Proč je důležitá průmyslová bezpečnost

Svět je posedlý touhou po bezpečí. Mluví se o bezpečnosti energetické, surovinové, průmyslové, ekonomické, vojenské, environmentální, veřejné, domácí, státní, informační, kybernetické, personální, administrativní, fyzické, objektové a mnoha dalších. Obecně panuje dojem, že je shoda na předmětu debaty. Není to však úplně pravda.

Legislativně tyto pojmy definovány a zakotveny většinou nejsou – a možná je to tak dobře. S oprávněnou mírou skepse lze dospět k závěru, že by pak jen zhoustla spleť zákonů. To by sice mohlo zvýšit pocit bezpečí, nikoliv však bezpečnost jako takovou.

reklama

Je nepochybné, že legislativně fixovaný bezpečný stav je již v ten okamžik minulostí. Taková bezpečnost je drahá – a k ničemu. Bezpečným (bezpečnějším) stavům v budoucnosti může napomoci pouze dobře nastavený permanentně probíhající proces, jehož parametry, nikoliv jednotlivé konkrétní výsledky, je vhodné nastavit legislativně. Proto je potřeba o bezpečnosti přemýšlet dynamicky.

CEBRUS 2012

Mezinárodní odborná konference o klíčových aspektech průmyslové bezpečnosti CEBRUS 2012, jejímž mediálním partnerem byla ČESKÁ POZICE, onu dynamiku nepostrádala. Její organizátoři – u vědomí vzrůstající závažnosti této problematiky pro visegrádskou a unijní agendu – ji komponovali jako sled věcných příspěvků, jejichž kontext poskytl nové náměty k přemýšlení.

V Česku se zpřísnění bezpečnostních standardů ze strany Evropské unie věnuje Technologická platforma „Energetická bezpečnost ČR“, která se pod vedením Richarda Hlavatého přímo zabývá zaváděním evropských požadavků do českého práva. Na stejném principu spolupráce veřejného a privátního sektoru vznikla i Asociace průmyslové bezpečnosti, v jejímž čele stojí Igor Troch. Ta má být nástrojem pro harmonizaci aktivit České republiky a Evropské unie, souvisejících s průmyslovou bezpečností a ochranou kritické průmyslové a energetické infrastruktury.

Zajišťování průmyslové bezpečnosti tedy může být chápáno jako sled specifických reakcí, které podle měnící se situace vymezují a aktualizují komplex opatření v chráněných oblastech (energetika, chemie, biotechnologie, stavebnictví, strojírenství). Cílem je zamezit a předcházet stavům nouze nejen při státem vyhlášených krizových stavech, ale i při haváriích, kalamitách a při ochraně utajovaných informací.

Nejdůležitějším momentem je jako vždy personální stránka celé problematikyPřístroje, systémy, legislativa, to vše ještě nezajistí vlastní cíl všech těchto opatření. Nejdůležitějším momentem je jako vždy personální stránka celé problematiky. Znalosti, rozhled, loajalita, kreativita, přiměřenost a rozvážnost – to všechno jsou aspekty, které ovlivňují nejen efektivitu, ale i bezpečnost celých odvětví.

Naopak bohorovnost, rutina, lehkomyslnost, amatérismus, hektičnost a unáhlenost – to jsou hřebíky do rakve jinak perspektivních společností. Proto je třeba se na problematiku průmyslové bezpečnosti podívat v širších souvislostech – a hlavně bez stereotypů. K tomu nechť poslouží několik drobných zamyšlení na téma průmyslová bezpečnost a informace.

Malý exkurs

Historie přináší mnohé náměty na téma, co všechno bylo předmětem „průmyslové“ špionáže. Zřejmě úplně nejstarším případem v historii byl oheň. Potom pazourek – dodnes nejsou známy některé způsoby jeho opracování! O tom, že láska je silnější než smrt, svědčí legenda, podle níž zhruba 1000 let před naším letopočtem čínská princezna ukryla do svého klobouku a poté předala svému indickému milenci larvy bource morušového, přestože to bylo v Číně trestáno smrtí. Druhá legenda o mniších, kteří získali tajemství hedvábí, pochází až ze 6. století a svědčí o tom, že pro jiné jsou zase peníze silnější než smrt. Oba tyto základní vzorce prolínají celou historii špionáže nejen průmyslové.

Zajímavým předmětem přímo vojenské špionáže byl nepochybně takzvaný řecký oheň. Jedna z prvních zbraní hromadného ničení byla použita proti arabským a později proti kyjevským oblehatelům Konstantinopole (7. až 10. století). Voda ohni přidávala na intenzitě, hasit se dal jen močí, vinným octem nebo pískem. V dnešní době složení řeckého ohně není známo.

Mezi další předměty průmyslové špionáže patřil střelný prach, porcelán, ocel, malířské barvy, jedy kyseliny, kaučuk a další. Zvláštní zmínku zaslouží arabské tabulky goniometrických funkcí, které byly prodávány pro námořní navigaci, ale systém výpočtů byl přísně střežen. Šlo vlastně o jeden z prvních případů ochrany čistě duševního vlastnictví.

Nedůvtipní plagiátoři

Počátkem minulého století prožívali Japonci období velkého průmyslového rozvoje. Byli žádostivi zahraničního know-how, avšak ohledy na autorská práva pociťovali jako zbytečnou přítěž. A tak se jednou stalo, že jistá japonská firma projevila zájem o koupi evropských čerpadel. Vypadalo to na velkou zakázku, a proto výrobce vyhověl přání klienta, který si vyžádal čerpadlo k odzkoušení.

Zapůjčený prototyp však měl předtím poruchu. Prasklinu ve válci výrobce opravil tak, že ji převrtal, vyřezal do ní závit, zamontoval šroub a zajistil matkou. Čerpadlo pak normálně fungovalo. Japonci stroj odzkoušeli, avšak ze zakázky sešlo. Čerpadlo si totiž perfektně okopírovali a vyráběli sami. Včetně onoho šroubu a kontramatky, což pochopitelně vzbudilo v západních průmyslových kruzích značné veselí.