Minové pole, do nějž vstupují absolventi

Ředitel personální poradenské společnosti Neumann & Partners Ondřej Hlaváček se pokouší promluvit do duše mladým uchazečům o kvalifikovanou práci. Shrnul zkušenosti posledních let s absolventy škol. Zprávu, kterou společnost rozeslala médiím, lze chápat jako svého druhu seznam nejčastějších omylů.

Pozoruhodné je, že místy zní učebnicově, ale jelikož jde o sumu aktuálních zkušeností, je na místě podezření, že učebnice se účinkem míjejí. De facto tu máme přehled nástrah, jichž si mnozí absolventi nevšímají, respektive jejich váhu podceňují.

Z jakési mapy „minového pole“, do nějž absolventi vstupují, vyplývá:

• Dveře do mnoha zajímavých firem si mladí lidé bez letité praxe zavírají především tím, že žádají plat, který neodpovídá jejich hodnotě na trhu nebo neodpovídá postavení ve firemní hierarchii. Lze z toho vyvodit, že kromě přiměřené pokory chybějí uchazečům zřejmě i relevantní informace o platových poměrech.
• Právě tak řada z nich nemá jasno o specifikách odlišných oborů, a to je vede k nereálným představám. „V mladém odvětví, jako je například IT, mohou mladí a po úspěchu hladoví zaměstnanci vyrůst poměrně rychle. U tradičních, léty prověřených oborů, však bude postup pomalejší,“ upozorňuje zpráva.
• Opěvovaná ambicióznost je zrádná, důraz na ambice může být naopak zničující. Zaměstnavatelé zjevně považují za správné, pokud si uchazeč kariéru plánuje do delšího časového období. Preferují lidi s vědomím, že růst má být postupný. „Absolventi by si měli uvědomit, že nikdy nepřekročí svůj stín a nemohou předbíhat sami sebe,“ míní Ondřej Hlaváček. Nedočkavost je chápána spíše jako znak nezralosti.
• Dobrý dojem nebudí životopis třicetiletého vysokoškoláka s praxí ve třech různých firmách. Vypovídá o nestálosti. Absolventi pravděpodobně podceňují hodnotu, kterou zaměstnavatelé přikládají loajalitě.
• Permanentní úspěšnost v předchozích postech nemusí být automaticky výhodou. Pro mnoho zaměstnavatelů je naopak atraktivnější mentální zralost těch, kdo poznali prohru a poučili se z ní.
• Zničující je jakákoli osobní neodpovědnost. „Přijít pozdě na domluvenou schůzku je netolerovatelné, nepřijít na předem domluvenou schůzku neakceptovatelné. O nenaplnění podepsané pracovní smlouvy tím, že uchazeč nakonec nenastoupí, ani nemluvě,“ komentuje ředitel Neumann & Partners.
• Lidé podceňují „paměť“ pracovního trhu. Každý lapsus svědčící o neodpovědnosti je zaznamenáván, zapamatován, přičemž se může proti uchazečům o práci obrátit až po řadě let, a to z nečekané strany.