Kdože to bránil vyšetřování divoké privatizace MUS?

Privatizace mosteckých dolů, s ní spojená údajná korupce a jejich švýcarské vyšetřování obsadily v posledních týdnech první stránky novin. Většina médií servíruje čtenářům pohádku, podle níž na Českou republiku čekají ve Švýcarsku miliardy korun, které jen stačí sebrat, což ale komplikují zlotřilí prokurátoři z pražského Vrchního státního zastupitelství. Je to vyprávění sice neuvěřitelné, ale dobře se poslouchá, jak už to u pohádek bývá.

Nejprostěji to napsal týdeník Respekt, jehož redaktoři ze švýcarské žaloby vyčetli, že bývalí správci někdejší Mostecké uhelné společnosti způsobili českému státu škodu za více než osm miliard korun a že ze žaloby „jednoznačně vyplývá, že nepřipojením (k té žalobě) by si Češi nechali proklouznout mezi prsty velkou sumu peněz“. A dále redaktoři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný uvádějí: „Ty samé dokumenty říkají, že hlavní vinu na prozatímním podezřelém selhání nesou ministerstvo financí a bývalé špičky Vrchního státního zastupitelství v Praze.“

reklama

Falešná konstrukce

ČESKÁ POZICE nijak nezpochybňuje fakt, že bývalí státem najatí manažeři Mostecké uhelné společnosti v čele s Antonínem Koláčkem se chovali nemorálně a že za peníze této společnosti ji postupně vlastnicky ovládli. Že státu zbyly oči pro pláč a mnoha sociálně-demokratickým politikům, kteří byli tehdy u moci, miliony na účtech. Nechceme se nyní ani pouštět do disputace, zda to, co Koláček a spol. provedli, bylo, či nebylo trestním činem a pokud bylo, jestli to je či není promlčeno.

Vyprávění o tom, že čestní a schopní švýcarští policisté všechno vyšetřili a že jejich česká protistrana ještě vyšetřování bránila, je naivní

Chceme ukázat, jak je absurdní a falešná konstrukce, že ve Švýcarsku čeká na Českou republiku osm až dvanáct miliard korun a že jen kvůli sabotážím Vrchního státního zastupitelství v Praze nám mohou „proklouznout mezi prsty“. Jak je hloupé a naivní vyprávění, že čestní a schopní švýcarští policisté všechno vyšetřili a že jejich česká protistrana nejenže nevyšetřila nic, ale ještě vyšetřování bránila. 

Realita je mnohem prozaičtější. Ostatně chcete věřit tomu, že by nějaký stát podnikal takovou aktivitu, včetně nestandardních návštěv švýcarského velvyslance na českém ministerstvu financí a ministerstvu spravedlnosti, aby druhému státu mohl předat dvanáct miliard korun? Přece pokud se Česká republika ani nikdo jiný nepřihlásí jako poškozený, tak zadržené miliardy propadnou Švýcarsku. Tedy pokud švýcarské soudy prokážou, že to jsou peníze pocházející z trestné činnosti a pokud se jim podaří obžalované usvědčit a odsoudit.

Co když soud obžalované osvobodí?

Jenže tady je kámen helvétského úrazu. Švýcarům totiž chyběl jak poškozený, tak zdrojový trestný čin, ze kterého měly peníze – posléze dle obžaloby ve Švýcarsku prané – pramenit. Druhou variantou totiž je, že soud obžalované osvobodí, peníze jim vrátí, a pak budou Antonín Koláček a jeho společníci žalovat Švýcarsko o náhradu škody. Za pět let by ze zablokovaných dvanácti miliard byla nepříjemně vysoká pro i bohaté Švýcarsko. Lehce by mohla převýšit i zadrženou částku.

Kdyby byl v České republice v souvislosti s privatizací mosteckých dolů někdo zavřen, pozici Švýcarska to výrazně zlepší

Pravděpodobnějším vysvětlením švýcarské aktivity je jejich vlastní problém, jejich obavy ze zmíněných žalob na náhradu škody, kterými celý příběh může skončit. Právě proto se snaží zatáhnout do hry Českou republiku. Kdyby zde byl v souvislosti s privatizací mosteckých dolů někdo zavřen, pozici Švýcarska to výrazně zlepší.

Bude tedy v ČR za podezřelou „manažerskou privatizaci“ mosteckých dolů někdo zavřen? S největší pravděpodobností ne. Třikrát bylo vyšetřování všemožných podezření odloženo a promlčecí lhůty již uplynuly.

Liknaví Švýcaři

A měl být někdo odsouzen? Ze stovek stran dokumentů, které autor tohoto článku za čtyři roky ke kauze shromáždil, vyplývá, že za korupci ano. Již v roce 2008 publikoval v týdeníku Euro článek, že zbrojař Pavel Musela napojený na bývalého premiéra Stanislava Grosse dostal v souvislosti s privatiazací Mostecké uhelné společnosti provizi pět milionů dolarů. Tehdy to však ani Respekt, ani MF Dnes, ani jiná česká média nezajímalo a kauzu nezdvihly.

A proč to tehdy nezajímalo českou policii? Zdroj ČESKÉ POZICE, který si nepřeje být jmenován, říká: „Samozřejmě nás to zajímalo, okamžitě jsme požádali Švýcarsko, aby nám poskytlo právní pomoc a veškeré informace k této provizi, včetně informací, jestli a ke komu peníze dále tekly. Jenže Švýcarsko nám odpovědělo až za šestnáct měsíců!“ Hezká lhůta, kterou stojí za to připomenout, pokud si dnes Švýcarsko stěžuje, že česká strana odpovídala velmi liknavě.

Žádosti o právní pomoc z ciziny  blokovalo Nejvyšší státní zastupitelství, nikoli Vrchní státní zastupitelství v Praze

Korupci v této kauze se budeme ještě věnovat v dalších článcích, protože ze získaných materiálů vyplývají další zajímavé a dosud nepublikované informace. Zatím se vraťme k otázce, proč česká policie případ privatizace MUS intenzivněji nevyšetřovala, proč nemapovala toky peněz, proč sama nežádala Švýcarsko, Lichtenštejnsko a další dotčené země o právní pomoc. A tím i k obvinění, že ti zlí či neschopní jsou státní zástupci z pražského Vrchní státního zastupitelství. Konkrétně Libor Grygárek, Ladislav Letko a Vlastimil Rampula byli opakovaně označeni za viníky.