Retro Klaus a církevní restituce

Píše se květen 1996 a zbývá necelý měsíc do prvních voleb do Poslanecké sněmovny v samostatné České republice. Mandát kabinetu Václava Klause (ve složení ODS, KDU-ČSL a ODA) se pomalu chýlí ke konci a ještě před volbami splynula Křesťanskodemokratická strana (KDS) předsedy Ivana Pilipa s občanskou demokracií. Tímto spojením zesílil tlak na řešení takzvaných církevních restitucí.

Právě toto téma leželo na stole ve vysílání diskusního pořadu České televize (ČT) Karanténa, ve kterém dva moderátoři „grilovali“ tehdejšího premiéra a šéfa ODS Václava Klause. V pondělí 30. července 2012 ČT tento díl připomenula v rámci pořadu Velké politické retro. Je docela zajímavé osvěžit si po více než šestnácti letech slova někdejšího premiéra, dnes dosluhující hlavy státu, k navýsost citlivému a stále nevyřešenému tématu církevních restitucí.

O věčném problému

Moderátoři Klause upozornili, že jeho vláda církevní restituce nevyřešila, a nesplnila tím jeden z bodů vládního programového prohlášení. Připomněli též jisté neshody k tomuto tématu uvnitř koalice. „O tom, že by se dořešily restituce, v to nevěřím. Teď odebírám to slůvko ‚církevní‘. Prostě restituční problém nemá koncovku,“ řekl nejdříve Klaus obecně o restitucích, tedy nejen o těch církevních. „Restituční problém – sledujeme-li země, které se přerodily k demokracii od diktatury (Španělsko, Portugalsko, naše země, ostatní postkomunistické země) – restituční problém je věčný,“ povzdechl si tehdejší předseda vlády.

Klaus byl ve svém odhadu přesný. Z dnešního pohledu se zejména majetkové vyrovnání s církvemi jeví opravdu jako věčný problém, který ani po šestnácti letech od Klausových slov stále nebyl vyřešen. Vraťme se ale k oné diskusi. Klaus tehdy řekl něco, co by vzhledem k dnešnímu stavu věci měl kritizovat. Totiž že na vyřešení církevních restitucí nepanuje obecnější shoda. „Neshodne-li se konsenzus národa – což musí být něco více než úzce partajní konsenzus (a proto také jsme v tom neudělali žádný zlom) –, než se dohodnou v zemi, že nastane moment něčeho jako tečky – a řekneme ‚Ostatní věci už se nedají nahradit, změnit, postavit a znovu vrátit‘ –, tak ten problém se vleče,“ řekl v roce 1996 Václav Klaus.  

Bořily církve?

Podle Klause byl způsob, jakým jeho první vláda pojímala řešení restitucí, správný. Hlavním principem prý bylo zmírnění největších majetkových škod. „Teď se teprve dostáváme k otázce, jak do tohoto zapadnou církve,“ navnadil moderátory a pokračoval: „Myslím, že dohoda o jistém zmírnění byla již několikrát skutečně před tím posledním krůčkem. Pak ji ale vždycky někdo zbořil. Řekl bych ale, že ne z naší strany. Vždycky to byl někdo z té strany druhé, které se zdálo, že to zmírnění je nedostatečné a mělo by se zmírňovat více. Rozumnému řešení jsem nakloněn. Myslím si, že je to možné, že to nebylo ale z druhé strany dořešeno,“ šťouchl si tenkrát Klaus do církví.

Konzervativní proměna

To dnes je situace jiná. Prezident Klaus si vedle svého spojence Dominika Duky, pražského arcibiskupa, dává větší pozor na jazyk a již do církevních restitucí výrazněji nezasahuje. „Nemám ale už v úmyslu do dnešní politické debaty vstupovat, protože ji pokládám za uzavřenou,“ slíbil letos v dubnu Dukovi.

V této souvislosti připomeňme nedávný rozhovor ČESKÉ POZICE s poslancem Markem Bendou, který byl od začátku u vyjednávání majetkového vyrovnání s církvemi. Benda zavzpomínal i na období Klausovy první vlády v letech 1992 až 1996: „Ve chvíli, kdy se Václav Klaus stal předsedou české vlády, církevní restituce se staly politickým tématem. Klaus měl totiž poměrně vypjaté vztahy s předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem a také pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem.“ 

Co bylo příčinou „restitučního“ sporu dvou významných polistopadových politiků Klause a Luxe, který pokračoval i během druhé Klausovy vlády? „Klaus měl představu, že církve – hlavně tedy katolická – jsou velkými spojenci KDU-ČSL. Církve tedy vnímal prizmatem politického boje, že nemá smysl podporovat spojence svého politického soupeře. Nebyl to ideologický náhled na postavení církví ve společnosti,“ řekl Benda v rozhovoru. Za ty roky se ale Klaus podle Bendy více posunul ke konzervativním polohám, než byl v první polovině v devadesátých let. To se prý týkalo i prezidentova nazírání na postavení církví ve společnosti.