seznam je veřejný? Čtenáři z toho pak vyplyne, že je tady zase někdo netransparentní (jak oblíbené) a k projektu má nedůvěru. Nevím, o jakém kontextu mluvíte. Naopak Váš text je vytržením procesní stránky věci a vůbec se nevěnuje urbanistické, architektonické a další stránce věci a to pak posunuje věc do zcela jiné roviny.
Dobrý den, s Vámi je to teda
Dobrý den,
s Vámi je to teda opravdu těžké :) V textu je jasně vysvětleno, proč jsem se na seznam ptal - znovu Vám doporučuji si text přečíst, a prosím, pozorněji tentokrát. Pokud by v seznamu nebyl problém, kancelář - která komunikuje s investorem - to měla uvést na naši opakovanou žádost. Navíc bylo řečeno, že kanceláří bylo oslovených 5, ale k dispozici byly informace o 4. A jeden z účastníků o soutěži ani nevěděl!
Užívejte víkendu, Ondřej Koutník
Dobrý den, článek čtu docela
Dobrý den, článek čtu docela pozorně, ale zdá se, že Vy nečtete moje komentáře ;) Je mi docela jedno, proč se ptáte, důležité je, zda-li to je, či není veřejné. A odpověď je - je to veřejné. To ale zřejmě nezapadá do cíle, který jste si pro ten článek vytkl. Tedy udělat z toho kauzu. Ostatně, pokud byste opravdu chtěl, návrhy byste získal (viz páteční idnes.cz). Hezký týden.
Teď jsem si všiml, že jste
Teď jsem si všiml, že jste připojil odkaz, pravda, ale ani ten druhý text mi nepřijde dostatečný pro komplexní posouzení celé věci.