Prodej ČSA: Abychom nepřeslechli poslední zvonění

Klíč k záchraně Českých aerolinií je pouze v úspěšné a smysluplné obchodní strategii prováděné s novým partnerem, píše Jan Váňa.

Podnikání a trhy
Jan Váňa | 25.02.2013

Už dlouho je víceméně jasné, že České aerolinie (ČSA) nemůže zachránit nic jiného než prodej silnému strategickému partnerovi – velké letecké společnosti, pro kterou bude mít smysl a logiku se našemu bývalému národnímu dopravci opravdu „byznysově“ věnovat.

Při pohledu na mapu současného leteckého světa je vlastně s podivem, že ČSA už nenásledovaly osud zkrachovalých aerolinek Malév, Spanair, Sky Europe a tak podobně. O někdějších společnostech Swissair a Sabeně ani nemluvě. Na druhou stanu až tak s podivem to není, když si uvědomíme, kolik daňové poplatníky již toto udržování ČSA na kapačkách stálo peněz.

Pokud nějaké letecké společnosti přeci jen vydělávají, tak to jistě není čistě jen z prodeje letenekAle, objektivně řečeno, která letecká společnost v dnešním světě vydělává na vlastním létání? Uplynulou dekádu z hlediska ziskovosti aerolinií asi nejlépe charakterizuje odpověď sira Richarda Bronsona, majitele úspěšné korporace Virgin, na otázku „Jak se stát milionářem?“ „Musíte být miliardářem a založit si leteckou společnost…“ Zní to sice poněkud fatalisticky a pro lidi, kteří se v okolí letadel až tak často nepohybují, poměrně neuvěřitelně, nicméně faktem zůstává, že pokud přese všechno nějaké letecké společnosti vydělávají, tak to jistě není čistě jen z prodeje letenek.

Figurky se přesouvají

Letecký byznys je vysoce konkurenční všude, v Evropě a USA obzvlášť. Malí hráči v něm mají šanci na dlouhodobé přežití pouze v případě, že se jim podaří obsadit zcela speciální niku na trhu anebo, a to je daleko pravděpodobnější, pokud uspějí v úzkém propojení s velkými společnostmi, které žijí právě z toho, že jsou obří.

V Americe se konsolidace odehrává již několik let a spojení American Airlines a US Airways, které bylo oznámeno před několika dny, je v podstatě jejím završením.

V Evropě jsou vidět dva trendy:

  1. Houfování menších aerolinií pod větší křídla, jako je to například u Lufthansy, kde do náručí Lufthansa Group postupně padaly Swiss, Austrian Airlines (spolu s Lauda Air a Tyrolean Airways), Germanwings, Air Dolomiti, Brussels Airlines.
  2. Skupování evropských aerolinií společnostmi z arabského světa proto, aby tyto firmy posílily pozice na evropském i celosvětovém nebi. Příkladem může být Etihad Airaways a jejich nedávná investice v Air Berlin, největším konkurentovi Lufthansy na německém trhu.

Figurky na světové letecké šachovnici se posouvají i přesto, že v letectví stále přežívají některé relikty Chicagské konvence z roku 1944 omezující například možnosti převodu vlastnických práv v případě trhů regulovaných mezinárodními dohodami. Je vlastně s podivem, že „neviditelná ruka trhu“ ještě tyto nástroje tržní regulace neposlala dávno do leteckého muzea. Nicméně i to se dříve nebo později musí stát.

„Šméčko“, nebo geniální strategický tah?

Ale zpět do České republiky. Není žádný důvod si myslet, že ČSA to měly v uplynulých dvaceti letech snadné. Období monopolu národního dopravce, kdy strana a vláda rozhodly, že se bude létat třeba do Jakarty, a létalo se, skončilo s rokem 1989. Na počátku let 90. jsme tady měli „CzeFrance Airlines“. Nešlo to. Společnost Air France vyslala do Prahy kouzelníky třetí kategorie a jejich střet s tehdejší místní sestavou skončil neslavným vycouváním z boje o lepší letecké zítřky.

ČSA vstoupily do aliance SkyTeam, ale ta se nikdy nemohla a ani nestala záchrannou vestou. Aerolinie plánovaly a zahájily expanzi, ale prudký nárůst cen ropy i vnitřní odborářsko-manažerské rozbroje poslaly tuto cestu poměrně rychle do kolen.

S určitou dávkou optimismu lze věřit tomu, že architekti Českého Aeroholdingu chtějí stále směřovat k tomu, aby značka ČSA úplně nezmizela z letecké mapyV dnešním světle se to sice jeví jen jako poměrně kuriózní epizoda, ale v roce 2005 a 2006 bylo nejméně dvakrát na spadnutí to, že České aerolinie zcela ovládne Travel Service. Jak by to dopadlo? Spekulovat o tom, že se tehdy „prokaučovala“ cesta k silné národní aerolince, anebo naopak že se předešlo totálnímu průšvihu, je dnes už jenom neplodná zkazka.

A tak nastala doba prodejů a rozprodejů. Mohli jsme mít „CzeFlot Airlines“ nebo i „CzeTravel Service“. Nakonec z toho vyšla česká ulička, čili Český Aeroholding. Šlo o „šméčko“, nebo o geniální strategický tah, směřující k tomu, aby se firma stala atraktivnější pro další prodej?

Jistě, bylo třeba především získat čas alespoň k částečnému vybřednutí z marasmu uplynulých let a pokusit se předejít rychlému kolapsu, který nevěštil nic dobrého pro aerolinky ani pro letiště. Došlo tedy k několika zajímavým „axel-pausen“ prodejům a nákupům, kde účel světí prostředky. Bez podsouvání nějakých dalších zákulisních zájmů lze s určitou dávkou optimismu věřit tomu, že architekti aeroholdingu chtějí stále směřovat k tomu, aby značka ČSA úplně nezmizela z letecké mapy.

Zamýšlenému prodeji Českých aerolinií jsme se věnovali v článku: O ČSA se přihlásili čtyři zájemci: Air France-KLM, Etihad z Abú Zabí, Korean Air a Turkish Airlines.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Prodej ČA

Prosím vás pěkně,když,tak to prodejte Francii,protože těch s froté ručníkama na palici už nám tu pobíhá dost.Ti by nám tu nastěhovali zachvíli celý islám pacholci i z Alláhem.

Korejský kulturní nesoulad

Soudě dle zkušenosti z trpkého konce Daewoo Avia v Letňanech musím konstatovat, že kulturní nesoulad české a korejské mentality je natolik velký, že záchrana korejským bratrem je pouhé scifi. Jinak velmi pěkný článek.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah