Komedie hlásí: Game over
Události kolem pražského Divadla Komedie začínají mít charakter legendy. Je dobré si připomenout i skutečnost.

Příběh Pražského komorního divadla (PKD) a jeho ředitele Dušana Pařízka nechyběl v uplynulých dnech v žádné solidní kulturní rubrice. Rozhlasové i televizní zpravodajství opakovaně připomínaly dobrovolné rozhodnutí souboru ukončit práci, neboť mu pražský magistrát nebyl ochoten garantovat odpovídající finanční podporu.
Pražské komorní divadlo hrálo naposledy 31. července v Divadle Komedie, kde bylo deset let v podnájmu. Loučilo se nepřehlédnutelně – do poslední chvíle, i o prázdninách a ve vedru mělo vyprodáno.
Objevilo se také nečekaně velké společenství diváků, kteří zatoužili vstoupit do myšlenkového a estetického světa zdejších inscenacíV Divadle Komedie se opravdu stalo cosi výjimečného. Nejenže se tu zformoval soubor s vyhraněnou dramaturgií a svébytným inscenačním jazykem, jak se všude, už skoro do omrzení, opakovalo. Ale objevilo se také, jak ukázaly i poslední týdny, nečekaně velké společenství diváků, kteří zatoužili vstoupit do myšlenkového a estetického světa zdejších inscenací. Uvidět prostor střední Evropy jinýma očima. Připomenout si tu zvláštní provázanost německé, české a židovské kultury a myšlení. Zdejší inscenace mluvily jazykem moderního minimalismu nebo surrealismu. A vyznačovaly se údernou, hlubokou, a někdy až vztekle anarchistickou společenskou kritikou.
Kolem končícího PKD spontánně vznikla sympatizující atmosféra, která místy přerostla až v kultovní oddanost. Něco podobného Praha nezažila od doby, kdy v Divadle Na zábradlí působil kontroverzní průkopník české divadelní postmoderny Petr Lébl.
Tak třeba: celý červenec jezdil na každé představení do Komedie jakýsi právník až z Jihlavy. Přitom divadlo navštívil v červnu vůbec poprvé, ale úplně mu propadl. Právě taková společenská i osobní rezonance, a nikoliv ospalá a lhostejná konzumace kultury, již zažíváme v hledištích většiny pražských scén, dělá z divadelního umění fenomén a z divadla místo, kde se mohou formulovat a tříbit myšlenky a postoje. Pokud něco takového vznikne, je to vždycky trochu zázrak. Kam jinam než na taková místa, by měly mířit veřejné peníze?
Legenda a skutečnost
Na příběhu s názvem „konec Komedie“ bylo zajímavé sledovat, jak vzniká v přímém přenosu legenda, z níž se postupně vytrácí, co se opravdu stalo. Spletitá skutečnost kolem financování PKD se v mediálním zjednodušení proměnila v pohádku o hodném Pařízkovi a zlém Magistrátu. Zmíněný úřad má jistě na ukončení činnosti divadla lví podíl, protože nepřehledné a nekoncepční prostředí pro financování kultury v Praze vytvořil a situaci, v níž hrozil zánik umělecky významné pražské scény, včas nevyřešil.
Nicméně – a o tom se mlčí – hlavní rozhodnutí o zásadním snížení čtyřletého grantu pro PKD udělali v roce 2009 odborníci, členové grantové komise. Nebyli to politici, ale pedagogové DAMU, kritici a divadelní publicisté, kdo navrhl, aby PKD bez ohledu na mimořádné umělecké výsledky i na to, že rozpočet počítal s mezinárodními koprodukčními projekty, dostalo místo požadovaných 18 pouze 14,5 milionu korun. Ty pak magistrát v rámci úsporných opatření ještě o nějaká ta procenta krátil.
Ve stejném řízení rozhodla odborná grantová komise o tom, že Divadlo na Fidlovačce dostane na svůj bulvární repertoár deset milionů ročně, nebo hudební kluby Rock Café sedm a žižkovský Palác Akropolis 16 milionů korunZa celou dobu, co se hořekuje nad ztrátou významné pražské scény, ti, kteří rozhodli, mlčí. Nikdo z nich nevstoupil do veřejné diskuse , aby vše vysvětlil, obhájil či si posypal hlavu popelem.
PKD skončilo, protože mu chybělo „pouhých“ 3,5 milionu korun a Pařízek odmítl dělat kompromisy. Přitom ve stejném řízení rozhodla odborná grantová komise o tom, že Divadlo na Fidlovačce dostane na svůj bulvární repertoár deset milionů ročně, nebo hudební kluby Rock Café sedm milionů a žižkovský Palác Akropolis 16 milionů.
Proč je dobré si to všechno připomínat? V poslední době zavládla radost, že o penězích na kulturu budou na magistrátu napříště rozhodovat jen odborníci. Radní Václav Novotný prosadil, aby se desítky milionů z neprůhledně fungujícího partnerství, o němž se rozhodovalo politicky, přesunuly do grantového programu. Ale ani odborné grémium, jak je vidět, není vždycky zárukou moudrých rozhodnutí. Situace z roku 2009 by se klidně mohla opakovat. Grantová komise totiž zpravidla návrh na výši grantu setrvačně odvozovuje od grantu předešlého. Místo toho, aby sebrala odvahu a pořádně podpořila ty projekty, které jsou pro pražskou kulturu zásadní.
Konec dobrý všechno dobré ?
PKD nekončí s hořkostí. Soubor i jeho šéf si za poslední týdny o sobě vyslechli a přečetli hodně chvály. Za umělecké výsledky divadlo léta sklízelo prestižní ceny i pozvání na tuzemské a zahraniční festivaly a zájezdy. Pařízek čas od času zmiňoval, že „výsledků s takto omezenými prostředky, jaké má k dispozici, lze dosáhnout jen při mimořádné sebekázni a pracovním nasazení“. Nyní si při bilancování s „německou“ pečlivostí spočítal i hodiny strávené prací přímo v divadle. Když odečetl dva měsíce v roce, kdy pravidelně hostoval v zahraničí, vyšlo mu prý 14 a půl hodiny na den, včetně sobot a nedělí. Dá se předpokládat, že ostatní lidé v PKD na tom nebyli o moc líp.
Své působení na rohu Vodičkovy a Lazarské ulice soubor uzavřel heslem „Ende, dál to nende“. V posledních měsících všichni pracovali ještě víc než kdy předtím. V produkci Čestmíra Kopeckého točil Radim Špaček o divadle dokument a zaznamenával významnou část zdejšího repertoáru. Dvanáct inscenací, které se v Komedii hrály, má postupně vysílat Česká televize. Jan Hřebejk zase natáčel filmovou verzi Pařízkovy inscenace podle textu Reinera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt. A do konce roku má vyjít kniha, která dokumentuje a shrnuje desetiletou činnost této scény.
Je výborné, že se na poslední chvíli někdo pořídil v Komedii profesionální záznamy inscenací nebo natočil dokumentární film, jako to svého času udělala Olga Sommerová s Léblem na Zábradlí. To má velikou cenu. Zda vysílání dvanácti natočených inscenací v České televizi pověsti dnes již bývalé divadelní scény spíš ublíží nebo prospěje, je zase jiná otázka. Víme, jak se na obrazovce zpravidla vede záznamům divadelních inscenací, a ty z Komedie mají k líbivému televiznímu mainstreamu hodně daleko.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.







Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
hlas člena grantové komise
v roce 2009 jsme nerozhodli o "zásadním snížení čtyřletého grantu pro PKD udělali v roce 2009", nýbrž o navýšení jeho dosavadního grantu o 2-2,5 mil. v následujícím období. Což byla a je v kontextu pražských grantů událost výjimečná odpovídající kvalitám PKD . To, že PKD žádalo více, jsme si samozřejmě uvědomovali a rozhodnutí konali v pocitu, že děláme maximum co je v našich možnostech, nemáme-li pro jedno divadlo výrazně omezit ostatní (ve stejném roce žádalo o víceletý grant i Dejvické divadlo, Činoherní klub, Semafor či – poprvé a úspěšně – Rubín a Letí)
zmíněné Fidlovačce byl rozhodnutím komise navržen grant ve výši 9,5 mil., tedy stejný jako v předcházejících letech. Byl-li později z úřední vůle navýšen, bylo to mimo naše rozhodování.
Taktéž "tatáž komise", tedy expertní divadelní, nerozhodovala ani o Akropoli, ani o Rock Café.
Jak tedy patrno o „mechanickém odvozování nemůže být řeč“ (viz třeba i loňské rozhodnutí o vyřazení Divadla Bez zábradlí z oblasti víceletých grantů).
p.s.: jaksi mimo „téma“ upřímně oceňuji nehysterické hodnocení činnosti i konce PKD v Divadle Komedie
jakub škorpil
Jakube, asi se nikdy
Jakube, asi se nikdy neshodneme na tom, zda to bylo "navýšení dosavadního grantu" nebo "zásadní snížení" oproti tomu, co PKD požadovalo. Z mého pohledu grantová komise odmítla logický a oprávněný požadavek PKD na 18 milionů a "kompromisně", po česku přidělila 14 a půl. Měřítkem přece není, kolik PKD dostávalo kdysi, ale to, jaká podpora byla adekvátní velkorysému a jedinečnému mezinárodnímu programu, který Pařízek nabízel. Jak jsem napsala, chyběla odvaha ty tři a půl milionu nedat něčemu méně zásadnímu - Fidlovačce, Semaforu, menším projektům, které nejmenujete?
Grant pro Fidlovačku - ať už 9,5 nebo 10 mil. je z mého pohledu právě příklad zcela mechanického rozhodnutí: "stejný jako v minulých letech". O Akropoli a Rock Café sice nerozhodovala expertní divadelní komise, ale její dva renomovaní členové vyslaní do hlavní grantové komise společně s odborníky z dalších oborů (hudba, výtvarné umění, literatura...). Bylo to tedy rozhodnutí odborné a nikoliv politické a proběhlo ve stejném grantovém řízení. Bohužel.
jistě
jistě, že se neshodneme (ale je zábavné se neshodovat). je to spor asi i koncepční. Praha může dotovat jen ta nejlepší transformovaná divadla plnými částkami, podporovat jen kvalitu a zcela rezignovat na dotování nezávislého a amatérského divadla. jenže právě ti nemají kam jinam jít, protože nezajímají ani MKČR, ani sponzory.
trvám pochopitelně na tom, že šlo o navýšení, které by bylo realizaci mezinárodního projektu umožňovalo, pouze by nevyšlo vstříc neméně velkorysému plánu v oblasti honorářové (ano, také bych si přál aby herci měli v divadle měsíční příjem alespoň na úrovni průměrné mzdy.).
každé takové rozhodnutí o kompromis. už v samotné expertní komisi. A Fidlovačka bude vždycky mezní - stejně jako PKD to je soukromá společnost a stějně jako on získává pravidelně ocenění (Thalie). I ona nabízí velkorysé plány a Tomáš Töpfer vřdy tvrdil, že kdyby byl ty peníze dostal, tak je i realizuje. (těšme se v DnV)
Neříkám, že s tím na 100% souhlasím, ale i takové názory do bodování a hodnocení projektů zasahují.